Aoratos - Gods Without Name

Aoratos – Gods Without Name

Aoratos - Gods Without Name

Země: USA
Žánr: black metal
Datum vydání: 22.3.2019
Label: Debemur Morti Productions

Tracklist:
01. Parallax I
02. Holy Mother of Terror
03. Of Harvest, Scythe and Sickle Moon
04. Gods Without Name
05. Thresher
06. The Watcher on the Threshold
07. Prayer of Abjection
08. Dread Spirit of the Place
09. Parallax II

Hrací doba: 44:46

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Debemur Morti Productions

Nightbringer jistě zná (nebo by alespoň měl) každý srdcový příznivec blackmetalového žánru. Jejich hudba je nezaměnitelná, a i „slabší“ vydání oplývají vysokou řemeslnou, uměleckou i duchovní kvalitou. Zkrátka výstavní Black Metal. Převážná část materiálu Nightbringer pochází z pera Naase Alcametha, i když nelze opomenout, že se o kompozice téměř vždy dělil s dalšími členy. Každopádně nápadů má evidentně přehršel, a tak existuje i několik „bočních“ projektů jako Bestia Arcana, opěvující konec světa a činné zlo v srdci lidstva, zhudebněný snový deník Akhlys, dark ambient Temple of Not a v neposlední řadě i Excommunion. V nich si Naas s kámošem Christbutcherem z Maveth (kde N.A. mimochodem napsal i nějaké texty) ukojil své deathmetalové choutky. A nově tu máme Aoratos s deskou „Gods Without Name“.

Nikoho nepřekvapí, že debut silně připomíná ostatní Naasovy blackmetalové kapely. Ještě aby ne, když se tu kromě samotného principála objevuje na pozici bubeníka Menthor a jako host a koncertní člen kapely také Nox Corvus, který býval v Nightbringer výraznou tvůrčí silou. Pokud mě paměť nešálí, tak se Aoratos měli chytit hudebního konceptu fúze ambientu s black metalem, čemuž se původně měli do hloubky věnovat Akhlys, ale nakonec v obou případech dominuje černý kov. Možná to je jeden z důvodů proč Naas Alcameth plánuje do budoucích koncertních setů Aoratos zařadit i skladby Akhlys.

Každopádně odpověď, proč čerstvá, třičtvrtěhodinová porce hudby předmětného hudebníka vychází pod nových jménem, je jednoduchá. „Gods Without Name“ zkoumá nový lyrický koncept, který se podle mého dojmu dotýká mysticismu krajiny a nadpřirozených, člověkem nepojmenovaných entit dlících v divočině. Hádám, že mnoho z vás vidělo horor „The VVitch“ (2015) nebo „Sleepy Hollow“ (1999), které trefně zachycují obavy raných amerických kolonistů z dosud nezkrocené okolní přírody a projekce pramenící z náboženské pověrčivosti. Hudba Aoratos rozhodně umí být nepříjemná a tajemná jako chcíplá krajina hnijících dřevin nebo nekonečný lán pole, kde je až nepřirozené ticho a dusno, že by jeden pad.

Hudebně je „Gods Without Name“ nejvíce zaměnitelné s „Holókauston“ od Bestia Arcana, zatímco hutná skladba „Dread Spirit of the Place“ by klidně pasovala na debut Akhlys. Propíranou podobnost nebudu považovat za negativum, důležitý je fakt, že zde máme dalších 45 minut majestátně opresivního black metalu s ambientními tendencemi. A nebo jinými, již užitými slovy: Black Metalu vysokých řemeslných, uměleckých i duchovních kvalit, jak je tomu u Naase Alcametha zvykem. Z toho důvodu deska samozřejmě snese i trochu přísnější soud.

Aoratos

Kvalitativní laťka „Gods Without Names“ během hrací doby znatelně kolísá. Za nejvýraznější považuji prvně vypuštěný song „Thresher“, zmíněnou „Dread Spirit of the Place“ a také „Holy Mother of Terror“. Jsou tu i různě rozprostřené dílčí nápady, které jsou super, ale jinak mi ostatní skladby přijdou spíše do počtu a deska po více posleších jen těžko zaměstnává pozornost sama od sebe.

Tohle je krásný exemplář alba, co si zasluhuje hodnocení 7/10. Tím dá pisálek najevo, že se teda jedná o nadprůměrný počin (co je vlastně dneska průměr?), ale prakticky to i znamená, že deska brzy zapadne pod náporem dalších kvalitně zpracovaných produktů. Fanoušek tvorby Naase Alcametha si zde najde své a album za všeobecné doporučení stojí. Samozřejmě za nejlepší bych považoval scénář, kdyby se nejsilnější kompozice, co jsou jinak rozprostřené na více albech, sešly na jediném, vraždícím titulu. Ale důvody proč tomu tak není, jsou snad pochopitelné.


5 komentářů u „Aoratos – Gods Without Name“

  1. Souhlas. Momenty na začátku a na konci alba, kdy je ta koketerie ambientu s black metalem nejznatelnější, jsou fajn. Jinak ale nejzaměnitelnější deska z Alcamethova katalogu.

  2. Mě to strašně nebaví. Absolutně průměrná deska. Nic mi to nedává. Řemeslně dobře nahrané a ozvučené, ale bez duše.

  3. Za mně je to dobrý. Poslouchám to celkem často a pořád mě to oslovuje. Ale to množství projektů mi úplně hlava nebere. Asi bych si vystačil s Akhlys a Bestia Arcana. I když Ego Dominus…je pro mě jedna z nejlepších desek, co sem slyšel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.