Voltumna - Disciplina Etrusca

Voltumna – Disciplina Etrusca

Voltumna - Disciplina Etrusca
Země: Itálie
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 27.3.2015
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Roma delenda est
02. Prophecy of One Thousand Years
03. Disciplina Etrusca
04. The Alchemist
05. Bellerofonte
06. Bringer of Light
07. Tages, Born from the Earth
08. Carnal Genesis
09. Measure the Divine
10. Teofagia
11. Black Metal [Venom cover]
12. Tirreno

Hrací doba: 43:01

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Voltumna

V dnešní recenzi se zase jednou vydáme na poloostrov, jenž svým tvarem nápadně připomíná vysokou botu. Tím jsem vlastně rovnou prozradil i stát, z něhož dnes recenzovaná skupina pochází, jelikož až na dvě malé zemičky, v nichž toho metalu moc nenajdete, celý tento poloostrov zabírá země, kde se ve velkém žerou těstoviny a kde se namísto „kurva“ říká „puttana“. Ano, předpokládáte správně – Voltumna pocházejí z Itálie.

Začneme obligátní představovanou pro ty, kdo nemají tušení, co jsou tihle Taliáni zač. Voltumna začali hrát v roce 2009 a poprvé na sebe upozornili o dvě léta později vydáním prvního minialba „Chimera“. Minialbum je sice pěkná věc, ale co si budeme povídat, deska to prostě není – ta je větší a důležitější. A první takovou „větší a důležitější“ Voltumna pustili do světa na jaře 2013 pod názvem „Damnatio sacrorum“. Pravidelný dvouletý rozestup pak Italům zjevně vyhovuje, jelikož opětovně přesně takhle dlouho to trvalo, než se objevila druhá dlouhohrající nahrávka. Ta se jmenuje „Disciplina Etrusca“ a ono „dva roky po 2013“ samozřejmě znamená, že vyšla letos.

Ačkoliv by se podle paintové image mohlo zdát, že Voltumna hrají black metal, ve skutečnosti… no, ve skutečnosti vlastně opravdu hrají black metal. Je sice pravda, že jsou na „Disciplina Etrusca“ místy nepřehlédnutelné (respektive tedy nepřeslechnutelné) i death metalové vlivy, nicméně je to právě kov černoty, který v tvorbě Voltumna hraje primární úlohu. Mimoto lze ovšem na novince slyšet i některé pasáže, při nichž zejména kytary předvádějí věci, za něž by se nemusely stydět ani formace z oblasti metalcoru, což při vší úctě bohužel nepovažuji za zrovna šťastný nápad. Nemohu si pomoct, ale když tu a tam Voltumna spustí takové ty zasekávané riffy, které jako by vypadly z období toho největší metalcorového trendu, tak mi to nepřipadá jako něco, co by se hodilo do black / death metalu, a působí to na mě prostě poněkud nepatřičně.

Je sice pravda, že takové momenty jsou na „Disciplina Etrusca“ v menšině a ani zdaleka se neobjeví ve všech z dvanácti přítomných skladeb, avšak i přesto je právě tohle jedna z těch věcí, jež mi po poslechu nahrávky v hlavě utkvěly nejvíce. A to dojem z alba, který (proč to prostě neříct rovnou) naneštěstí nepatří k těm úplně nejlepším, zrovna nevylepší. Za mnohem lepší nápad považuji sympaticky citlivé zapojení kláves, které naopak patří k tomu nejzajímavějšímu, co je na „Disciplina Etrusca“ k nalezení. Ani v tomto případě se sice nejedná o nic, co by posluchače mělo dostat do kolen, ale když nic jiného, alespoň jejich linky fungují a jsou to v podstatě ty nejzábavnější chvilky, jaké si Voltumna pro svou druhou desku připravili. Vzhledem k tomu, že primárním zaměřením Italů není klávesový black metal, tak se tento nástroj neobjevuje s nějakou železnou pravidelností, naopak se objevuje relativně sporadicky, a když už se navíc objeví, nepřebírá si hlavní roli a spíše jen tak vykukuje zpoza všudypřítomného kytarového hoblování a mlácení do bicích, ale nakonec i to stačí.

Drtivou většinu náplně „Disciplina Etrusca“ ovšem tvoří nijak zvlášť zajímavý a naprosto ničím zvláštní black / death metal. Voltumna sice nehrají nějak vyloženě dementně a ta jejich muzika mě neuráží, ale je to jednoduše… průměr jak stehno. Všechny nástroje, vokál a nakonec vlastně i ten zvuk jsou prostě všechno docela obyčejné záležitosti, které vás do posluchačské nirvány rozhodně nepřivedou.

Stejně obyčejné jsou i samotné skladby, jež s výjimkou onoho klávesového poprašku (který ovšem z obecného hlediska taktéž není žádný trhák) nenabízejí zhola nic zajímavého. Nejvíce z celého alba tedy vyčnívá předělávka „Black Metal“, jejíž smysl mi však trochu uniká, protože odrhovačka od Venom (sorry, ale tahle kapela prostě nic jiného není a nikdy nebyla – a to říkám i navzdory tomu, že jejich rané desky považuji za kult) se do toho konceptu Italů příliš nehodí. Voltumna se přece jenom snaží o lehce ambicióznější pojetí (což neznamená, že se to povedlo na jedničku), takže Venomovská vypalovačka tam tím pádem vypadá jako pěst na oko a vyznívá trochu samoúčelně, přestože je umístěna až těsně před koncem desky.

Stručně řečeno, Voltumna hoblují nezáživný průměr s ambicí… avšak ambice to samy o sobě nikam výš nevytáhnou, dokud zůstávají nenaplněné. Jak již padlo, poslechnout se to dá a nijak to člověka neurazí, ale opět musím vytáhnout svou klasickou otázku – proč by měl kdokoliv z nás poslouchat zrovna tohle, když existují tisíce mnohem lepších a záživnějších alb? Já ten důvod prostě nevidím. „Disciplina Etrusca“ je deska, již se vyplatí si koupit jen v tom případě, že ji nějaké distro bude někdy nabízet ve výprodeji za 50 kaček, protože za víc to bohužel nestojí…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.