Ministry - From Beer to Eternity

Ministry – From Beer to Eternity

Ministry - From Beer to Eternity
Země: USA
Žánr: industrial metal / industrial rock
Datum vydání: 10.9.2013
Label: AFM Records

Tracklist:
01. Hail to His Majesty (Peasants)
02. Punch in the Face
03. PermaWar
04. Perfect Storm
05. Fairly Unbalanced
06. The Horror
07. Side F/X Include Mikey’s Middle Finger (TV4)
08. Lesson Unlearned
09. Thanx But No Thanx
10. Change of Luck
11. Enjoy the Quiet

Hodnocení:
Atreides – 2,5/10
H. – 3,5/10

Průměrné hodnocení: 3/10

Odkazy:
facebook

První pohled (Atreides):

Nu, tak to tu máme zase – Ministry opět ohlásili ukončení činnosti kapely. Jenže vzhledem k tomu, že reunion přišel po tříleté pauze sotva dva roky nazpět, není vůbec jisté, jestli tu u příležitosti vydání “From Beer to Eternity” máme opravdu poslední štěk kapely, protože je úplně stejně možné, že si z nás Al Jourgensen zkrátka a dobře dělá prdel a za pár let značku opráší a vydá další mizernou desku, jak má poslední dobou ve zvyku. Po velkohubých prohlášeních, že následovatel nemastného, neslaného “Relapse” má být nejlepším albem v historii kapely, zbyla leda prázdná bublina a plná huba keců.

A zrovna mlít pantem zvládá Al Jourgensen na výbornou. Bohužel je to jediné, co mu jde, protože ten zbytek už tak nějak nestojí za moc a právě nejrůznější projevy, tlachy, žvásty a rádoby anarchistická hesla jsou alfou a omegou esence, která mi na “From Beer to Eternity” leze krkem ze všeho nejvíc. Ani texty na tom nejsou nijak slavně a k tradičnímu pojetí mají poměrně daleko, ale zrovna u industriální hudby mi tahle vlastnost nijak nevadí. Přestože dobrý text potěší, dávám v téhle kategorii přednost kvalitnímu výplachu mozku v instrumentální rovině. Jenže kdykoliv začne Jourgensen něco žvanit nebo dojde na vycpávky v podobě směsky rozhovorů, proslovů a kdovíčeho ještě, jde o pasáže, které jsou až na výjimky na pěst a bez problémů by se daly vypustit, protože nic jiného než výše zmíněné ingredience a nicneříkající hudební podmaz bez jakékoliv přidané hodnoty neobsahují. Zejména druhá polovina alba má na takové perly vážně štěstí, “The Horror”, “Thanx But No Thanx” nebo “Side F/X Include Mikey’s Middle Finger (TV4)” jsou toho ukázkovým příkladem. “Fairly Unbalanced” díky spojení se slušnou instrumentální stránkou docela dobře funguje, ale to je asi jediná skladba, kde jsem ochoten rádoby anarchistické projevy tolerovat. Ubíjení hudebního projevu ovšem není jedinou tváří celého problému. Nevím jak vy, ale já už Ministry tuhle anarchisticko-odbojářskou pózu obrácenou proti USA, potažmo západní kultuře a konzumnímu způsobu života prostě nežeru. Ne od té doby, co se pánové dali opět dohromady, protože mi v tom víc než touha tvořit smrdí prachsprostý kalkul a obecně věci, proti kterým se docela dlouho a hlasitě vyjadřovali. I proto nevěřím, že tenhle konec kapely je ten definitivní, neb Ministry mi začínají připomínat spíš zavedenou dojnou krávu – a pokud dojde ještě k jednomu reunionu, nic už tenhle dojem nevyvrátí. Jourgensen si i se zbytkem členů v mých očích kálí na vlastní hlavu a ještě se neštítí výsledný produkt řádně rozmáznout, takže asi chápete, jak chutný to musí být pohled, natož pak poslech.

I přesto všechno bych byl ochoten odpustit opravdu hodně, kdyby instrumentální a skladatelská stránka dokázala alespoň zaujmout a nenudit. Rozhodně jsem nečekal zázraky, obzvlášť po předchozí desce, takže rozhodně nejsem překvapen faktem, že nám Ministry naservírovali velmi kvalitní provar a recyklát sebe sama. Spíš jsem zklamán, že něco takového byli s to vůbec vypustit do světa, protože podobný brak bych letos hledal jen velmi těžko. Úderný industrial, jaký můžete znát z předchozích desek, je ten tam a zdálky vám sem tam zamává v písních jako “Punch in the Face” nebo již zmíněné “Fairly Unbalanced”. Zaujala mne i klidnější “Change of Luck” stavějící především na elektronice, jako relativně povedené hodnotím i chaotické outro “Enjoy the Quiet”, ale zbytek alba na mne působí dojmem nejšedivější nudy a okoukanosti. A co si budem povídat, čtyři jmenované skladby na tom nejsou o moc lépe, spíš usedly na trůn coby jednoocí, aby vládly zástupu slepých. Kytary, elektronika, beaty, jednotlivé složky z větší části nestojí za moc, nedokážou ucho posluchače zaujmout, a když už, tak na každý slušný nápad připadá zhruba tuna nezáživného balastu. Propojení v jeden celek rovněž nefunguje tak, jak by mělo, hudba postrádá konzistenci, atmosféru, náboj, a když už i eunuch má větší koule než tahle deska, je vážně něco špatně. Tím spíš, že od nosu k oháňce album měří cirka pětapadesát minut, což je na takhle řídký materiál zatraceně dlouhá doba, takže než se doplahočí ke svému konci, člověk si připadá jako pan kníže v poslanecké sněmovně. A proč poslouchat něco takového, když se můžu kdykoliv vrátit k nářezu třeba v podobě “Rio Grande Blood”? Jediné, co nelze albu upřít, je vysoká kvalita produkce; nebýt hutného a přitom čitelného zvuku, tak už zašlou slávu předchozích alb nepřipomíná snad vůbec nic. Což je pro jméno takového formátu zatracená ostuda, protože dobrý zvuk přes všechny své klady mizernou hudbu nenahradí.

Že má kapela to nejlepší za sebou, o tom je snad zbytečné se přít, přesto ve mně zvítězilo hlavně zklamání, že se Ministry podařilo nahrát snad nejhorší album, jaké jsem od nich kdy slyšel. Být to debutovka začínající kapely, řeknu si, že je to sice nic moc, ale je to alespoň základ pro budoucí tvorbu – nicméně tohle není debut, Ministry dávno nejsou batolata v plenkách, nýbrž ostřílení pionýři žánru a právě naopak, když přihlédnu k předchozí tvorbě, potažmo k současné industriální scéně obecně, nelze hodnotit jinak. Upřímně doufám (ačkoliv tomu sám nevěřím), že tohle je opravdu definitivní konec činnosti kapely, protože jestli by měli Ministry někdy v budoucnu pokračovat v podobném duchu, to ať raději nevydávají nic. V takovém případě bych byl mnohem raději, kdyby se Al Jourgensen pivem uchlastal na věčnost, protože na “From Beer to Eternity” jsem ji navzdory názvu ani zdaleka nenalezl a s největší pravděpodobností ji tam nenaleznete ani vy.


Druhý pohled (H.):

Nemůžu tvrdit, že by někdy Ministry patřili mezi mé nejoblíbenější kapely nebo že bych měl poctivě naposloucháno úplně každou minutu hudby, kterou kdy během své dlouhé kariéry vydali, ale když se to industriální mašina okolo Ala Jourgensena rozhodla v roce 2008 zabalit, docela mě to tehdy mrzelo. Nicméně následný comeback mě upřímně řečeno mrzí ještě víc, protože je to takové… prapodivné. Kdyby Ministry zůstali u ledu, pořád by se o nich hovořilo jako o legendě, která odešla na vrcholu po vydání skvělých “Rio Grande Blood” a “The Last Sucker”, jenže Jourgensen chytil jakési tvůrčí vzplanutí a došel k názoru, že je nutné jméno Ministry po třech letech od konce zase obnovit… a “Relapse”, které mělo být plné těch neskutečně kulervoucích nápadů, díky jejichž síle musela kapela opět začít fungovat, dopadlo velmi rozpačitě. A novinka “From Beer to Eternity”, jež má být údajně už vážně poslední (neslyšeli jsme tohle už dvakrát?), na tom není zrovna o moc lépe, abych řekl pravdu.

Už po prvotních ohlasech, které hovořily skoro o odpadu, se mi do poslechu moc nechtělo, ale s úvodní “Hail to His Majesty (Peasants)” jsem říkal, že to nakonec zas tak strašné nebude. Další dva kusy “Punch in the Face” a “Perfect Storm” jsou také relativně slušné, mezi ně vklíněná klipovka “PermaWar” je však o poznání nudnější, ale pořád ne natolik, aby člověk “From Beer to Eternity” musel hned zatracovat, což platí i o následující trochu nezáživné vypalovačce “Fairly Unbalanced”, s níž deska začíná pomalu upadat do nudy. Industriální “The Horror” je dost nic moc, následující “Side F/X Include Mikey’s Middle Finger (TV4)” už je pak vyloženě špatná a místy doslova nepříjemná na poslech; “Lesson Unlearned” je další nuda a “Thanx But No Thanx” trochu funguje tak maximálně ve své střední kytarové pasáži, ale rozhodně nemá na to, aby už utáhla více jak osm minut. Klidnější “Change of Luck” je jediná zajímavá píseň z druhé poloviny “From Beer to Eternity”, protože závěrečná “Enjoy the Quiet” je nepříliš záživný hluk.

Naschvál jsem to tady vypsal takhle blbě všechno popořadě, aby bylo vidět, proč dávám známku, jakou dávám – jak tak totiž počítám, z celkem 11 skladeb tu máme čtyři, o nichž by se dalo říct, že jsou dobré a povedené, a sedm, které se z mého pohledu pohybují někde mezi špatností a průměrem. A to je na legendární skupinu jako Ministry hodně nelichotivá vizitka. Al Jourgensen tvrdí, že “From Beer to Eternity” je opravdu definitivně poslední nahrávkou Ministry, ale pokud by případná další alba měla pokračovat stylem “Relapse” a “From Beer to Eternity”, pak si člověk říká, že bude vlastně dobře, jestli to je fakt konec…
H.


11 komentářů u „Ministry – From Beer to Eternity“

  1. Tak tomuhle hodnocení moc nerozumim. Nejradši mam Psalm 69, Dark side a zejména Filth Pig, od desky Animosity dál a s odchodem Paula Barkera v roce 2003 šli Ministry s kvalitou dolů, začali se opakovat, sklouzli ke klasickému trash- metalu, což mě tehdy velmi mrzelo. Řek bych, že to bylo právě odchodem Paula Barkera, který zvuk a styl Ministry z velké části vytvářel (viz. jeho sólová tvorba, např. Lead into gold či Flowering Blight). Řada recenzentů ale honoruje podle mě naprosto neinvenční desku Rio Grande Blood a zároveň zatracuje Relapse, která je ale podle všech měřítek než RGB prostě lepší. Ghouldiggers, Double tap, Kleptokracy, 99%, Relapse, Get up get out and vote a Bloodlust jsou prostě super songy, naopak Rio grande blood, Senor peligro, Gangreen, Yellow cake, Great satan a Ass clown jsou prostě jenom běžný metalový vypalovačky. Myslim, že Ministry rozumim- posloucham je dlouhý leta. No a From beer to eternity? Podle mě skvělá Hail to his majesty, kde jsou slyšet opět po dlouhé době experimenty, super refrén a zajímavej závěr songu, vypalovačka Punch in the face: až skoro taneční píseň se správně jedovatým sólem ve středu, valivá Permawar, která mi připomíná Lava z Filth pig, se správně brutálním základním riffem, melodickým refrénem a parádní střední částí, kde se po kytarovém sóle strhne pravá industrial- metalová bouře, neskutečně tvrdá Perfect storm s naléhavým refrénem a se smrští v závěru… Je fakt, že např. Fairly unbalanced je moc přímočará a jednoduchá, kromě základního kytarového beglajtu nemá moc co nabídnout, The horror bych ani nenazýval písní, to je jen taková elektronická mezihra- víceméně zbytečná… Side effects je ale naopak suprová, takový to pravý šílenství, nejdřív jsem jí nesnášel, ale po pár posleších mi zaujala. Je ale moc dlouhá a konec už neni zajímavej, to už zní jenom jako když se ti zasekne CD. Krásnej song je ale Lesson unlearned, štěkavá kytara ala Dead Guy, ženskej vokál v kombinaci s Alovým typickým výrazem, kytarový vyhrávky a pěkný sólo. Dále perfektní song Thanx s jemnou předehrou a dohrou, kde je vymazlená basová linka a typicky Ministry střední nářezová část. Change of luck taky neni špatná, ale z nějakýho důvodu mi přijde taková nedodělaná. Enjoy the quit- opět, to neni song a nevim co na tomhle vtípku může recenzentovi přijít dobrého.
    No, celkově: 5 skvělějch písniček (Hail.., Perma…, Perfect storm, Lesson.., Thanx) 3 slušný (Punch…, Side effects…, Change of luck) a 3 buď průměrný nebo úplně blbý. Celkově nejlepší album Ministry od Animositisomina, nápaditý, vtipný, zajímavý. Pro mě aspoň částečně návrat starých dobrých Ministry, ve kterej jsem např. po vydání Rio Grande blood už nedoufal…

    1. Jinak Honzo,nechápu,když rozumíš Ministry,jak můžeš považovat tohle album za nejlepší od časů Animositisomnia…

      Neslyšel jsi Rio Grande Blood,nebo Houses of The Molé?.To je industriál co má nápad,rychlost,odvahu,dobré riffy,dobré texty a celkově koule…A ani Last Sucker není špatný a čert mě vem,na Relapse se dá alespoň pařit,je jednoduché,ne moc nápadité,ale aspoň chytlavé..
      Já vždycky hledám na desce něco pozitivního,mám tyhle veteránské kapely rád ,ale tady není ani prd.Nejhorší skladba z Rio Grande Blood by v téhle kolekci platila za mega-hit.

      Vím,že každý to slyšíme a máme jinak,ale nabývám trochu dojmu,že Ministry zase tak moc nerozumíš…

      Aby nedošlo podle tvého hodnocení k omylu:From Beer To Eternity je taková sračka,že není Alovi hanba tohle vydat a ještě kecat,že je to nejlepší album Ministry.Už by měl toho koksu nechat…

    2. Každý to holt slyší jinak, třeba mně RGB přijde super, zatímco FBTE je prostě album, který už nikdy nemám potřebu slyšet, protože je to z mýho pohledu neskutečná nuda. Nicméně určitě díky za názor! Naše recenze určitě nejsou dogma, jen osobní pohled konkrétních lidí, je to svým způsobem i dobrý, když někdo nesouhlasí :)

    3. Honzo, jsem rád, že to někdo slyší stejně. Tahle deska je hodně pestrá, spousta experimentů(dokonce jsem zaslechl dubstep).. samozřejmě, že v tom slyšíš Ministry, ale o nějakým vykrádání sama sebe nemůže být řeč.. tahle deska rozhodně nenudí a myslím, že každý fanoušek si tam najde to svoje..pro mě jsou Ministry kultovní a přiznám se, že mám z tohohle alba nevýslovnou radost, po Psalm je to pro mě nejzábavnější album.. je prostě rok 2013 a Al má zase o něco širší obzor..Hellhammere, nenázývej RGB industrialem(jasnej trash metal), protože pak je vidět, že ty tomu
      nerozumíš a nazývat to čemu nerozumím sračkou, to už hraničí s hloupostí..nakonec to dobře vystihl H. – každý to slyší jinak, ale snad se shodnem v jednom: Ministry forever!

      1. Tak ono označit Rio Grande Blood za thrash metal, je asi jako označit novodobou tvorbu In Flames za melodic death… V podstatě je to pravda, ale od toho co si každý představí pod pojmem “thrash” se to dost liší…Proto používám radši škatulku industriál, vypovídá o muzice Ministry víc.:)

        Mimochodem tvorbu Ministry mám celou dosti naposlouchanou, a to jak experimentálnější věci, tak ty přímočařejší thrashové. A From Beer je srágora i s velký odstupem. Zbytky riffů a elektro bordel, co se válel ve studiu..Al je dneska spíš politováníhodná figurka než démon kterým byl ještě nedávno(Rio Grande..)

  2. Ježiši konečně se v nějaké recenzi někdo nebál říct,že From Beer je sračka roku 2013,která připomíná spíš nějaký mixtape,nebo remixové album..Pánové palce nahoru slyším to toiž uplně stejně:)))..Dneska si dávám facku,že jsem nadával na Relapse,protože Relapse,je proti tomuhle ještě zábavná a dobrá deska…FBTE 2/10

    1. Díky, jsem rád, že s náma někdo souhlasí, já osobně taky nechápu ty extrémně vysoký cifry, který tohle album v recenzích dostává… asi poslouchají jinou desku…

  3. Taky to neni deska na jeden poslech, chce si to párkrát pustit než si člověk sedne k internetu a napíše jaký že je to špatný album.
    Stojim si za svým původním názorem, že FBTE je to velmi kvalitní deska.
    Ještě k RGB, mam hrozně rád Filth Pig a hodně mě baví i Dark spoon, což je asi důvod, že po takhle experimentální desce mě mrzelo, když se MINISTRY postupně zařadili do běžnýho metalu. Na druhou stranu mam rád i songy z Houses (Waiting, World, Worm), z RGB (Fear, Lies, Palestina, Khyber pass), z Last sucker (Let s go, Life is good, End of days part II).
    Relapse je deska, která baví, úvodní Ghouldiggers má neuvěřitelnej nadhled a vtip (I´m not dead yet!!!), Double tap je neskutečnej nářez se skvělým sólem a se superagresivním závěrem, Free fall je o něco slabší, ale naopak Kleptokracy má opravdu silný melodie, stejně jako 99%. Titulní Relapse- skvělá! Slabší Weekend warrior, ale výborná Get up… a úžasná Bloodlust.

    No, doufam, že Al ještě něco vydá, nejlépe pod hlavičkou Ministry, ale potěšil by i sólový projekt… No, myslim si, že nějaká novinka na sebe nenechá dlouho čekat, někde jsem četl, že budou dávat dohromady desku s Trentem Reznorem.

    1. Nevím, jestli to, že si to “chce párkrát pustit než si člověk sedne k internetu a napíše jaký že je to špatný album” bylo myšlený na nás (myšleno mě a recenzenta) nebo na další účastníky diskuze, ale jestli to je ta první možnost, tak si můžeš bejt jistej, že deska u mě i kolegy dostala dost příležitostí, aby se ukázala, jak co do počtu poslechů, tak i co do pozornosti :)

  4. Tak co kluci, nezměnili jste (jak tak šel čas) názor?
    Já jsem z FBTE stále nadšen a například Permawar jsem slyšel asi 1000x- neoposlouchatelná… (Navíc i klip a text docela dobře koleruje s celkovou situací ve světě…)

    Jinak ještě, píšu svoje nejoblíbenější Ministry songy (TOP 20):
    1) Gameshow
    2) Scarecrow
    3) N.W.O.
    4) Kaif
    5) Permawar
    6) Psalm 69
    7) Dead guy
    8) Bloodlust
    9) The fall
    10) World
    11) Filth pig
    12) Shove
    13) Lesson unlearned
    14) End of days part II
    15) Jesus built my hotrod
    16) Double tap
    17) Khyber pass
    18) Worm
    19) Vex and Siolence
    20) Lies (live version)

    1. Hele, abych byl upřímnej… od vydání recenze jsem to album ani jednou neslyšel, takže jsem názor moh změnit jen těžko :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.