Země: Německo Žánr: neofolk Datum vydání: 18.7.2014 Label: Prophecy Productions Tracklist: 01. Saviour 02. Dead Winter Ways 03. In the Gutter of This Spring 04. The Days Before the Fall 05. We Are Alone 06. With the Current into Grey 07. The Turn of the Tides Hodnocení: Ježura – 8/10 H. – 7,5/10 Skvrn – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 7,7/10 Odkazy: web / facebook

Sice nemám o hudebních obzorech čtenářů našeho plátku úplně skromné představy, ale přesto si na úvod dnešní recenze dovolím kapelu nejprve představit, a to možná trochu zevrubněji, než zde bývá zvykem. Empyrium totiž patří k těm méně známým, ale mezi zasvěcenci o to uctívanějším kapelám, které dělají undergroundové hudbě tu nejlepší vizitku. Empyrium je jedním z projektů německého muzikanta Markuse Stocka známého zejména pod pseudonymem Ulf Theodor Schwadorf (dále působí třeba v The Vision Bleak, Noekk nebo Ewigheim), ke kterému se v roce 2002 přidal Thomas Helm (Noekk) a dotvořil tak sestavu, která je od té doby pro Empyrium zcela zásadní. V roce 2006 kapela ohlásila ukončení činnosti ale o čtyři roky později se zase pomalu začala probouzet k životu, a definitivní probuzení přišlo letos v létě, kdy Empyrium vydali mnohými vyhlíženou pátou řadovku s názvem “The Turn of the Tides”.

Hudba Empyrium si od poloviny 90. let, kdy kapela vznikla, prošla poměrně zřetelným vývojem. Ať už ale pánové hráli jakýsi dark metal s vlivy symfoniky a folku (“A Wintersunset…”) nebo de facto čistý neofolk (“Weiland”), jejich hudba měla jedno společné – melancholickou a svým způsobem majestátní atmosféru, která se pro kapelu stala takřka synonymem. A právě ona atmosféra byla asi jediným vodítkem, kterého se fanoušek v očekávání novinky mohl držet, neboť Empyrium nejsou úplně předvídatelnou kapelou. Vše ostatní tedy bylo ve hvězdách navzdory tomu, že se na “The Turn of the Tides” nakonec objevuje i skladba “The Days Before the Fall”, s níž Empyrium před čtyřmi lety prolomili tvůrčí mlčení a přispěli s ní na kompilaci jménem “Whom the Moon a Nightsong Sings”.

Pokud si někdo pamatujete na červencový eintopf, pak jistě víte, že jsem se na “The Turn of the Tides” těšil opravdu hodně. A už první poslech mě ujistil v jednom – i na novince jsou Empyrium jednoznačně identifikovatelní. Celou dobu je zřejmé, kdo je pod tímto albem podepsaný, a to i navzdory tomu, že jde v rámci diskografie Empyrium o další posun celkového výrazu desky. Detaily si nechám na později, ale i při rozdílech, jaké lze mezi jednotlivými skladbami najít, je to album především aranžérsky a zvukově dál než všichni jeho předchůdci. Vše je čisté, dotažené, bohaté a je znát, že na mixu si dal pan Stock velice záležet… Je sice pravda, že se tohle všechno stalo tak trochu na úkor intimity a autenticity, jíž se zejména starší alba Empyrium vyznačovala, ale určitě nelze tvrdit, že by tyto důležité prvky zmizely zcela, protože k posluchači stále promlouvají. Jen je to tentokrát výhradně dílem hudby, a – mám-li navázat na personifikaci o promlouvání – je to stále stejným jazykem, akorát s nepatrně odlišným přízvukem, kterého si všimne jen rodilý mluvčí.

Jak jsem již naznačil v úvodu, Empyrium si do svého rozpadu prošli několika výrazy, aby se v roce 2002 rozloučili neofolkovým opusem “Weiland”. “The Turn of the Tides” v sobě tyto výrazy shrnuje všechny, vrchem přidává i náznak nových prvků a výsledkem je vzácně ojedinělá syntéza, v níž se potkává neofolk s black metalem, ozvěna doom metalu s trip-hopem, majestát s oduševnělostí a melancholie s čímsi ne nepodobným prosluněnosti. Věřím, že pro někoho to může znít trochu šíleně a i ostřílený fanda Empyrium možná bude kroutit hlavou nad prosluněností a trip-hopem, ale můžete mi věřit, když říkám, že na “The Turn of the Tides” se tohle všechno potkává v podobě zcela přirozené, nenucené, nezřídka kdy opravdu strhující a hlavně – vše je podřízeno jasně identifikovatelnému zvuku kapely, jakkoli ten se od minulých podob liší.

Nemám ve zvyku popisovat desky skladbu po skladbě, ale “The Turn of the Tides” si zaslouží výjimku, a to z důvodu, který se velice výrazně podílí na podobě celého alba. Tím důvodem je skutečnost, že na celé nahrávce nenajdete dvě skladby, které by byly napsány podle jednoho schématu nebo by byly jakkoli generické. Kdepak, na “The Turn of the Tides” je sedm originálů, z nichž je každý natolik svébytný a výrazný, že trvá jen krátce, než se vám album vryje do paměti celé, a ne jen dvě nebo tři jeho skladby, jak to většinou bývá.

První překvapení si Empyrium pro posluchače nachystali hned na samém začátku. Právě “Saviour” totiž otevírá album nečekanou prosluněností a vyloženě něžnými melodiemi, které by čekal asi jen málokdo. Přesto jsou to ale jasní Empyrium, a i když se “Saviour” zpočátku může zdát jako krok vedle, s každým dalším poslechem však roste a v celkovém kontextu dává čím dál větší smysl. Následující “Dead Winter Ways” se v dokonalém protikladu k “Saviour” obrací zpět ke kořenům a je balzámem pro ucho staromilce. K jednoduchým klávesám a melancholickému zpěvu Thomase Helma, které jako by vypadly z rané éry kapely, se pak v polovině skladby přidá zkreslená kytara, skvěle kontrastující Schwadorfův řev a ve své subtilnosti úžasné perkuse a “Dead Winter Ways” postupně graduje a utichá zároveň. Tahle skladba si mě získávala dlouho, ale nakonec se jí to podařilo – právem.

Třetí “In the Gutter of This Spring” je pro mě osobně jedním z vrcholů alba. Poklidný ale naléhavý trip-hopový rytmus, trademarkové klávesy v pozadí, jemné kytarové hrátky a Helmův vokál – tak vypadá podmanivá první polovina. Po několikavteřinové, takřka dramatické pauze v režii akustické kytary ovšem nastoupí vrstvená (post-)black metalová kytara a nenápadný chorál v pozadí, které skladbu dovedou stejně jako v předešlém případě až do ticha. Pasáž je to ale vyloženě magická… “The Days Before the Fall” na mě sice udělala nepatrně větší dojem před čtyřmi lety, když vyšla osamocená, ale velice dobrá je pořád a i po letech je radost slyšet ji znovu, protože Helmův vokál a Schwadorfova akustická kytara v detailu jinak mimořádně majestátní kompozice se zkrátka nezají. Pomyslný předěl “The Turn of the Tides” pak tvoří v kontextu alba kratičká tříminutová a veskrze prostá “We Are Alone”, která patří jen klavíru a Thomasovi Helmovi. Být delší, asi bych řekl, že je nudná, ale takhle jde o vkusný dílek skládačky, který ke zbytku organicky zapadá.

Koho by snad u “We Are Alone” přepadly obavy, že Empyrium došly nápady, ten si může oddechnout hned vzápětí. “With the Current into Grey” je totiž (a snad je to i dílem kontrastu se skladbou předchozí) dalším vrcholem. Vrací se trip-hopem načichlé bicí, na black metalové kořeny odkazující kytara, přidává se nápaditá sólová kytara, skvostný Thomas Helm a výsledkem je rozmáchlá a vskutku nádherná skladba, která si mě získala na první poslech, ale ani po delší době nejeví nejmenší náznaky oposlouchání. Titulní skladba, která následuje, pak album uzavírá ve vyloženě minimalistickém duchu. Rozvážná sólová kytara, vzdálené perkuse a nenápadná baskytara v pozadí připravují půdu pro zpěv, který později přechází v úspornou deklamaci, jež v samém závěru přenechá prostor šumění vln. Jako regulérní skladba asi neoslní, ale jako delší outro funguje skvěle…

Takhle tedy vypadá “The Turn of the Tides” po částech. Jaká je ale vcelku? Kouzelná. Sice nemůžu tvrdit, že by šlo o vyloženě geniální dílo, a stejně tak jako opravdu famózní momenty se tu najdou i ty nepatrně slabší, ale ve výsledku to vůbec nevadí. Proč? Jednak je i ten “slabší” materiál pořád dostatečně dobrý a v celkovém kontextu dává jeho umístění na album smysl a druhak je celá deska natolik proměnlivá, výrazově pestrá a doslova živá, že stačí jen pár soustředěných poslechů , aby do sebe všechno postupně zapadlo a člověk si začal “The Turn of the Tides” užívat se vším všudy a naplno. A věřte mi, že když se to všechno konečně usadí a tahle mozaika se vám představí v plném rozsahu a všech souvislostech, najednou začnou fungovat i skladby, které se zprvu moc přitažlivě netvářily, a vám nejspíš dojde, že máte co dočinění s opravdu výjimečnou deskou, která v sobě snoubí dávno známou spontánní autenticitu kapely s profesorským perfekcionismem, který zde sice zažívá premiéru a někoho může i odradit, ale díky němuž na “The Turn of the Tides” není ani minuta přebytečného materiálu, každá nota má své místo a každý detail je pečlivě promyšlený. A právě tohle dělá ve výsledku strašně moc…

Celou recenzi jsem se snažil psát střízlivě a šetřit superlativy, abych nebyl nařčen z nadržování oblíbené kapele, ale vzhledem k tomu, co zde padlo, to už nemá smysl dál oddalovat. Empyrium zkrátka natočili výbornou desku. Nedělám si iluze a je mi jasné, že řadě lidí asi nesedne, a to jak těm tvorby Empyrium neznalým, tak starým fanouškům, kteří asi těžko ponesou všechny změny a novinky. Ale Empyrium nikdy nehráli hudbu tak, aby se někomu zalíbila, takže je všechno v naprostém pořádku, protože kvality má “The Turn of the Tides” na rozdávání nehledě na to, co od ní kdo čekal. Neřeknu vám, jestli je lepší nebo horší než starší alba Empyrium, ale zato vám řeknu, že tenhle návrat měl rozhodně smysl a novinka se může hrdě postavit po bok svých předchůdců, což mluví samo za sebe. Co naplat, takhle se dělá hudba, vážení…

Další názory:

Očekával jsem, že to bude běh na delší trať, ale nakonec si mě novinka Empyrium na svou stranu získala poměrně rychle, vlastně už někdy během druhého, maximálně třetího poslechu. To ovšem naštěstí neznamená, že by snad šlo o nějaký lehce prokouknutelný materiál, který zanedlouho přestane bavit, protože je tomu takřka naopak. A i když mě “The Turn of the Tides” baví takřka od začátku, je velice příjemné, že i po větším počtu poslechů tu a tam vykoukne nějaká nová melodie. Deska sama o sobě je zcela jistě vyrovnaná a bez sebemenšího zaváhání můžu říct, že mě baví jako celek, nicméně tomuto faktu navzdory postupem času v mých očích pár skladeb vystoupalo lehce nad ostatní. Především se jedná o trojici “In the Gutter of This Spring”, “The Days Before the Fall” a “With the Current into Grey”, kde Empyrium nabízejí několik opravdu excelentních nápadů a také nejkoncentrovanější atmosféru. Nicméně ani ten zbytek není slabý a “The Turn of the Tides” funguje parádně od začátku do konce.
H.

I když ve mně Empyrium nikdy nezanechali nějakou výraznější stopu, je to muzika, kterou si čas od času moc rád pustím. A pokud to samé prohlásím i o velkolepém návratu “The Turn of the Tides”, rozhodně lhát nebudu. Řekl jsem velkolepém… ano, i tak na mě novinka působí. Je fakt, že jde o poměrně klidnou záležitost, ale zároveň z ní na každém kroku cítím zároveň náznaky majestátnosti a bohatosti. Právě tato slova mě v hudbě i normálním životě nijak nepřitahují, díky čemuž nedokážu docenit tvorbu třeba takových Septicflesh. Empyrium však jdou na onu atmosférickou košatost trochu jinak (logicky – však taky mají k symfonickému deathu metalu sakra daleko). Němci staví na kontrastech mezi orchestrovanými majestátními pasážemi a klidnějšími party. A právě toto schéma na celé desce ve všemožných variacích převládá a ve výsledku nezní vůbec špatně. Neřekl bych, že tohle je úplně muzika pro mě, ale i tak si mě “The Turn of the Tides” poslech od poslechu dostává čím dál víc, což se týká především úžasných momentů ukrytých v “In the Gutter of This Spring”, “We Are Alone” a “With the Current into Grey”. Nakonec hodně povedená deska
Skvrn