Země: Turecko Žánr: death metal Datum vydání: 22.3.2017 Label: Hellthrasher Productions Tracklist: 01. Escalation of Darkness 02. The Halls of Grim Eternity 03. Conqueror from Beyond the Outer Gates 04. Engulfed in Obscurity 05. Invocation of Death and Misery 06. Demonic Manifest of Devastation 07. Inseminated with Demon Seed 08. Mayhemic Flames of Doom 09. The Blackened Skies Hrací doba: 48:32 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Hellthrasher Productions

Z perspektivy Středoevropana se může zdát, že to v Turecku metalově příliš nežije. Přesto když si vzpomenu na reakce členů Infernal War, Inferna nebo Dead Congregation, kteří v Turecku hráli, tak lze tušit, že tamější podzemí je opravdu hladové. Když je v pár desítkách lidí skutečná jiskra, je to lepší než sto kapel a tisíc temnozlordů. A rovněž neplatí, že by Turecku nějaký pořádný zlometal zcela chyběl. Zde na Sicmaggot jsme si třeba již vícekrát představili magora z Viranesir, já osobně již seznal zajímavé spolky jako Zifir, Godslaying Hellblast, Deggial, Sarinvomit, Burial Invocation a nyní i deathmetalové Engulfed. Jejich první dlouhohrající deskou „Engulfed in Obscurity“ vydává polský label Hellthrasher Productions, který, jak jste si jistě všimli, zásobuje underground mnohými skvosty.

Jak už bylo uvedeno v recenzi debutové EP z roku 2012, Engulfed se prezentují zcela klasickým pojetím staré deathmetalové školy. Americký (Incantation, Immolation), švédský (Dismember, Entombed) a finský (Demigod, Adramelech) sound mají Engulfed nastudován dobře, takže se nemusíte bát dalšího pseudo-deathmetalového crustu s HM-2 pedály (i když ty tady použity zřejmě byly). Kapela kvalitativně nedosahuje výšin současné elity à la Dead Congregation, ani netlačí žáden z hudebních aspektů do pomyslných extrémů. Zkrátka a jednoduše se v rámci klasické, stokrát slyšené šablony snaží tvořit dobré skladby. A to se Engulfed daří.

„Engulfed in Obscurity“ jsem věnoval více času, než bych u takové desky čekal, už jen protože zde nechyběly momenty, kdy mě songy jako ten titulní nebo „Invocation of Death and Misery“ dokázaly doslova zvednout ze židle. A když Engulfed začnou v pomalých tempech více sázet na atmosféru, tak je jejich snaha úspěšná. Ne, že by snad došlo k jakémusi dech beroucímu, mrazivému nokturnu, ale temné melodie různě rozprostřené po celé délce alba svou sílu určitě mají. Když se tak plácám v čistě muzikálních věcech, tak bych mohl pochválit i to, jak nahrávka a jednotlivé skladby skvěle plynou; je tu drive, dostatek variability a minimum vaty.

Jedním dechem ovšem dodávám, že už se mi moc nepozdává, jak „Engulfed in Obscurity“ končí. Nejenže outro „The Blackened Skies“ považuji za zcela nadbytečné, předposlední „Mayhemic Flames of Doom“ mi také přijde jako nejméně zajímavý kus na desce. Tady by se hodilo skončit trochu efektivněji. Navíc těch (skoro) 50 minut trvání je na deathovou desku tohoto ražení trochu moc. Osobně bych také ocenil organičtější produkci, variabilnější projev vokalisty, ale to už jsou opravdu jen detaily, protože oba aspekty počin nikterak nesnižují.

Jestli máte rádi death metal dle šablony, kterou jsem zmínil v druhém odstavci, tak neváhejte a „Engulfed in Obscurity“ si prostě pusťte, protože tu je velká šance, že vás deska bude bavit aspoň na chvíli. Co na tom, že není stoprocentní nebo že nenabízí nic nového. Správná atmosféra, dobré riffy, nasazení. To vše tu je. Rutina zahraná s nadšením těch, co žánru rozumí a uctívají jej. A pokud je pro vás progrese v deathu sprostým slovem, tak už není vůbec co řešit. Cthulhu na obalu z pera Nicka Kellera (Altarage, Heresiarch a další) je rovněž kvlt, což mi dohromady říká, že bych se za placku doma nestyděl a nějaké té hoďky zkysnuté cestou na koncert Engulfed bych asi taky nelitoval. Poctivost.