Ghostpoet - I Grow Tired But Dare Not Fall Asleep

Ghostpoet – I Grow Tired But Dare Not Fall Asleep

Ghostpoet - I Grow Tired But Dare Not Fall Asleep

Země: Velká Británie
Žánr: hip-hop / trip-hop
Datum vydání: 1.5.2020
Label: PIAS Recordings

Tracklist:
01. Breaking Cover
02. Concrete Pony
03. Humana Second Hand
04. Black Dog Got Silver Eyes
05. Rats in a Sack
06. This Train Wreck of a Life
07. Nowhere to Hide Now
08. When Mouths Collide
09. I Grow Tired But Dare Not Fall Asleep
10. Social Lacerations

Hrací doba: 45:37

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp / instagram

Ghostpoet je poměrně neobvyklou postavou britské hudební scény, což vyplývá zejména z komplikovanosti žánrového vymezení. Na první poslech nejvíce vyvstává hip-hopová poloha. Hudba ale rychle svádí k trip-hopu, zejména v podobě, která je typická například pro Trickyho, využitím smyčců pak připomene i Portishead. Za balancování na hranách obou žánrů může celkový vibe a Ghostpoetův projev, který opatrně balancuje na hranici rapu a monotónního zpěvu. Instrumentace samotná pak připomíná softrockové obdoby kapel jako Radiohead, electro-ambientní projekty Nicolase Jaara, ale i jazz noir. Hudba je temná, pomalá a kontemplativní.

„I Grow Tired But Dare Not Fall Asleep“ jde ponuré auře, kterou vyjmenované žánry vytvářejí, napřed. Nejde ostatně o velký odklon od minulých desek. Rozdíly zde ale jsou. Novinka se více vzdaluje elektronickým aranžím a pracuje spíše s živými nástroji. Prim hraje rytmická složka – bicí a basové linky jsou stavebními kameny, které obohacují strohé kytary, žesťové nástroje a řada chytře zakomponovaných šumů a jiných hluků. Hostů se na desce objevuje minimum, často jde o ženské vokály, jež harmonizují s Ghostpoetem na refrénech.

Projev Ghostpoeta se rovněž posouvá. Zůstává nicméně na dosud vytyčené trajektorii. Vždy šlo o pomalejší jednolitou dikci. Ta na „I Grow Tired But Dare Not Fall Asleep“ působí až letargicky. Na papíře tento popis může působit jako výhrada, z hudebního hlediska však utahaná volba přednesu funguje. Jde totiž ruku v ruce se zádumčivými instrumentálními stopami i tématikou alba, která se soustředí na úzkostné a depresivní pocity a tyto stavy běžně doprovázející peripetie. Atmosféru skvěle dobarvuje obal desky přetváříjí malbu „The Nightmare“ od Henryho Fuseliho.

Uondaný vibe hraje ve prospěch novinky, zároveň ale i proti ní. Držet momentum, které posluchače upoutá až do úplného konce, je pro hudbu, jež je a priori vleklá, komplikované. „I Grow Tired But Dare Not Fall Asleep“ zaujme vyvedenými refrény nebo dobře strukturovanými slokami, jindy vytasí působivé motivy, které se snadno zaryjí a provázejí posluchače i po skončení desky. Příkladem může být „Humana Second Hand“, již drží pochodující drum beat s temnou smyčcovou linkou. Skvěle funguje taky „When Mouths Collide“ protkaná pulzujícími syntezátory. „Nowhere to Hide Now“ naopak umocňují drive ostřejší kytary. Silnější refrény obsahují poslední dvě skladby a první „Breaking Cover“ vtipně pracuje s otevíráním slok pomocí variací na fráze „I, you, we, they“. Místy se však Ghostpoet netrefí – druhá „Concrete Pony“ tónem moc nekoresponduje se zbytkem skladeb, „This Train Wreck of a Life“ je přešlapem bez nápadu, zato s klišovitou recitující Francouzkou v hipsterském intru.

Obecné hipsterské tendence mohou ostatně nasrat více lidí. „I Grow Tired But Dare Not Fall Asleep“ se ale i tak nedá upřít svébytně temné cítění a poměrně neotřelá hudební rovnice, která se sice občas sabotuje nedostatkem spádu, ale v momentech, kdy rezonuje, rezonuje silně.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.