Země: USA Žánr: heavy metal Datum vydání: 18.6.2013 Label: Scarlet Records Tracklist: 01. Thundergod 02. Sondrio 03. Queen Warrior 04. What Have You Became 05. White Star Line 06. The Enemy 07. True Brothers 08. Redemption 09. King of All Kings 10. Turning to Stone 11. Bullet Hodnocení: 5/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Scarlet Records

Hádám, že většině z vás jméno Angels of Babylon mnoho neřekne. Ne, že bych na tom před náslechem jejich druhého alba “Thundergod” nebyl stejně. A vzhledem k mé neorientaci a poměrně zásadním nedostatkům na poli power/heavy metalu mě při zjišťování informací o kapele nemálo překvapilo, že nejde o náhodnou bandu cucáků sebraných kdesi v lokální putyce čtvrté cenové, která se rozhodla hrát power metal ze staré školy. Tuhle kapelu totiž má na triku bývalý člen Manowar, jmenovitě bubeník Rhino, a když jsem to zjistil, popravdě jsem měl trochu strach, jestli čirou náhodou nepůjde zas o nějaký nafrněný true metal, který jediný je ten pravý a všechno ostatní může utřít nos – ale naštěstí tomu tak není.

Když to vezmu od opačného konce, než je obvykle zvykem, “Thundergod” je vlastně docela slušné album. Nijak sice nevyčnívá z vod power metalového průměru, jakých dneska najdete opravdu spoustu, na druhou stranu to ale není žádný průser, který byste znechucením stopnuli po první půlminutě a vyhodili otevřeným oknem. “Thundergod” není víc ani míň než typický power/heavy metal a je třeba k němu tak přistupovat. Starší generace se při poslechu nejspíše vrátí do svých mladých let, my mladší do let dětských, prenatálního stadia či ještě daleko před něj, zkrátka a dobře kamsi do přelomu let osmdesátých a devadesátých a dál. Je jedno, jestli vezmete kytaru, basu, bicí, klávesy, vokál, postupy, riffy nebo sóla, všechno je to takříkajíc sázka na jistotu. Což nemusí být nutně špatně, album se poslouchá tam i zpátky vcelku příjemně. Přinejmenším velmi dobře funguje coby nenáročný podmaz k práci, na který se nemusíte příliš soustředit, ale pokud se do “Thundergod” zaposloucháte, pár slušných momentů určitě také najdete. Na druhou stranu ale najdete spoustu momentů a prvků, které jste už někdy v nějaké nepříliš vzdálené variaci slyšeli a snad i slyšet museli, pokud se alespoň trochu motáte kolem žánru.

Vypíchnul bych zejména svižnější a šlapavější kousky, “What Have You Became” nebo “True Brothers“. I nějaká ta výpravná v podobě “King of All Kings” nebo hymnická “Sondrio” se dá docela obstojně poslouchat. Něco se děje, dá se do toho podupávat nohou, svižné riffy a sóla dávají albu šťávu, která docela úspěšně supluje nedostatek invence a obecně jistou zamrzlost v čase. Celkově nejslabší je “Thundergod” v nejpomalejších místech, kde přešlapuje na místě, cosi bezradně drnká na kytaru a vůbec je takové bezradné, nijaké. Obecně mám za to, že balady na takových albech jsou vážně jen z prázdné povinnosti, zkrátka jen proto, aby byly, přestože jsou navýstost zbytečné, nudné a výsledný dojem z alba nanejvýš úspěšně mrví. Přesně to je případ “Turning to Stone“, která by se dala s naprostým klidem vypustit a z velké části i “Redemption“, která když nic jiného, alespoň v závěru slušně graduje. Když už jsem nakousl vypouštění písní a krácení délky vůbec, úplně stejně by albu prospěla nějaká ta selekce, třeba naprosto nic neříkající tuctovka “Queen Warrior” nebo závěrečná kýčovitost “Bullet” s absolutně otravným refrénem. Hrací doba by se tak dostala k příjemných čtyřiceti minutám, které by mu jistojistě slušely víc než současných padesát dva minut.

Verdikt? Víceméně zazněl už na začátku – “Thundergod” vážně není nic zázračného, co by vás posadilo na prdel a týden vás donutilo chodit se sluchátky v uších a poslouchat do zblbnutí. Přesto jde o kus slušné práce, která je příjemná na poslech a lze jí vytknout vážně jen nedostatek invence a sem tam pro power metal typické kýčovitosti a naivity. Což, pokud chcete něco nenáročného a snadno stravitelného, aniž byste se po kolena brodili v močůvce našeho domácího agro metalu, vůbec nevadí.