Testament - Titans of Creation

Testament – Titans of Creation

Testament - Titans of Creation

Země: USA
Žánr: thrash metal
Datum vydání: 3.4.2020
Label: Nuclear Blast

Tracklist:
01. Children of the Next Level
02. WWIII
03. Dream Deceiver
04. Night of the Witch
05. City of Angels
06. Ishtar’s Gate
07. Symptoms
08. False Prophet
09. The Healers
10. Code of Hammurabi
11. Curse of Osiris
12. Catacombs

Hrací doba: 58:34

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp / instagram

Určitě je vždycky plusem, když si kapela najde svůj vlastní ksicht. Testament ho bezesporu měli už od samého začátku svého počínání. Desky „The Legacy“ a „The New Order“ patří mezi klenoty thrashmetalového žánru. Daří se jim snoubit tradiční prudkou agresi s technickým fortelem a potřebným hráčským charismatem. O to víc překvapilo pozdější směřování party kolem Chucka Billyho a Erica Petersona, kdy namísto čechrání svých předností ustoupili, a zřejmě pod nátlakem vydavatelství Megaforce se začali hnát za slávou na MTV. Podobně jako ostatní začali podkuřovat stále populárnější Metallice vkládáním melodických postupů do dříve zuřivého thrashe. I toto období je z dnešního pohledu považováno za klasické, však také „Practice What You Preach“ není žádný škvár. V letech následujících je ovšem neminulo opětovné hledání sebe sama a novinka „Titans of Creation“ je důkazem toho, že se jim to povedlo.

Devadesátky nepřály v thrash metalu nikomu, Testament nevyjímaje. Zajímavostí ale je, že namísto toho, aby zvolnili a začali hrát více na rockovou strunu, jak bylo v této situaci běžné, rozhodli se naopak přitvrdit. Brzy vzali za svůj právě se rozjíždějící groove metal a v řadách s deathmetalovým nestorem Jamesem Murphym notně zhustili svůj zvuk. Výsledkem byla tři alba. To první, „Low“ je slušné, do dnešního dne asi nejodvážnější nahrávka Testament. S „Demonic“ už to však trochu přepískli. Snad to bylo tou chybějící Murphyho kytarou, každopádně ani angažování Genea Hoglana nezabránilo zabřednutí do sraček, tedy rádoby tvrdého groove-death-thrashe. Jak se ale říká, do třetice všeho dobrého. Poslední album Testament tohoto desetiletí, „The Gathering“, je dost možná tou nejdůležitější deskou v historii kapely.

Hoglan sice odešel, ale byl nahrazen Davem Lombardem. Na basu se zde poprvé představil Steve DiGiorgio a vrátil se také Murphy. V této sestavě se podařilo stvořit moderně znějící thrashmetalovou nahrávku, která položila základy současným Testament. Album oplývá tvrdostí předchozích počinů, přičemž se o onu brutalitu nesnaží tak samoúčelně. Přetrvává také nabraný groove, ale je podáván v přesných dávkách a vkusně. Náčelník Billy i nadále využívá hloubky svého hlasu, avšak nezapomíná ani na melodie, které s ním dokázal v minulosti vykouzlit. Tyto charakteristiky „The Gathering“ se dají použít i na návratové „The Formation of Damnation“ a také všechny následující studiovky včetně „Titans of Creation“.

Testament prodělali ještě několik personálních změn, ale důvod proč jsem vypsal ty výše je ten, že i v nynější sestavě působí Hoglan a DiGiorgio, kteří v minulosti sehráli svoji roli ve formování současného zvuku. Možná ještě důležitějším je návrat Alexe Skolnicka, i když jak známo, do skládání se už Petersonovi příliš nemotá, což je dle mého škoda. Jeho přítomnost je však i přesto znatelná a Testament má k původní tvorbě o něco blíže než v dobách „The Gathering“, přičemž na „Titans of Creation“ je tento posun nejvýraznější.

Začátek „Titans of Creation“ je učebnicový. První tři skladby jsou neuvěřitelné masakry patřící k tomu nejlepšímu z novodobé historie Testament. Zaujme především cválající rytmika a samozřejmě zpěv Billyho, na němž se věk evidentně nepodepisuje. Naopak, na „Titans of Creation“ mě baví jak už dlouho ne. Úderné refrény tam sází jeden za druhým, a když má zařvat z plna hrdla, není to o nic horší. Kombinace staré školy a moderního vyznění se zde protkla skvěle. Prostě jim to šlape jako kráva. K dalším povedeným momentům patří například výpravná „Ishtars Gate“, mohutná „The Healers“ nebo závěrečná klepačka „Curse of Osiris“. Formy úvodních válu ale nedosahují, čemuž se ani nedivím.

„Titans of Creation“ má však i slabší stránky. Ty nastávají zejména v případech, kdy se začne projevovat ono přílišné tlačení na pilu a snaha o implementování nových prvků, kterými jsou v poslední době blackmetalové vlivy Petersonovy druhé kapely Dragonlord. To znamená, že tu občas dojde na nějaké mrazivější polohy či Petersonovo skřehotání. K hudbě Testament mi to moc nesedí a vlastně mě to dost otravuje. Naštěstí se tak neděje příliš často, ale třeba „Night of the Witch“ jsem se naučil přeskakovat. Další výtku bych viděl v nestřídmé délce některých ze skladeb, kdy šestiminutová stopáž opravdu není zapotřebí. Příkladem může být jinak dobrá „City of Angels“. S tím ostatně souvisí celková délka nahrávky, která atakuje jednu hodinu. Vyházet nějakou tu vatu, poslech by byl příjemnější. Třeba zařazení instrumentálky „Catacombs“ na konec alba vůbec nechápu. Poslední slabinou je malé zapojení Skolnicka, ale do toho těžko někdo z nás vidí. Skolnick se po svém návratu výrazněji podílel pouze na „Dark Roots of Earth“, jinak většinou přispěje jedním, dvěma tituly, stejně jako v případě „Titans of Creation“.

Testament

Nic z výše zmíněného mi ale poslech nekazí natolik, abych nemohl mluvit o zdařilé desce. V porovnání s minulým „Brotherhood of the Snake“ novinka jednoznačně vítězí. Na jejím předchůdci jsem si toho moc neoblíbil a prakticky se k němu nevracím. S odstupem času lze mluvit o solidním, ale příliš průměrném albu. „Titans of Creation“ také občas sklouzne do méně atraktivních pasáží, ale ty povedené rozhodně převažují, a co hlavně, hned několik z nich má opravdu obrovskou sílu a baví pořád dokola. Právě díky tomu bych zařadil „Titans of Creation“ i před „Dark Roots of Earth“, přestože tahle placka působila pospolitějším dojmem, což novince schází.

Testament tak opět ukázali, že stále umí. Když se porozhlédnu po ostatních žánrových legendách a souputnících, nynější tvorba Testamentu mě baví nejvíce. „Titans of Creation“ je skvělou ukázkou toho, jak se dá hrát moderně znějící thrash metal, což se zdá být v dnešním světě velkým problémem. Zní to svěže, má to nápady a nezapomíná to ani na kořeny kapely. I přes zmiňované výtky (hlavně tu délku) parádní deska.


9 komentářů u „Testament – Titans of Creation“

  1. Na thrash metalovou desku naprosto přepálená stopáž. Což je problém nejedné kapely. Jinak ale slušné dílko.

  2. Hm, necelá hodina mi na klasickej thrash nepřipadá nějak hrozně moc, tohle není thrashcore. Deska je natolik povedená, že jsem i rád. Jak tak na to koukám, budu si muset dát poslouchací maraton všech desek- na ty z devadesátek už jsem dost pozapomněl a rád si připomenu genezi snad jediný větší kapely, co mi zůstala po konci Slayer pod kůží.

    1. To si určitě dej. Přijde mi dobrý si čas od času připomenout i ty míň profláklý alba. Se Sepulturou jsem to díky nový desce dělal stejně.

  3. Neverím, recenzia na metalový mainstream na Sicmaggot?! Už som v to ani nedúfal :D
    Nový Testament je v poho, lepší ako ten minulý. A stopáž rozhodne prepálená je – pokiaľ kapela nemá v talóne extratriedne nápady, tak by nemala naťahovať platňu na hodinu. Najlepšie thrashe mali vždy zhruba 40-45 minút a tak to má byť. Ale inak palec hore, potešilo.

    1. Mně osobně nepřijde, že bychom tu recenzovali až tak obskurní věci. Myslím si, že v tomhle ohledu se rozhodně ještě máme kam posouvat a můžeme představovat víc divnejch kapel…

      1. Nie kámo, miera recenzovania obskúrnych vecí tu dosiahla takú mieru, že som prakticky prestal navštevovať Sicmaggot. Aspoň kvôli novým veciam. A celkom ma šokovalo odignorovanie posledného výborného albumu Abigail Williams, ktorý vyhral album mesiaca dokonca aj v Sparku :)

        1. A nebylo by rozumnější začít poslouchat ty obskurní věci? :D

          Nerecenzování Abigail Williams je škoda, vím o tom. Aktuální i předešlý album jsem chtěl udělat, ale v obou případech mi na to nějak nezbyl prostor…

      2. Teda, to se jako Mira musím zastat. Fakt se tu recenzují divnosti, kraje a prasárny- ty hlavně :) Mě to teda neva, já bych byl za ještě větší odklon do podivna a bokem, na klasiku jsou tu jiný netový magazíny.

        1. Tak jako samozřejmě je to relativní. Já tam každopádně prostor pro zlepšení v tomhle ohledu vidím…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.