The Spirit Cabinet - Bloodlines

The Spirit Cabinet – Bloodlines

The Spirit Cabinet - Bloodlines

Země: Nizozemsko
Žánr: heavy / doom metal
Datum vydání: 24.4.2020
Label: Ván Records

Tracklist:
01. Devils in the Details
02. In Antique Vortex
03. Satan the Healer
04. The Medium in the Mask
05. Subtle Art of Sleep Paralysis
06. The Celestial Intellegencer

Hrací doba: 46:47

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx

Heavy metalu se zde věnujeme méně, než bychom asi měli. Nemluvím samozřejmě o uhlazených pičovinkách ze stájí labelů jako Nuclear Blast, Napalm Records a jim podobných. Na mysli mám špinavý a syrový heavy metal, jehož dřevní aura by měla uspokojit každého příznivce oldschool metalu, starých pořádků a tradičních postupů.

The Spirit Cabinet možná nejsou tím nejlepší příkladem popisovaného ortodoxního vyznávání heavymetalového tradicionalismu, ale zcela jistě mohou posloužit jako příklad, že i v tomto ranku se nechá nalézt zajímavá muzika, jejíž zájem nekončí u draků, kožených slipů, naolejovaných bradavek a klopení pivo-chcanek na vidláckém festivalu.

The Spirit Cabinet na mě trochu působí jako vedlejší projekt borců, kteří vedle hraní tvrdších forem žánru chtějí také někde uplatnit svou zálibu v heavy metalu. V sestavě najdeme třeba bubeníka Cromwella Fleedwooda z doomových Hooded Priest, baskytaristu Ericha VilsmeieraCirith Gorgor anebo zpěváka Snakea McRuffkina, což není nikdo jiný než IXUrfaust a Meth Assassin.

Právě Snake McRuffkin a jeho převážně čistý vokál patří k největším ozdobám „Bloodlines“, druhé desky The Spirit Cabinet, jíž předcházel debut „Hystero Epileptic Possessed“ z roku 2015. O tom, že borec umí zpívat opravdu výborně a charismaticky, ostatně dostatečně svědčí i desky domovských Urfaust. Zde se představuje v lehce odlišné podobě, ale jeho pěvecké linky pořád stojí sakra za to a už jen díky nim se „Bloodlines“ výrazně prodlužuje životnost.

Nechci ale vzbudit dojem, že by snad instrumentální složka nahrávky stála za velké kulové a všechno vyjma vokálu bylo o ničem. I muzika se může chlubit vysokou kvalitou a hlavně zapamatovatelnými riffy. Všechno dohromady pak tvoří zajímavou okultně-nekro-alchymistickou náladu. A to je tak moc fajn, až je to vlastně super. Své ostatně dělají i jemné doteky black metalu, které vzhledem k domovských formacím zúčastněných muzikantů rozhodně dávají smysl.

Ze skladeb bych vyzdvihl úvodní dvojici „Devils in the Details“ a „In Antique Vortex“, jež obě nahrávku představují víc než zdatně. Ačkoliv musím dodat, že „Devils in the Details“ představuje suverénně nejnápadnější hit „Bloodlines“ a žádná další píseň se jejímu drajvu nepřiblíží. „Subtle Art of Sleep Paralysis“ nabídne pocitově o něco tvrdší pojetí a svůj podíl na tom má i nejvýraznější užití blackmetalového vokálu (není však v tomhle ohledu jediná, viz třeba „The Medium in the Mask“). „The Celestial Intelligencer“ zase zaujme prakticky doslovným citováním Iron Maiden, ale do atmosféry desky to sedne. A když už jsme u těch vlivů, tak snad ani nemusím sáhodlouze hovořit o tom, že se nad „Bloodlines“ vznáší také odkaz Mercyful Fate.

The Spirit Cabinet

„Satan the Healer“ a „The Medium in the Mask“ také mají svoje dobré momenty a silné motivy, ale u obou mi přijde, že mohly být o něco kratší. Druhá jmenovaná se hlavně v těch pomalejších pasážích zbytečně táhne a svou papírovou roli nejepičtějšího songu počinu (z titulu nejdelší stopy) tedy stoprocentně nenaplňuje.

Nějaké slabší chvilky se tím pádem najdou. The Spirit Cabinet se ovšem vyvarovali jakýchkoliv vyložených píčovin, jejichž zbytečnost by požitek z „Bloodlines“ degradovalo. I to slabší se tím pádem dá kousnout a to lákavější výrazně převažuje. Neváhám tedy „Bloodlines“ označit jako povedenou fošnu, která za slyšení stojí. Vím, že dokonalé to není, ale jestli si borci chtějí dělat prostřednictvím The Spirit Cabinet radost, tak shodou náhod se jim podařilo udělat radost i mně.


3 komentáře u „The Spirit Cabinet – Bloodlines“

    1. Docela záleží, jak ten hlas použije. Já si zapla ten klipeček, už jsem byla za půlkou a až pak si to přečetla. Nepoznala jsem ho (měla jsem to ale docela tiše a extra to nevnímala) chytám se až u konce a ani tam mi to nepřipadá zrovna jako maximum, co ze sebe vymáčkne. Docela bych ho chtěla slyšet v nějaké epické operní árii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.