Země: Německo Hrací doba: 26:54
|
Jednu věc si musíme vyjasnit hned na začátek. Cosmovore z Německa nejsou žádní inovátoři, vlastně spíš naopak. Jejich letošní a zároveň i první minialbum „Into the Necrosphere“ je nesporně čistá, formálně dobře udělaná a kvalitně zahraná záležitost. Papírově se toho nahrávce nedá moc vyčítat, poněvadž ta bezmála půlhodinka svou úroveň nepochybně má.
Nohy epčku podkopává jiný faktor, ale o to výrazněji. Okatá inspirace u jiných z „Into the Necrosphere“ smrdí opravdu prudce, nepřehlédnutelně a nepřeslechnutelně.
Cosmovore se zhlédli v extrémním disonantním metal s lámanými riffy a tíživou dusivou atmosférou. Jak už tomu tak bývá, materiál není přímočarý a jednoduchý na náslech, což „Into the Necrosphere“ o něco zvedá jeho životnost. Vlivy jsou nicméně cítit okamžitě s prvním poslechem. Cosmovore evidentně mají ve velké oblibě formace jako Portal, Altarage, Dodecahedron; v o něco menší míře, přesto pořád docela jasně se v tom nechají nalézt také ozvěny Ulcerate nebo Deathspell Omega. Jednoduše taková ta standardní sestava jmen, z jejichž odkazu čerpá většina podobně laděných seskupení.
Suverénně nejvíc lze ale z „Into the Necrosphere“ cítit přímo kmotry abstraktního disonantního metalového zla, už jmenované Portal z Austrálie. A to nejen proto, že Cosmovore se obecně ladí víc k death metalu. Třeba ve třetí „The Watchers“ to opravdu mlátí přes uši.
Cosmovore nabízejí relativně obstojnou variaci na styl vytyčený zmíněnými kapelami. Pokud se tedy daného zvuku pořád nemůžete nasytit a toužíte po dalších skupinách a dalších nahrávkách, „Into the Necrosphere“ má šanci vám nějaký pocit uspokojení poskytnout.
Ponechám již na vašem vlastním rozhodnutí, zdali vám výrazná neoriginalita bude vadit, anebo s ní dokážete žít. Na to už mě hádám nepotřebujete. Sám vím, že u některých žánrů mi to taky nijak zásadně nevadí, zatímco u jiných ano, a předpokládám, že většina posluchačů na tom bude podobně, akorát se ty žánry budou lišit na základě subjektivního vkusu.
Co se mě osobně týče stran Cosmovore, tak mi poslech „Into the Necrosphere“ nevadil a nějaké to protočení jsem ípku dal. Nepředpokládám nicméně, že bych se k tomuhle materiálu v budoucnu vracel. Budoucí počiny kapely si možná pustím, ale netrpělivě na ně čekat nehodlám. Na případné řadovce už bych ale rád slyšel větší osobitost a ani další Zdzisław Beksiński na obale mě neobměkčí.