Země: international Žánr: funeral doom metal Datum vydání: 8.12.2014 Label: Code666 Records Tracklist: 01. Deprivation 02. Lapse 03. Abnegate 04. Descend 05. Osmosis Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Aural Music / Code666

Netuším, jestli to čistě náhodou není jen můj osobní pocit, ale přijde mi, jako kdyby se v (relativně) poslední době vyrojil poměrně velký počet mezinárodních (funeral) doom metalových projektů, jejichž členové pocházejí z různých koutů světa. Možná jsem jen paranoidní, možná mám jen to štěstí, že mi podobné kapely prostě chodí do cesty, kdo ví, ale nic to nemění na faktu, že po formacích jako Aphonic Threnody nebo Culted tu máme další obdobnou záležitost. Jmenuje se Mesmur a na sklonku loňského roku do světa vypustila svůj dlouhohrající bezejmenný (anebo stejnojmenný, chcete-li) debut. Žádné demosnímky nebo jiné neřadové nosiče albu nepředcházely, kapela do světa vypustila rovnou dlouhohrající počin, na nějž se nyní zlehka podíváme.

Mesmur jsou sice mezinárodní skupina, dalo by se však říct, že jejich hlavní tábor leží ve Spojených státech amerických. Jádro kapely totiž tvoří dvojice amerických muzikantů slyšících na jméno Yixja (to je také hlavní skladatel) a Alkurion, kteří hrají na kytaru respektive bicí. Oba se vzájemně znají již z dřívějšího hraní, protože je spojuje společné působiště v black metalové formaci Dalla nebia, jež před dvěma lety vydala poměrně zajímavý debut “The Cusp of the Void”. Jenže kolega baskytarista pochází z Norska a zpěvák je pro jistotou rovnou z Austrálie. Inu, vsadím se, že hoši spolu chodí na pivo každý týden…

Pojďme ovšem k samotné desce. Tu kromě mezinárodní sestavy zdobí rovněž pěkná obálka – nevím proč, ale nějakým způsobem se mi tenhle motiv jakéhosi města v jeskyni prostě líbí. A byl bych rád, kdybych mohl to samé prohlásit i o vlastní hudební náplni, již pod sebou onen přebal skrývá, avšak v tomto případě už je tu menší háček…

Byť to ještě explicitně nepadlo, Mesmur produkují funeral doom metal, což jste si asi dle prvního odstavce domysleli (a vpravo je to ostatně napsané, když na to přijde). A ona potíž tkví v tom, že právě tímto prohlášením – tedy, že Mesmur hrají funeral doom metal – může recenze s nadsázkou řečeno skončit. Čtveřice totiž tento styl nabízí v tom neklasičtějším možném žánrovém pojetí. Pět dlouhých skladeb, pomalé a hutné, šnečí tempo, táhlé kytarové melodie a samozřejmě ultra hluboký chropot. Tohle je kombinace, jakou bylo možno slyšet již na stovkách jiných alb, od nichž se Mesmur nijak zvlášť neliší. Sice je to poměrně kvalitní muzika, o tom se nepřu, ani nijak nepopírám, že se “Mesmur” poslouchá docela příjemně (samozřejmě natolik příjemně, jak jen to u funeral doom metalu jde), ale pokud by člověk doufal, že dostane nějakou přidanou hodnotu, moc se nedočká.

Z konkrétních písní mě osobně asi nejvíc zaujala čtvrtá “Descend”, která obsahuje jednu melodii, jež mi docela připomíná německé Ahab. Na druhou stranu, povedené momenty se jistě najdou i třeba v takové “Abnegate” nebo finální “Osmosis”, jejíchž závěrečných pět minut je možná to nejsilnější, s čím Mesmur na svém debutu přijdou. Vzato kolem a kolem však ani úvodní dvojice “Deprivation” a “Lapse” není špatná. Čistě v kvalitě materiálu problém není… ale o tom už vlastně byla řeč. Jinými slovy, i přes nepopiratelnou úroveň materiálu se Mesmur bohužel zasekli v bodě, kdy jsou prostě a jednoduše zaměnitelní s davem podobně laděných skupin. Týden potom, co album odložíte, vám v hlavně zůstane maximálně tak onen obal, samotná hudba spíš asi ne.

Svým způsobem si říkám, kdo vlastně může muziku jako Mesmur ocenit. Sice není špatná, ale jaksi… asi jen těžko se zalíbí někomu, kdo tyto žánry nemiluje, jenže posluchače, kteří v tomto oboru nejsou úplnými začátečníky, nemohou Mesmur vůbec ničím překvapit. Základ je solidní, protože do jalovosti má tahle čtveřice daleko, ale k tomu, aby na to album člověk takřka ihned nezapomněl, by bylo potřeba více osobitosti…