Archiv štítku: Edain

Guardians of Time, Edain

Guardians of Time, Edain
Datum: 8.11.2013
Místo: Brno, Melodka
Účinkující: Guardians of Time, Edain

Akreditaci poskytl:
Edain

Osmého listopadu se odehrála druhá česká zastávka turné heavy metalových Guardians of Time. Ta první proběhla prvního listopadu v Praze za podpory tuzemské kapely Edain, jež publikum rozehřívala i zde, a to v rámci plnohodnotného koncertu, při kterém nebyla nouze ani o dva hosty. Událost se neobešla bez malých komplikací, kdy kapelu Guardians of Time potkaly na cestě potíže a jejich příjezd hrozil být opožděný. Nakonec však dorazili ještě během setu české kapely, tudíž se nakonec všechno stihlo v nejlepším pořádku. Účast návštěvníků nebyla sice nijak valná, ale myslím, že se sešlo více lidí než na pražské zastávce. Atmosféra byla pohodová.

Aby bylo jasno, v případě obou kapel jsem tušil jen vzdáleně, o co vlastně půjde. Guardians of Time jsou mi známí z doby, kdy jsem ještě frčel power/speedovou muziku ve velkém, ale nikdy se jim z mé strany nedostalo nějak zvýšené pozornosti, ale i tak jsem byl zvědavý, co předvedou. V případě Edain jsem vstupoval v podstatě do řeky neznámé. Pětice muzikantů se nakonec projevila jako sehrané těleso, v němž všechny kolečka jedou přesně podle daného rytmu a pravidel. Jejich hudbu bych označil jako progresivní metal s deathovými prvky. Kytaristé byli poněkud statičtí, to se ale dá při komplikovanosti a rytmické náročnosti jejich hudby vcelku dobře pochopit. Oba ukázali, že jsou velmi vyhraní. Hlavní showmanství na pódiu obstarával basák Zdeněk Záhora, který bez mrknutí oka pobíhal kolem dokola a přitom zvládal odehrávat své party, které ne vždy byly zrovna jednoduchou brnkačkou. Jeho pódiový projev naplnil celé představení energií, společně se zpěvákem Martinem Brňovjákem. Jeho výkon byl dost solidní a jeho hlas mě dokázal zaujmout. Navíc zvládnul meziskladbové prostoje vyplňovat vtipnými prupovídkami.

V jejich hudbě bylo slyšitelné, že mají velmi rádi Death, především v melodiích a kytarových sólech tato inspirace tryskala. Tuto domněnku nakonec potvrdili předělávkou mocné “Lack of Comprehension”, kterou jsem shledal jako velice povedenou. Mimoto nechyběly ani delší instrumentální pasáže, v nichž se ukázalo, jak sehraným strojem kapela Edain je. Jak už jsem zmínil, během vystoupení se na pódiu ukázali taky dva hosté. Tím prvním byla mně neznámá mladá zpěvačka. A tady jsem musel skřípat zuby, protože si myslím, že její výkon za moc nestál. Nerad takhle shazuju něčí snažení, ale vůbec to do sebe nezapadlo, dost často mi totiž přišla tónově dost mimo a možná se mýlím, ale ani její angličtina mi nepřišla dvakrát na nejlepší úrovni. Trochu to mé dojmy sráželo dolů, naštěstí pro mě to bylo jen na chvíli. Druhým hostem byl zakládající kytarista Martin Král. Ten se přidal jako třetí kytarista na závěr celého setu a působilo to dojmem, jako by nikdy neodešel. Celému ansámblu to takhle pohromadě slušelo a definitiva za jejich vystoupením je jasná. Hudba mě bavila a kapela jako taková mě (až na nějaké detaily) opravdu zaujala, určitě se vyplatí jejich konání sledovat i nadále.

Norští Guardians of Time, kteří nakonec dokázali přijet včas, pak převzali žezlo. Snažili se do brněnských nahustit svůj power metal obohacený o progresivní prvky. Ty se v jejich tvorbě začaly objevovat hojně především s posledním albem “A Beautiful Atrocity” z roku 2011. Nevím, čím to je, ale přestože se pětice vedená zpěvákem Berntem Fjellstadem opravdu snažila a předvedla sympatický výkon, nedokázala mě nějak víc zaujmout. Po většinu času se z pódia linul pro mě ne příliš zajímavý power metal, který se provařil především přetlakem na celé scéně. Fanoušci stylu si jistě mlaskali, ale někdo, kdo nepotřebuje slyšet stoutísící variaci sté variace, to příliš zajímavosti neskýtalo. Bylo vidět, že všichni umí hrát, Fjellstad výškařil jak zákon káže, kompoziční nezajímavost však příliš smazat nešlo.I když pořád dokola kritizuji, že mě to příliš nebavilo, byl to sympatický koncert, byť s hudební náplní, jež mě příliš neuspokojovala. Navíc, byť nejsem odpůrcem předělávek na koncertech, myslím, že není úplně fajn, zakončovat koncert vcelku generického power metalu jistými předělávkami jistých britských heavy metalových legend.

Tato událost v mých očích tedy nepatří ke koncertním trhákům podzimu. Přesto jsem se dobře bavil a Edain mě přesvědčili o tom, že je s nimi potřeba počítat. Guardians of Time nenadchli, neurazili. Přinesli v podstatě to, co jsem čekal. Ne příliš zajímavý, byť sympaticky podaný power metal. K jejich poslechu se narozdíl od tuzemských bratří nevrátím, ale i tak povedený večer.


Edain – Of Those Who Worship Fire

Edain - Of Those Who Worship Fire
Země: Česká republika
Žánr: progressive death metal
Datum vydání: 7.5.2013
Label: Zero Budget Productions

Tracklist:
01. Blood as an Anaesthetic
02. Critical Intelligence I
03. Critical Intelligence II
04. Of Elements and Men
05. On the Cold Floor
06. Silent Weapons for Silent Wars

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Zero Budget Productions

Těžko říct, zda se jedná o náhodu, nebo o pokračování v dosavadní praxi, protože jste se právě začetli do mého prvního seznámení s kapelou, ale třetí album Brňáků Edain s titulem “Of Those Who Worship Fire” zastihlo tuto partu v dost dobré kondici. Za nenápadným obalem se skrývá příjemná nálož progresivně laděného metalu, který je oděn do slušivého zvukového kabátku studia Shaark, kde probíhal závěrečný mix a mastering, což je samo o sobě zárukou slibného začátku, a to jsme se ještě nedostali k hudební náplni novinky pětice z moravské metropole.

Pohrobci death metalových Absurd Conflict se orientují na takový ten “chytrý” death metal, jak ho proslavili Cynic nebo později v trošku jiném světle Opeth. Od silných kytarových struktur s proměnlivou rytmikou plnou zvratů, přes přímočaré pasáže se tahle kapela pohybuje až k jazzovým momentům s prvky fusion a věřte, že to nedělají vůbec špatně, protože v rámci daného stylu pro mě splnili dvě základní kritéria, bez kterých mě tahle hudba spíš irituje, než aby bavila. Tvorba Edain je plná nápadů a překvapení, což je podstatné, ale ruku v ruce s tím to vše zní dostatečně soudržně, bez nepřirozených přechodů mezi jednotlivými náladami, tedy problém, který dokázal pohřbít už spoustu slibných alb.

Z celkové šestice skladeb je celá polovina instrumentální a naštěstí to nejsou zbytečné kousky, které jen natahují stopáž, ale kratší kompozice, na kterých Edain ukazují, že technicky na tom jsou velmi dobře. “Critical Intelligence I” a navazujicí “Critical Intelligence II” zastupují experimentálnější skupinu instrumentálek. Zatímco první část, která vrcholí v kytarovém sólu, demonstruje souhru všech členů, zejména kytaristů Pavla Jeřábka a Františka Záhory, tak druhá, pro mě zajímavější, přechází od lehkého jazzového motivu k metalovému závěru, ve kterém se předvedla rytmická sekce, tedy hlavně skvělý bubeník Jiří Staněk. Oproti těmto dvěma kusům pak stojí “On the Cold Floor”, jež má jednodušší strukturu typičtější pro běžnou metalovou skladbu, které ovšem chybí vokál. Víc se sice sóluje a riffuje, ale taková pecka jako dvojice “Critical Intelligence” to není.

Druhá polovina písní už je logicky obohacená vokálem Martina Brňovjáka. Jako první si odbudeme “Of Elements and Men”, která si mě získala ústředním kytarovým riffem, ke kterému se skladba přes disharmonický úvod musí propracovat. Technický závěr mi výsledný dojem trošku kazil, protože skladbu zbytečně přibrzdil, ale obecně vzato je to slušná progmetalová písnička. Zbývá nám úvodní “Blood as an Anaesthetic” a závěrečná “Silent Weapons for Silent Wars”. Prvně jmenovanou bych jasně vybral jako reprezentativní položku celého půlhodinového počinu, protože postupně prochází všemi možnými vlivy, které v tvorbě Edain lze slyšet. Po krátkém kytarovém úvodu se k technickému riffu přidá agresivní vokál Brňovjáka. Netrvá to však dlouho a přes sekanou mezihru se dostáváme plynule k akustické pasáži s jazzovým odérem, jež však zase hezky rychle přenechává místo deathovému závěru pod tíhou kytarové práce obou kytaristů. Ačkoli se tady bavíme (mimo jiné) o death metalu, zapomeňte na zběsilé sypačky, ale i v těchto ostřejších momentech je kapela tak nějak opatrná a nikam neuhání, což je sympatické, protože i díky tomu nedochází k nabourání atmosféry melodičtějších vsuvek brutálními výjezdy. U závěrečné “Silent Weapons for Silent Wars” platí de facto totéž co pro úvodní skladbu, takže možná nepůsobí na závěr tak překvapivě, protože všechno již bylo řečeno, ale jako tečka slušný kousek, jenž neurazí. Minimálně kvůli parádnímu kytarovému sólu v závěru si zaslouží, aby se posluchač těmi osmi minutami prokousal.

Překvapení? Vlastně jo. “Of Those Who Worship Fire” je skrz naskrz protkaná zajímavými a technickými momenty, které však dohromady nedávají zapomenout na relativně písničkovou strukturu jednotlivých skladeb. Chvíli jsem si dokonce říkal, že jedna, dvě skladby by nebyly vůbec na obtíž, ale to už bych byl hnidopich, abych kapelu odsuzoval za to, že jsem neměl dost, v opačném případě bych beztak remcal, že o dvě skladby kratší stopáž by albu prospěla. Slušná sedmička by měla stačit a není vyloučeno, že příště se můžeme dočkat ještě lepšího výkonu.