Země: international Žánr: funeral doom metal Datum vydání: 31.10.2014 Label: Doomentia Records Tracklist: 01. The Ghost’s Song 02. Death Obsession 03. Dementia 04. The Children’s Sleep 05. Our Way to the Ground Odkazy: facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR

All-star kapela – osobně tohle spojení nemám příliš v lásce, protože je to takový poměrně zprofanovaný výraz, který je zbytečně a ve většině případů naprosto bezúčelně nadužíván. Osobně bych totiž řekl, že by měl být na místě jen v případech, kdy vznikne nový projekt, který – přinejmenším z té větší části – tvoří skutečné “hvězdy”. V uvozovkách proto, že třeba v rámci undergroundové scény není hvězda v pravém slova smyslu takřka nikdo, ale tvoří-li nově vzniknuvší projekt hudební z kapel, které jsou kultovní či legendární, stále může být takové pojmenování na místě. Na druhou stranu, pokud bychom přistoupili na hru, že je pojem all-star projekt definován jako projekt, v němž se prostě sešli hudebníci z různých alespoň trochu zavedených kapel, pak tento výraz obhajitelný asi je (byť to nejsou žádné “stars”) a pak by se tímto způsobem dala pojmenovat i formace známá pod jménem Aphonic Threnody.

Co jsou Aphonic Threnody vlastně zač? Je to mezinárodní funeral doom metalový projekt, v němž se potkává několik muzikantů, jejichž vlastní domovské kapely bez zajímavosti určitě nejsou. Namátkou zde v současné době najdeme třeba hned dva členy výtečných italských funeral doomařů Arcana Coelestia nebo instrumentalistu britských post-black metalistů Tomorrowillbeworse. Dříve zde působil taktéž klávesák Kostas Panagiotou známý z funeral doom metalové stálice Pantheist nebo z projektů jako Wijlen Wij, Landskap či Clouds, nicméně ten již Aphonic Threnody opustil, aby se mohl věnovat právě svým vlastním skupinám, především tedy Pantheist a Landskap. Na jeho místo však nově nastoupil jiný velmi zajímavý hudebník, a sice Juan Escobar z dnes již nefungujících chilských doomařů Mar de grises, jejichž jméno svého času hodně stoupalo, dokud nebyl onen vzestup utnut ohlášením konce činnosti. Abychom to tedy shrnuli, v současné době tvoří sestavu Aphonic Threnody muzikanti z Velké Británie, Itálie, Maďarska a Chile. Jak a jestli vůbec kapela zkouší, to skutečně netuším.

Tak či onak, Aphonic Threnody na sebe poprvé výrazněji upozornili debutovým EP “First Funeral”, které bylo dle mého skromného názoru výtečné. Sice ve své podstatě nenabízelo nic moc originálního a vlastně se formálně jednalo o funeral doom metal standardního provedení, přesto ten počin nabídl velmi silnou atmosféru, která mě v době vydání dokázala pohltit. Dokonce již nyní mohu bez obav říct, že “First Funeral” patří k těm nahrávkám, k nimž se docela rád vracím i po napsání recenze a i s odstupem času mě dost baví. Nicméně to je nyní asi vedlejší – ostatně, podrobnosti si můžete přečíst sami v dobové recenzi.

Co jsem chtěl ale říct – je asi zřejmé, že po takto vyvedené prvotině jsem byl dost zvědavý na další tvorbu Aphonic Threnody, a to tím spíš, když si kapela po sérii splitů konečně nachystala dlouhohrající desku. Ta se jmenuje “When Death Comes” a vyšla v poslední říjnový den loňského roku. A musím říct, že mě zaujala hned na první pohled – ne, vážně, to není překlep, protože skutečně myslím pohled, nikoliv poslech. “When Death Comes” se totiž může pochlubit doslova skvostným přebalem – sice to je jen mršina jakési kozy, ale víc doomovou obálku už snad ani vymyslet nejde. Za mě osobně je tedy tohle naprostá paráda.

Strašně rád bych nyní řekl, že stejně skvělý je i ten obsah, jaký pod sebou ostatky oné nebohé kozy ukrývají, bohužel to však udělat nemohu. “First Funeral” byl v podstatě obyčejný funeral, který zdánlivě nenabízel nic výjimečného, přesto byl však skvělý, ačkoliv jsem nemohl nějak exaktně říct proč. U “When Death Comes” je to skoro naopak – novinka formálně pokračuje v totožném duchu jako její neřadový předchůdce, tudíž by asi bylo na místě očekávat, že to bude podobně dobré, jenže tentokrát není a opětovně nedokážu nějak přesně říct, v čem je zakopaný pes.

Ve své podstatě je totiž na “When Death Comes” vše v tom nejlepším pořádku – pomineme-li tedy fakt, že Aphonic Threnody ani náznakem nenabízejí nic, co by snad mělo vybočovat ze zajetých žánrových kolejí, nicméně to člověk u funeral doom metalu (a vlastně i obecně doom metalu) tak nějak předpokládá, že tomu tak bude. Aphonic Threnody tu pohřební káru táhnou se znatelnou jistotou a s pevnou rukou – trpělivě budují roztahané šnečí tempo, vrství pomalé a hutné riffy na neveselé melodie a zalévají to extrémním vokálem podle té nejlepší funerální kuchařky. Ostatně, to není žádné překvapení, jelikož od takhle zkušené sestavy (viz výše) snad ani nic jiného než řemeslně výtečně odvedenou práci čekat nelze.

A přesto všechno prostě a jednoduše “When Death Comes” nemá tu sílu, aby člověka položilo na lopatky. Netvrdím, že se zde nenajdou solidní nápady – jako jeden příklad za všechny mohou posloužit více než dobré melodie v druhé půli prostřední skladby “Dementia” – nicméně celkově vzato to Aphonic Threnody tentokrát nedotáhli dále než do bodu, v němž lze říct, že se deska příjemně poslouchá (tak příjemně, jak jen to u žánru jako funeral doom metal jde), ale nic navíc už bohužel nenabízí. A to prostě zamrzí, protože na “First Funeral” se toto povedlo. Kdyby tohle nebylo jedním ze základních stavebních kamenů celého žánru, tak bych klidně řekl, že se “When Death Comes” místy prostě přespříliš vleče.

Ačkoliv by bylo přehnané tvrdit, že je “When Death Comes” špatným albem, neboť skutečně špatné album vypadá přece jenom trochu jinak, myslím si, že mluvit o zklamání na místě je, protože očekávání byla po tak vydařeném pilotním EP o mnoho výše – novinka je totiž jenom poslouchatelná pohoda, nic víc. Možná by stálo za úvahu, jestli by nebylo lepší přestat tříštit nápady na množství splitů (k dnešnímu dni již Aphonic Threnody vydali tři a vzhledem k tomu, v jakých stopážích se skupina v rámci svých skladeb pohybuje, to dělá více jak 50 minut muziky) a spíše se soustředit na vypilování těch skutečně důležitých nahrávek (mezi něž dlouhohrající deska jistojistě patří – o tom doufám není třeba diskutovat) k dokonalosti. Snad bude příště v těchto mezinárodních vodách trochu lepší forma.

P. S. Přiložené video se sice jmenuje “Meditation on Earth”, ve skutečnosti mu však jako podklad slouží skladba “Death Obsession”.

Země: international Žánr: funeral metal Datum vydání: září 2013 Label: Avantgarde Music Původní vydání: 11.8.2013, Terror from Hell Records Tracklist: 01. The Threnody 02. Eyes’ Light Faded Away 03. Life Calls Death 04. Hollow Hodnocení: H. – 8/10 Kaša – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 7,75/10 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Avantgarde Music

Pokud jste o kapele Aphonic Threnody doposud neslyšeli, je to úplně v pohodě, já osobně donedávna taky ne. Není se ovšem moc co divit – jedná se totiž o docela nový mezinárodní projekt, v němž se potkávají lidé z Velké Británie, Itálie a Maďarska, v živé sestavě pak najdeme i další země. Asi nejznámějším jménem projektu je Kostas Panagiotou z Pantheist a Wijlen Wij, ovšem ani ostatní členové nejsou žádní amatéři a mají za sebou pěkných pár působišť v rámci metalového extrémního undergroundu. Jak je ze jmenovaných dvou skupin možná už jasné, Aphonic Threnody se asi nebudou pohybovat v rámci nějaké rádiového pop rocku; pokud vás ovšem napadlo něco o funeral doom metalu, pak je to odhad zcela správný. Tak se tedy pojďme podívat, jak debutové EP s velice příznačným názvem “First Funeral” dopadlo…

Není žádným tajemstvím, že doom metal je poměrně konzervativní žánr… poměrně dost. A neplatí to jen o odnoži s oním magickým pohřebním přídomkem, ale o doom metalu celkově. Co si budeme povídat, asi každý z vás by dal z fleku dohromady formální recept toho, jak zní drtivá většina doomových kapel. Soustředíme-li se pouze na zástupce funerálního subžánru, bude to dost lehké… ulta pomalé tempo, ultra hluboký growling, ultra hutná atmosféra a ultra velká deprese. Nic z toho se ovšem nevylučuje s tím, že některé skupiny z tohoto stylu stále mají svůj vlastní ksicht a docela nezaměnitelný sound. Nemá cenu nikterak milého čtenáře napínat, protože to, co teď zazní, už stejně tuší – je to tak, ani Aphonic Threnody nejsou žádní inovátoři a i na jejich tvorbu se dá bez větších problémů vztáhnout ona obecná formulka, kterou jsme vyslovili o pár řádků výše… ultra pomalé tempo, ultra hluboký growling a dál už to znáte.

Nutno ovšem upozornit na jednu důležitou věc, obzvlášť v tomto případě důležitou – i na takovémhle základu něčeho, co už vlastně bylo mnohokrát řečeno a předvedeno, lze stále postavit nahrávku, jež bude nejen dobrá, ale dokonce přímo skvělá. A jak už možná tušíte, právě tohle se Aphonic Threnody povedlo. “First Funeral” formálně opravdu není nějaká výjimečná záležitost a na té nahrávce technicky vzato neuslyšíte nic, co se už neobjevilo někde jinde, ale mezinárodní pětice ten svůj pohřební lektvar dokázala namíchat výtečně. Má to tu tolik potřebnou dusivou atmosféru, hrubé, roztahané a pomalé riffy se s přehledem a intenzitou zadírají pod kůži stejně tak jako extrémní murmur. Sem tam navíc probleskne sice dost úsporná, ale o to funkčnější kytarová melodie, jak to Aphonic Threnody ukázkově předvádějí třeba hned na začátku druhé tryzny “Eyes’ Light Faded Away”. Celkově asi nic výjimečného, řeknete si možná, ale v opravdu skvělém provedení, odvětím vám já.

Pokud máte o funeral doom metalové scéně nějaký přehled a víte, na jaký že nástroj to hraje výše zmiňovaný Kostas Panagiotou, musí vám být jasné, že ve výčtu nástrojů doposud nebyly zmíněny klávesy, které tu samozřejmě přítomny jsou. Aphonic Threnody však s nimi zacházejí velice opatrně a nechávají je hrát pouze v pozadí jako doplněk samotné hlavní linky – a ještě ne po celou dobu. Stejnou roli zde hraje ještě jeden na metalové poměry stále ještě relativně nezvyklý nástroj, jenž je využíván v ještě mnohem menší míře. Je jím cello, které má na starosti maďarský hudebník Ábel Libisch. Když ale sem tam probleskne, stejně jako v případě kláves se jedná o hodně povedené momenty, díky nimž nahrávka přesně v duchu provařeného hesla, že méně je někdy více, dostává ten správný šmrnc. Takzvaně první housle však stále hraje především kytara a vokál, což jsou nejvýraznější prvky “First Funeral”, ale i jen s nimi (samozřejmě za podpory rytmické sekce) dokážou Aphonic Threnody taky utáhnout pořádný kus muziky.

Že jsou samotné kompozice poměrně delšího rázu, to překvapí asi málokoho. Všechny čtyři kusy se vešly do rozmezí mezi devíti a desíti minutami, díky čemuž by mohly na první pohled dost splývat, ale když si “First Funeral” trochu sedne a v přehrávači se na chvíli ohřeje, nebude trvat dlouho a zjistíte, že každá píseň má několik hodně vydařených motivů, které ji odlišují od zbytku. Je pravda, že zpočátku padá hlavní díl pozornosti především na “The Threnody” a “Eyes’ Light Faded Away”, ale to jen díky tomu, že stojí na prvních dvou pozicích. “Life Calls Death” a “Hollow” za svými kolegyněmi nikterak nezaostávají, takže ve výsledku je “First Funeral” počinem hezky silným a vyrovnaným. Pokud bych ale přece jenom musel volit nějaký vrchol, nakonec bych po menším souboji zvolil až závěrečnou “Hollow”, neboť obsahuje několik doslova bravurních momentů a celé EP naprosto skvěle uzavírá a jen podtrhuje hodně dobrý celkový dojem.

Finální verdikt je asi docela jasný a také jednoznačný – “First Funeral” je hodně příjemné překvapení (tak příjemné, jak příjemná jen může být tak neveselá muzika jako funeral doom metal), které se sice nese v jasně nalinkovaných mantinelech svého žánru, ale nakonec mu to vůbec nevadí. Rozhodně bych se nestyděl hudbu Aphonic Threnody doporučit každému fandovi kvalitního hřbitovního doomu a zároveň také prohlásit, že se rozhodně vyplatí sledovat i budoucí aktivity a počiny kapely, protože jestli na nich pánové udrží nastavenou laťku, mohla by tu vyrůst setsakra dobrá funerální smečka – ten potenciál tam v tom zcela jistě je. A jak to tak vypadá, nebude trvat zas tak dlouho, než se o tom přesvědčíme, jelikož Aphonic Threnody již začali s natáčením dlouhohrající desky s názvem “When Death Comes”…

Další názory:

Je to přesně tak, jak píše kolega v recenzi. Aphonic Threnody sice nejsou žádní styloví objevitelé, kteří by posunovali hranice žánru, protože vlastně jen vzali to, co před nimi bylo vyřčeno již mnohokrát, ale tahle parta to dělá tak sympatickým způsobem, že bych se obloukem vyhnul označení jako vykrádání a kopie. Pomalé riffy, letmé melancholické melodie, ponurá atmosféra a growling tak hluboký, že už to víc ani nejde. To jsou typické aspekty, které v případě “First Funeral” drží pohromadě velmi pevně. Chvíli mi trvalo, než jsem si ve skladbách dokázal udělat nějaký pořádek, jenž mi umožnil je od sebe oddělit, ale to se při pohledu na stopáž jednotlivých kousků dá tak trochu očekávat. Nejedná se o procházku růžovou zahradou, to v žádném případě. Osobně jsem si nejvíc oblíbil třetí “Life Calls Death” s klidným úvodem, který po chvíli zmizí pod nánosem přímočarého, leč velmi pomalého riffu, který ji protkává. Pronikavá sólová kytara v její druhé polovině má přímo uhrančivý tón, takže nemám nad čím přemýšlet. Jako celek se oněch 40 minut dá zvládnout úplně bez problémů, jen to chce chvilku času, než se do “First Funeral” dostanete, ovšem tohle platí pro celý žánr, takže zkušený posluchač by neměl mít převeliké obtíže. Velmi povedená deska, která stojí za šanci.
Kaša