Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 23.6.2011 Label: Agonia Records Tracklist: 01. Gasmask Prince 02. Lik ulven 03. Under the Black Flag 04. Decomposers 05. Knokkeklang 06. Slagens barn 07. Onwards! Onwards! 08. Tesla Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: facebook

Je to velice zvláštní, kolik výborných – nebo alespoň přinejmenším zajímavých – skupin se vyskytuje v pouze čtyřapůlmiliónovém Norsku. Dalším adeptem na rozšíření řad těch velice zajímavých kapel je poněkud obskurní formace The Konsortium, která koncem června vydala svůj stejnojmenný dlouhohrající debut.

Pánové se sice ukrývají za anonymitou jakýchsi škrabošek nebo, chcete-li, masek a sami sebe neoznačují jmény, ale čísly (členové 001-004), ale ví se, že za projektem stojí mimo jiné Teloch, člověk, který působí například v Nidingr nebo Umoral, ale mihnul se třeba i v Gorgoroth, Ov Hell či 1349, nově dokonce nastoupil jako koncertní kytarista k samotným legendárním Mayhem. Už jen z toho výčtu je patrné přinejmenším to, že The Konsortium budou mít dozajista cosi společného s black metalem. Což sice mají, ale přece jenom je to až moc široký pojem, tudíž si ho pojďme trochu zúžit…

Myslím, že můžeme bez ostychu prohlásit, že black metal v podání The Konsortium je velice silně načichnutý řezavými thrash metalovými riffy. Mnohdy je kapela označována i jako avantgardní black metal, což také není daleko od pravdy. Je to především z toho důvodu, že “The Konsortium” obsahuje opravdu požehnaně “vyhulených” pasáží, magořinou stižená sóla a vyhrávky, ale i – a to především – neskutečně vyjetý vokál.

Je to právě vokál, který já osobně považuji za jeden z nejvýraznějších prvků “The Konsortium”. Můžu vám prozradit to, že rozhodně nemusíte očekávat klasický black metalový krákorák. Ale to je asi tak všechno, co ze mě dostanete, jelikož vážně nejsem s to popsat ty šílenosti, co tam se svým hrdlem předvádí onen neznámý, pod nicneříkající bílou maskou ukrytý chlapík. Protože netuším, jaké číslo je mu přiděleno (ani s nástrojovým obsazením se The Konsortium neobtěžovali, prostě jen čísla), říkejme mu tedy prozatím pro naše potřeby Pan X. Pan X na “The Konsortium” převádí snad veškerou škálu extrémního vokálu, která se vám vybaví při vyslovení slovního spojení “zpěv jak na tripu”. Čekejte různorodé skřeky, výkřiky, chrapláky, jakési mečivé blázniviny, ale i temnotou opředené čisté chóry. Popisovat to snad ani nemá cenu. Mohu říct jen to, že minimálně po vokální stránce je “The Konsortium” něco excelentního.

Možná je až škoda, že jsou pod tíhou neuvěřitelně jebnutých vokálních kreací na první poslech trochu upozaděny ostatní nástroje. Respektive, abych byl přesnější, ne upozaděny (v mixu), myslím to tak, že zpěv je natolik výrazný, že prvních pár poslechů vám sebere takřka veškerou pozornost. Když se však pozorněji zaposloucháte, pod hrdelní exhibicí lze i u ostatních nástrojů nalézt vskutku velice povedené linky. I když jsou The Konsortium do jisté míry opravdu avantgardní muzikou, nehledejte u nich žádné klávesy, housle, cimbály, fujary nebo triangly, kapela si vystačí s klasickým nástrojovým obsazením, aby ze sebe dostala i chutí po experimentu načichlé nápady.

Hlavní slovo má – jak již bylo výše naznačeno – zejména black/thrash metalová riffová masáž. Právě v těchto chvílích má hlavní úlohu “avantgardnosti” zpěv. I přesto však každá skladba nabízí nějaké pekelné instrumentální momenty. Například hned otvírák “Gasmask Prince” se zpočátku tváří jako vcelku ordinérní rubačka (nebýt těch sjetých skřeků, samozřejmě), ale před koncem se zlomí nejprve do psychotropní pomalé pasáže, poté do neskutečně drtivého kousku. Ale to jsme teprve na začátku, ještě větší kolotoče mají teprve přijít…

Druhá “Lik ulven” je neustále podbarvena sólováním v pozadí a ke slovu se poprvé výrazněji dostává i baskytara, zejména v závěru písničky. Právě sóla jsou jen tak mimochodem dalším sakra zajímavým atributem “The Konsortium”. Byť jsou povětšinou krátká a ještě k tomu “zastrčená” za riffy (na takové ty klasické metalové onanie na kytaře, kdy sólo přebírá v dané části písně hlavní slovo, The Konsortium opravdu nehrají), ale mají koule… sakra velké koule.

Z povětšinou rychlé desky se docela vymyká čtvrtý opus “Decomposers”, jenž nabízí pomalejší tvář The Konsortium. Agonický zpěv a atmosféra zralá na ústav však zůstává, ba možná naopak, v pochodovém tempu je snad ještě výraznější. Nějak takhle zní marš do blázince!

Po vypalovačce “Knokkeklang” s velice zajímavou a povedenou pomalejší pasáží ve středu přichází další pochodovka “Slagens barn”. Ta může trochu více připomenout klasické pojetí černého kovu, akorát v bláznivém hávu The Konsortium. A když už neustále omíláme ten vokál, právě v tomhle songu se dočkáte jedněch z nejujetějších kreací na celém “The Konsortium”.

Velice mocný opus přichází v samotném závěru. “Tesla” začíná plíživou pomalou předehrou, do níž promlouvá jedno z nejvýraznějších sól (ano, hned na začátku písničky), aby vás pak The Konsortium zalili další klepačkou s oním pověstným úchyl-zpěvem. Jednou z hlavních zbraní “The Konsortium” je to, že se neustále něco děje. Pokud bychom očekávali, že poslední skladba by náladu nahrávky měla shrnout, “Tesla” to v tomto ohledu plní dokonale. Závěr v podobě krátkého a mrazivého outra budiž třešničkou.

S jistotou myslím můžeme na závěr prohlásit jednu věc, kterou jsem předeslal již na samotném začátku – muzika The Konsortium je přinejmenším velice zajímavá. Jestli i opravdu dobrá, to už samozřejmě nezáleží na ničem menším než na osobních preferencích. Sám za sebe mohu říct, že v mých očích a uších je “The Konsortium” ne jenom zajímavá deska, ale i opravdu dobrá deska. Rozhodně je to věc, která podle mě má co říct.