Země: Německo Žánr: heavy / glam metal Datum vydání: 30.9.2014 Label: AFM Records Tracklist: 01. DNA 02. Maniac Ball 03. VIP in Hell 04. Fireflies 05. Deadly 06. God in You 07. Running Free 08. Legion of the Legendary 09. The Final Dance 10. Ticket to Paradise Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: facebook / facebook / twitter

Nebudeme-li počítat opravdu okrajové záležitosti, jako jsou různé avantgardy nebo experimentální tvorba, pak se rocková a metalová muzika dostala již před nějakou dobou do slepé uličky. Samozřejmě, stále se objevují nové trendy a směry a třeba v současné době hodně letí různé ty djenty a shoegaze, resp. jeho míchání takřka s čímkoliv, zejména s post-rockem či black metalem, nicméně zůstává otázkou, zdali se jedná o něco, co přetrvá, nebo jen o vývojovou větev bez budoucnosti… třeba já osobně si myslím, že spíš to druhé, protože hlavně třeba djent mi přijde jako úplně prázdná záležitost podobně jako kdysi metalcore. Nepsané pravidlo ovšem říká, že jakmile nemůžeš vymyslet nic nového, začni se vracet do minulosti (což neplatí jen v hudbě), takže není divu, že po roce 2000 se vyrojilo obrovské množství kapel, jež ve své hudbě vcelku nepokrytě čerpají z něčeho, co už tu v nějaké podobě bylo někdy v 80. letech. Inu, proč vymýšlet kolo, když už jej vymyslel někdo přede mnou, že ano…

Přesně do této sorty skupin, které nepředvádějí vůbec nic dříve neslyšeného, spadá taktéž německá pětice s názvem Kissin’ Dynamite. Ačkoliv je to formace, jež aktuálně vydala už svou čtvrtou dlouhohrající desku, stále jde o dost mladé hudebníky… jejich společná cesta začala pod hlavičkou Blues Kids a přesně jak název napovídá, v té době to opravdu byly ještě děti. Odhadem někdy v době, kdy si hoši byli na úřadě vyzvednout svoje první občanky, si změnili název právě na Kissin’ Dynamite a začali valit ten úplně nejklasičtější heavy metal plný klišé a provařených postupů. Jakkoliv to ovšem takto řečeno nezní jako něco vábného, naprosto překvapivě to bylo zábavné.

Společně s postupným dospíváním se měnilo i tematické zaměření jejich tvorby, přibyla image hozená do glamu a to, kdy jim začalo hučet v kládách, bylo poznat z toho, že najednou začali zpívat o ženských a sexu. Žánrové zařazení však zůstávalo neměnné a kvalita tvorby vlastně také… a jestli se ta nějak měnila, tak spíš směrem nahoru. Minulé “Money, Sex & Power” bylo nacpané neskutečně hitovým heavy metalem s údernými refrény, které se vryly do paměti hned s prvním poslechem… vzhledem k tomu, jak zoufale neoriginální to ve své podstatě bylo, se mi vážně nechtělo věřit tomu, jak moc mě to album bavilo.

Uběhla klasická dvouletka, což je evidentně standardní výrobní doba nové placky Kissin’ Dynamite, a máme tu čtvrtou řadovku “Megalomania”. Upřímně jsem očekával, že budou Němci pokračovat v tom, co předváděli již na “Money, Sex & Power”, takže když jsem si novinku poprvé pouštěl, byl jsem připraven na to, že dostanu 40 minut chytlavého heavy metalu, který tuny hudebního klišé a neobjevnosti dokáže vyvážet lehkostí a zábavou… tedy že Kissin’ Dynamite opětovně budou operovat v takové té poloze, kdy se lidově řečeno říká, že to kapele šlape jak kráva a že to má koule jak bejk.

V tomto ohledu je však “Megalomania” mírným překvapením. Tedy, nelze samozřejmě tvrdit, že by se snad Kissin’ Dynamite pustili do nějakých progresivních vod nebo že by alespoň opustili heavy metalové mantinely, přesto je novinka pocitově trochu jiná a není to taková hitová jízda od začátku do konce, jako tomu bylo v případě “Money, Sex & Power”. Samozřejmě, i takovéhle kusy se na “Megalomania” nacházejí – například hned úvodní “DNA” zcela jasně ukazuje, že Němci stále umí udělat sice klišovitý, ale v základě skutečně zábavný a parádní heavy metal. Stále jim nechybí cit pro chytlavé riffy a melodie a také pro stadiónové refrény, které jsou sice vlezlé, ale takovým tím dobrým, nikoliv otravným způsobem.

Další z takových hitovek na “Megalomania” je třeba “VIP in Hell”, která se podobně jako “DNA” může v klidu postavit na roveň největším peckám z “Money, Sex & Power”. Do sorty dalších vcelku klasických songů Kissin’ Dynamite bychom pak mohli zařadit ještě odlehčenou “Deadly” s výrazným hard rockovým feelingem, povedené finále v podobě “Ticket to Paradise” nebo “Running Free”. Poslední jmenovaná se sice stále poslouchá víceméně v pohodě, ale nějaká bomba to není.

Na druhou stranu však stejně důležitou složku “Megalomania” tvoří i písničky z trochu jiného ranku… v některých případech by dokonce šlo říct, že se jedná o trochu ambicióznější kusy. Jeden takový přichází hned se druhou “Maniac Ball” – sice je to stále heavy metal, ale jednoduše už to není očividná snaha o “pouhou” šlapavou jízdu. Ještě dále – na celé desce asi nejdále – v tomto ohledu zašla baladická “Fireflies”, která se však i přes pomalé tempo, hojné využití akustiky a bohatší aranže dokázala vyhnout zbytečnému patosu, což z ní dělá taktéž velmi dobře poslouchatelnou záležitost. Právě v téhle písni dostal obrovské množství prostoru (jak už tomu ostatně v takových případech bývá) zpěvák Johannes Braun, jenž jasně ukazuje, že i přes svůj relativně nízký věk zpívá naprosto výtečně a nemá problém utáhnout celou skladbu. Další regulérní baladou je ještě “The Final Dance”, která bohužel není tak dobrá jako “Fireflies”, ale zralá na to, aby ji člověk musel znechuceně přeskakovat, naštěstí není.

Dále jsou tu skladby, které více či méně pokračují v klasickém směru Kissin’ Dynamite, ale vyskytují se v nich nějaké zajímavější prvky… ono se pár takových najde i v několika písničkách, jež jsem zmiňoval o dva odstavce výše, ale v “God in You” a “Legion of the Legendary” je to o něco znatelnější. V “God in You” tím mám na mysli zejména atypický začátek s velice výraznou rytmikou, jinak se však bohužel jedná o jednu z nejméně zábavných položek “Megalomania”, protože zbytek tracku je trochu moc odrhovačka. Ačkoliv z obecného hlediska ten song stále není žádným průserem a poslouchat se dá v pohodě. Oproti tomu “Legion of the Legendary” patří mezi vrcholy desky… s přimhouřením lze někde v pozadí zaslechnout i náznaky dubstepu, stejně tak sloky bychom s mírnou nadsázkou mohli nazvat temnějšími. Vše ovšem směřuje k mohutnému bombastickému refrénu, který by klidně zpíval celý stadion, kdyby Kissin’ Dynamite hráli na stadionech.

“Megalomania” na mě působí dojmem, jako kdyby Kissin’ Dynamite skladatelsky přerostli klasické heavy metalové vypalovačky a chtěli zkusit i něco jiného. Je pravda, že po větším množství poslechů si novinka trochu sedla a už mi nepřipadá, jako kdyby na ní Němci zkoušeli něco skutečně nového v porovnání s dřívější tvorbou, ale to je jen tím, že jsem si na tu muziku už zvyknul… naštěstí si však pořád pamatuju, že když jsem si “Megalomania” pustil poprvé, tak jsem vážně čuměl, že to oproti “Money, Sex & Power” zní hodně rozdílně. Samozřejmě zůstává otázkou, zdali se jedná o jednorázový “experiment” (uvozovky proto, že Kissin’ Dynamite vlastně obecně vzato nijak neexperimentují a pořád je to taková “normální” muzika… jednoduše “experiment v mezích zákona”), nebo se s příští nahrávkou opětovně vrátí k modelu nebezpečně chytlavé heavy metalové jízdy. Tak jako tak, sluší jim to v obou polohách a až za dva roky budou vydávat další fošnu, rád půjdu zjistit, jak to dopadlo.