Opeth - Heritage

Opeth – Heritage

Opeth - Heritage
Země: Švédsko
Žánr: progressive rock
Datum vydání: 14.9.2011
Label: Roadrunner Records

Tracklist:
01. Heritage
02. The Devil’s Orchard
03. I Feel the Dark
04. Slither
05. Nepenthe
06. Häxprocess
07. Famine
08. The Lines in My Hand
09. Folklore
10. Marrow of the Earth

Hodnocení:
Earthworm – 4/10
H. – bez hodnocení

Odkazy:
web / facebook / twitter

“Fanoušek progresivního rocku si ze všeho nejméně přeje, aby jeho oblíbená kapela byla skutečně progresivní…”Paul Stump (kniha “The Music’s All That Matters”)

Při poslouchání a zvažování mých názorů na “Heritage” mě napadl právě tento skvělý citát, přesně vystihující progrockového fanouška. Ačkoliv miluje jakousi experimentálnost hudby a často v ní vidí výzvu, když přijde opravdový twist, opravdový experiment, při kterém kapela opustí svůj již zažitý styl, fanoušek to nerad vidí. Podobná situace nyní nastala s Opeth a já si přijdu jako ten fanda. Hned na začátku si to ujasníme. Opeth už při podávání prvních informací o albu prozradili, že půjde o něco úplně jiného, konkrétně o 70. léta, a žádné growly a podobné záležitosti se konat nebudou. Jak řekli, tak taky udělali. Já Opeth zbožňuji. Zbožňuji prog. Poslední dobou zbožňuji i 70. léta. Jenže “Heritage” mi prostě nešmakuje.

Proč vlastně 70. léta? Åkerfeldt vlastně death metal nemá rád už pěkně dlouho. Od svých dvaceti let sní o tom, že stvoří desku, nemálo se blížící stylu King Crimson nebo Camel. Zvuk se podle mě ve finále od těchto kapel celkem liší a osobně si zlatá 70. v hlavě představím trochu jinak, ale je pravda, že podobný sound tehdy v některých seskupeních frčel. Představte si tedy nějakou opravdu obskurní kapelu z této doby. Přimíchejte Åkerfeldtův vokál a Opethovskou temnou atmosféru a jste doma, přímo v “Heritage”. Na první poslech se to nezdá, ale riffy, nálada i skladby jsou dost Opethovské, akorát trochu jinak.

Bohužel, přestože si “Heritage” jakž takž zachovalo tvář kapely, rozhodně nezachovalo její kvalitu a genialitu. S dynamikou a skládáním byly lehké problémy už na “Watershed” (klid/bordel/klid/bordel… bez pořádného smyslu) a nyní se to ještě prohloubilo. Åkerfeldt už prostě ani nedokáže propojit jednotlivé riffy tak, aby to znělo dobře. Nápadů a vynikajících částí je na albu hromada, jenže k čemu to je, když jsou tak nějak náhodně poházené dohromady a ono to snad nějak dobře dopadne? Některé přechody opravdu bijí svoji nesmyslností do uší a zní až disharmonicky. Kromě úplně perfektního intra “Heritage” a závěrečné instrumentálky “Marrow of the Earth” zní většina alba jako směsice pěkných motivů s přidanou vatou okolo, aby se to dalo nějak uzavřít a říkat tomu skladba.

Tak jsem “Heritage” pořádně potopil, ale úplná hrůza to zase není. První a poslední song už jsem zmínil, dále je tam asi nejkonzistnější skladba “Folklore” a pak krátká vypalovačka “Slither”. A pak už je tu schizofrenní zbytek. Hluchá místa i super nápady, ale opravdu špatné přechody (vlastně žádné) mezi nimi. Nejrozporuplnější pocit mám z “Famine”. Ta nabízí neskutečné pasáže, jenže najednou “prásk” a do uší vám hraje buď neposlouchatelný riff nebo se do vás ze sluchátek sype nuda. Přitom má takový potenciál! S orientálními perkusemi nebo flétnou ve stylu Jethro Tull mohli Opeth stvořit pořádnou pecku, ale nic moc z toho není.

Kapelu maximálně zbožňuji, ale tohle je zklamání. Těžko říct jestli třeba jen nechci podvědomě přijmout tu změnu, každopádně když budu mít chuť na Opeth, “Heritage” mě určitě nenapadne. A když budu mít chuť na sedmdesátky, vytáhnu z rukávu hromadu jiných kapel. Škoda, škoda.


Další názory:

Pokud Opeth před vydáním prohlašovali, že “Heritage” bude inspirováno 70. léty, tak kecali, jelikož tohle není inspirace, nýbrž sedmdesátkové retro jak noha. Je otázkou do pranice, jestli tohle Mikael Åkerfeldt už nepřehnal. Docela by mne zajímalo, jak se mu na to tvářili na firmě, když jim to tam donesl (smích). Ale dosti demagogie. Ono to totiž má svým způsobem své kouzlo, a když tak o tom přemýšlím, je to vlastně první nahrávka Opeth, která mě opravdu baví. Trochu se mi zdá, že se “Heritage” jaksi minulo dobou, ale na druhou stranu… poslouchá se to moc dobře, o tom žádná. Ale hodnotit nějak číselně, to si s prominutím odpustím.
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.