Země: Francie Žánr: progressive death metal Datum vydání: 14.1.2013 Label: Holy Records Tracklist: 01. L’art chorégraphique de la transe 02. Forces conspiratrices 03. La bonté du roi pour son peuple 04. Les ombres de Dantes 05. L’arborescence du lys 06. Desponsation 07. Gigantomachie 08. Nouvelle parole 09. Charmantes castratrices 10. Suis-je misandre ? 11. Lycaon (Omophagie communiante) 12. Ænigma Mystica Hodnocení: Ježura – 7,5/10 H. – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook

Nevím proč, ale přijde mi, že se francouzská metalová scéna vyznačuje něčím speciálním. Není to nic konkrétního, ale přesto si snad u každé francouzské kapely, jejíhož poslechu jsem si dopřál, všiml jakési svérázné nátury, jaká se jinde nevidí. No a ani Misanthrope nejsou výjimkou. Ač jejich jméno velkému procentu metalové obce asi moc neřekne, jde o kapelu letitou a v jistých kruzích až kultovní, takže když jednou za čas vydají novinku, určitě stojí za to jí nějakou pozornost věnovat. Tentokrát jim to sice trvalo dlouhých pět let, ale jejich čerstvé album nesoucí název “Ænigma Mystica” je již nějakou tu dobu tady, takže je pomalu na čase ujasnit si, co si pro nás Misanthrope po pětadvaceti letech aktivity připravili.

Přiznám se, že nejsem znalcem předchozí tvorby téhle skvadry, takže se ode mě sotva dočkáte erudovaného srovnání s minulými deskami. Namísto toho se pokusím posloužit zkušeností nezkreslenými dojmy, jaké na mě album “Ænigma Mystica” zanechalo. A jestli jsem v úvodu hovořil o zvláštním charakteru francouzského metalu, obecně se dá říct, že právě tak zvláštní jsou ty kýžené dojmy z “Ænigma Mystica”. Čistě faktograficky by se hudba, jakou Misanthrope vměstnali na hodinu a šest minut dlouhou desku, dala klasifikovat jako svérázný průnik death metalu, thrash metalu, avantgardy a špetky progrese s tím, že ani jedna z těchto složek nedominuje nad těmi ostatními. Ta hudba ze všeho zmíněného čerpá, ale zachovává si neutrální a dost obtížně zařaditelný charakter. Je to zkrátka metal, ale hodně, hodně unikátní. Taková netradiční muzika potom není úplně jednoduchá na zpracování a některé těžší skladby svoje hodnoty posluchači odhalí až po nějaké době. Popravdě, první, co mě ve spojitosti s “Ænigma Mystica” napadne, jsou místy poměrně netradiční a určitě ne prvoplánově líbivé melodie, na které je potřeba si nějakou dobu zvykat. Po nějaké době se sice uši nakonec podvolí, ale i tak je zde patrné, jak některé skladby vyžadují dostatek soustředěné pozornosti, aby mohli zafungovat v plné šíři. Takhle z fleku mě napadají především “L’art chorégraphique de la transe” a “La bonté du roi pour son peuple”, jejichž umístění na samotný začátek alba by mohlo ne až tak vytrvalého posluchače celkem snadno odradit. Zdaleka ne vždy jde ale o takový (berte prosím relativně) záhul na mozek a řada skladeb je i při zachování jednotného výrazu desky a čitelného skladatelského jazyka příjemně přímočará a čitelná a dokonce je tu k nalezení i velice umírněný a chce se mi říct na poměry desky až baladický kus. Výjimečně dokonce dojde i na veskrze melodickou kytarovou erupci, a třeba ta v “Gigantomachie” je bezesporu jedním z vrcholných momentů desky. I při své relativní posluchačské náročnosti je tak “Ænigma Mystica” vesměs pestrou nahrávkou, což je jedině ku prospěchu věci.

Velmi zajímavý je zvuk alba, a to hned z několika úhlů pohledu. Samotné nazvučení a zkreslení kytar je poměrně netradiční a nějak nevím, jak ho výstižně popsat. Trochu plastové? Možná. Zní to, jako by to pánové hráli živě? Také na tom asi něco bude. Každopádně když si na to člověk zvykne, zní to opravdu dobře a hlavně si to člověk nesplete, což je v současné době docela výjimka. Zaujme rovněž výrazná baskytara, jejíž linky častokrát všem těm neokoukaným melodiím a riffům značně přidávají na jejich neokoukanosti a lehkému “mindfuck” faktoru. Druhou zásadní záležitostí, díky které “Ænigma Mystica” zní tak, jak zní, je využití francouzštiny ve všech textech. Je to jedna z těch věcí, které řadu francouzských kapel posouvají zase o kousek mimo hlavní proud klasické metalové produkce a stejně jako v případě metalcorových Eths musím i zde za tento přístup vyseknout autorům poklonu. Francouzština totiž v kombinaci s takovým extrémním metalem zní opravdu luxusně, a když se k tomu připočítá výrazová variabilita Phillipa Courtoise, je bez pochyb, že vokální stránka “Ænigma Mystica” je opravdu nesmírně vydařená.

Jak vidno, “Ænigma Mystica” je po všech stránkách povedená deska. Je tu však přeci jen jedna věc, která jí v mých očích trochu škodí. Tou věcí je její délka, kterou při povaze materiálu shledávám opravdu trochu přestřelenou. Vzhledem k tomu, že “Ænigma Mystica” rozhodně není deskou, která by fungovala jako podklad k jiným činnostem, je potřeba celkem soustředěný poslech a po třičtvrtěhodině takového soustředěného poslechu začíná posluchačova pozornost poněkud upadat. Navíc, muzika je to sice vysoce kvalitní, ale nalijme si čistého vína – není to až takový ultra trhák, který by více než hodinovou stopáž bez zaváhání utáhl sám o sobě. Ve finále tedy nemůže aspirovat na mety nejvyšší, ale i tak se jedná o velmi vysoký a neokoukaný standard, který má rozhodně mnoho co nabídnout a já ho mohu bez váhání doporučit všem příznivcům ne úplně tradičního metalu.

Další názory:

I přes věhlas a uznání, jaké jméno Misanthrope má, se mi tahle francouzská skupina vždy vyhýbala… nebo spíše já jí. A asi by to pokračovalo i nadále, pokud by nepřišlo na recenzi, díky níž jsem se s vidinou, že muziku Misanthrope konečně pořádně ochutnám, pustil do poslechu “Ænigma Mystica”. Musím uznat, že v podstatě hned po prvním dohrání alba mi bylo jasné, proč jsou Misanthrope v jistých kruzích až kultovní kapelou, jelikož ta muzika je svým způsobem opravdu ojedinělá a takříkajíc dostatečně “pošukaná”, aby si ji člověk hned s tak něčím nespletl, čehož si rozhodně cením. Hudba je to velmi členitá, proměnlivá a v podstatě ve všech ohledech, jaké si jen vymyslíte, velice propracovaná – netriviální, do jisté míry nezaměnitelná, technicky vypiplaná, plná kvalitních nápadů a variability. Ze všech těchto ohledů Misanthrope bezezbytku splnili má očekávání. Druhou věcí je ovšem to, že si i přesto všechno si nejsem úplně jistý, jestli to budu mít chuť poslouchat i do budoucna… nechápejte mě špatně, “Ænigma Mystica” je zcela jistě vysoce kvalitní nahrávka, což samozřejmě uznávám, jen to není to pravé pro osobu, jako jsem já. Pokud jste ovšem trochu více orientovaní na death metal a chcete desku, která není úplně tradiční a která je opravdu hodně dobrá, pak vám s naprosto klidným svědomím novinku těchto Francouzů mohu doporučit. Nicméně i přes malinko schizofrenní hodnocení si Misanthrope (konečně!) získali můj respekt, který jim bezesporu náleží…
H.