Zámořský projekt Appalachian Winter vydává 9. listopadu další řadovku „Winterhewn“. Už nyní je ale celý počin k poslechu na Bandcampu:
Archiv štítku: Appalachian Winter
Appalachian Winter: nové skladby
Poslední deska zámořského projektu Appalachian Winter vyšla před dvěma lety, ale D. G. Klyne, hlavní mozek kapely, se ovšem nefláká a aktuálně pracuje hned na dvou albech, která vyjdou obě v příštím roce.
„From the Cosmos to the Mountains“ bude metalový počin a je z něj připraveno k poslechu pět písní (dvě zveřejněné nově, tři dříve). Najdete na Bandcampu. „The Lake and the Mountain“ bude nemetalový počin a je z něj venku šest songů (dva nově, čtyři zveřejněny dříve. I zde zamiřte na Bandcamp.
Appalachian Winter – Ghosts of the Mountains
 |
| Země: USA Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 9.3.2013 Label: Nine Gates Records Tracklist: Hodnocení: 6/10
|
Než z vrcholků Appalačského pohoří slezl sníh, než se stráně hor znovu zbarvily zářivou paletou podzimních barev a než se pensylvánské hory znovu zahalily do bílého hávu, stihl D.G. Klyne připravit, nahrát a namixovat nové album svého projektu Appalachian Winter. Téměř přesně na den před rokem tu byla má recenze na předchozí počin pojmenovaný “Appalachian Winter”, dnes se podíváme na zoubek novince nazvané “Ghosts of the Mountains”.
Fyzicky sice album vyjde až 9. března, nicméně je to v historii projektu poprvé, kdy se objeví CD, čtyři předchozí alba existovala pouze v elektronické podobě, které jsou k dispozici k naprosto legálnímu stažení, protože autor si na volné dostupnosti své tvorby skutečně velmi zakládá (a neopomíná to stále dokola opakovat). Ani nejnovější album není výjimkou, vyjde sice CD, ale v online verzi novinka existuje a visí na internetu už někdy od Vánoc. Proto ji tedy můžeme recenzovat už nyní a vy si ji už nyní můžete poslechnout.
Na Bandcamp stránce kapely se už dokonce objevila první skladba z alba chystaného na rok 2014. Jak jsem zjistil, tak D.G. Klyne momentálně pracuje tak, že postupně nahrává song za songem, ihned je v hotových verzích umisťuje na internet, a když jich má dost, tak to prohlásí za album. Nevím, jestli stejně fungoval už dřív, anebo je to vývoj přizpůsobený novým možnostem Facebooku a Bandcampu a stále masivnějšímu rozmachu těchto webů v oblasti hudby a metalu zvlášť.
Teď už ale k samotnému “Ghosts of the Mountains”. První, čeho si člověk všimne, je cover art. Působí na mě jako kombinace reálné fotografie a počítačové grafiky, bohužel to ve finále vypadá poněkud nevěrohodně. Nápad s večerním hřbitovem sice není špatný, ale provedení pokulhává. Asi o něco lepší než předchozí “květy mrazu na skle”, ale pořád zdaleka nic, co bych zařadil třeba do své galerie zajímavých cover artů.
Co však určitě lepší není, to je to nejdůležitější – hudební obsah. Myslím, že jsme se na pátý pokus bohužel dočkali ve výsledku nejhoršího alba, které má Appalachian Winter zatím na svědomí. Děvět skladeb mezi sebe dělí 51 minutovou porci posluchačova času, žádná není ani o moc kratší, ani o moc delší než zbytek. Výraznou tendencí, kterou jde pozorovat, je snaha zamíchat do hudby prvky americké country a folku obecně. Možná bych dokonce řekl, že to chvílemi zní jako shoegaze (nebo “blackgaze”, což je termín, který se v poslední době také objevuje). Problém je, že i u jiných kapel, které začínaly jako (více méně) čistě atmospheric black metal (zářným příkladem budiž americká Njiqahhda), je tahle snaha o inovaci a jakýsi post-metalový vývoj (pozoruju to jako velký trend poslední doby) spíš na škodu, protože ze srovnání se starší tvorbou to prostě nevychází dobře.
Asi D.G. Klynemu trochu křivdím a jeho primární motivací nebylo “jít s dobou”, těžko se však ubránit takovým srovnáním. Každopádně sleduju jisté upuštění od elementů, které se mi na Appalachian Winter tolik líbí – to jest “epické” klávesy podpořené zkreslenými kytarami a autorův majestátní hluboký growl, a naopak nárůst prvků, které zní ve výsledku hůře – instrumentální melodie a čistý zpěv, které zřejmě nejvíc kazí to, že jsou často nepochopitelně vysoko položené, což se do nějaké pochmurně zimní atmosféry vůbec nehodí. Někdy má člověk pocit, že na sebe jednotlivé motivy ani nenavazují a předěly mezi nimi jsou naprosto náhodné.
Obvykle se slabší chvilky střídají s těmi silnějšími, tudíž je obtížné vytipovat nějaké ty nejlepší songy. Vybral bych si asi “The Great Flood of 1889” a potom určitě “Patriarchs” – tahle skladba se mi na rozdíl od některých jiných vskutku velmi líbí. Instrumentální úvodní sólo na banjo, skvělý refrén v přesně tom stylu, ve kterým si u téhle kapely libuju, tohle se mi zkrátka líbí…
Tohle ano, ale mnoho dalších věcí naopak ne. Sice bych těžko hledal nějakou pro mě vyloženě zmršenou pasáž, ale celkově ze mě nadšení prostě nečiší, zejména díky srovnání s dřívější tvorbou. Vzhledem k tomu, že je album “Ghosts of the Mountains” k dispozici zdarma, není to nic proti ničemu, stáhnout si ho a vyzkoušet, jestli jsme se já a ostatní recenzenti pomátli, anebo se novinka skutečně tolik nepovedla. Za mě šest z deseti a jistá dávka rozčarování. Půjdu si na zlepšení nálady pustit třebas song “The Mountains in Stone” z debutové desky.
Další názory:
Předcházející deska “Appalachian Winter” z roku 2011 velmi příjemně překvapila a vyklubala se z ní povedená záležitost. U novinky “Ghosts of the Mountain” jsem tedy ochotně a velkoryse přehlédl dosti nepovedený obal (ani tak samotným motivem, jako spíš naprosto amatérským provedením) a pustil se do poslechu. Jak ovšem vidno z mého hodnocení, tentokrát to zdaleka nedopadlo tak slavně… už “Appalachian Winter” trochu balancovalo na hraně mezi majestátností a kýčovitostí, ale ještě se drželo na té přívětivější straně a nabídlo některé opravdu skvělé skladby (např. hymnickou “Wind” si pouštím vcelku pravidelně), “Ghosts of the Mountain” se už však naneštěstí nepodařilo vybalancovat a mnohdy padá do absolutního pozlátkového kýče, který se sice snaží tvářit na úrovni, ale moc se mu to nedaří. Koketování black metalu a country, ze kterého rozhodně může vzniknout zajímavá věc (viz poslední album Panopticon), se zde taktéž příliš nepovedlo a “Patriarchs”, kde se objeví, je vlastně možná ten nejhorší song na nahrávce. Některé písně marné nejsou, třeba hned úvodní “Rebellion Within the Young Nation” nebo “The Town Old Man Schell Built”, ale notná část desky je i přes nános epických kláves poměrně prázdná, což je špatně. Bohužel zklamání.
H.
Tak nějak nevím, co si mám o téhle desce myslet. Na jednu stranu se mi opravdu líbí parádně zkreslené a zvláštním způsobem upozaděné kytary, oslovuje mě i vokál ve všech jeho podobách a vesměs na mě fungují i epické klávesy a takové to povšechné melodické epično, které prostupuje celou nahrávkou. Sice to určitě není kdovíjaký trhák, ale i tak bych byl ochoten přiřknout “Ghosts of the Mountains” status nadprůměru. Na druhou stranu ve mně při poslechu pořád hlodá červíček pochybnosti, místy se nemohu ubránit dojmu, že se po kompoziční stránce moc nezadařilo a že mi na tom všem prostě něco nesedí. Proto se bojím, že mají pravdu spíše kolegové, které album “Ghosts of the Mountains” nijak zvlášť neoslnilo, a při nevalném poču poslechů, které jsem pro účely hodnocení absolvoval, si zkrátka nemohu dovolit známkovat číslem. Slova protentokrát musí stačit…
Ježura
Tak já nevím, na to, že je ta deska dělaná prakticky na koleně, nezní zas tak hrozně. Vzhledem k tomu, že autor dává své desky volně ke stažení, nemusí ho trápit nějaká prodejní čísla, takže je osvobozen od jakýchkoliv stresů. Bohužel v případě nové desky se mu ale jaksi nepodařilo své skladby příliš protřídit, protože bez skřípání zubů se dají poslouchat tak tři poslední skladby, které jsou opravdu výborné. Klávesy, dodávající epickou atmosféru, zajímavé kytarové riffy i melodie. Zbytek desky trpí buď demencí motivů, aranží, nebo celkovou nedotažeností a nudností. Prostě amatérská deska, od obalu po obsah.
Stick
Appalachian Winter – Appalachian Winter
 |
| Země: USA Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 15.12.2011 Label: selfrelease Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 8,25/10
|
Občas člověk narazí v hlubinách internetu na něco, co prostě stojí za povšimnutí. Právě tak je tomu u tohoto amerického one-man projektu z východního pobřeží – tedy samozřejmě ne přímo z pobřeží, nýbrž ze srdce Appalačského pohoří v Pennsylvánii, ale jistě si rozumíme. Tento počin mi stál zato natolik, že jsem se ujal jeho recenzování mimo standardní “ediční plán”, a tak ho máte tu.
První věc, které je třeba si na Appalachian Winter povšimnout, je fakt, že veškerá její hudební tvorba je k dispozici zcela zdarma a hlavně zcela legálně na webu. Konkrétně se na odkazy ke stažení dá proklikat z Facebook profilu či ze stránky kapely na Bandcampu. Že je něco zdarma, to ještě samo o sobě nezaručuje kvalitu, často tomu bývá spíše naopak. Zvlášť proto, že člověk nezpoplatněné tvorbě třeba i leccos odpustí, protože z toho tak nějak cítí nádech amatérismu, který bývá provázen jak relativně menší hudební vyzrálostí protagonistů, tak menší kvalitou nahrávek. Ovšem Appalachian Winter, to je jiná liga. Rozdíl mezi touto hudbou a mezi “profesionálně distribuovanými” alby není buďto vůbec žádný, anebo je takový, že ho mé ucho nedokáže rozlišit. Zkrátka a dobře je to kvalita za více než rozumnou cenu.
Nejnovější počin z konce loňského roku je už čtvrtým řadovým albem v nepříliš dlouhé historii projektu, který se datuje do roku 2008, kdy též vyšla první deska. Tempo je tedy poměrně rychlé – jedno album za rok, ovšem na rozdíl od některých komerčně úspěšných kapel, kde to mívá spíše negativní vliv na kvalitu, u Appalachian Winter to rozhodně neplatí. Dílo dle mého zaostává za předchozími počiny maximálně v nepříliš objevném názvu “Appalachian Winter” (i když nepochybně zatím leží autorův umělecký záměr, který mi nepřísluší zpochybňovat) a taktéž v ne úplně poutavém cover artu. Na zvědavého posluchače čeká devět skladeb a téměř přesně hodina hudby, která leží někde na pomezí symphonic a atmospheric black metalu.
Začátek úvodní skladby ještě není zas tak moc výjimečný, ovšem stačí vydržet do refrénu, kdy se naplno rozezní úžasný majestát spojující hudbu a čistý vokál hlavního protagonisty D. G. Klynea, který se objevuje hned v několika polohách – od zvučného hlasu v nižší poloze (řekl bych “tenoru”, ale abych si zase nevysloužil kritiku za neznalost hudební terminologie) až po vysoko vytažený vokál typu “kastrát”, o kterém jsem si původně myslel, že ho snad má na svědomí nějaká hostující zpěvačka, ale po podrobnějším poslechu se opravuji. D. G. Klyne k tomu zvládá i “drsný” blackový skřekot, ale čistý zpěv (nebo chvílemi recitál) mu dle mého svědčí mnohem více (a to byste ještě měli slyšet takový “Winterdance” z předchozího alba). Co se hudební stránky týče, tak rozhodně se nedá říct, že by prim hrály “tradiční” metalové instrumenty, především mám na mysli kytaru. Nosnou složkou melodie jsou naprostou většinu času klávesy, ať už imitují (tedy tak nějak předpokládám – pokud to jsou skutečné nástroje a na všechny D. G. Klyne hraje, tak to už pak opravdu klobouk hluboce dolů) smyčcové elementy, sem tam klavír a nebo snad ještě něco jiného (jako třeba Panovy flétny v samotném závěru). Zbytek ansámblu, opět všechno ovládané tím jedním a týmž D. G. Klynem, jim spíše sekunduje.
Samozřejmě se najdou momenty, kde výše uvedené neplatí, ovšem rozhodně to na kytarách nestojí. Tím se tedy hudba Appalachian Winter blíží asi spíš “symphonic” škatulce. Na druhou stranu tématické zaměření na lyrický popis drsné zimy v horách Appalačského pohoří ve mně evokuje zase víc to “atmospheric”. Vyberte si dle libosti.
Dnes nebudu popisovat a rozebírat jednu skladbu za druhou. Obecně platí to, co jsem uvedl výše, plus to, že se v rámci jedné skladby často střídají motivy, jsou přítomny výrazné předělové momenty, dochází ke změnám tempa, všelijakým změnám polohy hlasu a stylu zpěvu. Zkrátka že se posluchač nenudí. Když k tomu připočtu fakt, že jde o dílo dostupné legálně zdarma (dneska si z toho asi nikdo moc nedělá, ovšem tady můžete mít navíc i ten dobrý pocit), jde po všech stránkách o skvělou příležitost vyzkoušet si bez rizika něco nového. Chcete-li se rychle navnadit, vyzkoušejte určitě skladby “Solstice” a “Solitude”, ze starších alb případně “A Mountain in Stone” z první a už jednou zmíněný “Winterdance” ze třetí desky. Pokud vám sednou tyto, je pro vás celé album “Appalachian Winter”, potažmo celá diskografie projektu.
Další názory:
“Appalachian Winter” je mé první setkání se stejnojmennou kapelou (resp. spíše projektem) a nutno říct, že je to setkání velmi příjemné. Black metal v podání Appalchian Winter to hraje především na atmosféru, což je něco, co mám já osobně opravdu v oblibě – tím spíš když snažení nezůstane na půli cesty a výsledek se náležitě povede. A v tomto případě se to opravdu povedlo – byť “Appalachian Winter” rozhodně není zdaleka tím nejlepším a nejpamětihodnějším, co na tomto poli seženete, rozhodně za pozornost stojí, neboť některé momenty se vskutku vyvedly. Obzvláště bych vyzdvihl pasáže s čistými vokály, které dle mého názoru patří k tomu nejkvalitnějšímu, co album nabízí. Možná i z tohoto důvodu se mi jako vrchol jeví sedmá “Wind”, kde právě čistý zpěv hraje velmi výraznou roli. Což nic nemění na tom, že i ve všech dalších písních se najdou velice povedené kousky a že veškerý materiál na “Appalachian Winter” je silný jako celek – silný natolik, že se jej rozhodně vyplatí vyslechnout…
H.