Abaddon Incarnate - Pessimist

Abaddon Incarnate – Pessimist

Abaddon Incarnate - Pessimist
Země: Irsko
Žánr: death metal / grindcore
Datum vydání: 16.3.2015
Label: Nordavind Records

Tracklist:
01. Pessimist
02. Aborted Genesis
03. Yester Hara
04. Warping the Necro Spawn
05. Broken Spectre
06. Fear
07. Impaled Upon Your Zodiac
08. Prison of Introspection
09. Nameless Grave
10. Morbid Epiphany
11. Solstice of Homicide
12. Undead Outcasts
13. Funeral Hag
14. Summoning Famine-Inherit an Empty World

Hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Future PR

Po delší době mi ve složkách promo CD přistálo album i od jiné smečky než polské. Těch se za poslední dobu urojilo požehnaně a já se nestačil divit, kolik že těch kapel (mnohdy i hodně dlouho fungujících) se na území našich sousedů nachází. Tahle recenze se však pohybuje na trochu odlehlejším kousku země na západ od našich hranic. Svoji hudbu totiž posílají Abaddon Incarnate až Irska, konkrétně z Dublinu. Album “Pessimist” je jejich již pátým dlouhohrajícím počinem po dvaceti letech existence. Jeho vydání se protentokráte zhostil label Candlelight Records, který je obecně dobře známý. Vždyť pod jejich křídly vychází či vycházela zářivá jména na metalovém kolbišti. Za všechny zmíním pár spolků, ať už současných či bývalých. Jsou mezi nimi například 1349, Anaal Nathrakh, Blut Aus Nord či Emperor.

Co by mohlo čtenáře na začátek zaujmout, je fakt, že za bicími zde sedí Johnny King, což je vcelku obyčejné jméno. Tento člověk však nabušil poslední dvě řadovky značně stylově odlišných Irů Altar of Plagues. Na nahrávce se určitě nedočkáte táhlých temp a rozsáhlých hudebních ploch, ale pořádně našlapaného death/grindu od podlahy. Od svých prvních kroků ušla kapela ohromný kus cesty, textová stránka značně otočila kormidlem jinam, jsou introspektivní a o pocitech, které všichni dobře známe. Žádné chlívárny neočekávejte.

Skladby jsou na grindový chlív poměrně dlouhé, nicméně jsou natolik narvané energií a koulema, že vás s úvodní salvou “Pessimist” přirazí ke zdi a drtí nekompromisně až do konce. Nahrávalo se v The Hive v Dublinu, a skladby jsou natočeny živě, proto z alba leze taková energie a spontaneita, nasranost. Vracíme se tu někam k 80. letům a smečkám jako raní Napalm Death, Repulsion či Carcass. Přikrmili to však řádnou porcí crustové nasranosti, která v poslední době také válcuje extrémní hudební scénu. Není tudíž neobvyklé, že totální vyhlazovák je vzápětí vystřídaný svižným d-beat rytmem, který roztančí všechny hlavy pod pódiem. Nezapomíná se ani na klasický švédský chrastivý střih ve stylu legendárních Nasum. Ve studiu Mieszko Talarczyka kapela také v minulosti nahrávala.

Při zachování brutality a špíny celkového vyznění však je album zvukově velice kompaktní. Kytary trhají šlachy, ale i tak jim neschází čitelnost a nazvučení bicí je naprosto libové. Bubeníci si zde na výkonu Kinga pošmáknou. Kolekce třinácti skladeb se s posluchačem nepáře, zní to jako klišé, ale nevidím příliš důvod vyhazovat nějaké výraznější skladby. Album pobaví jako celek, jen si sednout a nechat volný průchod svým frustracím, toto je totiž ideální soundtrack. Psychóza nahrávky je navíc dokrmena naprosto luxusním obalem. Když to vezmu kolem a kolem, tohle album prostě není typickým zástupcem death/grindové produkce současnosti. A já říkám – díky za to. Z nových chlívů jedna z nejzábavnějších věcí, co jsem za poslední dobu slyšel.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.