Sabaton poster 2013

Sabaton, Eluveitie, Wisdom

Sabaton, Eluveitie, Wisdom
Datum: 8.3.2013
Místo: Zlín, Sportovní hala Euronics
Účinkující: Sabaton, Eluveitie, Wisdom

Akreditaci poskytl:
Pragokoncert

V pátek 8. března se sportovní hala Euronics ve Zlíně změnila na jeden večer v shromaždiště metalových fanoušků, kteří se rozhodli zpříjemnit si nadcházející víkend ve společnosti řízných kytar a velkých melodií. Koncert, na kterém se postupně představili mladíci Wisdom, švýcarští folk metalisté Eluveitie a švédští Sabaton, se pro velký zájem v průběhu předprodejů přesunul z menších prostor Masters of Rock Café do větší haly Euronics, která sice nakonec nepraskala ve švech, ale slušné tři, čtyři tisícovky příznivců do ní své kroky nasměrovaly a postaraly se o skvělou atmosféru. Brány haly se otevřely na minutu přesně o půl sedmé a již v té době se početný dav lidí rozhodl soupeřit o místa v první řadě před pódiem, aby mohli pěkně z blízka obdivovat hlavní hvězdu večera. Protože do koncertu úvodních Wisdom zbývalo nějakých devadesát minut, takže jsem je pojal jako exkurzi po hale a přilehlých stáncích s občerstvením a pivem.

Člověk se ani nenadál a už klepala na dveře osmá hodina večerní a svůj set právě startovali maďarští melody-makers Wisdom. Pokud se nepletu, jednalo se o jejich druhé vystoupení na území ČR (o den dříve v Praze v rámci stejného turné debutovali) a případná nervozita nebyla vůbec znát. Protože jsem neměl páru, co od nich čekat, zhlédl jsem nějaké klipy na webu a zhrozil jsem se příšerné kopírky Gamma Ray, Helloween a třeba ještě Edguy. V čele kapely stojí zpěvák Gabor Nagy, jehož zpěv na mě ze studiové tvorby působí dost teple a kapela se svým předvídatelným hevíkem tomu moc neprospívá. Pětice na to celkem vlítla a postupně do nás nasázela nějakých sedm fláků, včetně novinky “War of Angels” z jejich připravovaného nástupce alba “Judas”. Po všech stránkách podprůměrná produkce mě opravdu nebavila a jediné překvapení tak pro mě byl (na první akt večera) opravdu slušný zvuk. Teprve s příchodem zmíněné novinkové skladby jsem trošku zpozorněl, protože oproti prvním dvěma kouskům obsahovala zajímavější a zatěžkanější riffy. Lidi pod pódiem si jejich půl hodinový set užívali, takže roli rozehřívačů splnili Wisdom dobře. Já jsem toho názoru, že pokud mě na koncertu kapely nejvíc baví předělávka, tak je něco špatně. “Wasted Years” od Iron Maiden je skvělá koncertní tutovka a zanotoval jsem si i v podání průměrných Maďarů, ale nic pamětihodného tihle borci nebyli.

Po krátké čtvrthodince nutné k přestavení pódia zaujali své pozice folk metalové hvězdy jménem Eluveitie. Ti si pro mě přichystali hned dvě překvapení. Obě nemilá. To, že je niněristka a zpěvačka Anna Murphy vážně nemocná a kapela absolvuje turné bez ní, nebylo nic nového, ale i tak její krásný vokál, a tím pádem i některé skladby, ve kterých hraje prim, chyběly. Druhým nemilým zjištěním, se kterým jsem na koncert přicházel, byla vymezená hrací doba, protože 50 minut mi přišlo dost málo a vůbec bych se nebál čtvrt hodinku přidat, výsledná show by tím rozhodně neutrpěla.

Početná partička kolem charismatického Christiana Glanzmanna těžila hlavně ze své poslední studiové desky “Helvetios”, která sice není jejich majstrštyk, ale Eluveitie vybrali do finálního setlistu pouze skladby, které jsem si z něj oblíbil, takže já byl spokojený. Za dozvuků intra “Prologue” se do toho opřeli prostřednictvím titulní palby “Helvetios” a pod pódiem se šílelo. Kombinace tvrdých kytar, řevu a všech těch píšťal, fléten, dud fungovala na jedničku. Všechny nástroje byly po celou dobu krásně čitelné, snad jen s výjimkou houslí Meri Tadić, jež mi přišly místy upozaděné. Skočné koncertní tutovky “Luxtos”, “Thousandfold” či klasická “Inis Mona” rozhýbaly pod pódiem opravdu každého a Christian nezapomněl publiku poděkovat za skvělou atmosféru, za což byl náležitě odměněn. Způsob, jakým přecházel od hrdelního řevu ke hře na píšťalu, byl neuvěřitelný, až jsem ho začal podezřívat, jestli nemá dvoje plíce nebo nejede na playback. Před jednou ze závěrečných skladeb vyzval prostor v kotli o vytvoření circle pitu a maník v tričku Korpiklaani, který měl vést, to moc nezvládl, ale důvod byl spíš v opravdu přeplněném prostoru, ve kterém se toho vytvořit moc nedalo, takže nakonec z toho byla spíš slušná tlačenice. Závěrečná “Havoc” byla přehlídkou bubeníka Merlina Suttera, který jel jak blázen. Eluveitie předvedli opravdu vynikající koncert, u kterého mě štvala jen krátká hrací doba, ale nedá se svítit, předkapela je holt předkapela.

Nenávidění i milovaní. Tohle přirovnání by se dalo jistě uplatnit jak na právě skončivší Eluveitie, tak na hlavní hvězdu večera, švédské válečníky Sabaton. Jedněmi bezmezně uctívaní, jinými opovrhovaní. Od prvních momentů nebylo sebemenších pochyb, že lidi, kteří se minulý pátek sešli ve Zlíně, je doslova žerou. Zástup přívrženců v tričkách kapely a maskáčových kalhotách dával jasně najevo, ke komu patří. Našli se i takoví, kteří se nebáli vytvořit si účes, jež na hlavě nosí frontman Joakim Brodén, což sice považuju za stupidní, ale budiž, když to někoho baví… Švédové na sebe nechali chvilku čekat a po dvojici inter publikum přivítal bubeník Snowy Shaw, který tohle turné zaskakuje za Robbana Bäcka, a spustila hitovka “Ghost Division”. Všichni členové lítali ze strany na stranu, kytaristé navíc hojně využívali rampy k plošině, na které byly umístěny bicí. Joakim se přiřítil za letu ve stylu Bruce Dickinsona a spustil. Publikum bylo doslova ve varu a kapela si přízeň evidentně užívala. Mě však neustálé roztleskávání a povzbuzování z pódia iritovalo a dost mě v průběhu dalších skladeb přesvědčilo, že Sabaton snad mají ve zkušebně jednu stěnu jako zrcadlo, protože všechny pohyby měli secvičené jako parta baletek.

Téměř v každé pauze mezi skladbami se mocně skandovalo Sabaton, Sabaton!” či “Ještě jedno pivo!”. Pokud mě v něčem Joakim přesvědčil, tak ukázal, že to s publikem umí na jedničku a fanoušci mu to žrali i s navijákem. Nekonečné kecy o tom, jak máme skvělé pivo, mě neobalamutí, takže tohle beru s rezervou jako něco, co prostě fanoušci chtějí slyšet. Neříkám, že bych se nebavil, to zase ne. Písně, které koncert odpálily, mě vážně bavily, takže pro mě vrchol přišel hned z kraje při “Gott Mit Uns”, houpavé “Carolus Rex” či “Poltava” z posledního alba. Celkem třikrát jsme dostali možnost hlasovat o další skladbě, takže z těchto výběrů zazněla vykrádačka “Wishmaster” od Nightwish jménem “Attero Dominatus”, “Uprising” a ještě jeden kousek odzpívaný ve švédštině. Z dalších skladeb jsem zaregistroval ještě “40:1”, “Far from the Fame”, “The Art of War”, “Primo Victoria” a závěrečnou hovadinu “Metal Crüe”. Plocha pod pódiem skákala a zpívala jako jeden muž. Nutno říct, že zvuk se oproti Eluveitie mírně zhoršil a Brodén se místy ztrácel v záplavě přehulených kytar a bicích. Nic, co by však křivilo úsměv přítomných a kazilo výsledný dojem z vystoupení.

Přestože jsem od vystoupení Sabaton nečekal kdovíjaké zázraky, tak jsem ze Zlína odjížděl spokojený (až na to vedro, které se v hale ke konci večera vytvořilo). Abych neměl žádných výtek, tak bych ubral tři skladby z vystoupení Švédů a ušetřený prostor věnoval švýcarským kolegům. Jak jsem řekl, dokážu pochopit, že je někdo miluje, stejně tak, jako je jiní nenávidí. Já bych se zařadil někam doprostřed. Nebylo to sice zlé, ale že bych si to chtěl vyloženě v budoucnu zopakovat, to zase ne, protože věřím, že bych dostal úplně stejnou show přes kopírák a mou aktuální spokojenost a dobrý pocit by podruhé už dost určitě vystřídal pocit nudy, takže proč si to kazit…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.