Země: USA Žánr: heavy metal Datum vydání: 23.10.2020 Label: Metal Blade Records Tracklist: 01. Standing on the Shoulders of Giants 02. End of the Attention Span 03. Bubble 04. My Jurisdiction 05. Do Wrong to None 06. Lone Wolf 07. Missile to Gun 08. Fly in the Ointment 09. Bark, No Bite 10. Unfair 11. Never You Fret Hrací doba: 53:29 Odkazy: web / facebook / twitter / instagram

Když v Británii vznikl heavy metal, Američané se ho nikdy nesnažili úplně kopírovat. Daleko raději se uchylovali k hledání vlastních cestiček. Zkoumali, jak by se na jeho základech dalo přijít s něčím novým a v čem všem by se daly posunout jeho dosavadní hranice ještě dále. Netrvalo dlouho a na světe byl thrash metal, glam metal nebo progresivní metal. Přesto ale i mezi Amíkama bylo pár nadšenců, kteří heavy metal brali jako vítěznou formu a o výrazné vylepšování nejevili velký zájem. To dalo za vznik takzvanému USPM, neboli United States Power Metal, což byl v podstatě heavy metal na steroidech. Klasickému britskému zvuku přidali na intenzitě, agresi a také teatrálnosti. Do extrému to zahnali Manowar, ovšem ne všichni se hned mazali olejíčky a navlíkali si kožené spoďáry.

S touto formou heavy metalu se zkraje osmdesátých let představili také Armored Saint, trestuhodně opomíjená kapela, které se nikdy nedostalo takového ohlasu, jaký by si zasloužila. Armored Saint nikdy nevydali špatné album. Naopak, třeba desku „Symbol of Salvation“ považuji za jednu z nejlepších heavymetalových nahrávek vůbec. Stejně má však spousta lidí jméno Armored Saint zapamatované převážně díky působení Johna Bushe v Anthrax či známé historce o tom, jak Bush dostal nabídku zpívat v Metallice.

Z dnešního pohledu se může zdát nesmyslné, že něco takového odmítl, ale tenkrát měli Armored Saint našlápnuto podstatně lépe než Metallica a co hlavně, Bush nechtěl opustit své staré kamarády. A tak se nadále oblékal do kůže a brnění, máchal mečem ve videoklipech a sledoval, jak Metallica v tričkách a džínech pomalu začíná růst v největší metalovou kapelu na světě. Alba „March of the Saint“, „Delirious Nomad“ a „Raising Fear“ lze považovat za klasické kusy amerického heavy metalu, ale to nejlepší Armored Saint potkalo až zkraje let devadesátých, kdy kompletně zanechali původního vzhledu i vyznění a vytasili se se svěžím a skladatelsky nápaditým materiálem „Symbol of Salvation“, který už nebyl svázán tou ortodoxní a zaprděnou fantasy metalovou estetikou.

Krátce nato se však John Bush trhnul k Anthrax a tím Armored Saint skončili u ledu, což je později potkalo ještě jednou. Novinková nahrávka „Punching the Sky“ je ale důkazem, že Armored Saint pokračují dodnes. První návrat proběhl na přelomu tisíciletí, kdy vyšlo album „Revelation“. Fungování vydrželo pouze tři roky, ale od roku 2006 už aktivita Armored Saint trvá.

„Punching the Sky“ plynně navazuje na poslední řadovky „La Raza“ a „Win Hands Down“. Armored Saint se obdivuhodně daří hrát tak archaický žánr, jakým je heavy metal, důvtipně a moderně. To ostatně dokázali už v minulosti v případě „Symbol of Salvation“. Zjednodušeně se dá konstatovat, že ten, kdo je spokojený s formou Armored Saint z posledních deseti let, nebude v případě „Punching the Sky“ zklamán. Novince se sice minulé, mimořádně povedené „Win Hands Down“ nepovedlo překonat, nicméně o kvalitní a zábavné desce se bavíme i v jejím případě.

Armored Saint se opět podařilo stvořit energické album s dobrým nápady a několika silnými skladbami. Trochu překvapivě to tentokrát není jenom o rychlejších kusech jako „End of the Attention Span“, „My Jurisdiction“ nebo „Missile to Gun“. „Punching the Sky“ mě na rozdíl od „Win Hands Down“ ještě více baví v klidnějších momentech, kdy dokonale vynikne síla Bushova vokálu. Takovými jsou zde písně „Lone Wolf“ a „Unfair“. Jeho zpěv tu vhodně doplňuje napjatá instrumentální rovina, která postupně graduje, avšak kromě kytarových sól si nežádá hlavní slovo, díky čemuž může kralovat právě Bush.

„Punching the Sky“ se ale bohužel nevyvarovalo hlušších míst. V souvislosti s „Do Wrong to None“, „Fly in the Ointment“ a zejména „Bark, No Bite“ se dá bavit o zbytečných výplních a případném zkrácení celé desky. Ono 53 minut je dost. Armored Saint sice patří k těm nápaditějším spolkům, jejichž skladatelské schopnosti a progresivní přístup k žánru dokážou nabídnout dost různých poloh a zabavit po delší dobu, ovšem jak ukazuje „Punching the Sky“, i oni mají své limity. A to je tu těch inovací a vůbec celkově odlišného zvuku nyní snad nejvíce. Lehce přemrštěná stopáž je ale už letitým problémem Armored Saint, jenž dosáhl svého vrcholu s více jak hodinovým „Revelation“.

Nicméně i přes tento nedostatek je „Punching the Sky“ dalším povedeným počinem Armored Saint, kde myslím není moc co řešit. Ani tohle album nic nezmění na tom, že se o nich obecně moc neví, ale s tím už jenom těžko po čtyřiceti letech fungování něco hne. Armored Saint jsou jedni z mála (vlastně mě teď ani nikdo jiný nenapadá), kteří vědí, jak hrát v dnešní době heavy metal tak, aby to nebyla jenom další óda na osmdesátky nebo nebetyčná hovadina způsobující posměch.