Země: Polsko Žánr: black metal Datum vydání: 14.4.2015 Label: Third Eye Temple / Godz ov War Productions Tracklist: 01. Chant 1 – Departure 02. Chant 2 – Shadow 03. Chant 3 – The Fall 04. Chant 4 – Lament 05. Chant 5 – Equilibrium 06. Chant 6 – Vengeance 07. Chant 7 – Arrival Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Godz ov War Productions / Third Eye Temple

První pohled (H.):

Před nějakou dobou jsem zde recenzoval pár velice podařených debutových desek od polských black metalových skupin – a nyní k nim přidáme ještě jednu další, která je rovněž vysoce kvalitní. Ony dříve recenzované však nezmiňuji náhodou, jelikož s některými z nich jsou Outre personálně spjati. Pokud si tedy vzpomínáte na kritiky, jež se týkaly „Into Everlasting Death“ od Eerie a „Trauermärsche (and a Tango upon the World’s Grave)“ od Sigihl (byť druhý zmiňovaný počin je black metalový jen okrajově, ale to nyní ponechme stranou), pak vězte, že jejich členy najdete i v řadách Outre…

Samotní Outre toho za sebou doposud příliš nemají – v minulosti vydali pouze jedno minialbum a také split se svými krajany Thaw (což je jen tak mimochodem také excelentní a velmi zajímavá skupina – pokud ještě neznáte, rozhodně to za zkoušku stojí). I navzdory tomu jejich dlouhohrající debut „Ghost Chants“, jenž vyšel na jaře letošního roku, už stihl vyvolat nemalé ohlasy… ostatně, už jen to, že Outre již stačili vystoupit i na takovém Brutal Assaultu, kde se o nich spousta z vás asi dozvěděla, o něčem svědčí.

Důležitá je ovšem jedna věc – v případě „Ghost Chants“ se nejedná o mnoho povyku pro nic. Ta deska totiž skutečně je skvělá a s takovýmhle materiálem v zádech si Outre pozornost rozhodně zaslouží (ano – i tu vaši). Pojďme se na to tedy podívat trošku podrobněji…

Již padlo, že Outre produkují black metal, nicméně sluší zmínit, že jej Poláci nechápou takovým tím vyloženě klasickým ortodoxním způsobem. Na druhou stranu to není zase až tak sjeté, aby bylo nezbytně nutné mluvit o nějaké avantgardě. To nemyslím ani jako zápor, ani jako klad, nic to neříká o kvalitě – to jen abychom přibližně měli představu, jak to může znít. Styl Outre má poměrně blízko k tomu, co se aktuálně hojně hraje na Islandu… namátkou dejme tomu Svartidauði, Carpe Noctem nebo Misþyrming. Tu a tam se však ozve i vzdálený náznak francouzské avantgardní školy a spousta pasáží, které se na „Ghost Chants“ nacházejí, by se neztratila ani na poslední desce takových Mayhem.

Řečeno jinými, abstraktnějšími slovy, Outre produkují sofistikovanou podobu žánru, jež umí vtáhnout do atmosféry (viz „Chant 1 – Departure“ nebo „Chant 5 – Equilibrium“) úplně stejně, jako dokáže zarazit do křesla rychlou agresí (takových momentů je na výběr spousta). Poláci se neštítí ani občasných doteků „mírného chaosu“, nechybí zvláštní kytarové melodie a vyhrávky ani pestrá vokální stránka (o tu se také nepostaral nikdo jiný než hostující Stawrogin z Odraza a Massemord). Jednoduše – je to prostě nadupaný koktejl velice chytrého moderního black metalu se vším, co k tomu patří, a to při zachování dostatečné míry jednoho důležitého faktoru, jemuž se v odborných kruzích říká mít vlastní ksicht.

Na „Ghost Chants“ mi je však sympatická ještě jedna věc. Přestože já jsem ten poslední, komu by vadila nepřehledná a těžko vstřebatelná hudba, potěšilo mě, že taky jednou někdo tohle pojetí black metalu hraje takovým způsobem, že je to relativně (tohle slovo bylo důležité) lehce stravitelné. Nemusíte se tedy bát nějakých zašmodrchaných krkolomných chaotických orgií, jelikož Outre se stále takříkajíc „dají poslouchat“. Oné vstřebatelnosti nahrávky ostatně napomáhá i velmi střízlivá hrací doba, která se zastavila kousek před dovršením 37. minuty.

Nicméně – nezaměňujte relativní stravitelnost s jednoduchostí! Hudba Outre je totiž stále velmi propracovaná, a i když „Ghost Chants“ baví již při prvním poslechu (tedy alespoň u mě to tak bylo), i po čase je v tom co objevovat. Zejména vrstvená kytarová stránka je naprosto skvělá, ale ani o ostatních nástrojích nelze tvrdit, že by tam byly jen tak na ozdobu. Taková baskytara také dokáže nabídnout nejednu lahůdkovou linku (třeba finále „Chant 3 – The Fall“) a práce bicích je rovněž parádní.

K tomu už stačí přidat celkovou vyrovnanost materiálu, kdy každý song do jednoho obsahuje excelentní nápady, nebo zajímavý přebal a je jasné, že v případě „Ghost Chants“ máme co do činění s deskou, jež patří k tomu výraznějšímu, co se v letošním roce na black metalovém kolbišti objevilo. Žánrové album roku to zase není, to by asi bylo příliš troufalé a přehnané tvrzení, ale to nic nemění na faktu, že debut Outre za poslech a váš čas rozhodně stojí.

---

Druhý pohled (Skvrn):

Nemůžu sice říct, že nebýt josefovského Brutal Assaultu, o nějakých Outre bych absolutně netušil, to ne, ale přece jen se pevnostní setkání nebojím označit za zásadní. Do onoho momentu jsem o téhle polské smečce podvědomě věděl, novinku „Ghost Chants“ měl na dlouhém seznamu aktuálních nahrávek k poslechu, ale finální impuls dát kapele šanci i studiově přišel až po josefovském dostaveníčku. Outre se se svým moderním pojetím žánru ukázali býti dobrými pokračovateli black metalového řemesla a s odstupem můžu říct, že lepší black jsem na aktuálním ročníku neslyšel. V reportu jsem mimo jiné cosi utrousil o tom, že byť je směřování Outre moderní, avantgarda to, jak občas slýchávám, není. A „Ghost Chants“ toto tvrzení jen stvrzuje.

Mluvit o moderní větvi black metalu a nezmínit přitom Deathspell Omega se mi příliš často nestává. A i v případě Outre si budu muset pomoci tímto příměrem. Zpočátku mi riffování Poláků Deathspell Omega připomínalo natolik, že jsem si zase raději po nějaké době poslechnul francouzské vyučující. Následný návrat se za Outre nakonec přimluvil. Přeci jen, rozdíly tu jsou. Tak především, zatímco Deathspell Omega jsou ukrutné zlo a poslech stojí silné duševní vypětí, Outre jsou takoví hodnější a na psychický bol berou jemné síto, jímž prochází jen ona moderní riffáž zbavená většiny nepěkné disharmonie. Ano, „Ghost Chants“ je stále velmi agresivní, ale ten hnus a chaos, to tam není. Ovšem když už Poláci přitlačí na pilu, stojí to za to. „Chant 6 – Vengeance“ v tomto ohledu exceluje a spolu s „Chant 3 – The Fall“ představuje to nejlepší z celé desky. Abychom ale neopouštěli vody reminiscencí, zaměřme se na vokál. Mateusz „Stawrogin“ Maryjka je velmi poctivá bestie, avšak snaží-li se ona bestie na svém bestiaření ještě přidat, vyleze mi z toho čistokrevný Atilla z Mayhem. Nicméně když Atilla, tak pořádný a třeba v takové „Chant 2 – Shadow“ je Maryjka výborný, až má člověk o jeho hlasivky a vlastně všechny vnitřní orgány strach.

Výhodou „Ghost Chants“ je kompaktnost úzce související s tím, že Outre jsou v té své moderně black metalové komnatě naprosto izolováni a šanci na infiltraci nemá jediný cizorodý tón. I přesto, že jsem výše vyjmenoval nejlepší skladby, ostatní výrazně nezaostávají a i díky krátké stopáži se „Ghost Chants“ velmi dobře poslouchá. Přesto se trochu obávám budoucnosti. Všechny songy jsou si do značné míry podobné, a když už se přece objeví snaha o něco jiného – čisté vokály na konci „Chant 5 – Equilibrium“ – nedopadne to úplně nejlépe. Jinak ale „Ghost Chants“ můžu doporučit. I když nejde o nic originálního, velmi příjemně se poslouchá a na několik otočení bezpečně zabaví.

---