Země: Francie Žánr: thrash metal Datum vydání: 24.2.2014 Label: Thanatos Production Tracklist: 01. Guilty 02. Euthanatized 03. Dark Santa Claus 04. Rings 05. The Tormentor 06. Independant 07. Hypnotized 08. War 09. A Short Moment of Peace… 10. … Before You Die Hodnocení: 5/10 Odkazy: facebook / twitter K recenzi poskytl: Dooweet

Nechci být k mladé francouzské smečce Thanatic Eyes nějak nespravedlivý a přehnaně kritický hned takhle v úvodu povídání o její debutové desce “The Suffering Mechanisms”, ale tím nejzajímavějším na této kapele je pro mne fakt, že za bicími sedí místo urostlého borce, jehož bych tam dle instrumentální agrese bicích stop tipoval, mladá slečna Clémence. Možná to zní, že si dělám legraci, ale bohužel je to tak. Hudba je totiž v případě této pětice natolik obyčejná, že jsem měl hned po prvním poslechu chuť tomu nasolit čtyři body a dál se s tím nijak nezdržovat. Nakonec jsem “The Suffering Mechanisms” dal ještě chvilku času a nechal jej vyzrát, a přestože se můj názor lehce pozměnil, pocit z průměrné desky, na niž posluchač při troše snaze narazí na každém rohu, nezmizel.

Thanatic Eyes vznikli v roce 2011 v Paříži a na svém kontě si zatím nesou eponymní debutové EP “Thanatic Eyes”, po němž přišlo na řadu letošní plnohodnotné album, které se kapela vydala propagovat napříč Evropou a neopomněla navštívit ani naše hlavní město. Celkem desítka songů má jednu obrovskou výhodu, díky které jsem měl chuť se k desce pravidelně vracet. Nebo jinak, věděl jsem, že kvůli recenzi to poslouchat musím a nečinilo mi to obtíže. Že bych si “The Suffering Mechanisms” vybral sám z hromady alb, to by asi nehrozilo. Zpět té výhodě. Takřka všechny skladby mají obrovský tah na branku, jenž je sice občas negován neukočírovanou stopáží, ale neděje se tak zas tak často, aby bylo nutné album úplně odstřelit. Ve výsledku si je posluchač vědom, že ačkoli to není vyložený zázrak, tak si Thanatic Eyes alespoň na nic nehrají a bez okolků si drtí ten svůj thrash metal.

Sympatické je, že se neobrací směrem k 80. létům vyloženě vykradačsky, ale stočili kormidlo inspirace směrem k aktuálnímu pojetí, takže krom moderně nabroušeného soundu se do skladeb podařilo vměstnat breakdowny, zasekávačky nebo třeba hardcorové pokřiky. Navíc, vokalista Flo není úplně klasický thrash metalový řvoun a spíš než do Thanatic Eyes bych si jej dokázal představit v moderní něco-core partě, kde by ten svůj křik dokázal naplno zužitkovat. Takhle působí občas skoro rušivě. Příkladně v pomalejší “Ring”, kde se nad kytarovými hradbami vznáší líbivá melodie a do toho odsekává Flo v duchu trendového metalcoru. Naštěstí se tu a tam objeví nějaký překvapivý moment, jenž i slabší skladbu dokáže ozvláštnit, což je v případě “Rings” vkusná klavírně-akustická pasáž v její polovině. Je samozřejmě dobře, že se k tomuto nesahá přehnaně často, protože by to ztratilo punc originality a překvapení, ale stejně bych si poklidnějších pasáží užil rád častěji než jen v úvodu “Hypnotized” nebo v předehře “A Short Moment of Peace…”.

Skladby samotné jsou ve své podstatě jedna jako druhá. Všechny jsou postaveny na sehranosti kytarového dvojspřeží Loïc a Xavier, kteří si třeba v úvodní “Guilty” dost pěkně vyhrají. Pravé thrashové hody přijdou s nadcházející “Euthanatized”, jejíž první polovina je esencí toho nejrychlejšího, co na “The Suffering Mechanisms” lze vůbec najít. Díky vypjatému corovému vokálu se v některých momentech dá hovořit takřka o ovlivnění death metalem, který je možno třeba z “Dark Santa Klaus” vycítit i v práci rytmické sestavy a kvílivých kytar.

Ačkoli je na albu pouhá desítka položek, tak takový ten nepříjemný pocit, že se vlastně opakuje stále jedna a tatáž, se dostaví relativně brzy. Nevím, v které minutě při prvním poslechu jsem se začal nudit, ale můžu říct, že někdy po “The Tormentor”, kterou tvrdí podivně chrastící baskytara v pozadí (ve videu níže slyšet nejde), už jsem si těch opravdu povedených pasáží nacházel pravidelně čím dál míň. Z druhé poloviny se mi totiž líbí snad jen agresivní bruska “War”. Jinak není o čem básnit, protože je to takový ten běžný standard, jenž bohužel na první nabušenější půli nestačí. A když už se najde nějaký opravdu zajímavý moment jako kytarové sólo v závěrečné “…Before You Die”, tak jej pohřbí nemalé množství vaty v okolí.

Jak bych to řekl… takových alb už tady bylo a bude, že věřím tomu, že si na Thanatic Eyes a “The Suffering Mechanisms” v budoucnu jen stěží vzpomenu. Ono je to všechno po technické stránce úplně v pořádku (zvlášť na mladou a troufám si říct, že ještě nevyzrálou kapelu), ale ať jsou album, zvuk a instrumentální výkony nabroušeny jako krásný diamant do pravidelného tvaru, tak to hlavní, čímž je v tuto chvíli hudební náplň, se za tyto na oko hezká pozlátka neschová. A na to “The Suffering Mechanisms” dojíždí nejvíc – na přílišnou tuctovost.