Země: Švédsko Žánr: technical thrash metal / djent Datum vydání: 23.3.2012 Label: Nuclear Blast Records Tracklist: 01. I Am Colossus 02. The Demon’s Name Is Surveillance 03. Do Not Look Down 04. Behind the Sun 05. The Hurt That Finds You First 06. Marrow 07. Break Those Bones Whose Sinews Gave It Motion 08. Swarm 09. Demiurge 10. The Last Vigil Hodnocení: Madeleine Ailyn – 10/10 H. – 8,5/10 Kaša – 9,5/10 Průměrné hodnocení: 9,3/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Na světě existují líbivé kapely a kapely, které až tak líbivé nejsou. Nutně se mnou nemusíte souhlasit, ale myslím si, že švédští Meshuggah jsou druhý případ. Ostatně, jak jinak. Je to nejen díky své menší (no, spíše větší, že ano?) experimentálnosti, ale nejspíš díky tomu, jak je ta celá muzika brána. Prvoplánovost je pro hlupáky. A tak když si je takový “symfonický magor” jako já poslechne napoprvé po značně dlouhém období pauzy od minulé desky, může mít pocit, že se ocitl na jiné planetě. Ale to je ostatně dobře, o to víc si uvědomí, že tahle partička měla, má a stále bude mít potenciál.

Jak jsem řekla, už jsem je dost dlouho neměla pořádně v uších, takže moje nadšení je jasné. Protože se prostě ani moc nezměnili co do udržování kvality alb. A další případ, kterému se slušně a taktně vyvarují, je to, když jedno album zní jako druhé. “Koloss” je výsledek celé jejich éry a potomek starších alb, ale jako ostatně každý potomek se snaží udržet si svůj vlastní styl. Možná, že padesát čtyři minut čisté živočišné brutality (jistý člověk mi to o téhle skupině tvrdil) není přesně to, čím by se celé album dalo charakterizovat. Z mého pohledu Meshuggah nemají blízko k neurvalému psychopatovi, co vám vymlátí duši z těla. “Koloss” je spíše chladnokrevně přemýšlející vrah, z jehož myšlení vám, pokud ho pochopíte, poběží velká husí kůže po zádech.

Ostatně pokud něco u sériových vrahů obdivujeme, tak je to nakonec právě promyšlenost jejich počínání. “Koloss” je chladné a promyšlené album. Přednáší nám složité věci s naprostou lehkostí a snaží se nám troufale tvrdit, že to vlastně nic nebylo a že ta preciznost a geniálnost je jen takový bonus. Neoplývá přemírou tónů. Žádné “kudrlinky” se nekonají. Ale o to víc jsou ty úžasné nápady celého alba výraznější a všechno, co zní, jako když se motorovou pilou snažíte přeřezat kovový plát, je přece vítáno. Nebo už jsme tak nějak zapomněli, co je vlastně metal pod tíhou kapel definovaných jen schopnostmi zvukařů s počítači?

Řekla bych, že Meshuggah vám to velice rádi na novém albu připomenou. A čím víc se budete rozplývat nad jejich propracovaností, tím víc zjistíte, že ačkoliv je to celé krásné album komplikované, propracované, profesionální a chladně přesné, tak už jste si živě začali kývat nohou (a ostatně i hlavou, když je možnost), že se těšíte na každý song a že víte, co přinese. A teď si opravdu neodporuji v tom, že není líbivé. Je chytlavé. “Koloss” je vyčnívá asi tak jako Chardonnay mezi krabicovými víny a vyžaduje trochu mlsnější a přemýšlivější jazýček. Schválně neříkám, že odborníka, protože přece jen je to nakonec ne tak špatně stravitelný kus.

A v tuhle chvíli si člověk uvědomí, jak dobře se píše recenze o špatných albech, které můžete rozcupovat na kousky ve spoustě slov. Jenže nový počin Meshuggah nemá, pokud se v něm nebude pitvat do úplných nicotností, de facto chybu. Celé album probíhá vražedně, ale ne přehnaně rychle. Je to jako nůž, který projíždí máslem, a o překvapení není nouze. Je to moje krevní skupina a to nejsem jejich fanouškem. Vyvažuje v sobě všechny aspekty. Je mírně brutální a je mírně drzé. Ano, s radostí díky tomu konzumuji hlavně song “The Demon’s Name Is Surveillance”. A tím asi skončím svoji pochvalnou krasojízdu. Kdo neslyšel, nepochopí. Já se odvážím zadat nejvyšší laťku za tak plnohodnotný zážitek.

Další názory:

Meshuggah jsou již dlouho proslulí tím, že jejich produkce je hodně těžká na poslech, málo přístupná, velice technická, ovšem ne stylem vystřídat co nejvíce riffů, nýbrž v jejich náročnosti a celkové zatěžkanosti. O to větší je překvapení, že “Koloss”, ačkoliv co do náročnosti bezezbytku splňuje nastolený standard Meshuggah, je v podstatě (v obrovských uvozovkách) hitová deska – minimálně na poměry kapely. Většina skladeb je snadno zapamatovatelná, nezřídka se v pozadí objevují táhlé melodie, které oné přístupnosti prospívají, ovšem stále se jedná o charakteristický mešuge buchar, jenž má sílu člověka zadupat do země svou těžkotonážností. Každopádně se dle mého názoru jedná o výtečnou záležitost, která splňuje vše, co člověk od Meshuggah čeká – a to v mém případě rozhodně není málo. Po celou svou hrací dobu je “Koloss” – přesně podle svého názvu – kolosálně drtící deska, jež sice (té rádoby stravitelnosti navzdory) asi nebude pro každého, ale kdo si ji bude schopen užít, užije si ji opravdu pořádně. Dodat lze jen to, že Meshuggah opět nezklamali a ten jejich matematický záhul je stále smrtící – dle mého skromného názoru dokonce víc než v případě předchozího “ObZen”.
H.

Pointa hned na úvod. Meshuggah jsou na novinkovém “Koloss” přístupnější, do jisté míry písničkovější, a přesto stále brutální, rozhodně se nejedná o žádný kompromis vůči novým fandům. Meshuggah si udržují vysoký standard (i když “ObZen” bylo malinko slabší) a kvalitativně bych album přirovnal k mému oblíbenému “Nothing”. Jednotlivé kompozice byly zpřehledněny, a přestože bych to nečekal, k dobru věci. Od úvodní sekané “I Am Colossus”, přes skvěle rozjetou “The Demon’s Name Is Surveillance” až po trošku melodičtější “Break Those Bones Whose Sinews Gave It Motion” či skorozávěrečnou hypnotickou “Demiurge” se ani na chviličku nezastavuje a banda sype z rukávu jeden skvělý nápad za druhým, jako by se nechumelilo. Poněkud zbytečnou tečkou na albu představuje atmosférická instrumentálka/outro “The Last Vigil”. Kdyby se končilo spolu s “Demiurge”, tak by pro mě album nemělo jedinou chybu. Škoda slov, nebudu to nijak rozpitvávat. Pro nové fanoušky je tohle album skvělým způsobem jak do hudby Meshuggah proniknout, pro ty staré další vynikající album legendy.
Kaša