Země: USA Žánr: psychedelic rock / doom metal Datum vydání: 28.4.2017 Label: Rise Above Records / Interior Ministry Tracklist: 01. Mother Kiev 02. The Rose 03. The Dancer 04. Raft of Medusa 05. Heroine’s Descent 06. Swan Diver 07. The Last Siren 08. Zohra 09. She Has a Secret 10. Queen of New Orleans Hrací doba: 42:18 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp

Jsou oblasti lidské činnosti, které jsou objektivně změřitelné, a pokud se v nich soutěží, lze docela s jistotou říci, kdo zvítězil. Oproti tomu v jiných oborech takový luxus neexistuje a nejde změřit šuplerou, co nebo kdo je lepší. Do druhé jmenované kategorie spadá typicky umění – hudba, literatura, malířství, film a tak dále. Každý z nás je vnímá jinak, každému se líbí trochu něco jiného a mnozí z nás si umí najít zalíbení i v počinech, jaké se většině nelíbí. Ale o tom to přece je, nalézt si v tom to svoje, nechat se zasáhnout, nechat se unášet a pak, podaří-li se takového stavu dosáhnout, jen vychutnávat.

Na mě osobně svého času takovýmhle způsobem zapůsobila americká formace Ides of Gemini. Netvrdím, že si jejich tvorbu pouštím každý den, to opravdu ne. Naopak se k tomu vracím jen občasně, ale když už, o to víc si pak užívám. V tvorbě Ides of Gemini jsem totiž nalezl určitou specifickou náladu, která mi něčím imponuje. Učarovala mi již na debutu „Constantinople“ a nadšení pokračovalo i na druhé desce „Old World | New Wave“.

Naštěstí ani letošní novinka „Women“ z nastoleného trendu neslevuje, byť Ides of Gemini v mezičase prodělali zásadní proměnu sestavy. Dosavadní trio totiž opustila bubenice Kelly Johnston-Gibson, na jejíž místo nastoupil Scott Batiste, a navíc došlo k rozšíření o dalšího člověka – baskytary se nově ujal Adam Murray. Na výsledném zvuku „Women“ to ovšem není příliš poznat, protože klíčové jádro skupiny zůstalo zachováno beze změny. Je jím kytarista J. Bennett, jenž skládá veškerou muziku, a zpěvačka (v původní tříčlenné sestavě i baskytaristka, nyní už pouze u mikrofonu) Sera Timms, jejíž vokál patří k největší přednostem Ides of Gemini.

Právě Sera Timms je největší zbraní kapely a nejvýraznějším prvkem v jejím zvuku. Ostatně – a to je poměrně ojedinělé – zpěv Sery byl hlavním důvodem k založení Ides of Gemini, aby měla prostor, kde své umění uplatnit v plné míře. A při poslechu se tomu vlastně nedivím, poněvadž její vokál je prostě fantastický a ohromně podmanivý. Hudba mu do jisté míry jen sekunduje, ale činí tak přesvědčivě. Psychedelické riffy se převalují se zodpovědnou důstojností a místy mají téměř až stonerový sound. Je zvláštní, že to celé na letmý poslech působí trochu líně až ospale, a přitom má hudba Ides of Gemini vnitřní pnutí a velkou dynamiku, hraje si s detaily a dokáže být hlavní hvězdě skupiny partnerem. Sera Timms stojí na prvním místě a její zpěv je stěžejním prvkem, ale kdyby muzika stála za hovno, tak by to jako celek rozhodně nefungovalo, takže asi tak.

Samozřejmě, že znalce starší tvorby „Women“ asi nepřekvapí. Novinka vlastně jen pokračuje ve vytyčené trase a není výrazně horší než její předchůdci, nanejvýš jen o trošku, ale „Constantinople“ u mě bude asi vždy na vrcholu, protože prostě bylo první. „Women“ se mi však pořád velmi líbí a nijak nepopírám, že kdybych se k Ides of Gemini dostal až nyní a letošní album slyšel jako první, možná by byly karty rozdané docela jinak.

Jestli lze „Women“ a do jisté míry i Ides of Gemini obecně něco vytýkat, je to jakási jednotvárnost, která sice neruší, ale některé pomalejší a co do motivů jednodušší písně jsou díky ní zbytečně utahané. To se ovšem projeví pouze při podrobném poslechu a analyzování jednotlivých stop. Pokud se člověk jen nechá unášet na celkové nádherně mlhavé atmosféře (což není to samé jako povrchní poslech), veškeré drobné nedostatky se rozpustí a nezbude nic jiného než parádní album se zvláštní náladou a vyšperkované krásným zpěvem.

Možná právě díky zpěvačce a její dominantní roli mají Ides of Gemini ve své hudbě výrazný ženský prvek (v tomto ohledu je název aktuální desky opravdu výmluvný), jaký v maskulinním metalovém světě zas tak běžný není, a to mnohdy ani u kapel se zpěvačkou v čele. A je to přesně tahle specifická intimní atmosféra, díky níž jsem v Ides of Gemini našel takové zalíbení, a na „Women“ toto opětovně nechybí. A už jen kvůli tomu u mě panuje spokojenost. Nadšení už asi ne, ale spokojenost rozhodně.