Země: Itálie Žánr: post-metal Datum vydání: 21.5.2015 Label: Club Inferno Ent. Původní vydání: 7.8.2014, selfrelease Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: My Kingdom Music / Club Inferno Ent.

Italská post-metalová kapela Apneica vznikla v roce 2007 jako sólový projekt Alessandra Segheneho, který o čtyři roky později vytvořil eponymní debutovou desku plnou čistě instrumentálních skladeb. Prvním počinem, jenž se mi dostal do rukou, bylo však až loňské čtyřskladbové EP „Pulsazioni… Conversione“, na němž již Apneica funguje jako regulerní kapela a zpěv – jak čistý, tak growling – je zde nyní nedílnou součástí. Hudebně se jedná o post-metal využívající lehce psychedelických nálad i špetku progrese a na slušné nápady rozhodně není skoupý.

Hned úvodní „Alba articifiale“ ukazuje, že kapela velmi solidně vyladila hranici mezi tvrdými a měkkými pasážemi, atmosférou i instrumentální zručností, přičemž vytvořila kompozice, jež se vyvíjejí, a přitom její nápady jsou koherentní. Hlavním problémem je ovšem neadekvátně nevýrazný zvuk, jehož zlepšení do příště by mohlo vést k lepší diverzifikaci jednotlivých pasáží, gradaci v rámci skladeb a většímu kontrastu mezi hutným a atmosferickým. Přeci jen oproti hrubým pasážím takových Neurosis je stále Apneica velmi krotká, zatímco oproti jemným partům klasického post-rocku nejsou Italové tak pohlcující, jak by se slušelo.

Způsob gradace motivů krásně ilustruje „Assenza di gravità“ – opět velmi povedený kousek, jenž ukazuje, že kapela zdaleka nečerpá jen z klasické žánrové studny. Pocit, že jsou kompozice zároveň relativně progresivní, ovšem stále celistvé a nerozbité, umocňuje následující „In orbita“, která disponuje dobrou atmosférou i zajímavým postupným vývojem. Škoda, škoda, že nás zvuk nemůže více drtit, více kolébat, tyhle nápady by si to zasloužily. Závěr obstarává repetetivní instrumentální pětiminutovka „Pulsazioni… Conversione“, jež se celkem postupně vrývá do mysli, ovšem v porovnání s rozletem předchozích skladeb působí o dost konzervativněji.

Neříkám, že není co zlepšovat. Za prvé by určitě desce slušela zajímavější zvuková produkce, za druhé by myslím neuškodilo, kdyby byly skladby trochu více vypointované, neboť s výjimkou třetí skladby fungovaly gradace spíš na bázi motivů než celých skladeb. Jinak však jsem velmi mile překvapen, neboť EP je plné velmi solidních nápadů, a přestože čítá pouze necelou půlhodinu, stále baví. Pokud si kapela udrží laťku a zároveň vychytá těch pár lehkých nešvarů, myslím, že s dlouhohrající deskou se máme na co těšit. Skutečně.