Země: Německo Žánr: death metal Datum vydání: 17.3.2016 Label: Sepulchral Voice Records Tracklist: 01. Entrance 02. Merging Nebular Drapes 03. The Nature of the Ground 04. Cold Threat 05. Trance of Death Part I – Reflections 06. Trance of Death Part II – Metanoia Journey 07. Trance of Death Part III – There Are Other Worlds… Hrací doba: 50:31 Odkazy: web / bandcamp K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Stejnojmenné EP německých Venenum bylo v době svého vydání (2011) jistým zjevením. Ne že by snad tehdejší scéna trpěla nedostatkem výrazných mladých deathmetalových smeček, ale tahle placka byla vážně něco extra. Kvalitní kompozice klidně snesly srovnání i s velmistry atmosférického metalu smrti a večerů, kdy jsem kvůli „Bewitched Craft“ nebo „Lunar Tombfields“ doslova chcípal na přemíru niterního chladu, bylo mnoho. Čekání na nový materiál bylo dlouhé, i když ne úplně nesnesitelné. Pánové hráli živě tak akorát, dvakrát jsme je mohli vidět i v ČR a bylo takovým veřejným tajemstvím, že kapela velice pozvolna dělá na nové hudbě. Před pár roky se na YouTube dokonce na chvíli objevil i živý záznam jedné výborné nové skladby, která plamen očekávání rozdmýchala opravdu mocně.

Mohl jsem se snažit, jak jsem chtěl, aby ono očekávání nebylo až příliš vysoké, ale co naplat, info, že je vydání „Trance of Death“ takřka za dveřmi, potěšilo. Hodně. A brzy příchozí promo ještě víc. „Listen in darkness at maximum volume,“ říkal jsem si, takže bylo nezbytné si nachystat správné prostředí. Vyčkal jsem, půšťal a nic moc. Ok, kdybych zahodil každou desku jen proto, že mě nebavil první poslech, tak neznám spoustu skvostů a pouze držkuju, že nový metal stojí za hovno. Následovaly další poslechy, se kterými rostl a měnil se i samotný dojem, ale…

Halt! Tohle by snad mohla být i recenze, nebo alespoň představení desky a nikoliv jen deníček přespříliš vášnivého posluchače-fanouška. Takže pro pořádek: „Trance of Death“ nabízí sedm skladeb. Smyčce a jednoduchý klavír poutavého intra „Entrance“ navozují až jímavý pocit a pozorní posluchači posléze zjistí, že onen melodický motiv se znovu objevuje v závěru desky. Ale ponurá krása netrvá věčně a hrozivý klid protne nemilosrdný deathový sekec. Venenum se minimálně v první půlce desky drží death metalu, který je ve své podstatě starý. Nechybí chladná atmosféra a je evidentní, že za kompozicemi je nezbytná dávka úvah a zápalu. Pokud se vám líbila vypuštěná „Cold Threat“, tak není třeba pochybovat, že by skladby předtím zklamaly. Osobně ji považuji za nejslabší kousek alba!

Na druhou stranu ale začnou být evidentnější i jiné tendence. Venenum podobně jako Tribulation, Morbus Chron, Reveal (a další), zřejmě pod vlivem posedlosti starším rockem a metalem, se taktéž rozhodli vykročit mimo rámec „pouhého“ death metalu. A zde vnímám první problém novinky. Venenum nepovažuji v tomhle ohledu ani za dostatečně progresivní ani za přesvědčivě oldschool, natož abych zde slyšel něco opravdu výrazně svojského. Zvláště srovnám-li třeba s druhou deskou Tribulation, jimž se něco takového povedlo s pozoruhodnou lehkostí. A nebo s nedávno recenzovanými Reveal, kteří se aspoň vydali cestou sociopatického hulvátství. Je fakt těžké se zbavit pocitu, že atmosférický death metal bez pičovinek kolem jim šel prostě lépe, i když některé zdejší aspekty starých dobrých Mayhem & Watain Venenum docela sluší. Ne, že by snad debutové EP neoplývalo určitými „cizorodými“ vlivy, ale na „Trance of Death“ jsou evidentní. Ale za mě osobně. Být celé album jako jeho první polovina, tak hovořím jen o zklamání, bez ohledu na jeho nepopiratelné kvality. Songy odsýpají, některé pasáže uvíznou v paměti, vše je nadstandardní, ale takových kapel je dnes docela dost (otázkou k zamyšlení by jistě bylo, kde se v současnosti nachází laťka průměru).

I z pouhého tracklistu je celkem jasné, že prim by mohla hrát závěrečná trilogie skladeb „Trance of Death“. „Reflections“ ještě navazuje na surovost první půlky, ale osobně ve zdejších aranžích a sólech cítím už trochu jinou, větší procítěnost. Snad proto, že se opravdu chystá půda pro vrchol alba. „Metanoia Journey“, věrná svému názvu, představuje ryze rockovou tvář kapely. Tvář nikterak ultimátně omračující, ale dostatečně poutavou. A onen klimax setrvá až někdy do půlky písně závěrečné, kdy se Venenum konečně dle mého alespoň přiblíží majestátu své eponymní prvotiny. Avšak něco se zlomí, kouzlo odvane a závěr, který měl být skutečným vrcholem, pouze skomírá; Docela neslavně… Proč? To nevím. Ona melodie je v intru zpracována nádherně, ale v kytarovém provedení prostě nefunguje. Doprovodné elektronické ruchy považuji nejen v této konečné pasáži za poměrně zbytečné.

…ale ne tak, jak jsem doufal. Takže i přes velkou snahu se do hudby nějak vcítit, například skrze úplné odevzdání, se vkradla myšlenka, že Venenum mé přání nesplní. Dokonce i ta skladba, kterou jsem zmiňoval na konci prvního odstavce se zde nenachází. Že by snad odchod dřívějšího kytaristy H.L. tvůrčí schopnosti kapely poznamenal až natolik? Je to možné. Blíží se konec textu a mně je jasné, že „Trance of Death“ odložím na neurčito, jako spoustu jiných desek, které mohou být objektivně kvalitní jak chcou, ale to nejdůležitější jim nakonec schází. A pokaždé, když jsem si vyčítal, zda vlivem přehnaných očekávání nepohlížím na „Trance of Death“ až příliš přísně, stačilo si pustit EP.

Závěrem. Rozhodně nemohu tvrdit, že by „Trance of Death“ nebyla nadstandardní záležitost a v klasickém hodnocení by známka menší sedmi z deseti byla urážkou snahy kapely. Ale první EP jasně ukázalo, že je formace schopná stvořit Death Metal přesahující rámec pouhé hudby. A nakonec se vydali cestou jakési progrese, ve snaze skloubit staré s dnešním a snad takto objevit něco nového. Nemám pocit, že by v tomhle ohledu byli opravdu úspěšní. Ale třeba to budete cítit jinak.