Archiv štítku: hixploitation

Mother’s Day (1980)

Mother's Day (1980)

Země: USA
Rok vydání: 1980
Žánr: horor

Originální název: Mother’s Day
Český název: Den matek

Režie: Charles Kaufman
Hrají: Nancy Hendrickson, Deborah Luce, Tiana Pierce, Frederick Coffin, Michael McCleery, Beatrice Pons

Hrací doba: 90 min

Zdroj fotek: Critic.de

(Budou spoilery.)

Myslím, že všichni praví žánroví znalci mezi vámi museli tušit, ne-li dokonce vědět, že při našich výletech do vod hororu prostě dřív nebo později bude muset dojít i na něco z produkce kultovní společnosti Troma Entertainment, která proslula výrobou extrémně levných a zvrhlých hororů. Nejde o žádné měkké voloviny pro náctileté smrady v kinech, ale o (mnohdy mocně) zhovadilé záležitosti, v jejichž případě si přijdou na své všichni, koho vzrušuje kombinace filmového braku, brutálního gore a dost často i dementního humoru. Poměr posledních dvou ingrediencí se liší film od filmu, první atribut zdobí snad všechny jejich počiny. Toliko krátký úvod, který rozhodně nehodlám opakovat u každého bijáku od Tromy, jemuž se dostane té cti, aby byl v našem filmovém koutku, to se nemusíte bát.

Dnes se podíváme na kultovku „Den matek“, jež může být důvěrně známá i českému divákovi, poněvadž v našich končinách vyšla na DVD. Snímek patří k těm počinům Tromy, které víceméně rezignují na úchylný humor a snaží se budovat vážnější hororovou atmosféru. Vtípky se objevují spíš jen v náznacích a docela sporadicky, například když se bráchové hádají, jestli je lepší punk nebo disco, anebo popíchnutí směrem k legendárnímu „Vykoupení“ na benzínové pumpě (hra na banjo). Ale to už trochu předbíháme, začněme radši u příběhu. Klasicky – budou spoilery, takže jestli tě to sere, dál nečti!

„Den matek“ pojednává o mateřské lásce a o vztahu milující matky ke svým synům. Tedy… svým způsobem. V malebné roubence (čti: polorozbořená parodie na chalupu plná bordelu a humusu) uprostřed lesů žije maminka se dvěma synáčky. Ike a Addley jsou jeden retardovaný a druhý debil a oba pod dohledem a dle instrukcí máti páchají zvrhlosti na všech, kdo se odváží se do místních lesů přiblížit. K jejich oblíbeným kratochvílím vedle dementního smíchu a výše zmiňovaným erudovaným diskuzím o hudbě patří především znásilňování a brutální vraždy bezmocných obětí.

Právě sem, k nedalekému jezeru, se na víkend vydá trojice kamarádek z vysoké školy, které se každoročně na dva dny sejdou a někam vyjedou. Romantickou idylku plnou kempování a babských tlachů ovšem vyruší zmiňovaná dvojice povedených bratříčků, kteří holky svážou ve spacích pytlích a odtáhnou do svého baráku, kde na nich pod mateřským dozorem začnou ukájet své vidlácké choutky. Snad není nutno dodávat, že ne všechny kamarádky se konce filmu dočkají živé.

„Den matek“ je docela zajímavý svým subžánrovým crossoverem. Horory totiž ve svých subžánrech většinou zůstávají čisté, takže málokdy vidíte, že by se tomu daly přiřadit hned dvě hororové nálepky. Na druhou stranu, není nutno dělat ze „Dne matek“ nějakou originální záležitost, protože tak žhavé to rozhodně není, navíc je takhle kombinace docela logická. Snímek totiž dává dohromady hixploitation – tedy měšťáci na výletě dostávají těžkou sodu od lokálních buranů – a rape & revenge – tedy druh hororu, kde se role obrací, z lovce se stává štvaná zvěř a oběť se začíná mstít za způsobené příkoří. Jak název napovídá, typicky to bývá znásilnění, ale zrovna u „Dne matek“ to tak není. Zde se totiž dvěma holkám podaří uniknout a posléze se vrátí na místo činu, aby se pomstily za smrt své kamarádky.

Mother's Day (1980)

Krvavá nadílka je ve „Dni matek“ na poměry Tromy relativně slabá a objeví se zde jen několik málo „tvrdších“ záběrů jako třeba sekyrka zaseknutá do koulí. Dokonce se děje i to, že kamera před tím největším masakrem uhýbá. Což myslím jen potvrzuje tezi, že v tomto případě se režisér Charles Kaufman pokusil vytvořit méně prvoplánovou podívanou. Vyložená měkota snímek není, protože páchané násilí se v některých chvílích nesleduje úplně nejpříjemněji (hlavně první střet dívek a vidláků), a to i přes zjevnou lacinost filmu. Abych ale nepřeháněl, o nějaký velký extrém se zcela jistě nejedná a třeba s nesnesitelně dusivou atmosférou prvního „Texaského masakru motorovou pilou“ se to samozřejmě nedá srovnávat ani v nejmenším.

Mother's Day (1980)

Jak tedy na tom ale „Den matek“ skutečně je? Není třeba zastírat, že objektivně je to docela hloupý film, ostatně jako všechno od Tromy. Pro fandy brakového hororu se ovšem jedná o solidní jednohubku, která sice nepřináší nic objevného nebo zásadního, ale v jistých dílčích detailech (subžánrový koktejl, místy slušná atmosféra, odsýpající tempo bez nudy, závěrečný twist) zaujme a v jistém slova smyslu snad i potěší.


House of 1000 Corpses (2003)

House of 1000 Corpses (2003)

Země: USA
Žánr: horor

Originální název: House of 1000 Corpses
Český název: Dům tisíce mrtvol

Rok vydání: 2003
Režie: Rob Zombie
Hrají: Jennifer Jostyn, Erin Daniels, Chris Hardwick, Rainn Wilson, Sid Haig, Sheri Moon Zombie, Bill Moseley, Karen Black, Dennis Fimple, Matthew McGrory

Hrací doba: 89 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: RottenTomatoes.com

Dnes už je dávno známým faktem, že Rob Zombie je muzikant i režisér, ale v roce 2000 tomu tak ještě nebylo. Rob už měl vydobyté ostruhy na hudební scéně coby frontman White Zombie, měl za sebou vydání dnes již kultovního sólového debutu „Hellbilly Deluxe“, ale režíroval jen několik videoklipů pro White Zombie i pro svůj sólo projekt. A v téhle době se pustil do svého celovečerního debutu – „Domu tisíce mrtvol“.

Není žádným tajemstvím, že Rob Zombie je velký příznivec hororového žánru, ostatně je to dost znát i v jeho textech, a v „Domu tisíce mrtvol“ to zužitkoval. Je to film od fanouška hororu pro fanoušky hororu. Pocta žánru, nikoliv však neinvenční vykrádačka známých klasik. Samozřejmě, že není problém vystopovat odkazy a podobnosti s mnohými kultovkami, především s „Texaským masakrem motorovou pilou“, ale Zombie dokázal standardní historku o měšťáckých děckách, která na výletě na venkov chytí banda zvrhlých buranů a připraví jim peklo, pojmout vysoce nadstandardním způsobem a s vlastním autorským vkladem. Ať se vám „Dům tisíce mrtvol“ líbí nebo ne, nemůžete popřít, že Zombie hned ve své prvotině ukázal, že talent rozhodně má.

Většina hororů tohoto typu se snaží nejprve představit budoucí oběti, začíná klidně, sleduje jejich cestu – to vše kvůli tomu, aby se s nimi divák seznámil, sžil se s nimi a aby na něj jejich následné mučení / znásilňovaní / zabíjení (případně jejich libovolné kombinace) víc zapůsobilo. Standardní postup, jenž někdy funguje, někdy ne. Naopak úchylové častokrát bývají kvůli napětí skryti, dokud to jen jde, aby byl jejich první úder o to ničivější. „Dům tisíce mrtvol“ tímto způsobem do jisté míry postupuje taktéž, přesto jsou výletníci nepříliš výrazní a je od začátku zřejmé, že jsou předurčeni umřít.

Prim zde hraje vrahounská rodina, což je k dokonalosti dovedené panoptikum magorů, z nichž ti úplně nejzajímavější dostali plnohodnotný prostor ve volném pokračování „Vyvrženci pekla“. Právě díky záporákům „Dům tisíce mrtvol“ takřka okamžitě vyběhl po cestě vedoucí ke kultovnosti mezi hororovými fanoušky (což nutně nemusí znamenat, že se takového statusu dočká), a kdyby snímek nevznikl v aktuálním tisíciletí, ale někdy v 70. či 80. letech (však děj se také odehrává v roce 1977 a retro stylizaci se daří tvořit docela přesvědčivě), byl by dnes mezi filmovými zvrhlíky uctíván jako žánrový klenot. Netvrdím však, že by se mu dostalo širokého uznání – „Dům tisíce mrtvol“ je totiž určen spíš úzké skupině lidí, kteří dokážou hrát jeho hru. A myslím, že právě kvůli vyšinutosti a vyhraněnosti snímku se mu dostává tak rozporuplných hodnocení.

Zombie totiž dotáhl bizarnost do extrému, a to nejen v záporných postavách, z nichž nejvíce vyčnívá bělovlasý magor Otis (Bill Moseley), afektovaná Baby (Sheri Moon Zombie) a hláškující klaun Captain Spaulding (Sid Haig), tedy ta trojice, která po zásluze hraje hlavní úlohu ve „Vyvržencích pekla“. Celý snímek je narvaný úchylnými nápady v obsahu i ve formě. Kromě ujetých scének a zfetovaných nepříběhových prostřihů totiž film boduje i svojskou technickou stránkou, hojným užíváním divných filtrů, převrácených barev a dalších vychytávek.

House of 1000 Corpses (2003)

Samozřejmě je z toho cítit, že Rob Zombie si mnohé tyhle srandy vypůjčil ze svých videoklipů – on to je s nadsázkou řečeno celovečerní videoklip, ale… je to špatně? Zvlášť když u Zombieho to nutně neznamená zběsilý střih, nýbrž specifickou stylizaci, jaká „Domu tisíce mrtvol“ prostě sluší. Velmi zajímavé je i to, že výsledek dokáže být tak divný a nelehce stravitelný pro každého, a přitom svou výstřednost nedeklamuje pouze skrze samoúčelné násilí, které zde není nijak zvlášť extrémní. Důkazem divnosti budiž i to, že studio vydání pozdrželo o celé tři roky, protože se bálo, že tahle zhovadilost neprojde u ratingové komise s jiným než nejvyšším ohodnocením.

Pochopím ovšem výtku, že v určitém momentě se snímek razantně změní a jeho závěrečná třetina se nese v dost odlišném duchu než ty dvě předešlé. To mně samo o sobě problém nečiní, protože atmosféru, byť pozměněnou, to pořád má. Horší už mi ale přijde, že jakmile se zaleze do podzemí, přestává děj úplně dávat smysl a čert ví, co jsou zač všechna ta individua a nějací zombíci, co zde pobíhají. Na druhou stranu, snímek se tím posouvá do ještě bizarnější roviny, což také není k zahození, obzvlášť když se nakonec ukáže i sám Doktor Satan.

House of 1000 Corpses (2003)

Nicméně jako celek je podle mého „Dům tisíce mrtvol“ skvělý počin. V novém tisíciletí nevzniklo moc takhle výrazných hororových počinů, a když to zúžíme čistě na subžánr hixploitation, tak mi ukažte film, jenž by „Domu tisíce mrtvol“ zvládl konkurovat – napadá mě snad jenom hnusný remake „Hory mají oči“. „Dům tisíce mrtvol“ je ale navzdory hrátkám s hororovým klišé svůj, počínaje výborným soundtrackem přes určitou nadsázku (Kapitán Spaulding je pán a jeho hlášky nemají konkurenci) až po svojskou formu. Excelentní žánrovka.


Deliverance (1972)

Vysvobození

Země: USA
Žánr: thriller / drama

Český název: Vysvobození

Rok vydání: 1972
Režie: John Boorman
Hrají: Jon Voight, Burt Reynolds, Ned Beatty, Ronny Cox

Hrací doba: 110 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

O „Vysvobození“ se leckdy říká, že je to otec všech hixploitation hororů. To jsou takové ty horory, kde si parta městských floutků vyjede do přírody a tam potká partů místních buranů, kteří měšťáky uloví, znásilní, zabijí, sežerou a z jejich kůže si ušijí nové montérky. A ne nutně právě v tomhle pořadí. Horor, je-li dobrý, jistě dokáže znechutit či vyděsit, i v tomto subžánru existují dostatečné důkazy, ale ty skutečně silné věci, jež dokážou s divákem zamávat, se většinou objevují v jiných žánrech, typicky jde zejména o dramata. A „Vysvobození“ takovou tezi jistě podporuje.

„Vysvobození“ je drsný a syrový snímek. Na svou dobu byl možná v určitých momentech dost násilný, ale navzdory své hrubosti a jistému naturalismu není krvavý ani o krvi. Síla „Vysvobození“ tkví ve velké míře v tom, že je to realistická záležitost, že se daří vzbudit ten pocit, jaký u tohoto druhu filmů nejsvíravější – že se to může stát komukoliv, že se to může stát klidně i vám. Vždyť čtveřice hlavních postav také nejsou žádní hrdinové, jsou to obyčejní chlapíci. Jen jeden z nich je zkušenější zálesák, jinak jsou to tátové od rodin, solidní práce, pěkný dům, střední třída. Pouze si chtěli odpočinout od všedních starostí, vyjet do přírody, sjet řeku. Divokou řeku bez zásahu člověka, ale to se má brzy změnit, zanedlouho tu bude nová přehrada, mrtvé jezero. Tak si rychle užít panenskou přírodu, dokud je ještě možnost. Jenže i idylický výlet po řece se může změnit v peklo – a nemusí to být jen řeka, kdo se postaví do cesty. Jedno setkání s místními horaly změní všechno a z odpočinkového výletu do přírody se stane boj o přežití.

Jak už bylo řečeno, „Vysvobození“ není horor; nenastanou jatka, nečekejte „Texaský masakr motorovou pilou“, „Hory mají oči“, „Pach krve“ nebo podobné masakry. Násilí a smrt nepřichází často a přichází po krátkých dávkách, ale o to víc je pak uvěřitelnější a intenzivnější. Snímek má navíc i další rovinu, jíž zmiňované „vidlácké“ horory nedisponují a nikdy disponovat nebudou – řeší i jakýsi morální rozměr. Jestli může být zabití oprávněné, byť v obraně. Jestli vzít tělo s sebou a riskovat soudní proces a že se taková událost s člověkem potáhne do konce života, anebo se v hluboké divočině zbavit těla. A když už se čtveřice prokouše zkouškou, která ji změní navždy, ještě to nemusí znamenat konec všeho trápení. Horal totiž nikdy nechodí sám a jeho parťák klidně může vylézt na skálu nad vámi s puškou.

Dnes už je „Vysvobození“ film, jenž má své roky, ale pozor, když jej podceníte a budete čekat neškodnou starou záležitost, o to víc vás výsledek může semlít. I přes své stáří je totiž „Vysvobození“ stále silné a věk mu na působivosti neubral zhola nic, pořád je napínavé, dokáže vtáhnout, pořád se při scéně znásilnění svírá žaludek. Je velmi chytře napsané i natočené a se skvělými hereckými výkony ústřední čtveřice. Je to snímek, kde se všechno sešlo a všechno sedí na svém místě, výsledkem čehož je sakra působivá podívaná. A tak se pozná nadčasová záležitost. Určitě to není lehký film, nehodí se k tomu, když si chcete odpočinout a konzumovat nenáročnou zábavu, ale za vidění nesporně stojí.

Vysvobození