Datum: 29.11.2015 Místo: Praha, Modrá Vopice Účinkující: Angelus Apatrida, Distillator, Vektor

Ne, že bych to snad vůbec neposlouchal, ale i tak musím upřímně říct, že jsem nikdy nebyl nějaký velký příznivec thrash metalu – co se extrémních metalových odnoží týká, jedničkou pro mne vždy byl, je a bude black metal. Úplně stejně příliš nemusím technickou muziku, vždycky mě spíš oslovovala monotónní hudba stavěná víc na atmosféře než hráčské ekvilibristice. A pak bum – zničehonic se objeví thrashová kapela s vymakanou technikou, která člověka složí. A touhle kapelou jsou Američané Vektor, jejichž druhou fošnu „Outer Isolation“ a posléze i zpětně nastudovaný debut „Black Future“ vážně žeru. A i když vím, že je z jejich hudby cítit obrovská inspirace u kanadských kolegů z Voivod (ty vole, už jen to logo!), přesto mě jejich podání ohromně baví. Když se tedy tahle zámořská parta vydala na své první evropské turné a v jeho rámci se vůbec poprvé zastavila i v České republice, bylo mi jasné, že si to ujít nenechám.

Jako první se ve Vopici v roli domácího supportu měli představit Haw, nicméně ti nějaké tři týdny před akcí svou účast odřekli, takže koncert nakonec zůstal jen o třech zahraničních kapelách, které jedou celou šňůru. To mi vůbec nevadilo, protože mi často přijde zbytečné koncerty natahovat o předkapely, zvlášť když je následující den všední. A navíc, v tomhle konkrétním případě jsem beztak šel hlavně na Vektor a to, co hrálo před nimi, jsem vlastně předem vůbec neznal a ani mě to moc nevzrušovalo, takže tím spíš mě odpadnutí lokálního předskokana netrápilo.

Jako první tedy nastupuje holandské trio Distillator, jehož podání thrashe se zdá být zřejmé už jen podle image samotných muzikantů – upnutá kaťata, bílé tenisky, nábojové pásy, však to znáte. Nic nenasvědčovalo tomu, že by nemělo jít o vcelku standardní cvičení na téma oldschool thrash metalu. A přece to nakonec nebylo tak jednoduché a z Distillator se vyklubalo docela příjemné překvapení, protože ta jejich muzika nebyla jen bezhlavá cirkulárka. Nizozemci i ve třech hráli relativně nápaditě, nebáli se zajímavých přechodů, tu a tam se objevil dokonce hrubší growling a výjimečně střihli i nějakou tu baladičtější pasáž. Samozřejmě, základ pořád tvořilo zběsilé thrashové riffování a ječivá kytarová sóla, ale mělo to hlavu a patu. Obzvláště potěšila baskytara, která byla naladěna proklatě hluboko a ve zvuku vytažena proklatě vysoko, takže všichni milovníci čtyř tlustých strun si mohli dosyta užít. Navíc Distillator předvedli nejenergetičtější vystoupení večera a i na malinkém Vopičním pódiu zvládli si trochu zaběhat a zaskákat. Speciální plus pak u mě má baskytarista Frank R., jehož džíska se pyšnila celozádovou nášivkou A Forest of Stars (!), což bych u takové kapely fakt nečekal.

Oproti tomu druzí Španělé Angelus Apatrida předvedli o poznání přímočařejší podání žánru, přestože měli o jednu kytaru víc a zdánlivě tedy větší prostor pro nějaké instrumentální hrátky. A i když ani jejich koncert nebyl špatný, víceméně to byla vcelku standardní thrash metalová palba, jakých je všude dost. Fanoušci thrashe (což tam ten večer byli asi všichni kromě mě) si to asi užívali, a zatímco na Distillator se objevilo jen několik nesmělých hrozičů, Angelus Apatrida už vybudili první moshpit i první plavce (tyto kratochvíle pak samozřejmě pokračovaly i na Vektor). Z mého ne-thrashového úhlu pohledu to ovšem byla taková normální pohodovka, u níž mě nejvíc zaujaly dva konkrétní momenty, kdy zpěvák Guillermo Izquierdo na chvilinku přešel od řvaní k regulérnímu zpěvu, byť šlo v obou případech jen o vteřinky. Celkově vzato jsem neměl problém se na to podívat a žíly mi to netrhalo, ale jak si u Distillator dokážu představit, že bych si jejich letošní debut mohl pustit i doma, vystoupení Angelus Apatrida mě o tom samém nepřesvědčilo. Na druhou stranu, jestli se zas někdy objevím na akci, kde budou tihle Španělé v roli předkapely, utíkat před nimi taky nebudu.

Nyní už ale přichází čas na hlavní chod v podání Vektor. Kvarteto okolo zpěváka a kytaristy Davida DiSanta, jenž předvedl roztomilou kérku „Sci-fi or die!“ na svém rameni, na nic nečekalo a ze zvukovky přešlo plynule ke hraní. Hned začátek vystoupení se nese ve velkém stylu, protože rozjezd obstarává úvodní skladba z „Outer Isolation“, „Cosmic Cortex“. Počáteční atmosférická pasáž se zanedlouho zvrhne ve vymakané riffy, kytarista Erik Nelson pálí zběsilé vyhrávky a melodie a DiSanto hned zkraje předvede, že má v hrdle regulérní šmirgl. Za jeho vysoký ječák by se vůbec nemusel stydět ani Dani Filth ve vrcholné formě – a taky když ten nejvyšší jekot nasadil, tak šel s hubou radši kousek dál od mikrofonu, aby to lidem neustřelilo uši.

Jízda ale pokračuje i nadále, protože hned po úvodní desetiminutovce Vektor nasazují song ze svého debutu – „Deoxyribonucleic Acid“ s naprosto kulervoucími melodiemi. Vzápětí pak přichází první ukázka z nadcházejícího třetího alba „Terminal Redux“, jež vyjde v březnu, jmenovitě již zveřejněná „Ultimate Artificer“. Celkem z chystané zazněly tři kusy, a jak mě „Ultimate Artificer“ na prdel příliš neposadil, ani ze zveřejněného streamu, ani živě, tak zbylé dvě novinky „The Cygnus Terminal“ a „Psychotropia“ zněly mnohem lépe. Především první jmenovaná mě hodně zaujala, protože šlo o opět dlouhý strukturovaný kus, který od atmosférického začátku parádně vygradoval, v půli nabídl krátkou baladickou vsuvku, po níž přišla naprosto mocná pasáž, ve které se obzvláště bubeník Blake Anderson urval ze řetězu. Ostatně, jeho výkon byl obecně skvělý a hlavně v těch rychlejších techničtějších chvilkách, kdy nemusel jen držet tempo, se do toho uměl vážně opřít.

Většinu setu však obstaraly písně z debutového „Black Future“, což je na jednu stranu super, protože nejen „Deoxyribonucleic Acid“, ale i závěrečná dvojice „Accelerating Universe“ a „Asteroid“ jsou výtečné pumelice. Na tu druhou mě trochu mrzelo, že se nedostalo na víc věcí z „Outer Isolation“, neboť vyjma již jmenované „Cosmic Cortex“ zazněla už jen natlakovaná hitovka „Tetrastructural Minds“. Ale jasně, chápu, že nejde zahrát všechno, a navíc ani tak si není moc na co stěžovat, protože to bylo vážně super a Vektor to šlapalo na plné obrátky.

Nechci to nějak zbytečně přehánět, ale takhle jsem se na thrash metalovém koncertu bavil snad naposled u Overkill v MeetFactory, což už jsou nějaké tři roky… i když je pravda, že já thrashové koncerty nijak zvlášť neobrážím, takže to z mojí strany zas tak ultimání prohlášení není. Nicméně i tak si furt stojím za tím, že to byla velká paráda a vážně se mi to líbilo. Jediným zklamáním tak byl merch, protože Vektor už měli kompletně vyprodanou veškerou muziku (a to nejsou ani v polovině turné!), takže měli v nabídce jen trička, která mám na salámu. Ale tak jejich škoda, já jsem aspoň tolik neutratil…