Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 28.9.2012 Label: Lupus Lounge Tracklist: 01. Mann aus Stein 02. Auf kargen Klippen 03. Wetterkreuz 04. Am Abgrund 05. Bei den Sternen 06. Thou, Whose Face Hath Felt the Winter’s Wind [Sun of the Sleepless cover] Hodnocení: 8,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp

Čím si vcelku nová, debutující a nepříliš známá undergroundová kapela jako Eïs zaslouží to, aby dostala prostor v klasické velké recenzi, když právě na takovéhle případy tu máme jistou speciální rubriku? Ve své podstatě tím, že se tak úplně nejedná o začínající a debutující kapelu, přestože je “Wetterkreuz” první deskou, jež pod hlavičkou Eïs vychází. Máte v tom guláš? Žádný problém, vše vysvětlím, ono to totiž zas tak složité není. Počátky skupiny sahají do roku 2005, kdy na západě Německa vzniklo jisté uskupení s názvem Geïst, které následně vydalo tři dlouhohrající nahrávky, z nichž jsem si já osobně oblíbil především tu poslední, “Galeere” z roku 2009. Jenže uběhl další rok a úplně jiná skupina z Kolína nad Rýnem, která však měla dost podobný název Geist (rozdíl pouze v přehlásce nad i), hrající alternativní rock, začala těmto našim black metalovým Geïst hrozit soudy právě kvůli podobnosti obou jmen. Jak jste si již asi domysleli, Geïst zájem o nějaké problémy neměli, takže své jméno dobrovolně změnili, nebo lépe řečeno zkrátili právě na Eïs. Nicméně až nyní, více jak celé dva roky po změně názvu, vychází první nahrávka Eïs (reedice prvních dvou alb “Patina” a “Kainsmal”, které původně vyšly pod Geïst, nepočítám), ačkoliv se ve skutečnosti tedy jedná o čtvrté album.

Vzhledem k tomu, že jádro skupiny, tedy dvojice Alboîn a Marlek, zůstalo nezměněné, asi není velké překvapení, že se Eïs příliš nevzdálili od stylu pozdějších Geïst, tedy zejména “Galeere” (“Patina” i “Kainsmal” jsou podle mě trošičku jinde)… i když na druhou stranu, jak se to vezme. Nezměněn samozřejmě zůstal základní styl, kterým je – v jednoduchosti řečeno – black metal s velmi silnou atmosférou, vlastně postavený především na atmosféře. Pocitově je ovšem posun znatelný, a přestože ten základ, na němž “Wetterkreuz” i “Galeere” staví, zůstal vesměs stejný, rozhodně se nedá tvrdit, že by si obě nahrávky byly podobné jako vejce vejci. Ostatně je onen rozdíl krásně vidět už jen na jejich tematickém zaměření – zatímco “Galeere” plula po mořské hladině, středobodem “Wetterkreuz” – jak vidno už jen z názvu a z obálky (jen tak mimochodem, opravdu úžasné obálky, to se musí nechat) – je počasí.

Pokud se nějaké vztyčné body mezi “Galeere” a “Wetterkreuz” dají nalézt, pak je to zejména v obecné rovině v místech, kde to posluchače potěší nejvíce – novinka si totiž od svého předchůdce (čert vem, že vyšel pod jiným jménem) bere především mimořádnou kvalitu, inteligenci a již zmiňovanou silnou atmosféru, byť pocitově odlišnou. Právě tohle jsou atributy, které z “Wetterkreuz” dělají černého koně na black metalovém kolbišti letošního roku – a to mi věřte, že nikterak nepřeháním. Obrovskou zbraní Eïs je totiž paradoxně to, že s výjimkou zasvěcených, kteří kapelu sledují již z období Geïst, o nich příliš mnoho lidí neví, díky čemuž toho dotyční nebudou od “Wetterkreuz” moc čekat – avšak tím spíš pak budete překvapeni, o jak moc působivou desku se jedná.

“Wetterkreuz” u mě osobně boduje hlavně v jedné věci, kterou mám já osobně v hudbě opravdu rád – nejedná se o nic triviálního či banálního. Nemyslím co do formy, protože ta je dle mého názoru až druhořadou záležitostí, ale co do obsahu. Eïs se sice pohybují v docela velké rychlosti – vlastně s výjimkou meziher v podobě fičení větru (počasí, vzpomínáte?), který uvozuje a zakončuje téměř všechny skladeb, se jedná o relativně rychlou nahrávku, nicméně pod tou masou zvuku a kytarovou hradbou (mimochodem, právě výtečná a nápaditá kytarová složka je jedním z největších kladů alba) cítíte obrovskou hloubku. Takové to pověstné “něco” navíc, co se nedá dost dobře popisovat nebo dokonce analyzovat a co má opravdu jen málokterá skupina. Pokud na to ovšem narazíte, tak to prostě pouhým hudebním citem poznáte – a buďte si jistí, že na “Wetterkreuz” na to rozhodně narazíte. Ono samozřejmě všechno souvisí se vším, takže tato tajemná substance “mezi řádky” má samozřejmě co dočinění i s onou atmosférou. Anebo je to naopak a právě uhrančivá atmosféra je tím prvotním podnětem pro onen pocit hudební hloubky? Těžko říct, ale vlastně je to otázka, která je z našeho pohledu naprosto bezpředmětná – stěžejní je totiž výsledek, jenž mluví sám za sebe.

Ona sázka čistě na atmosféru s sebou samozřejmě nese i jistá úskalí, která znatelnému množství případných posluchačům zabrání do “Wetterkreuz” proniknout. Rozhodně neočekávejte, že byste si po konci nahrávky pamatovali nějaké konkrétní momenty či melodie, to přijde až za hodně dlouho po mnoha posleších. Já osobně jsem si po prvním poslechu odnesl pouze ten dojem, že to, co jsem právě slyšel, bylo naprosto úžasné, že se mi to neskutečně líbilo a že to musím slyšet znovu. To je celé. “Wetterkreuz” dokáže pouze to, že vás vtáhne dovnitř a na další hodinu vás nepustí nikam jinam, rozhodně vám však putování neusnadní lehce zapamatovatelnými pasážemi. Pokud to ale domyslíte do důsledku, to rozhodně není málo, přestože jsem použil slovíčko “pouze”. Vlastně bychom mohli zjednodušeně říct, že “Wetterkreuz” na vás bude působit jako jednolitý celek – o to však víc. “Wetterkreuz” opravdu nesmíte poslouchat jako kolekci několika písní, ale jako desku – a pokud na tuhle hru přistoupíte, odměna rozhodně nebude menší, než jakou je skvělý hudební zážitek. Tomuto přístupu samozřejmě notně napomáhá i délka skladeb (nejkratší sedm minut), ale ve skutečnosti bych si klidně dokázal představit, kdyby šlo jen o jednu 55 minut dlouhou kompozici – výsledek by byl naprosto stejný. Pokud byste opravdu nutně trvali na tom, abych vybral jednu skladbu, pak bych nejspíše volil fenomenální “Bei den Sternen”, avšak z výše řečeného asi vyplývá, že vybírat jen jednu píseň je trochu proti samotnému smyslu “Wetterkreuz”…

Konečný verdikt je myslím zřejmý – “Wetterkreuz” je jednoduše fantastická deska, jež sice mnohé odradí zdánlivou nepřístupností, ale těm, kteří v hudbě dávají přednost inteligenci před podbízivostí, toho bude mít hodně co říct. V kontextu s předešlou tvorbou (G)eïs(t) na ní vidím ještě jednu obrovskou výhodu – kapela jde album od alba nahoru a s každou další nahrávkou je lepší a lepší, aniž by se opakovala a jen brousila nastolený směr – a to umí málokdo. Už nyní jsem zvědavý, jestli se za několik let podaří překonat i “Wetterkreuz”, protože tentokrát už to bude opravdu hodně těžké. To už ale hodně předbíháme; hlavní je to, že do té doby tu máme počin, který za váš drahocenný čas rozhodně stojí.