Arija - Cherez vse vremena

Ария – Через все времена

Ария - Через все временa
Země: Rusko
Žánr: heavy metal
Datum vydání: 25.11.2014
Label: M2BA

Tracklist:
01. Через все времена
02. Город
03. Блики солнца на воде
04. Не сходи с ума!
05. Время затмений
06. Точка невозврата
07. Ангелы неба
08. Атака мертвецов
09. Зов бездны
10. Бегущий человек

Odkazy:
web / facebook / twitter

Rusko není země, Rusko je životní styl, koluje v internetových vtipech. Jenže jak se říká – na každém šprochu pravdy trochu. Rusko je totiž nejen velká země, ale také poměrně specifická, v jistých oblastech snad dokonce uzavřená. A opravdu nyní nemám na mysli to, že Rusové moc nepoužívají Facebook, protože mají své vlastní, ruské sociální sítě, spíše jsem mířil na hudební a v tomto případě konkrétně metalovou scénu.

Říkává se, že ruská metalová scéna je silná, a já osobně si myslím, že je to pravda – a nejen silná, ale i poměrně velká. A zároveň podle mě i docela uzavřená. Když si totiž vezmete, kolik ruských metalových skupin si dokázalo vydobýt opravdu mezinárodní úspěch a věhlas, nepochybuji o tom, že z většiny lidí by jako odpověď na tuto otázku vypadlo maximálně tak: “err, Аркона?” Možná by vám někdo před nosem zamával ještě s Темнозорь, kteří přece jenom mají na undergroundové scéně dost zvučné jméno, ale to je asi tak všechno.

Přesto je v tomto státě velké množství dalších metalových kapel, z nichž některé nejsou žádní cucáci a asi nejžárnějším příkladem tohoto jsou moskevští heavy metalisté Ария. Tuhle bandu totiž netvoří žádní zelenáči, naopak jsou to dnes už nefalšovaní veteráni, kteří fungují nepřetržitě od půlky 80. let, pravidelně vydávají nová alba a ani rozštěpení sestavy na dvě skupiny (tou druhou je Кипелов podle tehdejšího zpěváka) v roce 2002 ji nezastavilo. V jejich rodné zemi se jim rozhodně daří, jelikož zde mají komerční úspěch i pozornost médií, a to dokonce i velkých, a když svého času probíhalo hlasování o deset nejvíc zásadních rockových kapel z Ruska, samozřejmě se zde umístili – dokonce jako jediná heavy metalová kapela. S nadsázkou řečeno by se dalo říct, že Ария je takový ruský Arakain – ve své domovině je to taktéž legenda, ale metr za hranicemi už ji nezná téměř nikdo. Tak či onak, Ария vydala koncem listopadu loňského roku své nové, celkově již třinácté studiové album “Через все времена”, o němž si nyní v krátkosti popovídáme.

Ačkoliv jsem výše humorně kapelu nazval “ruským Arakainem“, hudebně toho spolu obě formace nemají mnoho společného a použil jsem to spíše vzhledem k podobné pozici. Přesto by šlo pro Rusy toto pojmenování použít s jinou skupinou – Ария je hudebně totiž “ruský Iron Maiden“. Sice ne vždy a od začátku do konce, protože čistokrevná kopírka to zase není, přesto se Ария svým zvukem k britským titánům mnohdy blíží a v některých případech tak blízko, že kdyby Iron Maiden zpívali rusky, rozdílu byste si pomalu ani nevšimli. A platí to i o nejnovější desce – hned v úvodním titulním tracku “Через все времена” onen vliv “Železné panny” cítím, stejně tak jako třeba v refrénu “Город” atd.

Ono tohle by mi vlastně ani nijak zvlášť nevadilo – ostatně, kdo se někdy s tvorbou Ария v minulosti setkal, toho tato podobnost překvapit asi nemůže. O něco hůře ovšem snáším fakt, že je “Через все времена” takové… no, trochu nic moc. Já osobně nejsem na tvorbu kapely nějaký pomazaný odborník, ale některá alba znám a docela se mi líbila. Třeba i předcházející “Феникс” z roku 2011 šlapal hodně solidně a kupříkladu o takovém “Крещение огнём” z roku 2003 bych se nebál tvrdit, že ho mám rád, jelikož některé songy z něj jsou skutečně parádní (třeba titulní hymna je vážně skvělá).

Aria

Jenže i když jsem k “Через все времена” nepřistupoval s tím, že by snad Ария mé nejoblíbenější album pokořila a dala na výtečné “Крещение огнём” zapomenout, rozhodně jsem nečekal, že se budu… no, místy vlastně úplně normálně nudit. Začátek je ještě docela v klidu a úvodní čtveřice skladeb “Через все времена”, “Город”, “Блики солнца на воде” a “Не сходи с ума!” se poslouchá docela příjemně. Netvrdím sice, že je to nějaká genialita, protože do té má Ария přece jen daleko, ale pokud má člověk chuť na nenáročný a žánrově úplně čistokrevný heavy metal a nevadí mu, že to zpěvák bude žvatlat v ruštině, pak taková “Не сходи с ума!” splní účel jak nic.

Od páté “Время затмений” mě však “Через все времена” začíná bavit o poznání méně, a když Rusové hned vzápětí na šesté pozici vybalí uondanou klišovitou baladu “Точка невозврата”, tak prostě odpadnu a ani návrat k metalovým kytarám s následnou “Ангелы неба” mě nedokáže vrátit do sedla, protože na to má tahle písnička až příliš nevýrazný refrén a neobsahuje takřka žádné chytlavější riffy. “Атака мертвецов” je na tom bohužel stejně tak a další, tentokrát trochu rozmáchlejší balada “Зов бездны” chuť rovněž nespraví, byť je o něco stravitelnější než její kolegyně “Точка невозврата”. Alespoň finální “Бегущий человек”, v níž se nachází docela zajímavě výrazná práce s baskytarou, vrátí trochu života do žil, ale abych řekl pravdu, rozhodně ne vždy jsem se až takhle daleko při poslechu “Через все времена” dostal.

Vlastně jsem ve stručnosti shrnul kompletní desítku skladeb – a myslím, že prostou matematikou jste si již dokázali udělat obrázek, kde se asi můžeme pohybovat, když je polovina tracků slušná a solidně se poslouchající a polovina je nic moc až vyloženě nudná. Jinými slovy, na přesně hodinovou délku je materiál na “Через все времена” až příliš rozmělněný slabšími kusy, což má za následek, že posluchač desku hodně rychle opustí a nejspíš už nikdy se k ní nevrátí. Neříkám, že je to placka neposlouchatelná, protože i ty nejméně dobré věci se stále dají strávit, aniž by to člověku cokoliv udělalo, navíc ty nejlepší věci se poslouchají fakt příjemně, ale celkově vzato podle mě tentokrát Ария nenabídla vůbec, ale vůbec nic, kvůli čemu by tato nahrávka neměla zapadnout do hlubin bezejmenného davu alb, na něž si už za rok nevzpomene takřka nikdo. Škoda.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.