Země: Irsko / USA Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 26.4.2015 Label: Naturmacht Productions Tracklist: 01. The Old Serpent 02. Lightbearer 03. The Dreaming Maelstrom 04. Haunted Sleep 05. Vast and Luminous 06. The End of All Things 07. The Howling Void 08. Her Woven Abyss 09. A Bitter Harvest 10. Lunar Acendant 11. Serpent of Fire Hrací doba: 56:13 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Naturmacht Productions

Za tu dobu, během níž obtěžuji svět svými psacími výpotky, jimž s jistou dávkou rezervovanosti říkáme recenze, jsem se tu zaobíral již obrovským množstvím tuze neoriginálních skupin. A nespočetněkrát jsem v takových recenzích prohlásil cosi v tom smyslu, že sama neoriginalita ještě tomu danému albu nutně nemusí zlomit vaz (pokud to tedy není fakt férová vykrádačka, ale to už je zase jiná věc) a že lze vytvořit kvalitní záležitost i s tímto břemenem, je-li to vyváženo jinými přednostmi. Když ale něco takové říkám, většinou je to kvůli tomu, abych mohl vzápětí zasadit zdrcující úder v podobě prohlášení, že právě recenzovaná nahrávka takovým případem není. Dnes to ale bude přesně opačně, jelikož si povíme o desce, jež sice příliš originality nepobrala, přesto funguje a je zábavná.

Norot je jednočlenný projekt, za nímž stojí jistý Robert W. Cook, což je prý „okultní umělec, architektonický návrhář a hudebník“, což nemohu potvrdit ani rozporovat, jelikož v souvislosti s Norot jsem o tomhle chlapíkovi slyšel poprvé v životě. Tak jako tak, Robert pochází ze Spojených států amerických, konkrétně z Louisiany, nicméně aktuálně sídlí ve městě Cork v Irsku. V rámci této kapely již tenhle člověk tvoří nějakou dobu, avšak až doposud produkoval pouze digitální jednopísňové singly. Takový zlom nastal až v listopadu 2014, kdy valnou část z nich vydal souhrnně pod názvem „Nathrach“ (což znamená „had“ ve staré galštině) a sám tento počin označil jako „dlouhohrající demo“.

A právě tahle nahrávka je základem počinu, který je hlavním předmětem naší recenze… nebo lépe řečeno se vlastně jedná o jeden a ten samý počin. Na jaře letošního roku totiž „Nathrach“ vyšlo znovu, tentokrát už ale pod vydavatelskou firmou Naturmacht Productions a s označením regulérní dlouhohrající desky. Jinak se jedná o to samé – stejný název, stejný obal, stejná hudební náplň a dokonce i stejný sound, protože co jsem porovnával s původní verzí, neslyšel jsem jakýkoliv rozdíl. Změna je tedy „jen“ v tom, že nyní „Nathrach“ vyšlo i na fyzickém nosiči, což ale vlastně taky není tak úplně málo. A to tím spíš, že zrovna tohle si to fyzické vydání, které je přece jen stále něčím reprezentativnějším oproti čistě digitální formě, vlastně i zaslouží na rozdíl od mnohých jiných expertů.

Nicméně, vrhněme se už konečně na vlastní muziku. Norot produkuje atmosférický black metal s velice syrovým a zastřeným zvukem. Tahle kombinace je však opravdu funkční a právě tenhle sound, který zní jako by pod dekou, notnou měrou přispívá k charismatu „Nathrach“. Nahrávce vládne pomalé až střední tempo, rituální nálada, rozvážné melodie, místy až ambientní klávesy a také agresivní ryk na pozici vokálu. Jenže ani ten nijak nenarušuje jakousi vyrovnanost a vnitřní klid desky. Když už jsme u toho, tak přesně tohle pojmenování vlastně „Nathrach“ nádherně charakterizuje – z toho alba vyzařuje jakýsi vnitřní klid, uvážlivost, a to i přesto, že počinu nechybí ani jistá dávka primitivní animálnosti nebo syrovosti. Je to ale zajímavý kontrast a právě v něm tkví jedno z největších kouzel alba. Výsledkem je totiž až překvapivě silná atmosféra, jež dokáže posluchače udržet napnutého.

A také je to právě ta atmosféra, oč tu běží především – náladotvornost je alfou i omegou „Nathrach“ a s ní počin stojí i padá. Tedy naštěstí vlastně spíš stojí, protože je ta atmosféra natolik silná, že díky ní nahrávka funguje a dokáže bavit i navzdory téměř hodinové délce. Že vám to v zásadě nezní jako něco extra výjimečného? Ano, já to uznávám, že výjimečné to není, ale vzpomeňte si na začátek našeho povídání – už dopředu jsem předesílal, že nepůjde o nic originálního a že přednosti „Nathrach“ jsou ukryté někde jinde.

Již padlo, že většina „Nathrach“ se nese v pomalejším tempu. Tím pádem se nebojím říct, že to není záležitost vhodná pro milovníky sypaček, protože těch je zde spíš pomálu. Tu a tam se něco objeví, nejcitelněji asi v „Lightbearer“, ale jsou to spíše výjimky. Mnohem častěji se Norot vydává opačným směrem, a sice k vyklidněnému minimalismu, jako se tomu děje třeba ve „Vast and Luminous“, „The Howling Void“ nebo „Lunar Acendant“. Na druhou stranu, „Nathrach“ funguje v obou polohách, což je rozhodně super.

Tohle je přesně ten druh alba, od něhož jsem nečekal zhola nic, ale nakonec mě velmi mile překvapilo a jeho poslech mě baví. Ten poslech je spíše monotónní a (jak již nejednou padlo) také nepříliš originální a rovněž se jedná o album, na jehož hru prostě musíte přistoupit, protože jestli pro takovouto formu black metalu, navíc s hodně podzemním zvukem, nemáte příliš pochopení, „Nathrach“ váš pohled asi jen těžko změní… pokud vám ale nic z tohohle nezní vyloženě odpudivě, za zkoušku to rozhodně stojí, protože ten pověstný feeling tam podle mě je.