Země: USA Rok vydání: 1977 Žánr: hixploitation Originální název: The Hills Have Eyes Český název: Hory mají oči Režie: Wes Craven Hrají: Michael Berryman, Lance Gordon, James Whitworth, Suze Lanier-Bramlett, Bobby Carter, Martin Speer Hrací doba: 89 min Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Já samozřejmě vím, chápu, uznávám a plně respektuji, že základy tohoto hororové subžánru pocházejí z nehororových snímků „Deliverance“ a „Straw Dogs“, jimž také oběma mocně fandím, ale skutečným ztělesněním čistokrevného hixploitation jsou pro mě dvě ryze hororové série, které se obě také mohou pochlubit legendárním statusem. Jakmile dojde na diskuzi o buranském hororu, kde se nic netušící výletníci z moderní společnosti v divočině střetávají s místními zvrhlými vidláky, jimž nejsou cizí kratochvíle jako znásilňování, vraždění či kanibalismus (a ne nutně v tomto pořadí), okamžitě mi jako první na mysli vyvstanou „The Texas Chain Saw Massacre“ a „The Hills Have Eyes“.

V obou případech se jedná o známé hororové série, jejichž první díly se zaslouženě těší kultovnímu statusu. Na druhou stranu, objektivně je nutno říct, že „The Hills Have Eyes“ v tomto případě přece jenom tahají za kratší konec. Když pomineme, že je snímek „The Texas Chain Saw Massacre“ inspirován (mimo jiné) a že dokonce využil i některé kulisy z jeho natáčení, není možné nevidět, že „The Hills Have Eyes“ nejsou tak dusivě syrové a působivé. A hlavně – zub času je citelně nahlodal. Samozřejmě nelze pochybovat o tom, že jde o žánrovou klasiku, ale i přesto je zřejmé, že tenhle notorický známý Cravenův kousek nedokázal zestárnout bez ztráty kytičky.

„The Hills Have Eyes“ opisují standardní příběhový oblouk hixploitation filmů – osoby z civilizace versus osoby z divočiny. Početná americká rodinka se rozhodne obhlédnout po cestě do Los Angeles starý důl, ale v pouštní pustině nabourá. Široko daleko zdánlivě nikdo není… ale jen zdánlivě. Okolí totiž obývá rodina kanibalů vypadajících trochu jako neandrtálci, kteří vyčkají do tmy a poté vezmou karavan útokem. Snímek je volně inspirován legendou o rodinném klanu Sawneyho Beana, jenž měl v 15. století ve Skotsku přepadávat, mučit a pojídat pocestné. Historici ovšem věrohodnost téhle legendy zpochybňují s tím, že se nikdy nestala, anebo je přinejmenším výrazně zveličována.

Na filmu lze i dnes rozhodně ocenit vyprahlé prostředí pouště, které je pro horor tohoto typu jak stvořené. I navzdory tomu, co jsem výše prohlásil o výrazném zestárnutí, není možné „The Hills Have Eyes“ obviňovat ani z toho, že by snad diváka nudily. Snímek docela rychle ubíhá a baví – přestože trvá poměrně dlouho, než se skutečně rozjede a než dojde k dlouho tušené krvavé konfrontaci. Lokálně se daří tvořit určité napětí, byť není nijak zásadně intenzivní a zcela jistě vám nezpůsobí újmu na psychice, vcelku dobře pracuje s divákovým očekáváním nevyhnutelného střetu a vše kulminuje v momentě, kdy k němu konečně dojde. Nekompromisní upálení hlavy rodiny, vnik do karavanu, znásilnění dcery – právě s takovými výjevy se nejpřesvědčivěji daří tvořit pocit surovosti kanibalů a bezmoci obětí.

Na druhou stranu, jindy zas „The Hills Have Eyes“ působí viditelně zašle a zastarale. A tím rozhodně nemám na mysli skutečnost, že některé postavy nosí zvonové kalhoty, jak se na sedmdesátá léta sluší a patří. Vidět je to třeba na násilí – v době vydání byly „The Hills Have Eyes“ považovány za drsný a explicitní snímek a jejich původní sestřih si vysloužil nejvyšší možný rating (dnes již nepoužívané označení X). Následně byl ovšem film sestříhán, aby dosáhl na nižší hodnocení R, a původní sestřih s vynechanými scénami se nyní považuje za navždy ztracený. I tak šlo o na svou dobu násilnou záležitost. Dnes ale „The Hills Have Eyes“ působí spíš jako neškodný starý horor, jenž s výjimkou jednoho záběru na vykuchanou achillovku nedokáže nabídnout nic, nad čím by se současný divák nějak zásadně pozastavil. A to už v téhle době existovaly snímky, nad jejichž zvrhlostí a brutalitou lidé odvracejí hlavu dodnes.

Podobně ani parta kanibalů nedokáže budit nějaký zásadní respekt a noční můry vám nezpůsobí. Občas působí spíš jako banda retardů, nikoliv jako ohavní pouštní psanci, kteří by vám měli nedlouhý zbytek vašeho života pořádně znepříjemnit. Což ovšem nic nemění na tom, že minimálně postava Pluta v podání Michaela Berrymana patří k notoricky známým hororovým záporákům. Trochu paradoxní je, že v samotném filmu působí drsněji postavy Marse a především otce rodiny Jupitera, jehož se obávají i ostatní kanibalové.

Upřímně mě zde navíc vždy trochu obtěžovala ještě jedna věc, a sice geniální pes, který dokonce společně s Marsem vede tabulku bodycountu! Samozřejmě vím, že pes se dá vycvičit, ale tohle mi připadalo dost přehnané. Chytřejší už byl, ty vole, snad jen komisař Rex. Kdyby si rodina s sebou nevezla čokla, tak by proti kanibalům neměla žádnou šanci, zvlášť když se její členové občas chovají jak blbci a sami se vydávají do tmy, ačkoliv už tuší nebo dokonce moc dobře vědí, co a kdo tam na ně může číhat.

Může se zdát, že kritika je výrazná. Možná svým způsobem ano. Ale můžete si to překládat tak, že chvála se nemá dávat jen za zásluhy a kultovní status (jejž ovšem nepopírám ani v nejmenším!). Mouchy tu jednoduše jsou, tak proč je uměle zakrývat. Nicméně i jim navzdory má snímek určité kouzlo, (jak již bylo řečeno) nenudí a za hororovou klasiku je považován právem. Osobně jej mám vlastně docela rád a myslím, že přinejmenším žánroví fanoušci by to rozhodně měli znát.