Nocturnal Pestilence - I, Eternity

Nocturnal Pestilence – I, Eternity

Nocturnal Pestilence - I, Eternity

Země: Česká republika
Žánr: symphonic black metal
Datum vydání: prosinec 2015
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Alive in the World of Idols
02. The Ascension
03. Return of the Ancient Ancestors
04. Revelation of the Divine Entity
05. Sleepless Ordeal of the Humankind
06. The Dialogue

Hrací doba: 42:07

Odkazy:
facebook / bandcamp / bandzone

K recenzi poskytl:
Nocturnal Pestilence

Pražští Nocturnal Pestilence se na domácí scéně stihli etablovat za vcelku solidní dobu, především v oblasti hlavního města a především díky relativně hojné koncertní činnosti. Pokud někdo není vyložený salámista, co se o nic nezajímá, anebo to není vidlák, jehož rozhled začíná na hlavním pódiu Masters of Rock a končí na vedlejším pódiu Masters of Rock, tak jistě logo Nocturnal Pestilence na nějakých těch plakátech již zaznamenal. Nicméně to, že jsem trochu vidět, obecně pranic neříká o kvalitách mé hudby…

Svůj debut „Evangelium aeternum“ si Nocturnal Pestilence vydali v roce 2012. V paměti to mám zapsané jako nijak zázračné, leč poslouchatelné album, jako takový lepší průměr s ambicí a s možným potenciálem do budoucna. Nicméně vás nebudu lakovat – od doby, co jsem napsal recenzi, jsem na tu placku ani nesáhnul a dnes už mám v hlavě skutečně jen ten dojem; něco konkrétnějšího, jak „Evangelium aeternum“ znělo, byste ze mě už asi nevymámili. Ale jak říkám, ten dojem nezůstal úplně nejhorší. Tím spíš je ale zvláštní, jak zní pokračování „I, Eternity“.

Na první pohled novinka nevěští žádný velký odklon oproti debutu. Opět je vidět, že se tu na to, v jaké formě nahrávka vychází, nijak nesralo, takže je „I, Eternity“ opět k mání jako pohodově zpracovaný digipak. Vizuální stránka „Evangelium aeternum“ se mi sice zamlouvala více, ale si není důvod to nějak nemilosrdně hejtovat. Tedy až na jednu drobnost, která mi docela nejde do hlavy – zadní strana digipaku, na níž jsem absolutně nepochopil algoritmus pro vypsání skladeb. Pokud budu předpokládat, že správně je pořadí na samotném disku a v bookletu, tak na té zadní straně je to odshora dolů dle čísel songů seřazeno následovně: 6, 1, 3, 5, 2, 4. Nechce se mi věřit, že by to někdo takhle diletantsky zjebal, takže v tom asi bude ukryté něco děsně chytrého, na co jsem nepřišel. Mně to ale smysl prostě nedává.

Na druhou stranu, kdybych chtěl být fakt svině, tak bych řekl, že je to nakonec beztak šumák, jak ty tracky jsou nebo nejsou seřazené, jelikož to vlastně zní docela na jedno brdo. Nocturnal Pestilence neprodukují žádné zázraky a vesměs by šlo bez újmy na přesnosti tvrdit, že se jedná o takový neškodný klávesový black metálek trochu na styl Cradle of Filth (tohle srovnání sedne mimo jiné díky tomu, že i „Filcky“ aktuálně znějí naprosto bezzubě). Nocturnal Pestilence se sice snaží to sem tam ozvláštnit nějakou epičtější pasáží s čistým zpěvem, ale velmi brzy se i tohle stane předvídatelným pravidlem a tudíž nudou. Nehledě na fakt, že ani hned napoprvé to koule fakt netrhá a že to zní pekelně kýčovitě.

Nocturnal Pestilence

Ve finále jsou na celém „I, Eternity“ jen tři nepříliš dlouhé momenty, které dokážou aspoň trochu vytrhnout z posluchačské letargie a nějak vybočit nad jinak nezáživný rámec (což nutně nemusí znamenat – a také neznamená – že jsou tyto momenty dobré!). Prvním je krátká, trochu baladičtější vsuvka v „The Ascension“. Sice se v ní objevuje na můj vkus příliš sluníčkové kytarové sólo, ale dejme tomu, aspoň to tak nesplývá s tím zbytkem. Druhým momentem je česky zpívaná sloka v „Sleepless Ordeal of the Humankind“ – čistě jen proto, že je to česky, k vlastnímu provedení by šlo mít nemalé výhrady. Posledním pak je kratičká, několikavteřinová vyhrávka v „The Dialogue“. Mnohem víc než nějaké pasáže člověku v hlavě utkví poněkud necitelný bicí automat (v bookletu je sice pod bicími podepsán nějaký Franz_001, ale vzhledem k tomu, jak to zní, se mi nechce věřit, že to není jen vtipné označení pro kompjůtr).

Dle dosavadního textu to asi pro „I, Eternity“ vyznívá dost nepřívětivě. Tenhle dojem je samozřejmě správný, protože tak to být mělo, ale věřte tomu, že jsme se stále nedostali k tomu největšímu neduhu alba. Tím je vokál. Ten čistý mi sice také příliš neleze do ucha a taky by byl zralý na nějaké to rýpnutí, ale dejme tomu. Naprosto šílený je ovšem řev, který, s veškerou úctou ke zpěvačce, zavání regulérním failem. Zejména pokusy o vysoký ječák rvou uši a v těchto chvílích to nahrávku posouvá skoro až do neposlouchatelna; extrémní vokál je však regulérné špatný obecně. Nevzpomínám si, že bych s tím zpěvem někdy měl takový problém, ať už na debutu nebo na koncertě, kde jsem Nocturnal Pestilence viděl několikrát, ale tady se to bez pardonu nedá.

Nuže, tak si to shrňme. Nevýrazná a nudná hudba, nejeden moment zapáchající kýčem, necitlivý automat a odpudivý zpěv z „I, Eternity“ dělají album, které je lepší neslyšet. Nemá smysl se pokoušet o diplomatické hodnocení nebo se pomocí nějakých eufemismů snažit zaobalit realitu, jež je v případě „I, Eternity“ prostě nelichotivá – špatná, nepovedená a hluboce podprůměrná deska.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.