 |
| Datum: 11.2.2015 Místo: Praha, Café V lese Účinkující: Divided, Vogjetgraik
|
První pohled (Atreides):
O ústecko-frýdecké kapele Divided jsem se tu zmiňoval celkem nedávno. Dokonce hned dvakrát – jednou v minirecenzi, podruhé mezi nejlepšími domácími počiny v resumé uplynulého roku. Svým velmi osobitým pojetím shoegazu mi učarovala doslova na první poslech a já si jen říkal, že zažít je na vlastní oči a uši na takovém místě, jako je třeba Pilot, by byla paráda. Netrvalo dlouho a mé přání bylo vyslyšeno, a to takřka doslova, protože Café V lese, kde se koncert odehrál, se nachází od mnou oblíbeného Pilotu pouhých pár metrů. V roli předskokanů se mělo představit folkové duo Mulholland Blue a sólový projekt bubeníka post-rockových Ufajr, Vogjetgraik. Bohužel, zpěvačce Mulholland Blue zdraví nepřálo a celý večer se tak smrskl na pouhá dvě jména – nepočítám-li DJe, kteří se postarali o afterparty.
Při příležitosti koncertu Divided jsem Café V lese přes všechnu jeho pověst i parádní koncerty, které se v něm v minulosti konaly (přinejmenším podle jmen), navštívil teprve poprvé. Na první pohled mě uvítala v zásadě běžná hospoda s příjemnou obsluhou a slušným pivem, zato klub v přízemí, to už bylo jiné Cafe – řádně alternativní. Neučesaný, přesto přívětivý prostor nabídl svou atmosférou a uspořádáním, z nějž tak nějak vypadlo pódium, dost nevšední zážitek.
Přesnost nikdy není na škodu a vzhledem k tomu, že se Vogjetgraik představil přesně o půl deváté, kdy měl podle rozpisu koncert začít, získal u mě pár kladných bodů navrch. Další nasbíral krátce poté, co usedl za svojí bicí soupravu a rozjel něco, co se slovy vlastně popisuje dost těžko. Perfektně zvládnutá rytmika mísící se s elektronickou složkou pohybující se někde ve vodách ambientu, IDM a mírného experimentu ale fungovala na výbornou. Hlavně v ambientních pasážích, které doslova vábily k tomu, aby člověk zavřel oči a upadl do říše snů. Takřka samovolně budované atmosféře dost přispěly právě živé bicí dodávající Vogjetgraikově hudbě potřebnou dynamiku a obecně můžu jen konstatovat, že před Divided to byla skvělá volba.
Po půlhodince se ale osamocený bubeník odebral z pódia a přenechal plochu vyhrazenou kapele Divided. Ti své přípravy zvládli v příjemně krátkém čase a prostoje nebyli příliš dlouhé. Při vstupu do klubové části Café jsem nezapomněl zakoupit očíslovanou kazetu debutovky “Born to Sleep”, kterou jsem konečně detailněji prozkoumal. Vraťme se ale k dění na pódiu – to vzbuzovalo zásadní otázku, totiž jak si kapela povede v kompletní čtyřčlenné sestavě, jež se dala dohromady teprve nedávno. A na odpověď nebylo třeba nějak dlouho čekat, kapela sama ji ochotně přinesla s rozezněním prvních tónů.
Nutno uznat, že odpověď to byla převážně pozitivní. Na to, že šlo o první společné vystoupení, to Divided zvládli vážně parádně. Pravda, hlasitost kytary, na níž je celá hudba postavená, byla jako na houpačce a občas jsem si ji pod návalem basy a bicích mohl leda představovat. Na druhou stranu ve všech skladbách z prvotiny, které mi utkvěly v hlavě o něco víc než ostatní, zněla dobře. I tak bych ale příště uvítal, kdyby byla kytara konzistentnější, protože už tak krásná, intimní atmosféra mohla jít ještě trochu výš. Je to ale v zásadě jediná výtka, kterou můžu mít, protože kapela byla sehraná parádně (přinejmenším jsem si nějakých výraznějších zádrhelů nevšiml) a já si vystoupení vážně užíval. Naprostá většina těch věcí, jež mám na albu tolik rád, byla přítomna. Něžnost, ospalost, vláčnost, melancholie, éterický vokál. To všechno tam bylo. A na závěr skvělá “Machines”. I proto není třeba nějak zvlášť hanit něco, co se podle mě vybere časem.
Pokud mě paměť neklame, Divided nepřehráli “Born to Sleep” celé, do setu ale zařadili jednu novou skladbu a po zhruba půlhodině se rozloučili. Viktorie byla na konci setu z dost nacpaného klubu řádně dojatá. Celé to bylo trochu pohnuté a zároveň příjemně civilní, upřímné. Vztah mezi publikem a kapelou fungoval spíš na soustředěném poslechu a unášení se na vlnách pocitů, takže se nějaké tanečky nekonaly, to mi ale nijak nevadí – spíš naopak, v kontextu celého prostředí a průběhu večera by mě přehnaná aktivita lidí spíš rušila, než aby přidala na atmosféře, která byla jedním slovem úžasná. Těším se na další koncert.
Druhý pohled (Ježura):
Na rozdíl od kolegy, kterého si Divided omotali okolo prstu svou řadovou prvotinou, jsem do Café V lese dorazil vlastně úplně na blind – věděl jsem, že tam bude hrát něco, co je prý dobré, a tak, i když jsem měl sto chutí namířit si to z práce rovnou domů, jsem si nakonec řekl “proč ne” a vyrazil za kulturou. A svého rozhodnutí určitě nelituji. Potěšil mě už samotný prostor respektive obě jeho části – kávárensko/hospodská (opravdu vynikající Chotěboř!) i ta podzemní, uzpůsobená umělecké produkci, a na dobrý první dojem pak stejně uspokojivě navázali i vystoupivší muzikanti.
Kdyby se mě někdo zeptal, co hrál Vogjetgraik, nevyrazí ze mě nic konkrétnějšího než cosi o mixu různých elektro-ambientních žánrů s živými bicími. Jedním dechem bych ale musel dodat, že to bylo vážně dobré, místy dokonce skvělé. Netvrdím, že bych měl za sebou mnoho podobných exhibic, ale Vogjetgraik mě z nich bavil suverénně nejvíc a zdaleka nejen proto, že si na celou produkci vystačil sám. Bylo to nápadité, mělo to atmosféru (na níž se úspěšně podepsala i zdařilá industriálně pojatá projekce v pozadí) a ve výsledku mě to až překvapivě bavilo, takže nemám důvod nezvednou všechny čtyři palce. Prý že kroucení čudlíky nemůže být umění…
Do hlavních hvězd (pokud to tak lze říct) jsem vkládal opatrné naděje na to, že by mi snad mohli představit shoegaze v takové podobě, která by mě pro změnu a na rozdíl od všech ostatních bavila. A i když si nejsem moc jistý, jak přesné toto žánrové zařazení v případě Divided je, ono to nakonec opravdu zafungovalo. Ta muzika se mi poslouchala velice příjemně, skladbám ani vystoupení nechyběla sympatická gradace a ani náznakem nešlo mluvit o nudě, které jsem se předem přeci jen maličko obával. Nejsa znalcem studiové tvorby Divided, nijak mi nevadila údajně trochu utopená kytara, na druhou stranu jsem se občas ne a ne zbavit dojmu, že vokál by mohl být v jistých polohách nepatrně jistější. To ale neznamená, že by to bylo špatné, a také že ne – navzdory kosmetickým drobnostem jsem si vystoupení opravdu užil, pro Divided mám jen slova chvály a jsem náramně zvědavý, kam to pánové a dáma dotáhnou. Soudě podle této živé premiéry totiž mají našlápnuto více než slušně.