Sarah Jezebel Deva - A Sign of Sublime

Sarah Jezebel Deva – A Sign of Sublime

Sarah Jezebel Deva - A Sign of Sublime
Země: Velká Británie
Žánr: symphonic / gothic metal
Datum vydání: 15.2.2010
Label: Rising Records

Tracklist:
01. Genesis
02. A Sign of Sublime
03. She Stands Like Stone
04. The Devils Opera
05. They Called Her Lady Tyranny
06. The Road to Nowhere
07. You Woeful Chair
08. A Newborn Failure
09. Daddy’s Not Coming Home

Hodnocení: 3/10

Odkazy:
facebook

Znáte zpěvačku Sarah Jezebel Deva? Ne? A co takhle: „ta velká baba od Cradle of Filth, co stojí vždycky vzadu“? To už se chytáte, co? To „velká baba“ ovšem nebylo myšleno nijak zle, nebojte, bylo to jen konstatování faktu, že jí přece jenom narostl pěkný kousek. Nejsme ale stránka o módě, nýbrž o hudbě, a tak nás nezajímá, jak kdo vypadá, ale jak (v tomto případě) zpívá. A Sarah Jezebel Deva zpívat umí, což nám už kromě dlouholetého působení v Cradle of Filth dokázala svým výkonem i v dalších kapelách, mimo jiné třeba Angtoria, Therion nebo Mortiis. To už je slušná sestavička, což? Teď se ale Sarah Deva rozhodla postavit na vlastní nohy, utnout hostovačky na jiných projektech a vrhnout se na vlastní sólovku.

A víte, že já jsem se na „A Sign of Sublime“ docela těšil? Navnadil mě totiž dlouho dopředu vypuštěný videoklip k titulnímu songu, který se opravdu povedl. Nic extra objevného, to netvrdím, ale dobrá muzika, smyčce v pozadí znějí skvěle, rytmika šlape jak prase (bicmen z Trigger the Bloodshed a na base Dave PybusCradle of Filth, co jiného taky čekat od takových profíků, že?). V případě této pecky spokojenost. Jenže o to tvrději jsem nakonec narazil. Vůbec jsem totiž netušil (ani nemohl tušit), že zbytek desky je totální nuda…

Fakt sorry, ale až na intro a titulní písničku je celé album nezábavné, nemastné, neslané, nevýrazné, omšelé, ohrané, zoufale neoriginální a bez jakýchkoliv výraznějších skladatelských nápadů (světlou výjimkou budiž ony smyčce v titulní „A Sign of Sublime“). Právě skladatelské nápady totiž desce opravdu zoufale chybí. Instrumentální výkony jednotlivých protagonistů (včetně hlavní protagonistky) jsou výborné, ale k čemu to je, když hrají taková hovna? Člověk může hrát i jako Joe Satriani, ale dokud prostě nebude mít dobré nápady (což Sarah Jezebel Deva jak vidno nemá), pořád to dobrá hudba nebude. No co vám budu povídat, blil jsem už i z lepších věcí.

Všeho všudy tu máme jednu povedenou skladbu (kdybych počítal intro, tak dvě, ale intro jako song fakt neuznám), což je, jak musíte sami uznat, opravdu málo. Až doteď jsem si spokojeně pochrochtával, jak hodně je ten začátek letošního roku bohatý na skvělá alba, že si to ani nepamatuji, nějaká sračka tedy musela zákonitě brzo přijít. A tou sračkou je „A Sign of Sublime“

Tady bych mohl recenzi s klidem utnout, protože prostě není co rozebírat. Pokud chcete slyšet absolutně nudný, nevýrazný a tuctový gothic metal, jste na správné adrese. Radši si ale pusťte jen video, co se tu válí někde okolo, a zbytku desky se velkým obloukem vyhněte. Věřte mi v tomto případě o nic nepřijdete. Uznávám, že lehké (ale opravdu jen pouze lehké a nepatrné) záblesky naděje se objevují v takových „You Woeful Chair“ nebo „A Newborn Failure“ (i když tohle je spíš taková mezihra, tak opět nevím, jestli to mám počítat), jsou to ale jen takové výkřiky do tmy, které jsou hned pohřbeny dalším nánosem nudy a tuctovosti. Vrcholem vší trapnosti je pak závěrečná „Daddy’s Not Coming Home“. Tady už vážně umírám brekem. Jen nevím, jestli brečím smíchy nebo bolestí.

Pár kladných bodíků „A Sign of Sublime“ získává jen na zvuku, produkci a podobných věcech, které jsou patřičně na úrovni. Jenže blitka servírovaná na zlatém podnose je pořád blitka. Tohle se holt nepovedlo. U mě za 3, a to ještě mhouřím obě oči!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.