Země: Ukrajina Žánr: black metal Datum vydání: 1.10.2018 Label: Ashen Dominion Tracklist: 01. Pathogenesis as Grace 02. Xenomorph Synthesis 03. Wrong Alien Endorphin 04. Blame to Human Begins 05. Nuclear Dogma AN602 06. Mephistophes Discipline 07. Helvetestoner 08. Error Circulation Hrací doba: 42:10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Grand Sounds PR

Formace s poněkud divným názvem Chapter V:F10 nepatří k těm, které by byly hodně na očích a všude se o nich mluvilo. Osobně si ale myslím, že by si o trochu víc pozornosti zasloužili, protože jejich tvorba je dost kvalitní. Platilo to už o debutu „Syndrome“ z roku 2015 a platí to i o loňském počinu „Pathogenesis“.

Nemělo by to být zas takovým překvapením, že Chapter V:F10 se mohou hned od počátku pochlubit solidní úrovní, protože za kapelou stojí relativně známá jména z ukrajinské blackmetalové scény. Na stranu druhou to ale trochu překvapení je, protože muzika Chapter V:F10 mi přijde o level výše než ostatní projekty Astarotha Merce. Jeho asi nejznámějším působištěm je projekt Raventale, který jsem si nikdy nedokázal příliš oblíbit. Sem tam dobrá pasáž, ale celkové dojmy nic moc. Ještě hůře jsou na tom Balfor, kde se rovněž angažuje. Jejich muzika mi vždycky přišla jako přinejlepším průměr.

Kromě toho se Astaroth Merc objevuje i v koncertní sestavě Virvel av morkerhatet, což je zase hlavní působiště druhého pachatele Chapter V:F10, Howlera, jehož si můžete dále pamatovat třeba z Tele.S.Therion nebo z taktéž těžce průměrných Balance Interruption. Nakonec ani ti Virvel av morkerhatet nejsou žádný velký zázrak.

Proto mi přijde docela zvláštní, že Chapter V:F10 je fakt skvělá muzika. Podobně jako debut „Syndrome“, také „Pathogenesis“ přináší výborné žánrové řemeslo, které sice neoplývá nějakou vysokou originalitou, ale vše bez sebemenšího zaváhání dohání na skladatelském skillu a náladotvornosti. Deska je plná výborných riffů, parádních melodií, které nejsou vtíravé a výslednému dojmu pomáhají opravdu hodně. Skladby jsou chytře poskládané, Ukrajinci je umí dobře vygradovat, silných pasáží se tu nachází požehnaně a některé z nich bych se vlastně nebál označit za docela působivé.

Chapter V:F10 si na „Pathogenesis“ obecně libují v delších skladbách. Hned tři mají plus, mínus osm minut a jedna další bezmála jedenáct („Nuclear Dogma AN602“). Zbylé čtyři kousky jsou ze tři čtvrtin jen mezihry („Xenomorph Synthesis“, „Blame to Human Begins“, „Error Circulation“), takže jediným kratším kytarovým songem zůstává „Mephistophes Discipline“. Nicméně ani ta kvalitou oproti delším kusům nijak zásadně nezaostává a díky vkusné melodické lince má na desce své právoplatné místo.

Vzpomínám si moc dobře, že podobné pocity jsem měl svého času také ze „Syndrome“. I tehdy jsem si říkal, že na tom vlastně na první poslech není nic zvláštního, a přesto si mě to album velice rychle získalo na svou stranu. Nicméně… ačkoliv jsem o debutu v dobové recenzi hovořil vlastně podobně, jako hovořím nyní o „Pathogenesis“, posun mezi oběma nahrávkami je ve skutečnosti značný. Schopnost tvořit výborné blackmetalové skladby sice zůstala, ale určité věci se trochu změnily.

Předně je okamžitě slyšet posun ve zvuku, druhé album zní méně zastřeně a naopak víc čitelně. Zdá se mi, že přibylo i melodií a středního tempa, ubylo rychlých pasáží. Dohromady mi z toho vychází, že „Pathogenesis“ je stravitelnější a vstřebává se snáze. Jakkoliv na tenhle druh vývoje většinou nadávám, zrovna v případě Chapter V:F10 mi dává smysl, protože nechává ještě znatelněji vyniknout ty elementy, v nichž tkví jádro kvality a zajímavosti kapely. Všehovšudy bych tedy řekl, že „Pathogenesis“ je ještě lepší než „Syndrome“.

„Pathogenesis“ je obecně vzato trochu nenápadná nahrávka, ale dovolím si tvrdit, že se vyplatí si ji poslechnout.