Unnecessarity - Humano

Unnecessarity – Humano

Unnecessarity - Humano
Země: Česká republika
Žánr: progressive hardcore
Datum vydání: 12.12.2012
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Rey Cerebro
02. Mente
03. El Hambre
04. Variante
05. Reformación
06. Dogs of Village

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / bandcamp / bandzone

K recenzi poskytl:
Unnecessarity

To je mi milé překvapení z karlovarských luhů a hájů! Od téhle smečky jsem asi čekal všelicos, ale že mi jejich materiál skoro vezme vítr z plachet, to jsem fakt nečekal. Místo tuctového nu-metalu, který jsem tak nějak očekával, se na mě vysypala zábavná směska moderního progresivního hardcoru, navíc ještě s výtečným zvukem a velkými mathcorovými přesahy. Lámané rytmy bicích a kytary hrají prim. Když si na stránkách kapely přečtete výčet oblíbených kapel, jako jsou Fear Factory, Mnemic nebo Meshuggah, dá se tušit, odkud bude vítr vát.

Co jsem tak projížděl starší materiály Unnecessarity, přišlo mi, že občas postrádali schopnost vyvážit poměr elektronických vsuvek, samplů a té tvrdší složky své hudby. Tady se sice start téměř půlhodinového materiálu v podobě úvodní skladby “Rey Cerebro” nese ve zběsilých rytmech drum’n’bass, které je ale vzápětí přeřváno technickou hrou všech přítomných a divokým Guanovým řevem. Samply a různé ruchy muziku na “Humano” téměř neopouští, ale víceméně nepřijde chvíle, kdy by si člověk musel stěžovat. Rytmická souhra je tu opravdu na vysoké úrovni a já fakt musím smeknout klobouk před všemi těmi figurami. Obzvlášť obdivuji schopnost bubeníka Urquella si všechny ty pasáže zapamatovat a do puntíku přesně je odehrát. To samé v bleděmodrém platí i o zbytku kapely. Vždyť kytaristovi Detherovi se musí ty sekanice taky někdy pěkně motat. Naživo nejspíš fuška.

Skladby jsou ve většině složité na poslech od začátku do konce, linie se občas špatně následuje, protože chvílemi se některé riffy stávají dost repetitivní. To je pak člověk rád za zvolnění, jakým je výborná saxofónová pasáž ve skladbě “El Hambre”, nebo melodický refrén v bezmála sedmiminutové “Variante”. Co se týče “čistších zpěvů”, tak mi moc pod vousy ale nejdou. Většinou zní hodně zvláštně a chvílemi i nemístně, ale do “Variante” jsou naroubovány trefně. Tahle písnička patří nejspíš k vrcholům celé šestiskladbové kolekce, její motivy jsou neustále rozvíjeny dál a dál, nezasekávají se na místě, jak se tomu občas přihodí. Někdy je těch pět minut na to arytmické sekání příliš dlouhá doba. Přesto se určitě kapele nedá upřít vysoká hráčská úroveň. Album pokračuje v podstatě v jasně nastaveném stylu až do konce. Končí krátkou notickou “Dogs of Village” v angličtině, na které se podílel jako host Decore (spřízněná duše z karlovarské scény, zpěvák Animal Resources). V podstatě taková uvolněná silně elektronická depresivní tečka za celou kolekcí.

Na zajímavosti kapele přidává to, že má většinu skladeb nazpívanou ve španělštině, což je samozřejmě pro českou kapelu dost netypický jazyk. Těmhle futuristickým šílencům ten jazyk ale šíleně sluší, a pokud trpíte odporem k jiným jazykům, než je angličtina, nemusíte se bát, to, že je to odlišné, ještě neznamená, že je to nějak zvlášť rušivé. Jen škoda, že se do jinak krásně vyvedeného digipacku nevešel booklet s texty (aspoň ve španělsko/anglické modifikaci), docela by mě zajímalo, o čem tahle deska je. Podle hudební náplně asi nepůjde o radostné kytičkové popěvky. Přestože si stojím za tím, že občas mi z poslechu něco přijde takové uměle natahované, rád bych se s kapelou setkal naživo a zjistil, jestli má takové koule, jaké čouhají z nahrávky. Rozhodně jsem rád, že v Čechách vznikají takové počiny, za mě určitě nadprůměr.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.