Země: USA Rok vydání: 1949 Žánr: action Originální název: Batman and Robin Režie: Spencer Gordon Bennet Hrají: Robert Lowery, Johnny Duncan, Jane Adams Hrací doba: 263 min

(Budou spoilery.)

První hrané zpracování Batmana z roku 1943 byla strašná bejkárna, a to i na poměry svojí doby. U diváků nicméně ohlas měla, a tak studio Columbia Pictures odklepalo pokračování. Mezi „The Batman“ a „Batman and Robin“ přesto uběhlo celých šest let, během nichž došlo ke kompletnímu přeobsazení.

Pokud jsem něco nepřehlédl, z prvního seriálu se nevrací vůbec nikdo, což se týká i hlavních postav. Například takový Robin se ani vrátit nemohl, poněvadž jeho původní představitel Douglas Croft v mezičase seknul s herectvím. Svůj poslední film natočil roku 1947. Na jeho místo přišel Johnny Duncan, který byl ve svých 26 letech o celou dekádu starší Croft, když hrál Robina. Hlavní role Batmana se pak po Lewisu Wilsonovi ujal Robert Lowery.

Vedle toho od prvního seriálu skončila druhá světová válka. Díky tomu již nebylo nutno uměle pozvedávat nacionální cítění diváků tím, že za hlavního záporáka dosadíte slizkého a podlého japonského špióna a navrch přisypete několik rasistických urážek na Japonce jako pomstu za Pearl Harbor. Tentokrát Batman s Robinem čelí antagonistovi z komiksů jménem The Wizard.

The Wizard toho ale se svojí předlohou nemá příliš společného. Jak už jeho jméno napovídá, v komiksech vládne magickou silou. V „Batman and Robin“ se jedná o normálního šulina v kukle, jenž užívá vědy a techniky, aby páchal kvalitní neplechu na městě Gotham.

The Wizard šlohne přístroj vymyšlený místním vědcem profesorem Hammilem. Aparát dokáže na dálku ovládat jakékoliv vozidlo. Později se sice podaří vyvinout další přístroj, jenž dokáže neutralizovat účinek toho prvního, ale The Wizard dokáže ztopit i tenhle a kombinací účinku obou se potom stane neviditelný. Ale žádné strachy, Batman s Robinem na něj zvládnou vyzrát i tak. Hlavně teda Batman. Robin mi v tomhle přišel spíš jako taková ta blbá blondýna z teleshopingu, jehož role spočívá v tom, aby měl Batman komu vykládat svoje geniální dedukce dalšího postupu zlosynů.

„Batman and Robin“ každopádně ani o píď nehnul s formátem a pojetím. Opět se tedy jedná o patnáctidílný seriál, kde jednotlivé epizody trvají přibližně čtvrt hodinky s čestnou výjimkou v podobě první „Batman Takes Over“, jež se pyšní půlhodinovou stopáží. Celkově na vás tedy čekají čtyři hodiny naivní černobílé zábavy.

Kromě formátu „Batman and Robin“ bohužel zachoval i množství logických lapsů, očividnou lacinost (formy i obsahu) a ne úplně prvotřídní kvalitu. Všehovšudy se tedy člověk musí i na pokračování dívat s velkou dávkou rezervovanosti, a to nejen z důvodu stáří.

Pokusím se dát jeden příklad za všechny, jenž zároveň může posloužit i jako důkaz toho, že se „Batman and Robin“ v mnohém vůbec neobtěžoval poučit se z chyb „The Batman“. Titulní duo opět nedisponuje batmobilem a po městě v pohodě jezdí ve stejném fáru jako svoje vlastní civilní identity Bruce Wayne a Dick Grayson. Opět to nikoho moc nesere. Tvůrci si nicméně zjevně byli vědomi toho, o jakou logickou botu se jedná, pročež tuto sebereflexi reflektovali skrze vtípky poukazující na tuhle blbost.

Výsledkem je obskurní situace, kdy Batman s Robinem jedou překazit další plány zloduchů a v závěsu je sleduje Vicki Vale, novinářka a holka Bruce Waynea. Hrdinové novinářku zastaví, aby jim nepřekážela a proběhne následující rozhovor, jejž si dovolím ocitovat:

Vicki Vale: „Does Bruce Wayne know that you’re driving his car?“
Batman: „Of course.“
Vicki Vale: „You know, if I didn’t know Bruce Wayne so well, I’d almost think that you and he were the same man.“
Batman: „That’s absurd.“

Dojde i k momentům, kdy někdo spatří, jak společně v autě jede Bruce Wayne v civilu a Robin v převleku. Zatímco Daka v předešlém seriálu hinty smetl ze stolu s tím, že je to naprostá pičovina, aby byl Bruce Wayne Batmanem, Wizarda šlechtí alespoň to, že se rozhodl Waynovu spojitost s Batmanem prošetřit. Není mu to však nic platné, protože na Batmana si jen tak nikdo nepřijde. Bruce se nechá zajmout a za okny se poskokům ukáže sluha Alfred v obleku Batmana. Anonymita zůstala zachována.

Ještě si dovolím vytáhnout další vtipnou story, tentokrát s profesorem Hammilem. Ten se nachází na vozíčku a Batman s Robinem se celý seriál přou, jestli právě on nemůže být oním tajemným Wizardem. Robin věčně argumentuje jeho indispozicí, zatímco Batman tvrdí, že pořád může být mozkem sil zla. V předposlední epizodě se oba hrdinové dostanou do Hammilovy rezidence a profesor zde normálně před zraky všech chodí. A nikomu to vůbec, ale vůbec nepřijde divné, nikdo se o tom ani slůvkem nezmíní.

Přesto se „Batman and Robin“ oproti svému předchůdci obecně trochu zlepšil. Záporák je jednoznačně lepší. Příběh se mi zdál o malinko propracovanější, ačkoliv pořád platí, že jeho natažení na čtyři hodiny těžce neodpovídá skutečnému potenciálu zápletky. U celovečerního filmu by to vydalo na slabých devadesát minut. Některé epizody jsou z hlediska příběhu naprosto zbytečné a jejich vyhozením by výsledek o nic zásadního nepřišel.

O trochu snesitelnější mi přišly bitky, přestože zrovna ty jsou pořád jalové jak prdel. Stále se nedočkáte ničeho lepšího než nejprimitivnější fackované. Batman s Robinem prostě nepoužívají zbraně. Radši vůbec nepřemýšlejte o tom, že reálně by je odstřelil první gangster s bambitkou.

„Batman and Robin“ také opakuje recept staršího seriálu v tom, že Batman na konci dílu vždycky domněle umírá, aby se na začátku dalšího dílu naprosto překvapivě a nečekaně ukázalo, že Temný rytíř bídně nezařval, ale nějakým způsobem se z toho dostal. Třeba že ta skála, z níž spadnul, nakonec nebyla tak vysoká a zachytil se o strom. Anebo že z vybuchujícího letadla stačil zdrhnout. Anebo že ve vybuchujícím baráku byla tajná podzemní místnost, kam se stačil schovat. Anebo že z toho okna namísto něj vypadnul někdo úplně jiný v převleku Batmana. Z toho docela jasně vyplývá, že Batman s Robinem jsou opět docela lamy, co furt dostávají po hubě. Přesto jim to nějakým záhadným způsobem vždycky vyjde a nakonec se jim podaří dostihnout i toho Wizarda, jehož identita se odhalí v nečekaném (bez ironie) deus ex machina zvratu.

Řekl bych, že „Batman and Robin“ o malinko zvedl laťku oproti „The Batman“, a to díky určitým dílčím aspektům jako o malinko spletitější děj, lepší antagonista a rozumnější akční scény. Což ale nic nemění na tom, že to je pořád strašná hovadina, jejíž filmové kvality jsou vlastně dost mrzké. Dneska je to vhodné jen pro lovce archivních blbostí nebo lidi, kteří si dali výzvu zhlédnout kompletní Batmanova dobrodružství. Pořád ale platí: chcete-li opravdu zábavný Batmanův biják, musíte si počkat do roku 1966; chcete-li opravdu dobrý Batmanův biják, musíte si počkat až do roku 1989.

---

Země: USA Rok vydání: 1943 Žánr: action Originální název: The Batman Režie: Lambert Hillyer Hrají: Lewis Wilson, Douglas Croft, J. Carrol Naish, Shirley Patterson Hrací doba: 260 min

(Budou spoilery.)

V současné době by diskuze o nejznámějších a nejoblíbenějších komiksových superhrdinech byla asi hodně jiná než třeba před patnácti, dvaceti lety, protože v mezičase vyrostl filmový Marvel Cinematic Universe do obskurních rozměrů popularity a hodil do téhle debaty nové a dost zásadní argumenty. Přesto lze myslím pořád v pohodě prohlásit, že k těm největším a nejtradičnějším jménům patří Batman od konkurenčního studia DC.

Netopýří muž a potírač zločinu ve městě Gotham se v komiksech poprvé objevil již v roce 1939 v sešitu „Detective Comics“ číslo 27. Bohatou tradici má nicméně i na stříbrném plátně a v televizi, a to jak v hrané podobě, tak v té animované. První hrané zpracování Batmana se objevilo již v roce 1943, tedy pouhé čtyři roky poté, co si maskovaný hrdina odkroutil svůj debut na stránkách komiksu. Přišlo mi, že by se mohlo jednat o docela humornou podívanou. Spousta starých bijáků bývá dneska nechtěně vtipná, kór jestli se jedná o béčka jak řemen i na poměry své doby, což tenhle kousek s úderným názvem „The Batman“ rozhodně splňuje. Tak hurá na věc!

„The Batman“ byl natočeno jako patnáctidílný seriál uváděný v kinech. Jednotlivé epizody mají přibližně patnáct minut s výjimkou té první, „The Electric Brain“, a té poslední, „The Doom of Rising Sun“, které si sáhnou na stopáž dvaceti minut. Přijde mi docela zábavná představa, že lidé tehdy chodili do kina na takovou patnáctiminutovou kravinu a pak museli týden čekat na další čtvrthodinový díl, jehož podstatnou část navíc zabírá opáčko předešlé části a na konci ještě krátký teaser na tu příští. Ale kdyby tohle byla ta nejvíc vtipná věc, šlo by ještě o docela seriózní záležitost.

Nutno ale dodat, že přinejmenším z historického hlediska „The Batman“ svůj význam má, jelikož některé elementy seriálu byly posléze převzaty i do samotného komiksu a přidaly se k charakteristickým rysům postavy. Například právě tady vznikla Batcave neboli Batmanova jeskyně. Také seriálový vzhled Alfreda, tedy sluhy boháče Bruce Waynea, jehož je Batman alter egem, byl přebrán do komiksu a stal se kanonickým.

Na druhé straně, jiné typické prvky v seriálu chybí. Z finančních důvodů se tu třeba neobjeví žádný Batmobil, což vede k dost humorným situacím, na nichž se už začíná projevovat vysoká naivita a brakovost seriálu. Batman a jeho poskok Robin totiž jezdí po městě v úplně stejném autě jako Bruce Wayne a jeho poskok Dick Grayson. V obou případech jim šoféra dělá Alfred. A nikomu to nepřijde divné. Nejednou se stane, že na místo dorazí Bruce a Dick, Alfred zajede za roh a po chvíli vyjede auťák s Batmanem a Robinem. A nikoho za celou dobu nenapadne, kdo by asi tak mohl být Batman. Naprosto nepochopitelně se oběma borečkům daří celý seriál zůstat v anonymitě.

Skrývání Batmanovy identity jde ale ještě dál. Hned několikrát dostane Batman na budku, takže záporáci mají možnost mu strhnout masku a konečně zjistit, kdo jim to celou dobu hatí plány. A hádejte co. Za celých patnáct dílů to udělají jen jednou jedinkrát, ale zrovna se trefí do momentu, kdy i pod maskou Batmana je Bruce Wayne namaskovaný jako někdo jiný, takže to stejně nezjistí.

Snad ale nejvíc legrační je, jak Bruce Wayne / Batman skrývá svou dvojí identitu před svou snoubenkou Lindou Page. Holka je sice na dobu vzniku vcelku hezká (taky vám přijde, že ženské v takhle starých bijácích nejsou moc sexy?), ale blbá je jak vrata. Jakmile se dostane do nesnází – což se děje dost často – rychle se objeví Batman a vysvobodí ji. Dokonce se najdou tak absurdní momenty, že na místo někde v pustině přijedou Bruce, Dick a Linda. Hoši jdou po svých a na Lindu narazí banda zloduchů. Zpoza rohu vyskočí Batman s Robinem, situaci zachrání a odejdou. Pak se vrátí Bruce s Dickem a Linda se jich ptá, kde celou dobu byli. A oni jí jak králové řeknou, že se vyspali tamhle na poli. A ty vole, jí to ani nenapadne! Ani záporáky to nikdy nenapadne, i když těch nápověd mají hromadu. A když už to jednoho napadne, ostatní ho vypičujou, že tenhle bohatý retard přece nemůže být Batman.

„The Batman“ je každopádně zajímavý ještě v tom, že zde úplně absentují Batmanovi charakterističtí záporáci. Původně se měl netopýřímu muži postavit Joker, ale vzhledem k tomu, že seriál vznikl během druhé světové války, kdy bylo nutné trochu podpořit patriotismus a národní hrdost, tak se z hlavního antagonisty stal podlý japonský špión Dr. Daka. Mimoto se v sérii tu a tam objevují i rasistické urážky Japonců. Jedna postava na Daku kupříkladu zahlásí, že tahle odpověď ladí k barvě jeho kůže. Narážek se ale napříč patnácti epizodami najde víc. I sám Batman, když prvně spatří hlavního zloducha, okamžitě zahlásí: „Ha, Japončík!“ Jako zábavnou perličku mohu dodat, že ve video verzi vydané na konci osmdesátých let byly tyhle rasistické hlody vystříhány, jelikož práva tehdy držela společnost Columbia vlastně japonskou společností Sony. Ale možná jde o náhodu, víš jak.

Nejedná se ale o jedinou věc, skrze niž se na „The Batman“ projevuje doba vzniku. Dobovým cenzorům se příliš nelíbila představa hrdiny, jenž bere zákon do vlastních rukou a funguje nezávisle od úřadů. Z toho důvodu se zde z titulního hrdiny stal tajný agent americké vlády.

Dr. Daka má každopádně stejně jako Batman svojí jeskyni, akorát pod zábavním parkem, a odsud spřádá plány na výrobu ničivé zbraně. K jejímu sestavení nicméně nutně potřebuje chemický prvkem radium. Ten z nějakého důvodu město Gotham skladuje kdesi na úřadě anebo pravidelně přijímá jeho dodávky. Daka se pak pravidelně pokouší získávat tyto zásoby pro sebe, ale vždycky se o tom Batman a Robin nějak dozvědí a včas zasáhnou. Tenhle scénář se opakuje mnohokrát, zejména v první polovině seriálu. Dočkáme se tedy pokusu o krádež zásob z úřadu, o krádež z přijíždějícího vlaku, o krádež z objeveného dolu nebo pokusu o přebrání zásilky shozené z letadla. Batman vždy dorazí na místo včas, ale pozor – ne vždy se mu podaří zabránit tomu, aby zlosynové vzácný artikl získali.

Druhá polovina seriálu už není tak zběsile repetitivní jako ta první, postupně se přidávají krimi prvky, jak se Batman pomalu sune k odhalení totožnosti hlavního bídáka a místa jeho základny. Jednu věc ovšem poctivě dodržuje prakticky každý díl, a sice že závěr se nese v duchu epického pěstního souboje, při němž Batman zdánlivě umírá. Dobový divák pak musel týden čekat, aby nakonec v šokujícím odhalení na začátku dalšího dílu zjistil, že Batman ve skutečnosti nezařval, na poslední chvíli se nějak trapně zachránil a dál je připraven bojovat se zlem.

Batman a Robin jsou tu obecně strašní zoufalci. A to ani nemusím mluvit o tom, že v těch kostýmech vypadají fakt arciretardovaně. Batman nosí něco na půl cesty mezi tepláky a látkovým pytlem na odpadky, přes který si natáhl nasrávačkové slipy. Pásek nahodí skoro pod kozy a v tomhle outfitu vyráží potírat zločin. Ani se nedivím, že při pohledu na tohle se ho kriminálníci bojí, haha! Robin na tom není o moc lépe a i jeho slipy mají kurva grády. Robin mi navíc přišel jako trapák i v civilu. Batmanovský oblek sice vypadá hrozně, ale Lewis Wilson jako Bruce Wayne je docela ok a vlastně bych si ani netipl, že jde o nejmladšího herce vůbec, jenž kdy postavu hrál. V době natáčení měl jen 23 let.

Nicméně zpátky k tomu, jací jsou tihle dva šulini neskuteční matláci. Jejich souboje typicky probíhají tak, že hrdinně vpadnou na místo, kde se nachází čtyři až šest záporáků. Jejich oblíbený příchod je skrze okno, jímž během seriálu proskočí ani nevím kolikrát. Vlastně skoro vždycky kromě případů, kdy byste nikde v okruhu kilometru nenašli jediné okno. Poté započne legrační pěstní souboj. Nikoho nenapadne na Batmana vytáhnout bambitku a prostě do něj narvat olovo, vždycky se tam fackují jak banda vocasů. Taky nečekejte žádné bat-vychytávky jako v kultovním seriáu ze šedesátých let s Adamem Westem.

A vždycky to dopadne tak, že Batman s Robinem dostanou na držku. Mají ale velké štěstí v tom, že zloduchové tu jsou taky jelita až za roh, takže polomrtvého Batmana, jenž se zrovna válí po zemi, nikdy nedojebou, ale nechají ho tam s tím, že zaručeně chcípne. Jindy Batman někam padá nebo tak něco. Tak či onak, v momentě jeho zdánlivého skonu díl končí. V momentě, kdy hlavní hrdina padá ze střechy, padá z výšky, padá v autě ze srázu (tohle dokonce dvakrát), leží v bezvědomí v hořícím domě, hořícím skladě s rozlitou chemikálií, pod hydraulickým lisem, pod padajícími schody nebo jej právě mají slisovat přibližující se zdi. Až v příštím dílu se dozvíte, že dopadl na lešení, stihl se chytit lana, stihl z auta vyskočit, stihl se zvednout a odkutálet se do bezpečí nebo jej v poslední chvíli zachránil Robin, jenž se z nakládačky dokázal probrat o chvíli dřív. A to se děje v každé jedné epizodě. Bez výjimky.

Pořád ještě nekončíme, těch vtipností by se tam našlo i víc. Například jsem vám ještě neřekl, že Dr. Daka má své sluji také frankensteinovskou laboratoř, v níž z lidí vyrábí zombie, jimž pak dává rozkazy pomocí speciálního mikrofonu. Proti tomu je bazének s lidožravými krokodýly úplná normálka.

I přesto – všem těm kravinám, absurditám, homoerotickému napětí mezi Batmanem a Robinem, jalovému ději nebo pěstním taškařicím navzdory – musím říct, že jsem doufal, že mi „The Batman“ potrhá bránici ještě víc. Ze začátku je to samozřejmě halda jako svině. Souboje taky vesměs nezklamou a většinou pobaví. Celkově to ale nebyla až taková prdel, jak jsem očekával, přestože škvár a béčko z toho čiší všude a pořád. Viním z toho především monotónnost. Velká část epizod omílá to samé furt dokola, jejich průběh se mění jen v detailech, jinak často sledujeme jen variaci toho, co jsme sledovali už minule. A jak známo, opakovaný vtip už moc vtipný nebývá.

Sledovatelné to nicméně určitě je, obzvlášť obrníte-li se patřičnou dávkou shovívavosti. Mně osobně nečinilo problém to sjet celé, ačkoliv podle mě nelze moc polemizovat o tom, že by tomu víc slušel tak poloviční počet dílů. Za stávající podoby „The Batman“ místy působí zbytečně natahovaně. Pořád však jde o vcelku poučnou exkurzi do úplně jiné filmové doby a vlastně bylo docela zajímavé ji podstoupit. Podruhé už to ale vidět nepotřebuji a ani nechci.

---