Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 30.12.2013 Label: Naturmacht Productions Tracklist: 01. Efter mørkets frembrudd 02. Atterljom 03. Skaldens sønner 04. Hærfang 05. Visjoner om en kvervet storhetstid 06. Han som stod åleina 07. Voyage Towards Redemption 08. Svart flamme 09. Blodstyrt, endelikt & velklang 10. Sorgens sti Hodnocení: 5/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Naturmacht Productions

Jsou žánry, v nichž je ta hranice mezi dobrým a špatným velice, velice tenká, mnohdy se dokonce i stává, že čistě co do zvuku znějí nahrávky, které jsou považovány za kvalitní, a nahrávky, které jsou považovány za odpad, takřka totožně. Jedním z nádherných příkladů, kde je to parádně vidět, jsou třeba různé drone/doom/noise/experimental věci. Nicméně, jedním ze stylů, v nichž to taktéž bezesporu platí, je i black metal.

Obzvláště se to týká té špinavé a undergroundové formy black metalu v duchu úplně původní podoby tohoto žánru. Mám na mysli veškeré ty garážové projekty s kanálním zvukem, kde znějí kytary spíše jako otvírání rezavé konzervy nebo vrzající schody. V některých případech je to kult, syrová atmosféra a jedná se o pravou esenci black metalu, v jiných, které na letmý poslech znějí zvukově skoro stejně, ovšem jde o amatérské neumětelství. A ta hranice je tak tenká, že u některých desek se na tom, do jaké sorty ten počin patří, neshodnou ani samotní posluchači black metalu mezi sebou.

A právě v tomto ohledu mi docela zavařilo norské duo Ildsint (zpěv, kytary, baskytara, klávesy) a Vinðr známý též jako Dáublódir (zpěv, bicí), které společně vystupuje pod názvem Gandreid a na samém sklonku loňského roku (30. prosince) vydalo svůj debutový dlouhohrající nosič “Nordens skalder”. V jejich případě se totiž dokonce nemůžu dohodnout ani sám se sebou, na jakou stranu oné tenké hranice ta muzika patří…

Gandreid produkují poměrně špinavou formu black metalu se syrovým zvukem, čili v základě docela klasika s typickou chladnou atmosférou severu, která tu už mockrát byla a ještě mockrát bude. K tomu ještě navíc do jejich hudby promlouvají rovněž folkové nálady, což ovšem pro nikoho také jistě není žádné velké překvapení, jelikož ty norské black metalové formace měly k přírodě, dávným tradicím a historii své země vždycky dost blízko. Buď zpívají o Satanovi, nebo o norské přírodě – v 90% případů se s touto jednoduchou poučkou trefíte a ani Gandreid v tomto ohledu nijak zvlášť nevybočují. Až sem v zásadě žádný problém.

Obě ty složky hudby Gandreid – tedy ta black metalová, která má znatelně navrch, a ta folková (folk metalová?) – se nijak zvlášť neprolínají, buď hraje jedna, nebo druhá. Grandreid buď hrají čistý black metal, nebo se přepnou do folklórních melodií, pod nimiž sice možná stále hraje black metalový riff, ale jinak tyto pasáže nasazují naprosto odlišnou atmosféru. V čemž by technicky vzato rovněž nemusel být sebemenší problém, kdyby kromě odlišné atmosféry nepřicházely i s odlišnou kvalitativní laťkou. Z těchto dvou složek – tedy té black metalové, která má co do hracího času znatelně navrch, a té folkové – je jedna výrazně lepší a druhá výrazně horší. A ta, která má co do hracího času znatelně navrch, je bohužel ta horší…

A právě v tomhle tkví onen kámen úrazu, díky němuž se stále nemohu rozhodnout, jestli se mi “Nordens skalder” líbí, nebo nelíbí. Ten black metal v podání Gandreid není vůbec žádný zázrak. Není to sice ani vyložená a neposlouchatelná sračka, ale je to takový maximálně průměr, možná lehký podprůměr, nic extra. Moc mi tam nesedí klasický black metalový vokál, který je takový prapodivný a moc mě neoslovil. Občas se tu navíc vyskytne i pasáž, jež mi přijde trochu mimo, jako jsou například až black’n’rollové riffy ve druhé “Atterljom”.

Když ovšem Gandreid spustí čistý vokál, folklórem nasáklé vybrnkávačky a podobné věci, jako by to hrála úplně jiná skupina, najednou je to opravdu dobré, místy mi to dokonce vzdáleně připomíná dnes již polozapomenutý klenot “Nordavind” od jednorázového projektu Storm, nejvíce asi ve “Visjoner om en kvervet storhetstid”. Škoda, že se tyhle dvě tváře kapely střídají i v rámci jednotlivých songů a není zde vyloženě folková skladba, která by podle mého skromného názoru byla jednoznačným vrcholem “Nordens skalder”. Za současného stavu věcí však musím jako vrcholy jmenovat písně, v nichž právě ten folk (metal) nejznatelnější, čili “Skaldens sønner”, “Visjoner om en kvervet storhetstid” nebo “Sorgens sti”.

Na jednu stranu mě “Nordens skalder” rozhodně nebaví natolik, abych byl ochoten mu dát nějakou dobrou a nadprůměrnou známku. Na druhou stranu je zde několik výborných momentů, kvůli nimž mi je zase líto Gandreid odstřelit a poslat do podprůměru. Vcelku logicky z toho tedy vychází průměrná známka 5/10, ale nutno podotknout, že není úplně přesná, protože to číslo během poslechu (a to i v rámci jednotlivých songů) značně kolísá.