Archiv štítku: Katy Perry

Katy Perry – Prism

Katy Perry - Prism
Země: USA
Žánr: pop
Datum vydání: 18.10.2014
Label: Capitol Records

Hodnocení:
H. – 7/10
Ježura – 6,5/10

Průměrné hodnocení: 6,75/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Druhý pohled (H.):

Na “Prism” jsem se relativně těšil – nejen proto, že Katy Perry je fakt kočka, ale především z toho důvodu, že její předchozí album “Teenage Dream” bylo docela příjemné, a také proto, že mě dost navnadil hodně zábavný první singl “Roar” se stejně zábavným videoklipem. To všechno nasvědčovalo tomu, že by “Prism” v té podzimní záplavě nových desek známých popových zpěvaček mohlo patřit k těm nejlepším…

Ve výsledku tak tomu opravdu je a “Prism” rozhodně je nahrávkou, která se poslouchá dost hezky a která – tedy alespoň mě osobně – relativně baví. Počin nabízí více či méně to stejné, na co si posluchači u Katy Perry zvykli již dříve, tedy hodně příjemný a hlavně nevtíravý pop, který je sice stále mainstreamem, ale na rozdíl od spousty jiných případů u něj ani v nejmenším nemáte pocit, že by z vás někdo dělal debila. Nemůžu tvrdit, že úplně všechno na “Prism” je na 100% a některé kousky mi přijdou trochu slabší, ale celkové skóre nahrávky je určitě kladné. K těm slabším věcem bych určitě zařadil druhý singl “Unconditionally”, jenž mě prostě nebaví, nic moc “Birthday” nebo dost nezáživný závěr v podobě “By the Grace of God”. Kromě toho jsou klasicky nudné bonusy, které hrací dobu dotahují na nesnesitelnou délku, takže ty rozhodně nebrat, v základní verzi “Prism” funguje mnohem lépe.

Mezi těmi dobrými písničkami bych jmenoval už zmiňovanou “Roar”, velice sympatickou “International Smile”, výtečná je rovněž pomalejší “Ghost” a na poměry zbytku alba je zajímavá i “Double Rainbow”. Trochu rozporuplné pocity mám z “Dark Horse”, která je sama o sobě hodně dobrá a dost se mi líbí, ale naprosto ji zabíjejí pasáže s hostujícím rapperem Juicym J… fakt nechápu, proč skoro každá zpěvačka musí mít na albu aspoň jeden song s černým gangsta rapperem, když to vždycky stojí za hovno. Naprostým vrcholem “Prism” je pro mě hned druhá “Legendary Lovers”, kterou jsem si zamiloval hned s prvním poslechem – kdyby bylo album plné takhle skvělých skladeb, tak bych neváhal s mnohem vyšším hodnocením…


Druhý pohled (Ježura):

Ačkoli nemohu tvrdit, že bych na mainstreamovém popu ujížděl tak jako kolega, na desku “Prism” jsem se docela upřímně těšil. Katy Perry totiž považuji za jednu z nemnoha žánrových interpretek, jejichž tvorba nenutí posluchače prostřelit si hlavu, ale naopak může nabídnout docela pohodový poslech. Přesně to jsem si od “Prism” sliboval, ovšem nakonec nemohu tvrdit, že by mě materiál na desce obsažený zcela uspokojil, a důvod to má velice prostý – příliš skladeb totiž nenabízí nic, co by mě k jejich poslecu táhlo.

Suverénně nejlepší je samotný rozjezd desky. Nesmírně zábavná klipovka “Roar” je prostě super a hned následující “Legendary Lovers” je pak bez přehánění výborná a její krásný refrén se mi do hlavy zaseknul prakticky okamžitě. Být celé album takhle moc dobré, sázím bez delšího přemýšlení osmičku. Jenže s koncem “Legendary Lovers” to jde dolů a drtivou většinu dalších skladeb si prakticky nepamatuji, protože jsou buď trochu o ničem nebo iritují. Ale oukej, buďme fér. Opravdu mě irituje jenom pitomost “Birthday” a zbytek se poslouchat dá bez větších problémů, jenom tomu chybí nápady nebo alespoň nějaký fun faktor. Za zmínku možná stojí ještě duo “Uncoditionally”, což je docela fajn zamilovaná balada, a relativně zajímavá “Dark Horse”, u které mi ani nevadí rapování Juicyho J.

Tolik k náplni standardní edice. Deluxe edice, kterou jsem poslouchal já, obsahuje ještě tři bonusové skladby, a můj názor na ně se s tím kolegovým docela rozchází. Neříkám, že to jsou nějaké extra pecky, ale bodují u mě zejména jednoduchostí a odlehčeností, která příjemně kontrastuje s vypiplanou produkcí základní desky. Je to jakoby trochu nedotažené a snad i nekompletní, ale ve výsledku to spíš než co jiného pomáhá a osobně bych toto trio klidně vyměnil za pár nevýrazných kusů ze základní edice. Škoda, mohlo to být mnohem lepší, ale žádný průser se také nekoná, takže nakonec dejme tomu šest a půl.