Země: Švédsko Žánr: black / death metal Datum vydání: 6.12.2015 Label: Avantgarde Music Tracklist: 01. Intro – Vindar från de osaligas ängder 02. Reapers Wake 03. Masters Unbound 04. The Fall of the Seven 05. The Will to Harm 06. Death Shall Wake Us All 07. Secrets of the Bottom 08. The Promise of Abyss 09. The Blessings of Annihilation Hrací doba: 55:55 Odkazy: facebook / twitter K recenzi poskytl: Against PR

Fifth to Infinity je skupina, která vznikla již na konci 90. let, ale vcelku záhy zanikla, aniž by za sebou nechala jediný počin. Na přelomu tisíciletí sice bylo v plánu album, ale k jeho uskutečnění nakonec nedošlo. Obnova činnosti přišla v roce 2007, ale bylo to až na sklonku loňska, kdy na sebe Švédové upozornili výrazněji – vydáním debutové desky „Omnipotent Transdimensional Soulfire“.

Zajímavé bude se podívat na sestavu, v níž za bicími sedí Martin Lopez – ano, přesně ten Martin Lopez, jenž hrával mnoho let v Opeth, mihnul se v Amon Amarth a v současné době je znám především díky Soen. Nehledě na fakt, že druhým zakládajícím členem Fifth to Infinity je Martín Méndez, baskytarista Opeth, nicméně ten už se na aktivitách formace po obnově činnosti nepodílí.

Klíčovou osobou Fifth to Infinity je ovšem někdo jiný – třetí zakládající člen Nader Jonas Reslan. Právě on má totiž na svědomí veškerou hudbu a texty na „Omnipotent Transdimensional Soulfire“. A kde jinde hrál? No, vlastně nikde. Kdysi dávno jen v pravěkém předchůdci Fifth to Infinity, ale toť vše.

A co že to tedy poskládal za muziku? Fifth to Infinity se prezentují nátlakovým black / death metalem. Je to přesně takový ten druh metalu, kdy je to bezpochyby ostřejší, žádné homosexuální rozjímání, ale pořád si to udržuje inteligentní formu a do nějaké bezhlavé hoblovačky to má ukrutně daleko. Reslan má zjevně vytříbený cit pro tvorbu mocných riffů, s nimiž možná nepřichází s ničím novým, ale ten výsledek má dost velkou sílu na to, aby skutečně bavil. Stejně tak zaslouží pochvalu i velice vkusně provedené proplétání melodií, které jsou rovněž výborné a dávají smysl, tudíž lze Švédům zamračenost a křiváky na fotkách stále věřit.

Jinými slovy řečeno, „Omnipotent Transdimensional Soulfire“ je album, jež má mohutné koule a jede v rytmu black/deathového zla rychlejšího až středního tempa, a přitom se mu pořád daří si udržovat jakousi auru toho, že je za tím něco málo navíc, a má to příjemně jedovatou atmosféru. A právě tohle je tím, co mě na debutu Fifth to Infinity hrozně baví a čím se mi Švédové strefili do noty. Živelnost zde vítězí nad techničností nebo vyumělkovaností, avšak primitivnímu hrození a paroháčovému agru jsou Fifth to Infinity na hony vzdálení. A to je fakt super.

Deska má vlastně jen jedinou nevýhodu – jakkoliv jsou všechny skladby povedené a chytře poskládané, mezi sebou se zas tak neliší, díky čemuž je poslech poněkud jednotvárnější záležitost. Není to takový prohřešek, aby to nahrávku vyloženě položilo na lopatky, ale přesto se nejde ubránit dojmu, že to trochu splývá a že člověk namísto devíti songů poslouchá jednu dlouhou věc. Ono si nebudeme nic nalhávat, do jisté míry se na tomto pocitu podílí i fakt, že si Fifth to Infinity ukousli relativně delší kus stopáže a „Omnipotent Transdimensional Soulfire“ trvá bezmála hodinu hracího času. Zároveň se běžně překračuje hranice šesti minut a v případě finální „The Blessings of Annihilation“ Švédové sahají i po devitíminutové hranici.

Nicméně i s tímto břemenem se „Omnipotent Transdimensional Soulfire“ poslouchá skvěle. Jakkoliv mi ty písně mezi sebou poněkud splývaly, hodně mě to bavilo již od prvních poslechů, aniž by tomu zanedlouho došel dech. Postupem času, když se člověk album „naučí“ a seznámí se s ním podrobně (což lze bez obtíží, když to nenudí), odpadne navíc i ona jednotvárnost, skladby se začnou vybarvovat a jejich vysoký potenciál se konečně naplno rozletí a vynikne.

A když k tomuto kýženému zlomu dojde, zbude už jen jediné – vysoce nadprůměrný black / death metal. Bez otravného hypu, zato však s úctyhodnou dávkou kvality. A toho si upřímně cením. Jestli to stojí za slyšení? Že se vůbec ptáte – jistěže ano.