Archiv štítku: hixploitation

The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning (2006)

The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning (2006)

Země: USA
Rok vydání: 2006
Žánr: hixploitation

Originální název: The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning
Český název: Texaský masakr motorovou pilou: Počátek

Režie: Jonathan Liebesman
Hrají: Jordana Brewster, R. Lee Ermey, Andrew Bryniarski

Hrací doba: 91 min

(Budou spoilery.)

O remaku „The Texas Chainsaw Massacre“ si můžete myslet cokoliv, ale jednu věc mu asi nejde upírat. Když nic jiného, ukázal, že strejda Leatherface ještě nepatří do starého železa a jeho motorová kamarádka také ještě není zralá na šrot. Přinejmenším tedy z finančního hlediska.

Buďme upřímní: když šla předělávka do kin, Koženoksicht dokázal pořádně vydělat naposledy v sedmdesátých letech při svém debutu. A ať se nám to líbí nebo ne, o chechtáky jde ve filmovém průmyslu především. Osmdesátky možná ještě Leatherface horko těžko uhrál na nulu, ale v devadesátých letech už jeho série paběrkovala, a to i kvalitou. Byl to až restart v roce 2003, který dokázal, že Leatherface svoji řetězovku pořád dokáže túrovat způsobem, aby to lidi zajímalo. Co na tom, že kvůli tomu musel opustit své tradiční rodinné jméno Sawyer a přejmenovat se na Thomase Browna Hewitta a že pro úspěch na konci bijáku musel obětovat i svojí ruku. Showbyznys si nevybírá a člověk občas musí přinášet oběti.

Vzhledem k tomu, že se „The Texas Chainsaw Massacre“ v kinech osvědčilo, pokračování dostalo zelenou. Ostatně, právě pro prachy se to předělávalo. Nemá smysl si myslet cokoliv jiného, když v pozadí stál někdo jako Michael Bay. Sequel se ale vyrábí těžko, když hlavní záporák, na němž to celé stojí, přišel minule o ruku a zároveň nepatří k nadpřirozeným bijcům. Cesta ven vede samozřejmě prequelem. Což ostatně dostatečně jasně naznačuje název „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“.

Od prequelu by člověk čekal, že nabídne nějakou origin story a pořádně vysvětlí původ a důvod, proč se v Texasu děje to, co se tam děje, tedy proč se tam tak intenzivně masakruje motorovou pilou. „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ tuhle část ovšem dost odfláknul. Leatherfacův vznik odbude během prvních pěti minut (nepřeháním) a pak valí standardní historku o výletnících, kteří projíždějí Texasem a zůstanou v něm déle, než by si sami přáli – typicky do konce života. Za normálních okolností by tam napořád zůstala jen většina, ale protože jde o prequel, všem musí být dopředu jasné, že nemůže přežít nikdo, poněvadž jinak by předešlý (chronologicky následující) biják nedával smysl.

Potom už si „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ ve svém dalším průběhu jen odškrtává povinné drobnosti. Jako kdyby si tvůrci předem připravili seznam, co všechno se musí během té hodinky a půl ukázat. Uvidíme tedy Leatherfacovu první masku z lidské kůže, jak Leatherface poprvé rozvrčel svojí motorovku, jak šerif Hoyt přišel o zuby, jak strýček Monty přišel o nohy a tak dále. Jinak se valí vcelku klišé a najde se i pár obligátních nedomyšleností (boreček si skřípne nohu do pasti, ale ještě téže noci začne opět běhat jak kamzík).

The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning (2006)

Nemusí to znít dvakrát lákavě, přesto má „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ své kvality, a dokonce si myslím, že ze všech těch novějších dílů natočených po roce 2000 je tenhle tím nejlepším. Pokusím se vysvětlit proč:

Podobně jako v „The Texas Chainsaw Massacre“ se podařilo vytvořit upocenou špinavou atmosféru, která své značce ostudu nedělá. I tentokrát sice platí, že se nálada nemůže rovnat s intenzitou a syrovostí „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 1974, ale postačí to. Na rozdíl od svého předchůdce pak „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ přidává také slušnou dávku krve a gore, takže snad vůbec poprvé (!) značka naplňuje význam pojmu masakr.

The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning (2006)

Z nějakého důvodu se už o remaku často smýšlí jako o násilném filmu, ale mně osobně to přijde jako blbost, protože spousta krvavého materiálu zůstala kvůli ratingu na podlaze střižny. Starší bijáky se nějakým zásadním násilím také nemohly chlubit, ostatně třeba „Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III“ si s prostřiháváním kvůli ratingu také užil svoje a „The Texas Chain Saw Massacre“ je svou absencí explicitního gore proslulý. „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ oproti tomu ždímá své eRko na nejzazší hranici a za to má palec nahoru.

V neposlední řadě má pak snímek velké plus v postavě šerifa Hoyta v podání Ronalda Lee Ermeyho, jenž si tenhle díl krade pro sebe a nevynechá jedinou příležitost k úchylné hlášce. Podle mě jde o nejvýraznější figuru „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“, jež zastiňuje i samotného Leatherface, byť i ten si s fazónou bývalého kulturisty Andrewa Bryniarskiho umí sjednat respekt. Zato kladní hrdinové tradičně platí za pouhé maso na porážku, ale když nic jiného, alespoň nejsou tak nesympatičtí jako ti z minulého dílu.

The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning (2006)

Jistě, „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ se dá vyčítat hromada věcí. Jako třeba že se odehrává v šedesátých letech, ale vypadá jako z moderní doby mínus mobilní telefony. Anebo byste si mohli kopnout do jeho prostoduchosti. Tahle série nicméně nikdy nebyla o hlubokomyslných myšlenkách, tudíž by bylo naivní chtít něco takového po jejím šestém filmu. Z „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ nevymlátíte víc než tupou sadistickou řezničinu, která utíká stejně rychle jako řetěz na motorové pile. Tenhle díl se nicméně nastaveného konceptu chopil v nejvyváženějším poměru mezi brutalitou a snesitelnou mírou jednoduchosti ze všech moderních dílů. A díky tomu určitě patří do horní tabulky žebříčku všech dílů texaské motorové frančízy.


The Texas Chainsaw Massacre (2003)

The Texas Chainsaw Massacre (2003)

Země: USA
Rok vydání: 2003
Žánr: hixploitation

Originální název: The Texas Chainsaw Massacre
Český název: Texaský masakr motorovou pilou

Režie: Marcus Nispel
Hrají: Jessica Biel, Jonathan Tucker, Andrew Bryniarski, R. Lee Ermey

Hrací doba: 98 min

(Budou spoilery.)

Devadesátá léta byla pro Koženoksichta dost krušná. Kvalitou se potácel v průměru („Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“) až nefalšované břečcce („Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“). Komerčně texaské masakrování také vesměs paběrkovalo. Když se všechno sere, sere se to pořádně. Leatherface o tom ví díky devadesátkám svoje.

Hovádku s motorovkou v prackách podal pomocnou ruku ten nejméně pravděpodobný člověk. Michael Bay, známý režisér komerčních výplachů, jenž proslul svým fetišem na výbuchy slowmo nájezdy kamer, v roce 2001 společně se dvěma dalšími šuliny založil produkční společnost Platinum Dunes. Ta se měla zaměřit na levnější, převážně hororové bijáky, z nichž by se dal vytřískat nějaký tvrdý cash. Rozhodně v tom tedy nehledejte lásku k žánru, nýbrž prachobyčejný mamon.

„The Texas Chainsaw Massacre“ byl první vlaštovkou v nastíněné strategii. I když předešlou dekádu značka paběrkovala, remake kultovního hororu se zdál skoro jako sázka na jistotu – nalezou na to jak století staroušci, jimž tohle jméno něco říká, tak omladina, která se nechá nalákat na cool název. A sukces to byl parádní. Leatherface se svou motorovkou z peněženek vyříznul víc jak desetinásobek svého rozpočtu a také se velkou měrou přičinil o následnou vlnu předělávek dalších hororových kultů. K níž sama společnost Platinum Dunes ostatně také notně přispěla kusy jako „The Amityville Horror“, „Friday the 13th“, „A Nightmare on Elm Street“ nebo „The Hitcher“.

Nová verze inovuje především v postavách a stylu, ale základní osa, ne náhodou totožná s charakteristickou dějovou linií hixploitation hororu, zůstala zachována. Parta mladých lidí z civilizace se přimotá do zapadákova, zdálky zahučí řetěz motorové pily a dál už to znáte. Nejpozději během prvních pěti minut vám bude jasné, kdo na konci přežije.

Výletníků přijede stejně jako v roce 1974, ale to je beztak šumák, protože jde jen o nezajímavé maso na porážku. Film se sice dle standardního hororového klišé zpočátku snaží o nějaké seznámení s postavami, aby vám jich pak mohlo být líto, ale stejně není, protože jde jen o náhodné cucáky. Zásadnějších změn tedy dostala kanibalská famílie, v níž zbyl jedině Leatherface. Žádný kuchař, žádný děda, žádný stopař. Namísto toho přichází hodně divný šerif, beznohý strejda a pár divných vidláckých babek.

Na rozdíl od pokusů v devadesátkách ale tvůrci naštěstí pochopili, že hlavní hvězdou musí být sám Leatherface. Samotná postava Koženoksichta v podání kulturisty Andrewa Bryniarskiho patří k největším kladům „The Texas Chainsaw Massacre“, protože tady (a skoro by se chtělo dodat: konečně) budí opravdový respekt. Lze věřit, že jde o tupé, nemyslící, ale kurevsky nebezpečné hovado, jehož jediným smyslem života je své oběti rozřezat, stáhnout z kůže a sežrat.

The Texas Chainsaw Massacre (2003)

S ostatními inovacemi už to zas tak slavné není. Filmu se sice do určité míry daří reprodukovat atmosféru upoceného hnusu, ale o moc víc z hlediska stylu chválit nejde. Originál bodoval ohavnou syrovou aurou zapříčiněnou dokumentaristickým stylem, díky němuž „The Texas Chain Saw Massacre“ získávalo na autentičnosti. Remake je modernější, uřvanější, doslovnější a explicitnější, ale ve finále má násobně menší, jestli vůbec nějaký dopad. Prostě se jen odehraje, aniž by po sobě něco zanechal. Není vyloženě nudný a pořád naštěstí řeže víc masa než ostudy, ale kvalitám své předlohy se nepřibližuje ani na dohled.

Kapitolou sama pro sebe budiž násilí. Jak už padlo, remake je explicitnější a krvavější než originál, nikoliv však skutečně explicitní a krvavý. Upřímně moc nerozumím tomu, kde „The Texas Chainsaw Massacre“ získalo svou pověst krutého a brutálního snímku, protože kamera se v násilných záběrech rozhodně nevyžívá. Vždy když dojde do nějaké říznutí do masa, radši srabsky uhne a nic zásadního neukáže. Původně se tam prý něco hnusnějšího nacházelo, ale kvůli ratingu to zůstalo na podlaze střižny. V tomhle ohledu předělávka trochu připomene trojku, kde se taky stříhalo a stříhalo, až tam toho moc nezbylo.

The Texas Chainsaw Massacre (2003)

Na „The Texas Chainsaw Massacre“ se určitě dá koukat a nijak zásadně to člověka neurazí, pokud film nechce odsoudit čistě z principu jako kacířství. Není ale ničím víc než povrchní zábavou moderního střihu. Oproti originálu schází dusivá atmosféra, jejíž absence by mohla být vyvážena voyeuristickou prasárnou, ale na ni toho snímek ukáže příliš málo, i když o trochu tvrdší než neškodné teenage slashery je. Ve finále tedy víc průměr než novodobá klasika, ale mohlo to dopadnout i mnohem hůř…


Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Země: USA
Rok vydání: 1994
Žánr: hixploitation / slasher

Originální název: Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation / The Return of the Texas Chainsaw Massacre
Český název: Masakr v Texasu

Režie: Kim Henkel
Hrají: Renée Zellweger, Matthew McConaughey, Robert Jacks

Hrací doba: 87 min

(Budou spoilery.)

Jak už jsme diskutovali minule, „Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III“ zdaleka nenaplnilo komerční očekávání do něj vkládaná. Namísto nastartování řetězu navazujících bijáků a úspěšné značky se jednalo o zklamání, načež se New Line Cinema práv na značku „The Texas Chainsaw Massacre“ promptně zbavili a od té doby už s ní nikdy neměli nic společného.

Texaské dobrodrůžo nasáklé potem, krví a rachocením motorové pily chvíli leželo ladem, než si jej vzal do parády Kim Henkel. Ten se u původního „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 1974 podílel společně s Tobem Hooperem na scénáři (a později ještě spoluprodukoval „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ z roku 2006), takže by se na první pohled mohlo zdát, že Leatherface a jeho famílie padla do povolaných rukou. Henkel ke čtyřce „The Return of the Texas Chainsaw Massacre“ nejen napsal scénář, ale také produkoval a režíroval.

Pokud máte o „The Texas Chainsaw Massacre“ alespoň nějaké povědomí, tak jistě víte, jak do celé dopadlo, protože absurdní antikvality tohohle bijáky se staly legendou. Spousta velkých a dlouhých hororových sérií má na kontě nějaký fakt echt debilní díl, z něhož má jedna půlka fandů nepokrytou prdel, zatímco druhá se nezmůže ani na ten výsměch a hluboce jím pohrdá. „Halloween“ má svoji osmičku s kung-fu černochem, „Friday the 13th“ má nesmyslnou devítku. „The Texas Chainsaw Massacre“ si svou největší ostudu odbyl už na čtvrtý pokus. Ve světle výsledného ultimátního failu mi přijde dvojnásob humorné dobové prohlášení producentů, kteří se během výroby nechali slyšet, že se s dalším dílem hodlají vrátit ke kořenům a navázat na kultovní první část.

Snímek byl dokončen už v roce 1994 a na jaře 1995 si odbyl premiéru na festivalu. Prvotní ohlasy údajně byly kladné, což mi přijde dost obskurní. Biják každopádně koupili Columbia Pictures a v září téhož roku jej poslali do kin pod názvem „The Return of The Texas Chainsaw Massacre“. Moc dlouho se ale v kinosálech neohřál a také moc nevydělal. Další dvě sezony o něm nebylo slyšet, ale poté, co se jeho hlavní herci později proslavili, rozhodlo se studio svézt se na jejich jméně ještě jednou. Nechali čtyřku prostříhat (zmizelo sedm minut materiálu) a poslali ji znovu do kin v roce 1997 jako „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“.

V sérii začínala spousta budoucích známých herců. V „The Texas Chainsaw Massacre 2“ si svou první zásadní roli odkroutila hororová stálice Bill Moseley. V „Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III“ můžete vidět mladého Viggo Mortensena, jenž o deset později mlátil skřety po kebulích jako Aragorn„The Lord of the Rings“. I v pozdějších dílech po roce 2000 před řvoucí řetězovkou utíkaly později známé herečky jako Jessica Biel („The Texas Chainsaw Massacre“, 2003), Jordana Brewster („The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“) a Alexandra Daddario („Texas Chainsaw 3D“).

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Ta pravděpodobně největší jména se nicméně paradoxně objevila v tom úplně nejhorším dílu. Těmi herci, na jejichž slávě se později studio pokusilo parazitovat, jsou totiž Renée Zellweger a Matthew McConaughey. Jejich agentura (v té době byli shodou náhod pod tou samou) dokonce vyhrožovala žalobou, pokud „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ vyjde znova, protože by jim tím mohl poškodit kariéru.

Tolik k zajímavostem, pojďme na samotný biják. Ten stejně jako trojka sere na nějakou konzistenci s předešlými částmi a opět spíš působí jako napůl pokračování, napůl reboot jedničky. Dvojku a trojku zmiňuje jen tak mimoděk v úvodním textu jako „two minor, yet apparently related incidents“.

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

„Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ vysílá do texaského marastu čtveřici středoškoláků, kteří se po maturitním plese vydají na projížďku autem a shodou náhod se vybourají v té nejnevhodnější možné lokaci – v působišti Leatherface a jeho rodinky, jejíž osazenstvo se opět proměnilo. Stejně jako sám Leatherface. Kladní hrdinové jsou každopádně otravní ufňukaní dementi, kteří se chovají tak debilně, až má člověk pocit, že při nástupu retardovaného Koženoskichtu na scénu musí prudce stoupnout průměrné IQ. Snad ani nemusím zmiňovat, že se člověk musí těšit na to, až se rozhučí motorovka a Leatherface ty kretény konečně rozpárá jak podsvinčata…

Jenže ono se to vlastně ani moc nestane. Leatherface je v sérii obecně často prezentován jako tupé zvíře, jímž manipuluje někdo jiný v rodině, ale v „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ to dosáhlo extrému. Z ikonického vraha se stal zoufalec, jenž na své oběti ječí pomalu víc než ony na něj, převléká se za transku a vypadá uboze. Při pokusu o novou verzi scény večeře jej původní oběť v klidu okřikne, ať si sedne na prdel a dá pokoj, a on poslechne. To mě fakt poser.

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Skutečným hlavním záporákem „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ je psychopat Vilmer v podání Matthewa McConaugheyho. Jeho zběsilé přehrávání ze začátku vypadá jako jedna z minima zábavných věcí, ale postupem času začne otravovat i jeho postava. Postupně vás tam prostě začne srát úplně všechno, protože celý biják je fakt tragický.

Jestli jste si ale mysleli, že nemůže být nic horšího než transsexuální Leatherface, jenž se pomalu nechá šikanovat i od svých obětí, tak se kurva mýlíte. Ve finále se například objeví moment, kdy si Jenny (Zellweger) a Vilmer střihnou souboj na dálkové ovladače ovládající kovou konstrukci na Vilmerově noze. Aby toho nebylo málo, nakonec se ukáže, že celá Leatherfacova famílie jsou ve skutečnosti poskoci tajné iluminátské organizace, od níž dostali za úkol zprostředkovávat lidem transcendentní zážitek skrze teror a torturu. Čo ti jebe…

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

„Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ je samozřejmě neskutečná slátanina, kde nic nedává smysl a všechno stojí za vyližprdel. Vypadá to jako nepovedený vyhulený experiment, jehož autor si při tvorbě dal kvalitní drogy, ale celé to zamýšlel jako seriózní film. Ve finále jde tedy o zvrhlou zábavu jen pro ty nejortodoxnější masochisty. Sledovat „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ totiž skutečně není nic jiného než sebemrskačství. I když se někteří pokoušeli všechny ty blbosti nějak interpretovat a hledat v tom například sofistikovanou alegorii celého hororového žánru nebo sebeuvědomělou parodii, já osobně si myslím, že to je prostě strašná sračka a nic víc.

„Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ všechny ostatní části motorové série překonává pouze v jedné věci – jde o první a na dlouhou dobu také o jediný díl, kde nějaká coura ukázala kozy. Na další texaské cecky si budete muset počkat až do roku 2018 na biják „Leatherface“.


Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III (1990)

Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III (1990)

Země: USA
Rok vydání: 1990
Žánr: hixploitation

Originální název: Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III
Český název: Kožená tvář

Režie: Jeff Burr
Hrají: Kate Hodge, Ken Foree, R.A. Mihailoff

Hrací doba: 85 min

(Budou velké spoilery.)

Bzzzzzzz bzzzzzzz bzzzzzzz bzzzzzzz“
Leatherface

Citátem nehynoucího klasika jsem se rozhodl otevřít povídání o třetí kapitole texaského masakrovaní motorovou pilou. Koženoksicht si svou trademarkovou hlášku samozřejmě neodpustí ani tentokrát, čímž jsem vlastně zároveň prozradil, že se neopomene pomazlit se svojí řetězovou kamarádkou. A ještě aby ne, když u trojky se vypracoval i do titulu celého bijáku. Na diplomaticky řečeno pomalejšího prosťáčka z texaského zapadákova nesporně slušný výkon!

Práva na značku „The Texas Chainsaw Massacre“ na konci osmdesátých let zakoupili New Line Cinema. Jejich kravaťáci doufali, že Leatherface převezme štafetu po Freddy Kruegerovi, jehož „A Nightmare on Elm Street“ se pomalu chýlila k naplánovanému konci, a potáhne kupředu další úspěšnou hororovou sérii. Plány byly neskromné a rovnou se počítalo i s pokračováním. Pro „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ se dokonce naplánovala scéna s odmaskováním Leatherface, kde se mělo ukázat, že škrabošky z lidské kůže nenosí jen tak náhodou, protože pod nimi skrývá ohavnou postiženou držku. Poté se ale rozhodlo, že se Koženoksicht odhalí až v dalším díle, na nějž nakonec nedošlo, takže odmaskování se nakonec uskutečnilo až v remaku „The Texas Chainsaw Massacre“ z roku 2003.

Důvod byl jednoduchý – smělé plány nevyšly a „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ si z amerických kin vymasakrovalo nuzných necelých šest míčů, na základě čehož se New Line Cinema práv zbavili, a nepřímo tak přispěli ke vzniku následujícího odpadu. Ale to už je samozřejmě jiný příběh, na nějž se dostane někdy příště. Dnes jsme se tu sešli, abychom si pověděli, zdali si trojka skutečně zasloužila takto propadnout…

Svým způsobem ano, poněvadž „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ – přestože se ještě nejedná o opravdu špatný film – skutečně představuje určitý propad a krok špatným směrem. „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 1974 i jeho pokračování „The Texas Chainsaw Massacre 2“ měly charakter. S tím snad budete souhlasit, ať už si o dvojce a její změně stylu myslíte cokoliv. Trojka takový charakter postrádá.

Na „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ se výrazně podepisuje doba vzniku. V druhé poloviny osmdesátých let až do devadesátých let se z hororu začala vytrácet syrovost a explicitnost. Žánr se obecně vzato pod palbou cenzury stával uhlazenější a jemnější. Ani tento film danému trendu neunikl. Původní scénář prý obsahoval výrazně více gore a násilí. Studio si vyžádalo zásadní škrty a přepisy. I přesto si „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ odneslo od ratingové komise nejtvrdší hodnocení X – pro zajímavost jako úplně poslední snímek vůbec, protože poté se toto označení přejmenovalo na NC-17. Film následně absolvoval celkem 11 výletů k ratingové komisy, než se dostal na hodnocení R, a není těžké si domyslet, že během každého tohoto výletu se stříhaly další a další krvavé záběry. Některé z nich jsou navždy ztraceny.

Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III (1990)

Na „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ je tohle stříhání a ubírání násilí strašně znát. Ta základní myšlenka a snaha se tam v jádru pořád ukrývá, ale o to víc chybí ona drsnost, která dle mého k sérii prostě patří. Snímek se tím pádem dostává na úroveň bezkrevných (leckdy i doslovně) umírněnějších vyvražďovaček typických pro přelom osmdesátých a devadesátých let a do určité míry vlastně i celá devadesátá léta. Čest výjimkám.

Lehce diskutabilní je i postava samotného Leatherface. Už ve dvojce byl trochu za otloukánka rodiny, ale co do pozornosti hrál s Chop-Topem pořád vyrovnanou partii. Ve trojce – přestože se jeho jméno nachází i názvu – se občas dostává do stínu jiných záporáků, hlavně Texe v podání mladého Viggo Mortensena. Tenhle motiv, že Leatherface je v rámci rodiny spíš taková tupá pracovní síla řízená jiným členem, se ovšem napříč sérií opakuje vícekrát a zrovna tady ještě Koženoksicht naštěstí není takovou karikaturou jako o pár let později v „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“.

Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III (1990)

What the fuck is wrong with you people? Why don’t you leave us alone?“
We’re hungry.“
You never heard of pizza?“

Přestože „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ stále patří do originální série, ve skutečnosti působí spíš jako reboot anebo spíš další „dvojka“ navazující přímo na jedničku a ignorující „The Texas Chainsaw Massacre 2“. Film se odehrává v jiném prostředí, složení rodiny je úplně jiné, přibyly noví členové, z dřívějška se vrací prakticky jen Leatherface a v nepodstatné roličce také dědeček.

Z dějového hlediska se nicméně jedná o klasiku: Texasem projíždí nevinní lidé, kteří se dostanou spárů kanibalské famílie, zahučí motorová pila a dál už si to asi dokážete představit. Výletníky tentokrát tvoří jen mladý pár a později se k tomu přimotá militantní kořen Benny v podání hororového matadora Kena Foreeho („Dawn of the Dead“). Asi si dokážete dopočítat, že se rodinka tentokrát moc nepředvede a vlastně tu umře víc Sawyerů než výletníků!

Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III (1990)

S Bennym je spojena ještě další záležitost, která mě na „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ točí snad ze všeho nejvíc. V závěrečné scéně se totiž začnou vracet postavy, které byly v předešlém průběhu jednoznačně zabity. Ne jedna, ne dvě, ale rovnou tři! Kupříkladu Benny měl dle původního záměru skutečně zemřít, ale na testovacích promítáních si jej publikum oblíbilo, pročež se ho rozhodli oživit a narychlo dotočit právě tuhle debilní finální scénu. Což mi přijde jako naprosto vymaštěný důvod. Vtipně tu scénu navíc natočili bez vědomí režiséra Jeffa Burra, jenž se o ní dozvěděl, až když si na svůj vlastní biják zašel do kina.

Navzdory nepochybným nedostatkům, několika špatným rozhodnutím a tvrdému zásahu střihačských nůžek ale „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ není zas až tak špatné a pořád si drží jistou úroveň, přestože pokles oproti předešlým dílům snad ani nelze rozporovat. Najdou se nicméně i klady. Prostředí lesa a bažin se mi líbilo a k motorovému řádění se hodilo. V určitou chvíli se povedlo docela dobře vykreslit šílenství klanu Sawyerů a tím spíš by určitě bylo zajímavé vidět původní podobu filmu. A také trojce musím přičíst k dobru jednu nezapomenutelnou hlášku – jednu z nejlepších v celé sérii.

Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III (1990)

Všehovšudy se tedy „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ těžce nechytá ani na originál, ani na groteskní Hooperovu dvojku – alespoň tedy v mých očích. Přesto třetí texaské eskapády pořád neurazí a jako pohodové hororové béčko průměrných kvalit, jemuž vévodí Leatherfacova exkluzivní nablýskaná pila s roztomilým nápisem „The Saw is Family“ a metalový soundtrack, se to strávit dá. Jak by řekli klasici: má jí motorovou! Že by to ale měl být „nejkontroverznější horor vůbec“, jak hlásí plakát? To ani ve snu…


The Texas Chain Saw Massacre (1974)

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

Země: USA
Rok vydání: 1974
Žánr: hixploitation

Originální název: The Texas Chain Saw Massacre
Český název: Texaský masakr motorovou pilou

Režie: Tobe Hooper
Hrají: Marilyn Burns, Allen Danziger, Paul A. Partain, William Vail, Teri McMinn

Hrací doba: 83 min

(Budou spoilery.)

Psát dnes o „The Texas Chain Saw Massacre“ samozřejmě není žádná objevitelská činnost. Může se stát, že mladší ročníky tenhle kultovní flák z roku 1974 znát nebudou a spíš budou obeznámeni s jeho předělávkou z roku 2003, případně že ti ještě mladší už neznají ani tu (přece jenom od remaku uběhlo již celých sedmnáct let), ale pořád jde o legendární, stylotvorný a vlivný snímek, jenž posunul horor kupředu a výrazně se podepsal na jeho dalším směřování.

Přesto – psát dnes o „The Texas Chain Saw Massacre“ je něco jako nosit nové mrtvoly do sklepního brlohu nekrofilního kanibala: nikdy toho není dost. Asi jen těžko přijdete s nějakým novým náhledem. Takhle slavný a rovněž kontroverzní počin byl již mnohokrát po minutě rozebrán a analyzován. Nemám nicméně ambice nabídnout nějaký svěží pohled. Vždyť svěžest se k tomuhle upocenému hnusu ani nehodí. Rozhodně si však kladu ambice metat hromadu superlativ, poněvadž nic jiného si „The Texas Chain Saw Massacre“ nezaslouží.

Nehodlám s tím šetřit a začnu hned zprudka: „The Texas Chain Saw Massacre“ je jedním z nejlepších hororových filmů všech dob. Silné tvrzení? Nepochybně ano. „The Texas Chain Saw Massacre“ má ovšem všechno, co jen od hororu můžete chtít, a dávkuje to s ohromnou intenzitou i přesvědčivostí. Jde o jeden z těch vzácných případů, kdy úplně všechny dílky zapadly na své místo a utvořily mistrovské dílo, které veškeré své zdánlivé nevýhody přetavuje do svých předností, a v konečném důsledku tak nabízí extrémně silný zážitek.

Můžeme se pitvat v detailech, ale nade všechno bych vyzdvihl především jeden aspekt – „The Texas Chain Saw Massacre“ má sílu navodit nepříjemné pocity, diskomfort a znepokojení. Přesně tohle by měl dobrý horor umět. Upřímně se zeptejte se sami sebe, kolik žánrových filmů něco takového opravdu dokáže. Osobně si myslím, že takových není mnoho, ale tenhle k nim rozhodně patří.

Dokážu si představit, co si teď asi myslí člověk, jenž „The Texas Chain Saw Massacre“ doposud neviděl: že přeháním. V pořádku, to je asi přirozená myšlenka, a vlastně se ani na sledování nemůžete připravit lépe než tak, že budete čekat letitý neškodný horor s nevěrohodnou krví a takovou tou starou naivitou. Já jsem to tak měl stejně, když jsem si jej kdysi v patnácti nebo šestnácti pouštěl prvně. Tím spíš ale mohu potvrdit, že o to nemilosrdněji vás pak sejme brutalita a krutost, s jakou se „The Texas Chain Saw Massacre“ chová nejen ke svým postavám, ale i ke svým divákům. Napoprvé jsem měl dost problém film dodívat, což samozřejmě můžete svést na to, že jsem se o to pokoušel v poměrně nízkém věku, ale už tehdy jsem byl zvyklý se koukat na hororové masakry.

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

Výsledku paradoxně obrovsky pomáhá, že se natáčelo s nuzným rozpočtem. Omšelý a levný vzhled výrazně napomáhá syrovosti a autentičnosti. Nelidské vedro sálá z obrazu, pot, smrad… a to ještě než se rozezní drásavý zvuk řetězu motorové pily, která utne nervozitu první poloviny a začne druhou polovinu intenzivní hrůzy.

Už znepokojivé atmosférické intro filmu a epizoda s divným stopařem napoví, že tohle nebude žádná sranda. Druhá část „The Texas Chain Saw Massacre“ to jedině potvrzuje. Nelítostný nástup Leatherface na scénu. Kladivem na dobytek bez váhání rube hlavy. Věšení na hák. Místnost plná peří a kostí. Výbava domu vyrobená z části lidských těl. Řev motorové pily. Film vrství jednu krutost za druhou, aby nakonec vygradoval do nechvalně proslulé scény večere s mučením posledním oběti, kde teror atakuje nejvyšší hodnoty. Právě tady se v plné míře ukazuje, jak moc pomáhá strohý a úsporný styl. Konstantní nervy drásající ječení, psychedelické detaily na oko oběti se střídají s prohlížením výzdoby z lidských ostatků a divadlem maniakální rodiny. Esence hnusu, která celý tenhle makabrózní zážitek vygraduje.

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

O tom, jak dobré „The Texas Chain Saw Massacre“ je, svědčí i skutečnost, že se film – svému názvu navzdory – prakticky obejde bez gore a laciného lpění na krvavé lázni. Těžko se věří tomu, že režisér Tobe Hooper tento přístup zvolil se záměrem dosažení PG ratingu. Povedl se mu pravý opak, protože tím, že všechno explicitní schoval mimo záběry kamery a nechal pracovat fantazii, činí ze snímku ještě tíživější záležitost. Nepřekvapí, že „The Texas Chain Saw Massacre“ si nejenže neodneslo rating PG, ale ještě má za sebou bohatou historii zákazů a cenzurování. Navzdory absenci krvavých záběrů totiž „The Texas Chain Saw Massacre“ působí násilněji než mnohé jiné horory, v nichž létají vnitřnosti vzduchem.

Opomenout nelze ani zvukovou stránku, protože ta se na celkovém dojmu rovněž výrazně podepisuje. Už padly zmínky o dlouhých minutách plných jekotu nebo rachotu motorové pily. K nim si ještě přidejte extrémně nepříjemný experimentální soundtrack. Ten by měl zaujmout všechny posluchače těch nejzvrácenějších zákoutí industrialu, ambientu a power electronics.

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

Obskurní obsah filmu je snad zčásti dílem také obskurními podmínkami při natáčení. Třeba popisovanou večeři obcházejí historky o tom, jak John Dugan (děda) odmítl podstupovat maskování víckrát, takže se scéna natočila na jeden zápřah. Téměř třicet hodin v kuse, zatímco venku panovalo odporné texaské vedro 40 °C. V místnosti plné hnijícího masa tvořícího rekvizity. Pak člověk lehce věří povídání o tom, že herci museli chodit mezi záběry zvracet ven, aby byli schopni natáčet, a stejně jednoduše lze chápat slova Edwina Neala (stopař), jenž prohlásil, že natáčení téhle scény pro něj byl horší zážitek než válka ve Vietnamu.

Těch zajímavých historek okolo „The Texas Chain Saw Massacre“ se ale najde víc. Obzvlášť se mi vždycky líbila ta, jak Tobe Hooper dostal prvotní nápad na film. Nacházel se prý v přeplněném obchoďáku a potřeboval se dostat na vzduch. Opodál si všimnul sekce motorových pil a napadlo jej se davem prořezat. Notoricky známá je rovněž inspirace snímku u Eda Geina, jenž sice nebyl výkonným vrahem (dokázaly se mu jen dvě vraždy), ale doháněl to svou zálibou ve vykopávání mrtvol na místním hřbitově a výrobě domácích potřeb z jejich částí.

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

Celkově by se dalo říct, že celý „The Texas Chain Saw Massacre“ vlastně odpovídá charakteru samotného Leatherface, nejslavnějšího člena zvrácené texaské rodinky skrytého pod maskou z lidské kůže. Leatherface je nemyslící, mentálně zaostalá hora vraždící bezmyšlenkovitě. Podobně ani samotný „The Texas Chain Saw Massacre“ nemá žádnou hlubokou myšlenku, ale ve své primitivnosti a přímočarosti je maximálně účinný.

„The Texas Chain Saw Massacre“ je nepochybně milník, jenž posunul možnosti svého žánru. Stačí si jen uvědomit, kolik dalších klasik a známých žánrových filmů z jeho odkazu čerpá. Návaznost na texaskou motorovou odyseu lze vidět v dalších velkých sériích jako „The Hills Have Eyes“, „Wrong Turn“ nebo „Wolf Creek“, další filmech jako „House of 1000 Corpses“, ani nemluvě o vyložených kopírkách à la „Escape from Cannibal Farm“. Dokonce se zde údajně inspiroval i sám Ridley Scott„Alien“.

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

Každopádně je evidentní, že v případě „The Texas Chain Saw Massacre“ se bavíme o významném počinu, jehož kultovní status neponižuje ani následné rozmělňování v hromadě pokračování leckdy pochybných kvalit. Povinnost vidět a uctívat pro každého žánrového fandu.


Southern Comfort (1981)

Southern Comfort (1981)

Země: USA
Rok vydání: 1981
Žánr: hixploitation

Originální název: Southern Comfort
Český název: Jižanská pohostinnost

Režie: Walter Hill
Hrají: Keith Carradine, Powers Boothe

Hrací doba: 106 min

(Budou spoilery.)

Hixploitation patří k mým nejoblíbenějším explotačním subžánrům. Znáte to, prostě takové ty bijáky, v nichž se skupina vesměs civilizovaných lidí dostane do divočiny, kde narazí na místní obyvatele. Domorodci ovšem nemívají návštěvy příliš v lásce, tudíž následuje konfrontace – zpravidla násilná. Měšťáci typicky zpočátku dostanou po tlamě, než si uvědomí vážnost situace, poněvadž většinou nejedete na výlet s tím, že v lese potkáte burany, kteří vás znásilní, zabijou, sežerou a z vaší kůže si ušijou nové montérky. A ještě budete rádi, jestli se to odehraje v tomhle pořadí. Poté většinou následuje vystřízlivění, kdy si dosavadní přeživší uvědomí, že jsou vážně v hajzlu, a začnou se zběsile bránit.

Vlastně je mi docela jedno, zdali film tuhle premisu míchá v hororovém ladění, což je ta častější a snad i pohodlnější varianta, anebo jde spíš o thrillerovější či dramatičtější podání. Druhá jmenovaná možnost bývá vzácnější a většinou ji provázejí snahy o serióznější pojetí. Ale ne nutně vždy, poněvadž leckdy se i zde projevuje určitá pokleslost, ne-li rovnou béčkovost (pravidelný čtenář by už měl vědět, že béčko obecně neznamená nic pejorativního). A právě někam sem spadá i „Southern Comfort“.

Na „Southern Comfort“ jsem si brousil zuby už delší dobu. Jednak kvůli už diskutované oblibě žánru, jednak i kvůli tomu, že obecně bývá snímek dobře hodnocen a celkově se tváří dost slibně. Jako sázku na jistotu můžeme vnímat také post režiséra, na nějž se usadil Walter Hill. V jeho tvorbě není nouze o drsné chlapácké filmy (no homo bro), což mi přijde jako dost padnoucí pojetí k nastavenému konceptu.

„Southern Comfort“ lze považovat za zajímavé ve dvou ohledech. V hixploitation se typicky stávají lovnou zvěří obyčejní lidé zvyklí na civilizovaný luxus, kteří v sobě najdou schopnost se bránit až pod tíhou extrémní situace. „Southern Comfort“ ovšem do akce vysílá členy národní gardy, kteří jdou na cvičnou průzkumnou misi do louisianských bažin. Čímž se dostávám k druhému zajímavému ohledu, jímž mám na mysli prostředí. To bylo vybráno skvěle a k podobně laděnému snímku se výborně hodí. Výsledku navíc výrazně pomáhá i skutečnost, že snímek se nenatáčel ve studiových kulisách, ale pěkně na drsňáka přímo v bažinách uprostřed zimy.

Film o tom, jak se banda vojáků brodí marastem v „džungli“, kde je ze zálohy masakruje neviditelný nepřítel, mnozí vcelku logicky vnímali jako alegorii války ve Vietnamu. Což asi i vzhledem k době vzniku dává smysl, protože „Southern Comfort“ vyšlo jen šest let po ukončení války, kdy vzpomínky asi byly ještě docela živé. Ani nemluvě o tom, že základy scénáře vznikly už v roce 1976. Sám Walter Hill se nicméně nechal slyšet, že „Southern Comfort“ tímto způsobem nebylo zamýšleno a že se prostě jedná jenom o fiktivní příběh.

Southern Comfort (1981)

Proti jednotce národní gardy stojí obyvatelé místních bažin, příslušníci frankofonní etnické skupiny Cajunů, která v reálném světě čítá asi půl milionu lidí. „Southern Comfort“ je jedním z prvních hollywoodských filmů, v nichž se tahle specifická kultura objevuje. Jsou zde vykresleni jako prostí lidé uzavření ve svém vlastním malém světě, kteří nemají moc rádi, když se jim nějací šmejdi courají po jejich bažině a chovají se tu jak dobytci, provokují a kradou. Což se jim nejde úplně divit.

Čímž se pomalu dostávám k největší slabině „Southern Comfort“. Snímek sám o sobě mi přišel poměrně dobrý a určitě se může pochlubit spoustou kladných stránek. Atmosféra rychle zhoustne a funguje bravurně. Walter Hill je hodně dobrý režisér, který uměl vytvořit napětí. Podařilo se vykreslit i pocit bezvýchodné situace, kdy hrdinům pomalu dochází, že jsou ztraceni uprostřed nehostinného prostředí, jde jim o krk a smyčka se stahuje. Stejně tak se mi líbilo, že „Southern Comfort“ působí dostatečně tvrdě a nekompromisně, aniž by se film musel uchylovat k explicitnímu násilí nebo dokonce k ukázání záporáků. Finální scéna ve vesnici, kdy už to chvíli vypadá, že se poslední dvojice přeživších dostala z nejhoršího, jen aby zjistila, že ještě není konec a že o svůj život musí dál bojovat, je pak bez přehánění výtečná a fest napínavá.

Southern Comfort (1981)

Jak tedy vidíte, „Southern Comfort“ toho nabízí poměrně dost. O to větší škoda, že výsledku trochu podráží nohy scénář, jenž si občas vymýšlí tak neskutečně debilní chování postav, až jsem kroutil hlavou, chytal se za hlavu, házel facepalmy, případně prováděl libovolnou kombinaci těchto tří hlavo-činností. Vojáci jsou místy fakt neskuteční debilové, jejich myšlenkové pochody a řešení určitých situací mě nepřestávalo udivovat.

Ostatně celý ústřední konflikt vyprovokuje primárně sama jednotka, a to jen proto, že jeden z nich je prostě nemyslící hovado, co ze srandy začne střílet po místních samopalem. Cajunové samozřejmě nemůžou vědět, že tam má jen slepé náboje, takže se jim nedá divit, že palbu okamžitě opětují. Když předtím vojáci ukradli i loďky, vyhodí do vzduchu chajdu jednoho lokálního pytláka, jehož si ještě k tomu vezmou jako rukojmí, tak se snad ani těm vidlákům nejde divit nebo jim vyčítat, že na zelené mozky udělají hon, pošlou na ně psy a nastraží jim po lese pár libových pastiček, za něž by se nemusel stydět ani sám John Rambo.

Southern Comfort (1981)

Absolutně kreténsky napsané postavy podle mě kurví jinak výtečný snímek a osobně mi to přijde jako obrovská škoda, protože kdyby se scénáři v některých ohledech věnovala trochu větší péče, mohlo by se jednat o skutečně excelentní záležitost. Za současného stavu ale „Southern Comfort“ samozřejmě zůstává ve stínu klasik jako „Deliverance“ nebo „Straw Dogs“. To dobré se nicméně povedlo natolik, že ani kiksy výsledek nepotápějí dočista. Přestože to mírnou pachuť zanechalo, nakonec jsem z tohoto jižanského výletu zapamatoval spíš to lepší, takže nakonec si myslím, že za vidění snímek stojí. Ale mohlo být a mělo být i lépe.


The Hills Have Eyes II (2007)

The Hills Have Eyes II (2007)

Země: USA
Rok vydání: 2007
Žánr: hixploitation

Originální název: The Hills Have Eyes II
Český název: Hory mají oči 2

Režie: Martin Weisz
Hrají: Michael McMillian, Jessica Stroup, Daniella Alonso

Hrací doba: 86 min

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Remake „The Hills Have Eyes“ z roku 2006 se dočkal kladného přijetí od fanoušků i dobrého komerčního výsledku (patnáctimilionový rozpočet se zaplatil již během úvodního víkendu, celkově si film v amerických kinech vyvraždil necelých 42 milionů dolarů, celosvětově pak 70 milionů dolarů), takže se s pokračováním příliš neváhalo. Svou dvojku měl i originální snímek z roku 1977, ale „The Hills Have Eyes II“ z roku 2007 nejsou remakem „The Hills Have Eyes Part II“ z roku 1984, jde o samostatné pokračování navazující pouze na „The Hills Have Eyes“ z roku 2006.

I tuhle dvojku zaštiťoval Wes Craven z producentské pozice a navrch si napsal scénář. A podobně jako u „The Hills Have Eyes Part II“ to vypadá, jako kdyby to celé vymýšlel po lobotomii anebo pořádně husté kalbě. Zdá se, že pouštní kanibalské rodině prostě dvojky nesvědčí, protože podobně jako původní druhý díl pošlapal odkaz svého kultovního předchůdce, mrví dvojka z roku 2007 vše, co bylo na předešlém bijáku tak dobré.

Abychom si správně rozuměli. Nejhorším filmem v sérii stále suverénně zůstává „The Hills Have Eyes Part II“. Ale to je dáno spíš tím, že takhle mocný fail už asi natočit nešel, protože v osmdesátkách byly zřejmě k sehnání tvrdší drogy. Přesto i „The Hills Have Eyes II“ vykazuje značnou scénáristickou tupost, která se nejcitelněji projevuje v naprosto debilním chování postav.

Jednička měla vcelku sympatické oběti, jimž člověk mohl fandit, což nakonec v hororu nebývá pravidlem. Dvojka do pouštní oblasti posílá bandu vojenských zelenáčů (sestava klasická: hláškař, drsný černoch, pacifista, tlouštík, modelka, zamilovaná dvojice… jako vážně?), kteří se chovají jak naprostí kokoti, takže je jejich osud divákovi úplně u prdele… anebo spíš rovnou fandí kanibalům, aby konečně zmasakrovali tu otravnou partu kreténů, kteří jsou takové lopaty, že si omylem odstřelí i vlastního velitele. Ani nemluvě o vtipných momentkách, jako když si borci odkládají svoje zbraně, aby jim je někdo mohl šlohnout, anebo když se jde jedna vojanda vychcat za roh, aniž by tomu komukoliv řekla, a pak se diví, že ji mutant sebere a odtáhne si ji na šukačku do své zatuchlé nory.

Idiotismus takzvaně kladných postav je v tomhle filmu skutečně nadstandardní, až chybí jen kousek, aby to vyrovnalo demenci ze starého „The Hills Have Eyes Part II“. Wes Craven, přestože právem hororová legenda, si ve své kariéře několik slabších chvilek vybral a obě dvojky ze série „The Hills Have Eyes“ jsou toho jednoznačným důkazem.

Jednou z mála věcí, jaké lze na snímku pochválit, jsou opětovně kanibalští hnusáci, kteří jsou dost ohavní, i když tentokrát to musíme připsat na konto čistě povedeným maskám. Jejich chování a činy nemají na diváka žádný větší dopad, a to ani v momentě, kdy probíhá znásilňování unesené holky. Tím se dostáváme ke druhému kladu, čímž mám na mysli solidní porci brutality, násilí a krve, což je snad jediný aspekt, v němž tvůrci projevili alespoň náznak invence. Na rozdíl od minulého dílu to zde sice působí víc samoúčelně, ale i samoúčelný masakr se mi zdá lepší, než kdyby byl film úplně krotký a bál se krvavých záběrů.

The Hills Have Eyes II (2007)

Nicméně je evidentní, že „The Hills Have Eyes II“ poslalo sérii do průměrných vod a výš posunulo snad jen úroveň tuposti. Oproti bravurní jedničce se jedná o citelný propad. Podívat se na to stále dá, ale nijak to nezapůsobí a po konci zůstane pachuť zklamání.

Osobně si myslím, že koncept „The Hills Have Eyes“ stále má potenciál, jenž by si zasloužil pořádně využít, jelikož ze čtyř dosavadních filmů dělá pouštním kanibalům čest jen jeden (samozřejmě narážím na verzi z roku 2006). A dejme tomu, že originál lze tolerovat jako snímek své doby, který ale ve zkoušce časem neobstál. Na jednu stranu bych si tedy další vyprahlou řezničinu líbit nechal – pokud by to tedy nebylo na styl první dvojky anebo druhé dvojky. V takovém případě už radši nic netočit.


The Hills Have Eyes (2006)

The Hills Have Eyes (2006)

Země: USA
Rok vydání: 2006
Žánr: hixploitation

Originální název: The Hills Have Eyes
Český název: Hory mají oči

Režie: Alexandre Aja
Hrají: Aaron Stanford, Emilie de Ravin, Dan Byrd, Michael Bailey Smith, Robert Joy

Hrací doba: 107 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Není žádným velkým tajemstvím, že původní „The Hills Have Eyes“ z roku 1977 byly přímo inspirovány jinou hixploitation legendou – „The Texas Chain Saw Massacre“. Vtipné je, že i jejich remake z roku 2006 se v jistém slova smyslu inspiroval remakem „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 2003. Když Wes Craven, režisér originální verze „The Hills Have Eyes“ i jejího pokračování z roku 1984 (které však není ničím, čím by se měl chlubit), viděl, jakého úspěchu se dostalo předělávce „The Texas Chain Saw Massacre“ (a také předělávce „The Amityville Horror“ u nás uvedené pod imbecilním názvem „3:15 zemřeš“), hlavou mu začala vrtat myšlenka, jestli by si zmodernizování nezasloužila i jeho pouštní klasika.

Craven se však tentokrát ujal pouze produkce a převod látky do soudobého hávu přenechal mladému talentu. Volba padla na francouzského řezníka Alexandre Aju, jenž měl v té době na kontě krvavou lahůdku „Haute tension“ (žádné strachy, i ta se někdy ve filmovém koutku objeví!). A byl to dobrý tah, jelikož Ajovi se povedlo něco, co se téměř nevidí – dokázal natočit remake, s nímž se své předloze nejen vyrovnal, ale rovnou ji předběhl o několik koňských délek.

Již v recenzi na původní „The Hills Have Eyes“ jsem psal, že ten snímek strašně zestárl a dnes už nemá šanci na nikoho zapůsobit, protože vyznívá jako neškodný starý horůrek. A to i přesto, že téma kanibalské rodiny lovící v poušti nic netušící lidi má vysoký hororový potenciál. Remaková verze přináší vše, co originálu zoufale chybí. Atmosféra je vyprahlá a dusivá, krve i násilí je ve snímku dostatek, aniž by cokoliv z toho působilo samoúčelně či zbytečně. Dokonce se našel prostor i několik černě-humorných vtípků, které ovšem nijak nenabourávají hororovou náladu.

Snímku se daří vytvářet i napětí, které sice klesá s počtem zhlédnutí, ale musím říct, že když jsem „The Hills Have Eyes“ viděl poprvé v kině a navíc jsem v té době ještě neměl za sebou originál, tak to fakt makalo jako svině. I vám tedy mohu jen doporučit, abyste se v případě, že neznáte ani jednu verzi, nejprve podívali právě na remake z roku 2006. Nicméně i ve stavu, kdy už jsem nové „The Hills Have Eyes“ viděl x-krát, si pořád myslím, že surové přepadení karavanu patří k nejpamětihodnějším hororovým scénám po roce 2000. A to myslím vážně.

Zásadního vylepšení se dočkala i kanibalská rodina. Zatímco v původním filmu vypadala jako banda zaostalých neandertálských hipíků, zde jsou to nelítostné zmutované zrůdy, které vypadají skutečně ohavně a budí respekt. Pluto v podání Michaela Berrymana v originále možná patří k notoricky známým filmovým zabijákům, ale až inovovaná verze Michaela Baileyho Smitha dokáže vzbudit nějaký odpor. Podobně je na tom i Lizard (odpovídající původní postavě Marse – netuším, proč došlo k přejmenování), jenž sice není tak hnusný jako Pluto, ale jinak je to učiněný zkurvysyn.

The Hills Have Eyes (2006)

Remake jde nad rámec původního filmu i příběhově. Kanibaly přestěhoval z jeskyně do městečka zdecimovaného jadernými pokusy, věnuje mnohem větší prostor záchraně uneseného batolete, odstraňuje největší nelogičnosti v chování jednotlivých postav… a hlavně – pes! Ten sice stále pomáhá, ale naštěstí už to není takový zasraný génius jako v roce 1977. Ještěže tak, protože ten čoklí superman mě na originálním filmu sral ze všeho nejvíc. Tady lze věřit tomu, že je to „jen“ dobře vycvičený pes.

I „The Hills Have Eyes“ z roku 2006 samozřejmě mají nějaké mušky (klidně bych si dokázal představit ještě o trochu vyšší stupeň brutality, chování postav i psa šlo taky udělat ještě o chlup inteligentněji), ale to jsou jen marginálie, které tenhle vysoce povedený horor nijak netáhnou ke dnu. Za mě osobně jde o jeden z nejlepších hororů nultých let aktuálního století a jeden z nejlepších hixploitations vůbec.

The Hills Have Eyes (2006)


The Hills Have Eyes Part II (1984)

The Hills Have Eyes Part II (1984)

Země: Velká Británie / USA
Rok vydání: 1984
Žánr: hixploitation

Originální název: The Hills Have Eyes Part II
Český název: Kruté oči hor

Režie: Wes Craven
Hrají: Kevin Spirtas, Tamara Stafford, John Bloom, Michael Berryman

Hrací doba: 87 min

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery!)

Původní „The Hills Have Eyes“ z roku 1977 patří k filmům, které možná byly skvělé na svou dobu, ale čas se k nim nezachoval dvakrát gentlemansky a nechal je šíleně zestárnout. Nicméně se jedná o jeden ze zásadních hororových kousků a jako takový si určitý respekt zaslouží. Jakkoliv už dnes nemá šanci vyděsit nebo poškádlit dávivý sval, koukat se na něj nakonec pořád dá.

To samé ovšem nelze tvrdit o pokračování z roku 1984. Kdyby na něm byl nejblbější překlad do české distribuce „Kruté oči hor 2“ (což je o to víc vtipné, že jednička u nás, jestli se nemýlím, oficiálně nikdy nevyšla, pouze se promítala na Festivalu otrlého diváka), tak by nebyl problém. Jenže dvojka je absolutní vylízanost, jejíž žalostnou kvalitu není možné omlouvat ani rokem vzniku, protože tohle je jednoduše mocně debilní i v kontextu své doby. Jo, klasicky budou spoilery, prý na ně mám u filmů upozorňovat­… jenže kdo se bojí, že by se mohl dozvědět něco, co se dozvědět nechce, tak kurva nemá číst recenze!

Děj je úplně stejný jako v jedničce. Tedy někdo jede do pouště, zůstane tam viset, okolo běhají kanibalové, kteří ztroskotanou skupinku vezmou útokem. Akorát rodinu na výletě vystřídala parta otravných tupých teenagerů, kteří se rozhodli jet na závody motorek zkratkou. A to ačkoliv vědí, co se v téhle oblasti stalo a že tu banda vidláků vyvraždila rodinu. A když už tam jedou a když už tam zkysnou (dojde jim benzín… protože proč mít s sebou dost pohonných hmot, když jedu do pouště, že jo?), tak se chovají jak největší kreténi, kteří si přímo říkají o to, aby je někdo vykuchal jak podsvinčata.

Jasně, příběh je vesměs klasický, něco takového najdeme snad u každého hixploitation bijáku. To bych ještě překousnul. Nelogické chování postav je v hororech taky klasika, ale tady dosahuje skutečného extrému. Dva borci se na motorce vydají pronásledovat kanibala, který jim jednu motorku šlohnul (kde se ji do hajzlu naučil řídit?), aniž by je jakkoliv sralo, že nevědí, kolik bídáků může být mezi šutry poschováváno. Parta zbylých šesti se dohodne, že kvůli bezpečí zůstane pohromadě, ale za třicet vteřin se hned roztrousí na malé skupinky, z nichž jedna se vydá do pouštní tmy hledat ty dva závodníky na motorkách, další dva jdou souložit do autobusu, další kráva si jde dát sprchu (proč by ne?), další je zase slepá (což mi jen tak mimochodem došlo asi až po hodině filmu) a začne prozkoumávat opuštěnou hornickou vesničku, u níž ztroskotali. Nebo jde frajer do tmy, řve na tam jak na lesy, a když po něm někdo ze křoví hlasem hlubokým jak Batman začne opakovat, tak to borcovi vůbec nepřijde divné a jde dál. A to všechno se děje v době, kdy už „hrdinové“ dávno vědí, s kým že mají tu čest a kdo se v okolí potuluje.

Jenže to není všechno. Z jedničky se vrací i geniální pes, jenž opět perlí a evidentně má vyšší IQ než všechny ostatní postavy ve filmu dohromady. Ten čokl mě tam jakože fakt sere! Když už jsme u těch postav, které se vracejí z jedničky, tak vyjma kanibala Pluta (k němuž do party přibyl nový úchyl Reaper, což je brácha táty Jupitera z prvního dílu) se vrací i Ruby, tedy Plutova sestra. Ta byla v jedničce členem kanibalské rodiny, ale nakonec pomohla rodině obětí a zabila svého bráchu Marse. Tady už je z ní normální holka, patří k motorkářským výletníkům, a přesto všechno do té pouště jede. Co je ale největší prdel… dle začátku snímku to vypadá, že v mezičase začala chodit s přeživším klukem Bobbym z jedničky. Protože když vám nějaký neandertálský kanibal vyvraždí rodinu, není lepší pomsty, než mu zcivilizovat dceru a pak ji začít souložit!

The Hills Have Eyes Part II (1984)

Bobby se ovšem do dvojky vrátil jen na štěk, aby si na začátku mohl zavzpomínat na události z prvního dílu. To máte totiž tak. Během natáčení se nestihlo pořídit dostatek materiálu, protože produkce byla stopnutá z finančních důvodů, a aby „The Hills Have Eyes Part II“ dosáhlo na celovečerní stopáž, musely se použít i záběry z jedničky. Takže vzpomíná Bobby, vzpomíná Ruby… a pak, ty vole, vzpomíná dokonce i ten pes! Fakt si nevymýšlím! To prostě nechceš.

„The Hills Have Eyes Part II“ je nesmírně blbý film plný nelogičností, otravných postav, ať už jde o moto-výletníky, anebo záporáky, kteří jsou zde za totálně vymatlané dementy. Asi ne náhodou jednoho sejme pes a druhý si nechá ve své vlastní noře naložit od slepé holky. Navíc je to celé strašně laciné, odfláknuté, bez špetky jakékoliv atmosféry, některé scény vyloženě zavánějí čirou trapností. Dokonce tam ani není žádná krev nebo cokoliv, i ty vraždy jsou cudné a provedené naprosto nudně. Prostě všechno špatně. Jestli to bylo zamýšleno jako hodně sofistikovaná parodie, tak respekt, ale jinak totální průser.

The Hills Have Eyes Part II (1984)

Smutné je, že „The Hills Have Eyes Part II“ točil stejný režisér jako první část, tedy Wes Craven. Jak se ale sám později přiznal, šel do toho jen kvůli tomu, že nutně potřeboval prachy. Výsledek by tomu odpovídal, poněvadž ten film fakt vypadá, jako kdyby to měl rejža úplně v píči a vůbec ho nezajímalo, jak to dopadne a že točí naprostou kokotinu – jen sbalit škváru a co nejrychleji vypadnout. Také Michael Berryman (Pluto) se nechal slyšet, že dvojka dopadla příšerně. Skoro mi to přijde, jako kdyby všichni během natáčení frčeli na fakt hutných drogách, protože tohle nikdo nemohl myslet vážně ani náhodou. Absolutně mimo i na poměry 80. let.

Jak jsem řekl, první „The Hills Have Eyes“ i navzdory svým neduhům má svůj status oprávněně. Dvojka je však mamutí přešlap, totální sračka a obrovská ostuda. Jestli se „The Hills Have Eyes Part II“ někomu líbí, měl by si jít vypláchnout oči – kyselinou.

The Hills Have Eyes Part II (1984)


The Hills Have Eyes (1977)

The Hills Have Eyes (1977)

Země: USA
Rok vydání: 1977
Žánr: hixploitation

Originální název: The Hills Have Eyes
Český název: Hory mají oči

Režie: Wes Craven
Hrají: Michael Berryman, Lance Gordon, James Whitworth, Suze Lanier-Bramlett, Bobby Carter, Martin Speer

Hrací doba: 89 min

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Já samozřejmě vím, chápu, uznávám a plně respektuji, že základy tohoto hororové subžánru pocházejí z nehororových snímků „Deliverance“ a „Straw Dogs“, jimž také oběma mocně fandím, ale skutečným ztělesněním čistokrevného hixploitation jsou pro mě dvě ryze hororové série, které se obě také mohou pochlubit legendárním statusem. Jakmile dojde na diskuzi o buranském hororu, kde se nic netušící výletníci z moderní společnosti v divočině střetávají s místními zvrhlými vidláky, jimž nejsou cizí kratochvíle jako znásilňování, vraždění či kanibalismus (a ne nutně v tomto pořadí), okamžitě mi jako první na mysli vyvstanou „The Texas Chain Saw Massacre“ a „The Hills Have Eyes“.

V obou případech se jedná o známé hororové série, jejichž první díly se zaslouženě těší kultovnímu statusu. Na druhou stranu, objektivně je nutno říct, že „The Hills Have Eyes“ v tomto případě přece jenom tahají za kratší konec. Když pomineme, že je snímek „The Texas Chain Saw Massacre“ inspirován (mimo jiné) a že dokonce využil i některé kulisy z jeho natáčení, není možné nevidět, že „The Hills Have Eyes“ nejsou tak dusivě syrové a působivé. A hlavně – zub času je citelně nahlodal. Samozřejmě nelze pochybovat o tom, že jde o žánrovou klasiku, ale i přesto je zřejmé, že tenhle notorický známý Cravenův kousek nedokázal zestárnout bez ztráty kytičky.

„The Hills Have Eyes“ opisují standardní příběhový oblouk hixploitation filmů – osoby z civilizace versus osoby z divočiny. Početná americká rodinka se rozhodne obhlédnout po cestě do Los Angeles starý důl, ale v pouštní pustině nabourá. Široko daleko zdánlivě nikdo není… ale jen zdánlivě. Okolí totiž obývá rodina kanibalů vypadajících trochu jako neandrtálci, kteří vyčkají do tmy a poté vezmou karavan útokem. Snímek je volně inspirován legendou o rodinném klanu Sawneyho Beana, jenž měl v 15. století ve Skotsku přepadávat, mučit a pojídat pocestné. Historici ovšem věrohodnost téhle legendy zpochybňují s tím, že se nikdy nestala, anebo je přinejmenším výrazně zveličována.

Na filmu lze i dnes rozhodně ocenit vyprahlé prostředí pouště, které je pro horor tohoto typu jak stvořené. I navzdory tomu, co jsem výše prohlásil o výrazném zestárnutí, není možné „The Hills Have Eyes“ obviňovat ani z toho, že by snad diváka nudily. Snímek docela rychle ubíhá a baví – přestože trvá poměrně dlouho, než se skutečně rozjede a než dojde k dlouho tušené krvavé konfrontaci. Lokálně se daří tvořit určité napětí, byť není nijak zásadně intenzivní a zcela jistě vám nezpůsobí újmu na psychice, vcelku dobře pracuje s divákovým očekáváním nevyhnutelného střetu a vše kulminuje v momentě, kdy k němu konečně dojde. Nekompromisní upálení hlavy rodiny, vnik do karavanu, znásilnění dcery – právě s takovými výjevy se nejpřesvědčivěji daří tvořit pocit surovosti kanibalů a bezmoci obětí.

The Hills Have Eyes (1977)

Na druhou stranu, jindy zas „The Hills Have Eyes“ působí viditelně zašle a zastarale. A tím rozhodně nemám na mysli skutečnost, že některé postavy nosí zvonové kalhoty, jak se na sedmdesátá léta sluší a patří. Vidět je to třeba na násilí – v době vydání byly „The Hills Have Eyes“ považovány za drsný a explicitní snímek a jejich původní sestřih si vysloužil nejvyšší možný rating (dnes již nepoužívané označení X). Následně byl ovšem film sestříhán, aby dosáhl na nižší hodnocení R, a původní sestřih s vynechanými scénami se nyní považuje za navždy ztracený. I tak šlo o na svou dobu násilnou záležitost. Dnes ale „The Hills Have Eyes“ působí spíš jako neškodný starý horor, jenž s výjimkou jednoho záběru na vykuchanou achillovku nedokáže nabídnout nic, nad čím by se současný divák nějak zásadně pozastavil. A to už v téhle době existovaly snímky, nad jejichž zvrhlostí a brutalitou lidé odvracejí hlavu dodnes.

Podobně ani parta kanibalů nedokáže budit nějaký zásadní respekt a noční můry vám nezpůsobí. Občas působí spíš jako banda retardů, nikoliv jako ohavní pouštní psanci, kteří by vám měli nedlouhý zbytek vašeho života pořádně znepříjemnit. Což ovšem nic nemění na tom, že minimálně postava Pluta v podání Michaela Berrymana patří k notoricky známým hororovým záporákům. Trochu paradoxní je, že v samotném filmu působí drsněji postavy Marse a především otce rodiny Jupitera, jehož se obávají i ostatní kanibalové.

The Hills Have Eyes (1977)

Upřímně mě zde navíc vždy trochu obtěžovala ještě jedna věc, a sice geniální pes, který dokonce společně s Marsem vede tabulku bodycountu! Samozřejmě vím, že pes se dá vycvičit, ale tohle mi připadalo dost přehnané. Chytřejší už byl, ty vole, snad jen komisař Rex. Kdyby si rodina s sebou nevezla čokla, tak by proti kanibalům neměla žádnou šanci, zvlášť když se její členové občas chovají jak blbci a sami se vydávají do tmy, ačkoliv už tuší nebo dokonce moc dobře vědí, co a kdo tam na ně může číhat.

Může se zdát, že kritika je výrazná. Možná svým způsobem ano. Ale můžete si to překládat tak, že chvála se nemá dávat jen za zásluhy a kultovní status (jejž ovšem nepopírám ani v nejmenším!). Mouchy tu jednoduše jsou, tak proč je uměle zakrývat. Nicméně i jim navzdory má snímek určité kouzlo, (jak již bylo řečeno) nenudí a za hororovou klasiku je považován právem. Osobně jej mám vlastně docela rád a myslím, že přinejmenším žánroví fanoušci by to rozhodně měli znát.

The Hills Have Eyes (1977)