Země: USA Žánr: technical death metal Datum vydání: 21.4.2017 Label: Profound Lore Records Tracklist: 01. Floating in Delirium 02. Synthesized Instinct 03. Static Shattering 04. Estranged from Orbit 05. Infrared Horizon 06. Anchored to the Inlayed Arc 07. Mist like Mercury 08. Vacant Explorer 09. Graveyard of Lightless Planets 10. Ash Eclipse Hrací doba: 47:45 Odkazy: facebook

Jestliže v ranku technického death metalu existuje nová kapela, která opravdu stojí za pozornost, pak jsou to Artificial Brain. Tento žánr samozřejmě nabízí nespočet dalších uskupení, ale bohužel pro mě, většina z nich se mi po pár poslechnutích slije do sebe a přestane býti zajímavá. Vlastně z něho mívám zvláštně schizofrenní pocit, že vše již bylo řečeno jeho průkopníky před několika desítkami let, ale na druhou stranu, když už se v metalu děje něco opravdu zajímavého, je to často právě ve vodách technického death metalu.

Američané Artificial Brain se nedají tak úplně nazvat skupinou novou, ale rok založení 2009 stále nepředstavuje daleký pohled do minulosti. Letošní placka „Infrared Horizon“ je teprve jejich druhým studiovým počinem. Tři roky starý debut „Labyrinth Constellation“ dokázal upoutat pozornost a obstojně vtiskl jméno Artificial Brain na hudební mapu.

Už první deska byla jasným znamením, že tahle kapela má svůj zvuk. Toho se pevně chopila a na „Infrared Horizon“ pokračuje v jeho objevování. Občas z toho až bolí hlava, je tu třeskutě mnoho nápadů, změn nálad, efektů, zkrátka se stále něco děje. Celé to pak má háv futuristického stroje, jenž značně opotřeben putuje krajinou neznámé planety, jeho jednotlivé součástky pomalu odpadávají, přičemž před dopadem na zem narážejí do těla samotného stroje. Přesně jako na obalu. Tenhle kovově kousavý zvuk mají právě třeba bicí. Podobně laděné jsou také ostatní nástroje, což v souvislosti s tím obdivuhodným chaosem, který vytvářejí, tvoří tu pravou, temnou, vědecko-fantastickou atmosféru.

Jestli je někde zpěv brán pouze jako další nástroj, tak právě tady. Tím samozřejmě netvrdím, že je automaticky špatný, v tomto případě možná naopak. Ale opravdu, zpěváku Willovi, tu není rozumět lautr nic. Tedy v jeho přirozené hluboce hrdelní poloze. Pak se tu nachází ještě ta druhá, poněkud srozumitelnější, Nedokážu říct, jestli se stále jedná o Willa nebo o někoho jiného, každopádně je to víc než podobné vysokým blackmetalovým skřekům.

Když už jsem nakousl ten black metal, nemůžu nezmínit jeho všudypřítomnost, ostatně podobně tomu bylo už i u prvotiny „Labyrinth Constellation“. Na „Infrared Horizon“ je to ještě citelnější. Ať už se jedná o zmiňovaný zpěv nebo typické kytarové riffy či neutuchající blastbeaty, vliv černého kovu je slyšet snad v každé skladbě. Nebylo by vlastně lepší nazývat „Infrared Horizon“ technickým black metalem? Tohle prolnutí mi dost připomíná kolegy, rovněž vesmírné technické inženýry, Vektor. Při pomyšlení na toto téma mě dále napadají jména jako Deathspell Omega či Krallice, to jen pro bližší popsání skutečnosti, jak pozoruhodné to opravdu je.

Další zajímavostí „Infrared Horizon“ je také fakt, že to vlastně není tak brutální, jak by se mohlo zdát. Opět to souvisí s výsledným dojmem z celého alba, kdy samozřejmě struktura jednotlivých písní nabízí to nejzběsilejší, co si lze představit, a přesto díky onomu zvuku a zvolené produkci působí vše prodyšně a svěže. Ve studiu zcela určitě nebylo prioritou najít ten nejnechutnější možný hlahol a obalit jím celou desku. A právě i toto dopomáhá dotvořit atmosféru dalekého vesmíru.

Vím, že jsem dosud nezmínil jedinou konkrétní píseň, ale myslím, že to není nutné. Další dobrou vlastností alba je totiž skutečnost, že také jako album působí. Nebál bych se ho označit jako koncepční. Pospolitost skladeb a občasná provázanost mezi nimi fungují na výbornou. Musím ovšem napsat, že ne všechny kusy na „Infrared Horizon“ jsou majstrštyky. Najde se tu pár hluchých míst, především uprostřed desky, kde jako by občas Artificial Brain ustrnuli na místě a nechali vše raději volně plynout nekonečnem. Jindy zase trochu chybí nápady, ale nikdy se nedostaneme pod nastolenou úroveň. Abych tedy zmínil alespoň jeden zářez, volím můj oblíbený, předposlední „Graveyard of Lightless Planets“, jenž myslím i svým názvem vystihuje náladu celé placky.

Co říci závěrem? Snad jen že Artificial Brain mají našlápnuto na stvoření budoucí žánrové klasiky. Myslím, že stále ještě nevysypali to nejlepší ze svých rukávů, přestože jsou tomu pravděpodobně nablízku. Rozhodně stojí za to zkusit a nadále sledovat.