Shining - Redefining Darkness

Shining – Redefining Darkness

Shining - Redefining Darkness
Země: Švédsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 29.10.2012
Label: Spinefarm Records

Tracklist:
01. Du, mitt konstverk
02. The Ghastly Silence
03. Han som hatar människan
04. Hail Darkness Hail
05. Det stora grå
06. For the God Below

Hodnocení:
H. – 7,5/10
Stick – 7,5/10

Průměrné hodnocení: 7,5

Odkazy:
web / facebook / twitter

Přestože Niklas Kvarforth, lídr kapely, sliboval v případě “Redefining Darkness” velké věci, že půjde v historii Shining pomalu o revoluční desku, která bude samozřejmě ve všech ohledech nejlepší, nejdepresivnější, nepůsobivější a kdovíco všechno ještě, pravda je tak trošku někde jinde a až takhle žhavé to není. Shining sice na svém osmém albu vůbec poprvé upustili od očíslování desky římskou číslicí, což mně osobně přijde jako škoda, jelikož se mi to z nějakého racionálně nevysvětlitelného důvodu líbilo, také vůbec poprvé zvolili bílou obálku, ale v ostatních ohledech zůstávají švédští excentrici stále konzervativní a věrní svému předchozímu výrazivu. Opět se tedy i na “Redefining Darkness” opakuje pravidlo, jehož se kapela bez výjimky drží již od “III – Angst, självdestruktivitetens emissarie” z roku 2003, a sice že se zde nachází přesně šest skladeb, z nichž přesně pátá je netradiční nemetalové intermezzo. Shining ovšem i přes své sliby nadále zůstávají konzervativní rovněž v hudební rovině a od přelomového “V – Halmstad (Niklas Angående Niklas)” z roku 2005 si vesměs drží neměnnou hudební podobu. Rozhodně tedy nezkazíme vůbec nic tím, pokud prohlásíme, že “Redefining Darkness” není v rámci tvorby Shining revolucí, nýbrž jen pokračováním toho, co skupina předváděla už na “VI – Klagopsalmer” a “VII: Född förlorare”.

Nicméně fakt, že se jedná jen o další standardní desku v diskografii Shining, vůbec neznamená, že by mělo jít o špatnou nahrávku. Výhodou těchto Švédů je totiž to, že ten jejich standard je velice vysoký, a přestože by se dalo říct, že na “Redefining Darkness” do jisté míry jen opakují to, co již řekli na dvou předcházejících albech, stále se jedná o výtečnou věc. Pokud to ovšem vezmeme z druhého úhlu pohledu, je nutné uznat, že tato hudební forma Shining opravdu sluší a že ji vážně umějí podat záživně, působivě a hlavně přesvědčivě.

Kapela se usídlila v jakési atmosférické formě, která v sobě mísí několik na první pohled k sobě nepříliš pasujících žánrů, nicméně v jejich případě veškerá hudba plyne naprosto přirozeně. Nihilistický black metal se organicky proplétá s jemným melancholickým rockem a místy se Shining nebojí ani výletů do nemetalových vod, a to nejen v rámci oněch předělů na páté pozici, ale i v rámci samotných regulérních skladeb, v nichž se občas vyskytují momenty, které byste od (v základu) black metalového uskupení, jež navíc proslulo značnou kontroverzností a – diplomaticky řečeno – svérázností, rozhodně nečekali. Rozhodně není moc velký problém narazit v jejich hudbě akustické můstky, či dokonce nádech jazzu (hlavně v “The Ghastly Silence”, díky přítomnosti saxofonu). Stejně tak vokál se pohybuje jak v pološíleném řevu klienta psychiatrické kliniky, tak i ve vysokém čistém vokálu, který je opravdu působivý, viz třeba opět druhá “The Ghastly Silence” nebo nebo druhá půle čtvrté “Hail Darkness Hail”. To všechno jsou však pouhé prostředky, s nimiž Shining skládají svou neveselou mozaiku, v níž hraje prim atmosféra a pro člověka neznalého předchozí tvorby až překvapivě široká paleta emocí a nálad. Forma, přestože sama o sobě rozhodně není nezajímavá, tedy nevítězí nad vnitřním obsahem, čehož si já osobně velice cením, neboť právě obsah hudby byl pro mne vždy tím stěžejním.

Úvodní “Du, mitt konstverk” začíná v malinko ostřejším duchu, až by si člověk, který Shining svou pozornost doposud nevěnoval, mohl myslet, že se jedná o další ničím objevný black metal, jenž sice již od prvních vteřin zní výborně a nepostrádá atmosféru, ale tím to končí. Naštěstí je to jenom zdání, neboť jestli Shining něco opravdu nejsou, tak je to obyčejný black metal, což samozřejmě platí i o “Redefining Darkness”, která je sice možná standardní deskou v rámci diskografie kapely, nikoliv však už v rámci celého žánru. Ostatně ihned záhy vás o tom přesvědčí i samotná “Du, mitt konstverk” díky velice zajímavé sólové kytaře a zejména díky poklidnému předělu ve své polovině. Nic výjimečného, říkáte si? Možná, jenže zatímco spousta ostatních black metalových kapel používá klidnější mezihry jako nádech před další bouří, u Shining se nejedná o pouhé ozvláštnění, tato pasáž (a děje se tak i v následujícím průběhu alba) píseň dále rozvíjí a posunuje ji dál, což je ostatně logické, když zabírá celou její polovinu. Až v samotném závěru se Shining opět nadechnou k metalovému výrazivu, to ovšem netrvá nijak dlouho, protože v klidnějším duchu se rozjíždí i následující “The Ghastly Silence”. Než se však stačíte nechat ukolébat, Shining v následující pasáži naprosto přirozeně připomenou své čistě depressive black metalové počátky. V refrénu se pak objevuje již zmiňovaný výrazný čistý vokál, tvořící jeden nejvýraznějších záchytných bodů “Redefining Darkness” po prvním poslechu; svým pojetím dá trochu vzpomenout na příspěvek hostujícího popového zpěváka Håkana Hemlina v písni “Tillsammans är vi allt” z minulé desky “VII: Född förlorare”.

Shining

“Han som hatar människan” začíná až nečekaně chytlavým riffem, který ovšem stále bez problému pasuje do výraziva Shining, a kromě jedné kratší pasáže, jež vrcholí v kytarovém sólu, se nese v podstatě celá v black metalovém duchu. To následující “Hail Darkness Hail” je přesným opakem, v němž Shining nabízejí metal pouhé první dvě minuty, poté se skladba uklidní a nese se v akustickém duchu. Ani ten ovšem nemíří odnikud nikam, právě naopak velmi příjemně graduje až do líbivé zpěvné linky “Without you, there is no light at the end of the tunnel”; až v samotném závěru se pak opět ozve black metal. “Det stora grå” je, jak již také bylo zmíněno, mimožánrový předěl, v tomto případě klavírní, nicméně rozhodně se nedá tvrdit, že by působil jako pěst na oko – k ostatním skladbám pasuje absolutně přirozeně, což možná na první pohled může vypadat trošku překvapivě, vzhledem k faktu, že se bavíme o black metalu, nicméně když si uvědomíte, kolik procent black metalové desky tvoří pasáže, které s black metalem (a dokonce ani s metalem) nemají společného zhola nic, nijak vás to nezarazí. To o poměru balancování mezi black metalem a klidnými momenty plnými emocí dokazuje rovněž i poslední “For the God Below”, jež sice v konečném důsledku na “Redefining Darkness” už nepřináší nic nového, ale nedá se tvrdit, že by nějak zaostávala co do kvality. Minimálně díky výtečným kytarovým melodiím v samotném závěru také stojí za pozornost.

Celkově se žádná revoluce nebo dokonce “předefinování temnoty” nekoná, “Redefining Darkness” pouze plynule navazuje na své dva předchůdce; celkově ji vnímám jako o malinko lepší desku než “VII: Född förlorare”, asi tak na úrovni “VI – Klagopsalmer”, nicméně ty nejsilnější kusy v portfoliu Shining, za něž považuji “III – Angst, Självdestruktivitetens Emissarie” a “V – Halmstad (Niklas Angående Niklas)”, zůstávají stále nepřekonány. Osobně si myslím, že to tak zůstane už nejspíš napořád, avšak dokud budou Shining vydávat nahrávky na úrovni “Redefining Darkness”, nebudu si stěžovat. Album jsem poslouchal s chutí, bavilo mne, obsahuje spoustu výborných momentů, nechybí mu atmosféra ani myšlenka. Dostal jsem to, co jsem očekával, tudíž jsem spokojen.

Shining


Další názory:

Nové album švédských depresivistů Shining mě chytlo. Hra s melodiemi, díky kterým deska dostává atmosféru někde na pomezí vybuchnutí srdce a nové naděje; v jednu chvíli depresivní, v druhý okamžik plné světla. Už jsem slyšel názory, že kapela uvadá. Já ten pocit nemám. Pravda, posunuli se z undergroundu trochu směrem ke snesitelnějším proudům, ale pořád mě to baví. Není to žádná revoluce, ale solidní black metalová deska od stálice švédské scény. Nejmocnější skladby jsou “The Ghastly Silence” s čistým vokálem a závěrečná “For the God Below”, kterou uvozuje perfektní španělka a končí nádhernými kytarovými melodiemi.
Stick


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.