Overkill poster 2012

Overkill, 3 Inches of Blood, Purified in Blood

Overkill
Datum: 15.10.2012
Místo: Praha, MeetFactory
Účinkující: Overkill, 3 Inches of Blood, Purified in Blood, Degradead

Akreditaci poskytl:
Pragokoncert

Overkill jsou v posledních letech v obrovské formě, o tom myslím není sporu. Ačkoliv já osobně mám radši předchozí “Ironbound”, které už nyní s odstupem pouhých dvou let považuji za milník thrash metalu 21. století, ani letošní novinka “The Electric Age” kapele ostudu rozhodně nedělá, spíš právě naopak potvrzuje výše zmíněnou myšlenku o obrovské formě. Že na sebe nějaké to turné, které by březnové album podpořilo, nenechá dlouho čekat, to bylo vcelku jasné…

Jako první se na pražské zastávce objevili švédští Degradead, které jsem však bohužel nestihl. Ne, že bych je zaříznul záměrně, prostě jsem jen nemohl dorazit dříve; vlastně jsem měl co dělat, abych stihl alespoň následující Purified in Blood z Norska. Ti předvedli svižný moderní nářez s množstvím core vylomenin, nicméně jejich muzice nejde minimálně v živém provedení upřít dost velká chytlavost, nekompromisní tah na bránu a také solidní koule. Stejně jako všechny podobné žánrové dravé skupiny působili i Purified in Blood hodně sebejistým dojmem a chovali se, jako kdyby pódium bylo jen jejich – ale k téhle muzice to sedí. Nutno říct, že všech pět členů, fousatého bubeníka nevyjímaje, dřelo se vší vervou a žádný z nich nevypustil ani minutu. Snad i díky tomu se jim nakonec podařilo zpočátku trochu chladnější publikum získat na svou stranu… ostatně publikum ani nemělo moc na výběr, když se to zpěvák Hallgeir Skretting Enokssen hned několikrát vydal mezi lidi osobně rozhýbat.

Na první pohled by se mohlo zdát, že heavy metaloví 3 Inches of Blood z Kanady se jako předkapela Overkill příliš nehodí, ale jejich koncert ukázal, že zde byli právem. Kromě toho, že odehráli výbornou show, což by samo o sobě mohlo stačit, zněla jejich muzika v živém podání mnohem tvrději a místy opravdu až thrashově. Vystoupení sice zdaleka nebylo tolik agresivní a nasrané jako u předcházejících Purified in Blood, ani tak intenzivní jako následující Overkill, ale rozhodně mělo hodně co do sebe. Parta fousatých týpků v džískách prostě přišla, zahoblovala si to svoje a nějakým způsobem to bylo ukrutně zábavné. Setu vládnul zejména vysoký ječák Cama Pipese, který prořezával klubový vzduch vskutku vydatně. Zatímco u spousty jiných znějí podobné fistule, jako kdyby zpěvákovi někdo skřípal koule ve svěráku, u 3 Inches of Blood to prostě funguje a navíc to zní vážně cool. Těžko si představovat takovou “Battles and Brotherhood” (mimo jiné, samozřejmě), kdyby tam tohle ječení nebylo. Každopádně, i u 3 Inches of Blood z mé strany panovala velká spokojenost, večer byl tedy načat více než dobře a už bylo jen na samotných Overkill, aby mu nasadili odpovídající tečku…

Setlist Overkill:
01. Come and Get It
02. Bring Me the Night
03. Rotten to the Core
04. It Lives
05. Electric Rattlesnake
06. Hello from the Gutter
07. Ironbound
08. Save Yourself
09. The Wait / New High in Lows
10. Thunderhead
11. Old School
12. Who Tends the Fire
13. In Union We Stand
14. Elimination
– – – – –
15. Coma
16. Fuck You / Powersurge

Hlavní hvězdy Overkill se však nijak zahanbit nenechali. Přestože Purified in Blood3 Inches of Blood zahráli velice dobré sety, naprosto bezchybný výkon Overkill dal na obě předkapely honem rychle zapomenout. Už od prvních vteřin americká pětice nasadila vysoké tempo, které naštěstí vydrželo až do samotného závěru, čemuž zcela jistě napomohlo i to, že Overkill se opravdu věnovali mnohem více hraní než proslovům, jichž bylo minimum. Naopak song střídal song a než si všichni stačili po konci jedné pecky vydechnout, Overkill už pomalu rozjížděli další, čili žádné okolky. Co se týče samotných výkonů, o těch se snad ani nemá cenu, jelikož všichni hudebníci jeli doslova na 100%, pohánění vydatnou podporou publika, které bylo vskutku výborné; pot doslova stříkal na všechny strany – na pódiu i v kotli. Vše svým typickým mácháním rukama dirigoval zpěvák Bobby Blitz, jenž má v hrdle opravdovou pilu – a ta ten večer řezala naprosto zodpovědně. Již jsem zmínil v předchozím odstavci, že koncert Overkill byl především intenzivní – jen těžko lze nalézt přiléhavější adjektivum, jež by jejich vystoupení popsalo. Od začátku do konce bylo nasazení celé kapely opravdu maximální, navíc bylo opravdu znát, že to hudebníky i po tolika letech stále baví a že vyloženě hrají pro radost, že jsou opravdu potěšeni vydatnou odezvou publika a že si celý koncert náležitě užívají. Vše bylo naprosto přirozené a nenucené, Overkill si opravdu na nic nehráli, stále však bylo to, co předvedli, mnohem pamětihodnější než koncerty mnohých skupin, které si musí vypomáhat nějakou bláznivou show, aby dokázaly bavit. Ano, i Overkill měli třeba velice dobře provedená světla, ale to bylo asi tak všechno, zbytek byl už v režii samotné kapely, jež ovšem dělala vše proto, aby se fanouškům, kteří na koncert dorazili, odvděčila co nejlepším zážitkem – nutno říct, že snaha bylo opravdu úspěšná.

Turné se sice konalo především na podporu “The Electric Age”, přesto z desky zazněly pouhé tři skladby (i to ale nakonec bylo největší zastoupení) – úvodní “Come and Get It”, s níž Overkill otevřeli i samotný koncert, přibližně v polovině setu “Save Yourself” a v neposlední řadě singlová vypalovačka “Electric Rattlesnake”, jejíž refrén naživo neskutečně zabíjel. Podobně na tom byla i singlovka z předcházející desky “Ironbound”, “Bring Me the Night”, která mi živě přijde ještě mnohem víc kulervoucí než z desky. Z “Ironbound” pak ještě zazněla dokonalá titulní věc a opět to byl skvost. Zbytek setu pak obstaraly starší songy, nicméně nebylo žádné album, jemuž by Overkill dávali přednost, setlist byl pojat stylem, že z každé desky zazněla přesně jedna písnička, přičemž se dostalo na většinu jejich početné diskografie. Nechyběl však samozřejmě žádný ze zásadních kusů jako “In Union We Stand”, “Elimination” nebo chytlavá “Old School”, která sice zas až tak stará není, nicméně mezi fandy už téměř zlidověla. Dále za zmínku určitě stojí “Rotten to the Core”, jejíž refrén drtil podobně jako v případě “Electric Rattlesnake” a “Bring Me the Night”, a samozřejmě závěrečná “Fuck You”.

Když výkon Američanů porovnám s jinými thrash metalovými kapelami, jež jsem v poslední době viděl, tak například takoví Megadeth nebo Kreator, kteří jsou o mnoho většími jmény, se s Overkill nemohli rovnat ani v nejmenším. Popravdě, když tak o tom přemýšlím, vlastně si vzpomínám jen na minimum thrash metalových vystoupení, z nichž bych odnesl takový zážitek, jestli vůbec nějaký. Když prohlásím, že tohle byl jeden z nejlepších thrashových koncertů, na jakém jsem osobně kdy byl, a určitě nejlepší show samotných Overkill, jakou jsem kdy viděl, věřte mi, že rozhodně nepřeháním. Plný počet bodů!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.