Theocracy - As the World Bleeds

Theocracy – As the World Bleeds

Theocracy - As the World Bleeds
Země: USA
Žánr: progressive power metal
Datum vydání: 25.11.2011
Label: Ulterium Records

Tracklist:
01. I Am
02. The Master Storyteller
03. Nailed
04. Hide in the Fairytale
05. The Gift of Music
06. 30 Pieces of Silver
07. Drown
08. Altar to the Unknown God
09. Light of the World
10. As the World Bleeds

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Já a Theocracy, to je jeden z těch příběhů naprosté náhody, která svádí posluchače dohromady s kapelami, o nichž by se patrně jen velmi těžko dozvídali, ale která jim po onom náhodném střetnutí přijde oprávněně skvělá a úžasná. Náhodná zmínka na jednom fóru o tom, že mají “epickou” skladbu, která je dlouhá 20 minut, stačila k tomu, aby mě zvědavost pohnala k vyhledání a poslechu inkriminovaného alba, a tak jsem mohl nahlédnout do úžasného koutu hudebního světa.

To album se jmenovalo “Mirror of Souls” a v pořadí šlo o druhou nahrávku kapely Theocracy. První eponymní záznam v historické tabulce datovanou 2003 má na svědomí zakladatel a frontman Matt Smith zcela sám, na druhou desku z roku 2008 už byli chlapci tři a od roku 2009 hrají v “plné” pětičlenné sestavě. Kapela zavedla zajímavou tradici vydávání každoroční nové vánoční “koledy” (od zrockovělých verzí notoricky známých anglických koled až po vlastní výtvory vyznačující se primárně srandovními texty), ale na nové plnohodnotné album si museli fanoušci počkat tři roky. Ochutnávky z něj nám servírovali například v rámci svého turné, které bezprostředně předcházelo vydání desky (zajímavé, obvykle bývá souslednost opačná), ale to jsem si vinou nekvalitního nazvučení příliš neužil. Dočkal jsem se tedy až při prvním poslechu.

Album začíná poněkud rozpačitě. Sice je od počátku jasné, že to jsou Theocracy se svým osobitým pojetím a především výrazným Mattovým zpěvem, ale trochu mi chybí nějaké výrazné momenty a nápady. Když to vezmu kolem a kolem, tak z prvních tří skladeb jsem si v podstatě nezapamatoval nic. Jenže naštěstí pro Theocracy, i ty “nezapamatovatelné” pasáže se poslouchají hezky. Druhá polovina alba navíc nabírá na obrátkách a zajímavosti.

Co je to vlastně ono “osobité pojetí”? Zřejmě to nedokážu připodobnit k žádné jiné kapele, která je mi známa. Pomůžu si odkazem na oficiální škatulku “progressive power metal”. Zpěv by se pravděpodobně v čistě power metalové sešlosti neztratil, “progresivní” rozměr ovšem dodává hudba, která sice chvílemi plyne lehce a poměrně nenáročně, ale velmi často sklouzává do pasáží, kde dávají chlapci z kapely na odiv umění složit a následně nahrát kvalitní, nápaditou a zajímavou hudbu. To vše samozřejmě i naživo, kde zejména “hlavní” kytarista Van Allen Wood, ač s vizáží hodící se spíše k nějakému “skejťákovi”, předvádí svou virtuozitu, přičemž zbytek osazenstva ho skvěle doplňuje a pódiu kraluje Matt se svým zpěvem.

Tím se Theocracy vydělují ze stáda “běžných” power metalových kapel moderního střihu, jejichž hudba kromě chytlavých melodií nenabízí nic moc trvanlivého. Tímto a pak ještě svými texty. Ústředním zaměřením všech skladeb je totiž křesťanské náboženství a víra. To ale, ač sám ateista a křesťanství nepříliš přátelsky naladěn, považuju naopak za zajímavou devízu. Už proto, že rozhodně nejde o nějaké tupé velebení boha všemohoucího, nýbrž vesměs o zajímavé a podnětné záležitosti.

Za nejlepší kousky na albu bych označil předposlední sypačku “Light of the World” a potom naopak spíše pomalejší “The Gift of Music”, na které přes možná trochu zbytečně rozvleklejší konec oceňuju především textařský nápad o hudbě coby největším božím zázraku a daru lidem. Špatná není ani “30 Pieces of Silver”, která se objevila jako první singl. Celkem na vás čeká deset skladeb a hodina a dvě minuty hudby, se kterou si kapela opravdu vyhrála.

Po čase mohu recenzované album zase jednou hodnotit jako povedené a náležitě ho ocenit. Sice pravděpodobně nedosahuje kvalit předhozího veledíla této kapely “Mirror of Souls”, nicméně poslech baví a je to přinejmenším příslib do budoucna, protože Theocracy rozhodně nevypadají, že by řekli své poslední slovo. Je zajímavé, že se tato banda zatím nedostala do širšího povědomí lidí (nebo si to alespoň myslím). Je to škoda, stojí za to. Takže pokud neznáte, doporučuju alespoň nějakou ochutnávku z YouTube. Třeba vás chytnou, tak jako před časem mě.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.