Avenger - Mír v harému smrti

Avenger – Mír v harému smrti

Avenger - Mír v harému smrti

Země: Česká republika
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 10.8.2017
Label: Hellsound Productions

Tracklist:
01. V harému smrti
02. V bezbřehé samotě
03. Starší než řeč
04. Spektrum
05. Rusínova bitva
06. Řeka
07. Cesta svobody
08. Vnitřní vesmír
09. Fragment
10. Mír

Hrací doba: 44:00

Odkazy:
facebook / bandcamp / bandzone

Avenger dlouhodobě řadím ke svým domácím oblíbencům a v jejich dosavadní diskografii neslyším žádnou slabou řadovku. Samozřejmě, že mám své favority a určitých alb si cením krapet víc než těch dalších, ale vzato kolem a kolem se mohou Avenger pyšnit záviděníhodnou bilancí, která rozhodně není samozřejmá u každé skupiny. Snad to bude i tím, že parta okolo ústřední bratrské dvojice Honza KapákPetr Mecák s deskami neplýtvá. Na letopočtech vydání a mezerami mezi jednotlivými počiny je vidět, že Avenger upřednostňují kvalitu nad kvantitou.

Odstup pěti let od předchozího opusu „Bohemian Dark Metal“, jejž lze i přes nadupanou konkurenci klasik jako „Shadows of the Damned“ či „Godless (…Assuming the Throne of Immortality…)“ považovat za korunní dílo diskografie Avenger, však nebyl způsoben pouze nového pipláním materiálu. V sestavě proběhly výrazné změny, jejichž důsledkem je, že minulé album pamatuje pouze bratrské jádro. Proběhla další výměna na postu bicích, odešel baskytarista Sinneral (Panychida, Mallephyr) a bohužel zmizel i Jarda Pelán s tympány. Multiinstrumentalista Honza Kapák se od kytary / zpěvu přesunul za bicí a díra byla zalepena novými členy.

Po ustálení sestavy došlo konečně k dokončení nového alba „Mír v harému smrti“. Zveřejněný název mi zněl docela slibně, ale natěšenost hodně rychle zchladila obálka, o niž se postaral nový zpěvák Radek Popel (dále After Rain, Dark Angels). A s veškerou úctou – je to neskutečně odporný paskvil. Ne snad, že by zrovna Avenger měli vždy na přebalech dech beroucí díla, ale všechno to bylo o parník lepší než tenhle sranec, který by možná seděl k nudnému čajíčku od Dark Angels, ale u Avenger je to kurva průser jak noha. Doufám, že až přijde na LP edici (což se předpokládám stane, když se asfaltu dočkala zatím každá deska Avenger), moc bych se přimlouval za změnu obalu, protože tohle prostě nechceš. Ale vůbec.

Doufal jsem, že alespoň hudební obsah spraví náladu, ale jak se zdá, i zde jsem sem bohužel narazil na kámen úrazu. Nemohu si pomoct, že ale z většiny „Míru v harému smrti“ nejsem úplně přesvědčen. A mám takový neblahý pocit, že takhle obyčejná mi ještě žádná řadovka Avenger nikdy nepřišla. Muzika téhle kapely na mě vždycky fungovala takřka okamžitě – není třeba chodit dlouho do minulosti, pamatuju si, že když jsem poprvé slyšel „Bohemian Dark Metal“, okamžitě jsem věděl, že je to šleha. „Mír v harému smrti“ poslouchám už nevím kolikrát a pořád je to takové suché. Rámus, Kapák a spol. samozřejmě i nadále pokračují ve své specifické kombinaci black a death metalu, rukopis je jednoznačný a rozpoznatelný, o tom žádná. Zní to jako Avenger, ale o level níže. Docela mě mrzí, že to musím psát, ale nemohu lhát, když tentokrát to prostě koule nerve. Aspoň ne tolik.

Avenger

Hovořím o celkovém dojmu z nahrávky, na níž slyším hned několik písní, které do tvorby skupiny nic nepřinášejí, pouze opakují zaběhnutý recept a spokojí se standardem. Především první polovina desky mi přijde slabší. V této totiž zaujme jen epický nástup „V harému smrti“ (včetně povedené mluveného intra… hádám, že půjde o sampl z nějakého filmu, ale nevím z jakého… za případně doplnění v komentářích budu rád) a pátá „Rusínova bitva“, v níž je konečně cítit ta typická atmosféra Avenger v odpovídající koncentraci. Druhá polovina počinu je na tom o kus lépe, protože zde mě baví „Vnitřní vesmír“ a finální „Mír“. Tyto dvě považuji společně s „Rusínovou bitvou“ za vrcholné skladby „Míru v harému smrti“.

Ne snad, že by se v ostatních písních alba neobjevil ani jeden slušný riff. Ani netvrdím, že „Mír v harému smrti“ patří do sorty neposlouchatelných – to v žádném případě. Stále se jedná o v pohodě stravitelnou placku. Nicméně v případě Avenger se bavíme o formaci, jež má na domácí scéně bez přehánění kultovní status a patří k tomu nejzajímavějšímu, co kdy český extrémní nabízel. A v takovém případě je dle mého názoru nutné uplatňovat trochu vyšší nároky a nelze se spokojit s pouhým „dá se to poslouchat“. Takové hodnocení je možná v pohodě pro nějakou místní kutálku, nikoliv pro kapelu formátu Avenger. Tentokrát se prostě nemohu zbavit pocitu, že jsem dostal méně, než v co jsem doufal.


2 komentáře u „Avenger – Mír v harému smrti“

  1. Všude okolo čtu samé superlativy jako např. album roku, silné melodie, famózní album plné nápadů, atd. Navnaděn okolními ohlasy jsem se s chutí a zájmem zaposlouchal. Pominu-li to grafické zlo a upřu se jen na hudební náplň, tak si nemůžu pomoci, ale slyším jen šeď, průměr a nudu. Asi už jsem starý…..

    1. Taky mě ty nadšené reakce všude okolo trochu překvapují. Občas mi přijde, jako kdyby se chválilo jen kvůli jménu nebo za zásluhy. Anebo že občas někomu ke štěstí stačí, že tam hraje kytara. Kritičtější přístup ale v metalu zoufale chybí už dlouho. Každopádně jsem rád, že to někdo vidí podobně, už jsem skoro myslel, že jsem divnej, když jsou z toho všichni okolo tak vyhoněný (nebo to alespoň předstírají)…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.