Země: USA Žánr: death metal Datum vydání: 10.5.2013 Label: Nuclear Blast Records Tracklist: 01. Kingdom of Conspiracy 02. Bound to Order 03. Keep the Silence 04. God Complex 05. Echoes of Despair 06. Indoctrinate 07. The Great Sleep 08. A Spectacle of Lies 09. Serving Divinity 10. All That Awaits Us Hodnocení: Ježura – 8,5/10 H. – 8/10 Stick – 8,5/10 Průměrné hodnocení: 8,3/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Američané Immolation dlouhodobě platí za tvůrce zcela prvotřídního death metalu a s každým jejich dalším albem to po nutných pochybách, jestli se i tentokrát podaří navázat, znovu a znovu potvrzují. Dva roky od vydání ceněné desky “Majesty and Decay” se opět hlásí o slovo s novinkou, nesoucí optimistický název “Kingdom of Conspiracy”, a snad neprozradím příliš mnoho, když napovím, že ani tentokrát nejsou obavy o výsledek moc na místě…

Immolation totiž ani tentokrát nezaváhali a natěšenému posluchači opět servírují vydatnou dávku těžkého a dusivého death metalu, který si ani v záplavě ostatních žánrových kapel zkrátka nejde splést. “Kingdom of Conspiracy” totiž představuje další krok k upevňování jedinečného soundu kapely, jehož specifika Immolation ode všech spolehlivě odlišují a který byl v poslední době dotažen takřka k dokonalosti. Zodpovědný je za to především způsob, jakým se přistupovalo ke skládání kytarových partů. Jejich základem je velmi členitá a nemilosrdnou bicí palbou jištěná riffová hradba, která by mohla nepřipraveného posluchače v první okamžik svou rychlostí a relativní komplikovaností zaskočit dost možná i odradit. To by ale byla velká chyba, protože jakmile pomine případný prvotní šok, vyjde najevo, že je to promyšlené, ani náznakem prázdné nebo triviální a hlavně že to funguje naprosto perfektně. A jak je u Immolation dobrým zvykem, rozhodně nejde jen o nekonečnou rubačku v konstantně vysokých otáčkách. I toto album totiž skvělým způsobem oživují nesčetné a zcela trademarkové kytarové vychytávky z pera Roberta Vigny. Díky nim není album chudé na specifické melodie a přispívají i k částečné strojovosti a odlidštěnosti, která k typickému soudu kapely, o němž jsem mluvil výše, rovněž nerozlučně patří. A právě kontrast brutálního základu s podobnými záblesky melodií a specificky čistého zvuku Vignovy kytary je při vysoké kompoziční úrovni alba tím, co si posluchač v rámci “Kingdom of Conspiracy” užije patrně nejvíce.

Po produkční stránce je deska zvládnutá na výbornou. Není to jakkoli zbytečně vyumělkované ani přeprodukované, ale přitom nejde ani o žádný neposlouchatelný rachot. Zvuk nahrávky je vyvážený a při zachování náležité brutality a špinavosti je samotný hudební materiál pořád velice dobře čitelný. Čistě subjektivně se mi líbí ještě o něco víc než v případě předchozí “Majesty and Decay”, která zní trochu čistěji a zdánlivě ne tak plně. I tohle pak oklikou přispívá k atmosféře alba, kterou jsem už jednou zmiňoval. Ta je krom proklamované odlidštěnosti a částečné strojovosti především nesmírně ponurá a přesně v duchu konspiračního konceptu desky si z ní člověk vedle skvělého hudebního zážitku odnese nejspíše dost pochmurné myšlenky.

Když si to tak shrnu a dodám skutečnost, že krom skladatelského statu quo zůstává v zajetých kolejích i možná trochu jednotvárný, ale k muzice perfektně pasující vokál Rosse Dolana, mohlo by se zdát, že Immolation sklouzli k jisté formě sebevykrádání. Ačkoli je pravda, že se od posledně nic zásadního nezměnilo, “Kingdom of Conspiracy” své slavné předchůdce v žádném případě nevykrádá, protože ačkoli to možná není znát na první poslech, změny minimálně oproti “Majesty and Decay” tu jsou. Krom již vypíchnutého zvuku tu nepříliš nápadnou odlišnost spatřuji především zejména v poněkud intenzivnějším charakteru skladeb. Možná je to jen moje zdání, ale přijde mi, že oproti desce minulé je to poněkud agresivnější muzika a její in-your-face faktor je více na očích. Zkrátka tam, kde “Majesty and Decay” zlověstně deklamovalo, tam “Kingdom of Conspiracy” pálí ze všech hlavní. Krom toho jakékoli dohady o sebevykrádání naprosto smazává samotná kvalita desky. Ta se totiž pohybuje okolo těch nejvyšších příček stupnice a na rovinu se přiznám, že při takové nezpochybnitelné kvalitě by mi snad ani nevadilo, kdyby pánové nahráli naprosto stejnou desku, jako posledně – jen s vyměněnými notami.

Rozhodovat tu, jestli Immolation svojí novinkou překonali předchůdce, se mi nechce – už jen proto, že pokud jsou moje dojmy o krapet odlišném charakteru obou desek správné, záleží asi na každém jednotlivém posluchači, která poloha mu sedí víc. Osobně bych asi dal přednost té aktuální, kterou prezentuje právě “Kingdom of Conspiracy”, ale ono je to vlastně jedno, protože o tom skutečné důležitém tu opravdu není sporu. Immolation nahráli další parádní desku, která jen dále upevňuje jejich výsadní postavení na zdaleka nejen americké death metalové scéně. “Kingdom of Conspiracy” je naprostá povinnost pro příznivce žánru a přinejmenším velmi dobrý tip pro ty, kteří smrtícímu kovu zatím třeba na chuť nepřišli. Prostě nic menšího než prvotřídní práce a žhavý adept na žánrovou desku roku!

Další názory:

Na jednu stranu je “Kingdom of Conspiracy” vlastně v podstatě další standardní deskou Immolation. Na druhou stranu je ovšem jedním dechem nutné dodat, že onen standard Immolation je kurevsky vysoko, díky čemuž je devátá řadovka téhle death metalové stálice opět pumelicí do držky se skvělou atmosférou. Jinak řečeno, Immolation již dávno mají vybudovaný svůj charakteristický a nezaměnitelný sound ve znamení neskutečně hutného a chorobného death metalu, který už jen pomalu vybrušují další dávkou smrtících riffů. Nějak nemám důvod to jakkoliv dál komentovat, protože ta kapela je prostě výborná, což se s každou další koule-trhající a prdel-nakopávající fošnou bezezbytku potvrzuje, “Kingdom of Conspiracy” nevyjímaje. Jednoduše další parádní placka, která opět zcela jasně ukazuje, proč Immolation patří mezi moje největší favority na death metalovém kolbišti.
H.

Immolation jsou průkopníci. Immolation jsou klasici a mají osobitý skladatelský koncept, který jim minimálně na aktuální a na předchozí placce “Majesty and Decay” funguje výborně. Kdo by očekával šokující posun někam vpřed či krok stranou, bude silně zklamán. Jak už tu kolega zmiňoval, tohle je sice standardní deska Immolation, ale je natolik vyšperkovaná a precizně zahraná, že jen opravdový škarohlíd by mohl touto porcí muziky být zklamán. Vedle nových Suffocation jedna z nej desek amerického death metalu letošního roku.
Stick