Caliban - Say Hello to Tragedy

Caliban – Say Hello to Tragedy

Caliban - Say Hello to Tragedy
Země: Německo
Žánr: metalcore
Datum vydání: 24.8.2009
Label: Century Media Records

Hodnocení: 6,5/10

Zbytek redakce hodnotí:
H. – 6,5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 6,5/10

Odkazy:
web / facebook

Caliban se po dvou letech opět vrací na hudební scénu. Po albu “The Awakening” přichází novinka “Say Hello to Tragedy”. S prvním oficiálním albem přišli hoši z Německa v roce 1999, jejich debut nesl název “A Small Boy and a Grey Heaven”, které je také někde nazýváno z jedním nejlepších metalcorových alb vůbec. Za zmínku také stojí dvě speciality “The Split Program” z roku 2000 a o pět let později “The Split Program II”. Obě desky jsou totiž společnou tvorbou s další německou skupinou Heaven Shall Burn. Půlku alba si právě zahrají Heaven Shall Burn a druhou půlku Caliban. “Say Hello to Tragedy” je pořadově sedmým albem skupiny a vychází netradičně u Century Media, místo běžných Roadrunner Records.

Celá myšlenka tohoto alba je vlastně o tom, proč se denně stává několik nešťastných událostí, kterým by šlo snadno přejít a nemusely se nikdy stát. Kytarista Marc Goertz to takto komentoval: “Kdyby jen lidé otevřeli své oči a trochu se starali o své příbuzné či sousedy, spoustě neštěstím by se dalo vyhnout. Některé naše písně jsou zcela vymyšlenými událostmi, některé se ale vztahují ke skutečným věcem jako ve Fritzlově případě.”

Po velice slibném startu skupiny s debutovým albem a další velice dobrou nahrávkou “Vent” (2001) si skupina získala velikou fanouškovskou podporu. Později ale s dalšími alby přicházelo pouze zklamaní, skupina se dostala do skoro stejného stylu, jakým se prezentují Killswitch Engage, Caliban byli nazýváni pouhými kopírkami, kdy také na albech “Shadow Hearts” (2003) a “The Opposite from Within” (2004) se zaměřili hodně na čistý zpěv místo oblíbeného screamu. Se “Say Hello to Tragedy” se dá říci, že se vrací jejich původní tvrdost a styl zpěvu, na výborná první alba ovšem daleko nemá. Vše otevírá pecka “24 Years”, která se také dočkala videoklipu. Začátek na nic nečeká a hned vybalí, co v něm je. Tvrdé části písní střídá čistý zpěv, podobný, jako má mladá skupina Miss May I. Po poměrně rychlém tempu prvních čtyr songů si odpočinete už u páté “Walk Like the Dead”, která je typickou ukázkou novějších Caliban. Patá “Walk Like the Dead” byla takovým oddechnutím a v té další “No One Is Safe” se dočkáte toho samého, co bylo na začátku. Celé album si je ve všech písních hodně podobné, spíše se jen mění text, nežli kytarové riffy či zvuky bicích. Další takový oddych je v desáté “All I Gave”, vynahradí vám to ale poslední dva songy “In The Name of Progression” a “Coma”. Celé album je takové stereotypní, moc se od toho sebe neliší, takže tato deska slouží spíše k takovému výplachu, než k hudebním orgiím.

Caliban fanouškům nahrazují zklamaní z posledních alb, ve většině písní se zhruba vrací na začátek své tvorby, v dalších je slyšet jejich novější nádech. Stále to ale ještě není ono, nic to ale nemění na tom, že “Say Hello to Tragedy” je poměrně dobrým albem, které má ale své mouchy. Pokud se Caliban budou držet toho starého dobrého směru, na příštím albu mohou být o mnoho lepší.


6 komentářů u „Caliban – Say Hello to Tragedy“

  1. Nevim proc, ale tahle se recenze se mi hrozne blbe psala :-? Takze to asi nebude tak kvalitni cteni. Taky se omlouvam, ze to ma opet neco spolecneho s Heaven Shall Burn, ktere zminuji snad v kazde recenzi :D

  2. Aspoň že to přiznáš :D Abych to řek diplomaticky, máš i lepší recenze :D Vážně se mi to nečetlo nejlíp, ale aspoň ten tracklist bys nemusel zapomínat. Dneska sem to doplnil, ale příště… ještě jednou a už ti k tomu čištění bot nebudem házet ani ty zbytky chleba :D

    Jinak k samotný hudbě: Caliban dělaj přesně to, co mi na tomhle žánru vadí nejvíc – ty zmrdaný čistý zpěvy, dokud tam nejsou, neni to špatný, ale jak se ukážou, de to celý do pr… Původně sem chtěl dát 50%, ale nechtěl sem bejt tak zlej, aby mě někdo nenařknul ze zaujatosti :-D

  3. Recenze dobrá… Nicméně nejen já se k tomu stavím jinak. Poslední album je prostě propadák. The Awakening bylo sice melodičtější a pro Calibany netipické, ale Stop Running či Life is too short… Všechny songy se zaryjí do paměti a ne tak jednoduše se z ní vymycují. Každý song byl něčím ojedinilý a když jsem si pustila po Probouzecí (Awakening =probuzení)smršti SHTT, neslyšela jsem tam prostě nic zajímavého, jeden song byl jako druhý, texty pořád stejně dobré, ale to je tak všechno… Nové album prostě nemá co nabídnout a to je škoda.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.