Narrenwind - Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć

Narrenwind – Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć

Narrenwind - Mojej bolesnej snie dobra smierc

Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 6.12.2018
Label: Pagan Records

Tracklist:
01. Wydłużam cień boga ciemności
02. Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć
03. Niebo po burzy, oczy ranione piorunem
04. Wiatr głupców
05. Boga znienawidź, a zaznasz świętości
06. Poranek przywitał nas skomleniem
07. Przemocą wepchnięci w istnienie
08. Nic

Hrací doba: 49:16

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Pagan Records

V případě formací jako Narrenwind se jen špatně začíná recenze na debutové album něčím jiným než probráním sestavy. V tomhle novém polském projektu se totiž sešli dva veteráni místní blackmetalové scény, s jejichž muzikou se jistě setkala většina lidí, kteří polský black metal poslouchají jen o trochu více než úplně zběžně (rozuměj: slyšel jsi toho víc než jenom Behemoth).

O všechny nástroje se v Narrenwind stará Evil, zde pod lehce pozměněným jménem Ævil, jehož můžete znát především díky Sauron. Což je taková dlouho hrající a pro leckoho asi i kultovní formace, ale neřekl bych, že je mezi posluchači extrémního metalu nějak zásadně populární. Ale nemůžu soudit, jak moc velké přízni se Sauron těší v domácím Polsku. Každopádně, druhý borec už bude známější i v našich končinách – vokálu se totiž zhostil Tomasz Klimczyk alias Klimorh, jehož kapelu Non Opus Dei jistě budete znát. Vedle toho jste jej mohli zaznamenat i ve folkovém a taktéž výborném projektu Alne. Aby těch zajímavých jmen nebylo málo, můžeme pro úplnost dodat, že mix a master obstaral Piotr GruenpeterThaw a Mentor.

Musím se přiznat, že původně jsem ani „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ nehodlal poslouchat. Na vině byl obal, který mi přišel takový nesympatický a nelákal mě zrovna k ochutnávce. Ani teď se mi úplně nelíbí, ale alespoň jsem ho vzal na milost, protože hudební obsah alba za to docela stojí. Názor jsem změnil v momentě, kdy jsem na YouTube náhodou narazil na videoklip „Wydłużam cień boga ciemności“, který jsem si teda pustil, abych to náhodou zbytečně neflákal. Ten se mi zalíbil, a to nejen kvůli tomu, že jsou v něm použity záběry z legendárního filmu „Det sjunde inseglet“ (1957) od Ingmara Bergmana, ačkoliv nepopírám, že to vcelku potěšilo. Potom jsem si všimnul už výše propírané sestavy a „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ mě, byť trochu se zpožděním, začalo opravdu zajímat.

K obálce mohu ještě pro informační úplnost dodat, že se jedná o obraz „Woe Unto You“ od anglického viktoriánského ilustrátora Charlese Henryho Benneta (1828–1867). Nutno dodat, že původní ilustrace bez barev a bez kapelního loga (viz zde) vypadá mnohem lépe než podoba použitá na obalu „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“, což je trochu škoda.

Narrenwind hrají black metal, který se vyznačuje zajímavou náladou, progresivními elementy i typickým polským feelingem, na čemž má nesporně svůj podíl i použití mateřského jazyka. Jako progresivní prvky můžeme chápat nejen snahu nehrát black metal ortodoxním způsobem, ale i v konkrétnějších obrysech, mezi nimiž nejvíc ční vyloženě progové kytarové sólo v „Przemocą wepchnięci w istnienie“, což je také jeden z mých nejoblíbenějších momentů na albu. Ale těch různých kliček a melodií tam lze nalézt více, ačkoliv se stále jedná jen o jemné koření, jehož není tolik, aby bylo možné o „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ hovořit jako o progresivním black metalu.

Vedle již jmenovaných „Wydłużam cień boga ciemności“ a „Przemocą wepchnięci w istnienie“ bych k těm nejzajímavějším skladbám zařadil ještě třetí „Niebo po burzy, oczy ranione piorunem“ a závěrečnou „Nic“, která se zpočátku tváří docela nenápadně, ale postupně hezky rozkvete. Bohužel se ale najdou i trochu slabší kusy, což se projeví hlavně při opakovaných posleších, kdy se mi zejména titulní píseň hodně ohrála. V pozdějších fázích jsem ji dokonce i párkrát přeskočil, protože ta výrazná baskytarová linka už mě trochu srala.

Celkově vzato je nicméně „Mojej bolesnej śnię dobrą śmierć“ pořád nadprůměrná deska a myslím si, že jsem ji v předstihu zbytečně podceňoval. Sice se nejedná o úplný strop, ale dovolím si tvrdit, že nikomu ze zúčastněných nedělá ostudu a že opatrně potvrzuje mimořádnou sílu polské blackmetalové scény.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.